„Robert Kružík neponechal nic náhodě a ujal se svého úkolu s příznačnou, navenek až s mahlerovsky vypjatou náročností.“  

„Hlas Simony Šaturové je čarovně podmanivý, emocionálně zabarvený a pevný, jeho působivost jako by vycházela nikoli z prvoplánově vnějších efektů, nýbrž z vnitřního srozumění se záměrem autora.“

„Flétnistka Klára Mach Jasenčáková opět prokázala, že hranice její virtuozity snad ani neexistují.“

Program Komorní filharmonie Pardubice letos nepočítá s uvedením Rybovy České mše vánoční. Přesto se alespoň malý kousek z odkazu přeštického rodáka a rožmitálského kantora  do prosincového večera v Domě hudby dostal. Jeho vánoční pastorelu zazpívala sopranistka Simona Šaturová, když předtím skvostně provedla Mozartovo moteto Exsultate, jubilate. Pod taktovkou Roberta Kružíka byl zazněl i Bach a Haydn.  

V týdnu začínajícím 15. prosincem vstupuje do finále advent a vrcholí předvánoční shon. Hudba se samozřejmě jeví coby jeden z nejlepších způsobů, jak se alespoň na chvíli zastavit a ulevit stresu, jenž bývá chtě nechtě s přípravami nadcházejících svátků spojen. Pardubický koncert měl v tomto ohledu skutečně až terapeutické účinky – přinesl posluchačům zklidnění v podobě vhodně zvolených, důvěrně známých skladeb v poctivém nastudování, a setkání s pěvkyní a dirigentem, kteří vynikají pečlivostí i osobním šarmem.

Barokní hudba Johanna Sebastiana Bacha tvoří přirozenou páteř adventních a vánočních produkcí. Pardubičtí dramaturgové ovšem letos sáhli k jedné z nejpovedenějších úprav, kterou v roce 1909 provedl Gustav Mahler. Pod prostým názvem Suita za sebou následují tři první části z Bachovy Suity č. 2 a dvě závěrečné ze Suity č. 3, přičemž velký symfonik přelomu 19. a 20. století dokázal plně ctít duchovní základy díla svého předchůdce a zároveň jim vtělit ještě větší působivost, aniž by se uchýlil k zásadním instrumentálním změnám či posunům. V Mahlerově citlivé transkripci zní Bachovy úseky v části Ouverture mohutně a pateticky. Střídají se s barokní jiskrnostív Badinerie a tanečními rytmy v Gavotte I & II. Mezi ně jsou vloženy okázalé Rondeau a – jak jinak – ikonické Air. 

Pro Komorní filharmonii Pardubice byl jistě zahajovací bod programu zajímavou výzvou, obě původní suity jsou repertoárovými trvalkami. V Mahlerově posílené instrumentaci je však k dosažení symfonického charakteru celku vyžadována větší sehranost tělesa i v nejmenších detailech. Dirigent Robert Kružík neponechal nic náhodě a ujal se svého úkolu s příznačnou, navenek až s  mahlerovsky vypjatou náročností. Jeho gesta byla přesná, až nesmlouvavá, přesto k hráčům přívětivá, neboť kolektivní kázeň se nevylučuje s přátelským duchem. Díky jeho pojetí zněl Bach náležitě velkolepě i niterně. A bylo patrné, že hráči orchestru na takto nastavenou spolupráci rádi přistoupili. Nejen kmenoví a zkušení členové tělesa, ale i mladí interpreti Adam Suk a Štěpán Pokorný v rolích výpomocí u varhan a cembala, bez nichž by se provedení neobešlo. 

Vánoční charakter moteta Exsultate, jubilate pro soprán a orchestr K. 165 Wolfganga Amadea Mozarta byl vytvořen tím, že původní skladbu upravil sám autor. Po projasněném a zářivém úvodním vstupu přichází zklidňující recitativní pasáž Fulget amica dies, ve třetí části prostor dostává jímavá modlitba Tu virginum corona, kterou vystřídá strhující koloraturní vír závěrečného Alleluja. Hle, jaká příležitost pro pěvkyni předvést ve čtvrthodince hned několik zcela odlišných a vždy náročných poloh.A navíc ukázat, jak lze pracovat s vlastními dispozicemi a zároveň šetřit síly, aniž by se ošidily části, které předcházejí extrémně vygradovanému vrcholu. Sopranistka Simona Šaturová vnesla do pardubické Sukovy síně eleganci, jistotu a pokoru, bez níž se takový úkol splnit nedá. Její hlas je čarovně podmanivý, emocionálně zabarvený a pevný, jeho působivost jako by vycházela nikoli z prvoplánově vnějších efektů, nýbrž z vnitřního souznění se záměrem autora. 

Pěvkyně prošla všemi čtyřmi částmi skladby s udivující suverenitou, ale zároveň s lehkostí opírající se o velké zkušenosti z operních jevišť i koncertních pódií. Zpívala zpaměti a koloraturní závěr si pak vyloženě užívala a publikum ji právem ocenilo předlouhým aplausem. Skromně, ale důrazně během potlesku sama poukázala na bezchybný doprovod orchestru řízeného pozorným dirigentem.

Po přestávce se Simona Šaturová před posluchače ještě na chvíli vrátila. I v Pardubicích totiž došlo na Jakuba Jana Rybu, alespoň kousek, byť pouze pětiminutový, od tohoto autora na svátečním hudebním stole nesmí chybět – Rozmilý slavíčku. Vánoční pastorela pro soprán, flétnu a orchestr. V excelentním pěveckém podání i v akusticky zrádných podmínkách zdejší koncertní síně šlo o velmi příjemnou záležitost. Vedle skvělé pěvkyně je nutno vyzdvihnout i mistrovsky odvedený flétnový part, Klára Mach Jasenčáková opět prokázala, že hranice její virtuozity snad ani neexistují. Ostatně v paměti přítomných určitě zůstal její sólový výkon na předchozím abonentním koncertě a také z Badinerie z první skladby reflektovaného večera se stal v jejím provedení strhující zážitek.

Dramaturgicky účinně byla vybrána i závěrečná Symfonie č. 101 D dur nazývaná Hodiny Josepha Haydna. Ta patří k základním kamenům repertoáru Komorní filharmonie a do předvánočního období se vyloženě hodí, zejména pro klid, jenž vyjadřuje a jenž se ani při často opakovaném poslechu neomrzí. Pardubický orchestr má symfonii přečtenou dokonale, ale nikdy ji nehraje tak, aby se v ní nedalo najít něco nového. Robert Kružík si s jejím vtipem a nápaditostí témat vyhrál do detailu, spontánně, leč s úctou ke geniálnímu autorovi. Spokojeni tak mohli být ve výsledku opravdu všichni.

Nakonec se tedy ukázalo, že malá ochutnávka českého Ryby obložená jinými velikány byla v Pardubicích dobrou volbou. Koneckonců tradiční Českou mši vánoční nastudovala i letos ve městě další tělesa, například studenti a hosté zdejší konzervatoře či chrámové sbory.

Foto: František Renza

Facebook X E-mail WhatsApp