Právě doznělo (18) – Sto let od premiéry. Bergův Wozzeck v Berlíně
Wozzeck Albana Berga patří do meziválečné avantgardy a nesporně v ní vyčnívá jako moderní, ikonické, umělecky mimořádně silné dílo, milník moderní opery. Vyznačuje se temným naturalismem, drásavostí a dekadentní syrovostí. Beznadějné drama trýzněného muže znázorněním osamělosti a hledání lidskosti dodnes ohromuje i dojímá. Lukáš Hurník hovoří o současné inscenaci, za kterou v berlínské Státní opeře stojí dirigent Christian Thielemann a režisérka Andrea Breth. Hudba – ačkoli je disonantní, atonální, expresivní a drsná – příběh zjemňuje, říká o představení, které se odehrálo 18. prosince 2025 na stejném místě jako světová premiéra, od níž uplynulo sto let a čtyři dny. Jak dodává, jde o epochální dílo.

Alban Berg komponoval operu mezi roky 1915 až 1921 na vlastní libreto, na motivy dramatického fragmentu od Georga Büchnera z roku 1837. Wozzeck, česky Vojcek, nájemný voják, ponižovaný, zneužívaný a zrazovaný, ze žárlivosti a z pocitu bezvýchodnosti v záchvatu šílenství brutálně zavraždí svou milenku Marii. Pronásledován výčitkami svědomí spáchá pak sebevraždu. Jejich malý syn zůstává opuštěný… Světová premiéra se odehrála 14. prosince 1925 v berlínské Státní opeře pod taktovkou Ericha Kleibera. Uvedení provázely protesty, skladatel byl osočen z otrávení tradice německé hudby. Příběh byl vnímán současně jako revoluční i jako reakcionářský.
Druhým operním domem, který operu uvedl, bylo 11. listopadu 1926 pražské Národní divadlo. Dirigoval Otakar Ostrčil, režii měl Ferdinand Pujman. Šlo o skandál. Třetí představení provázely výtržnosti a další uvádění úřady zakázaly. O rok později Vojcka uvedli s úspěchem v Petrohradě, kde si ho Sověti kupodivu přivlastnili jako „bolševické dílo“. Alban Berg byl osobně přítomen v Berlíně, v Praze i Petrohradě.

V Praze byl Bergův Vojcek v roce 1925 uveden dvakrát, pokud se nepočítá třetí předčasně ukončené představení, v letech 1959 až 1960 jedenáctkrát a při historicky třetím nastudování v roce 2001 osmkrát.

Stephan Rabold (Staatsoper Berlin) a Lukáš Hurník
Příspěvky od Lukáš Hurník
- VideoPlus | Zdeněk Zahradník: Skládám, jak mi zobák ‚narost‘
- Pohledem Lukáše Hurníka (14)
Velká hudba o velké bolesti
Bergův Wozzeck po sto letech v berlínské Staatsoper - Právě doznělo (17) – Kouzelná Kouzelná flétna
- Pohledem Lukáše Hurníka (13)
Nadace Paula Sachera po proudu i proti němu - VideoPlus | Jiří Chvála: Dvaadevadesát let ve dvou dílech
Více z této rubriky
- Klasika v souvislostech (106)
Co vědět o hudebním dramatu Richarda Wagnera? - Až na konec světa (49)
Ztráty a nálezy pozdního romantika. Skladatel, klavírista a pedagog Arthur Willner - Pohledem Petra Vebera (73)
Stopy Jiřího Bělohlávka - Až na konec světa (48)
Krajan z delty Dunaje. Dirigent, klavírista a skladatel Rafael Schächter - Klasika v souvislostech (105)
Dvě století české opery s Dráteníkem i bez něj - Až na konec světa (47)
Dva velké příběhy z malého města – houslisté Emanuel Wirth a Johann Gerstner ze Žlutic - Pohledem Petra Vebera (72)
Rok 2026 a jeho pohledy do historie - Pohledem Jiřího Vejvody (78)
Těžké váhy lehkého umění. Novoroční koncert z Vídně 2026 - Klasika v souvislostech (104)
Sevilla v opeře, opera v Seville - Martinů v souvislostech (23)
Jeden román a dvě opery