PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Toto dílo dnes patří k nejpůsobivějším hudebním výpovědím 20. století.“

„Vězňova poslední slova znějí jako otázka do prázdna: ‚La libertà?‘ Silný závěr opery…“

„Sopranistka Ángeles Blancas Gulín okouzlila publikum svým nádherně znějícím hrudním rejstříkem vyrovnaným ve všech dramatických polohách.“

Během tří večerů 26., 27. a 28. listopadu uvedla Česká filharmonie v rámci svých abonentních koncertů jednoaktovou operu Vězeň italského skladatele Luigiho Dallapiccoly (1904–1975) v české premiéře. K provedení přizvala španělskou sopranistku Ángeles Blancas Gulín, ukrajinského tenoristu Valentyna Dytjuka a amerického barytonistu Briana Mulligana, který ztvárnil hlavní roli. Pražský filharmonický sbor připravil Simon Halsey a vše řídil hvězdný dirigent Antonio Pappano.

„Zatímco rodiče a prarodiče do posledního místa obsadili sedadla v Sále Martinů, jejich potomci tam postupně zcela zaplnili prostoru před varhanami.“

„Zejména v Hindemithově opeře, kterou nastudovaly děti ze souboru Rokytka, se zapojili členové NeoKlasik orchestru vedeného Václavem Dlaskem.“

„Nebyli by to ale čeští muzikanti, aby při adaptaci vnějších vlivů přestali myslet na specifika české hudebnosti.“

Pod záštitou velvyslanectví Spolkové republiky Německo se v sobotu 22. listopadu v prostorách Akademie múzických umění v Praze na Malé Straně uskutečnilo vzpomínkové matiné ke 130. výročí narození dvou významných německých skladatelských osobností, Paula Hindemitha a Carla Orffa. Jejich společným přínosem světové hudební kultuře je mimo jiné tvorba pro děti. Hindemith je autorem dětské opery s názvem Stavíme město, světovou proslulost získala tak zvaná Orffova škola. Hodnota obou těchto výtvorů spočívá v tom, že jsou určeny těm úplně nejmenším, které podněcováním jejich vlastní aktivity uvádějí do světa hudby.

„Úlohu sice jevištně ztvárnila poprvé, ale koncertně i v nahrávacím studiu ji už zpívala, takže mohla do kreace vložit mnoho odstínů… Ani trochu se nesnížila k exhibici. Hrála týmově.“

„Heřmanově manýristicky výpravné inscenaci nechybí poetické obrazy, barvitost a nápaditost, ale naštěstí ani humor.“

„Václav Luks, jako obvykle fyzicky angažovaný a naléhavý, kroužící všechny obloučky, ozdoby a pointy Händelovy hudby s labužnickým potěšením.“

Krásný pohádkový příběh s krásnou hudbou, dechberoucí spektákl. Tak se hovořilo o brněnské inscenaci Händelovy opery Alcina, když měla zjara v roce 2022 premiéru. Stojí za ní režisér Jiří Heřman a dirigent Václav Luks. Alcina se ještě stále vrací na repertoár, letos na podzim pro čtyři poslední představení, a to s Magdalenou Koženou jako s mimořádným hostem v titulní roli. Středeční večer, s diváky do jednoho aplaudujícími v závěru vestoje, byl triumfálním potvrzením zdařilosti projektu i mistrovství mezzosopranistky, už třetí desetiletí mezinárodně zářící pěvecké hvězdy pocházející z Brna.

„Důraz na sdělení je tu tak všudypřítomný, že není možné, aby publikum nebylo osloveno.“

„Edukace má možná větší budoucnost, nežli si zatím uvědomujeme: působivé je sledovat, jak při ní v publiku roste fandovství.“

„Zastoupení koncertů, které přímo posilují sounáležitost, je určující pro celkovou kvalitu našeho kulturního prostředí.“

V nabídce každého festivalu samozřejmě nejvíc poutají vystoupení hvězd. Vyzdvihnutí si ale zaslouží jiný typ koncertů, méně nápadný. Na Lípě Musice takové typy sledujeme dva: jeden patří k nejstarší tradici festivalu, totiž oduševňovat končiny, které byly spíš stranou zájmu. Druhý je novější a jde v něm o propojení různých generací při péči o mladé muzikanty. Zároveň se tak trochu edukuje i publikum.

„Příběh čerstvého projektu Via ad artem stojí určitě za pozornost.“

„Citlivý doprovod Jana Máry a jeho lahodný přednes Schumannovy Dětské scény patřil k vrcholům večera.“

„Oba zpěváci zúročili své zkušenosti na poli staré hudby i ve světě opery.“

Sváteční večer 28. října patřil v Severočeském muzeu v Liberci písním a interpretům vystupujícím pod hlavičkou projektu Via ad artem. Sopranistka Eva Bennet, basista Josef Kovačič, klavírista Jan Mára, violoncellistka Petra Machková a theorbista Marek Kubát připravili pásmo umělých písní napříč časem i prostorem od francouzské a anglické renesance přes italské baroko a německý romantismus až po českou píseň 20. století.

„Že ve sboru zpívá desítka žen, které v něm působí od počátku až dosud, je už opravdu hodno pozornosti a obdivu.“       

„Zhruba čtyřicetičlenný soubor se tvorbě dvacátého a jedenadvacátého století věnuje výrazně.“

„Od Zdeňka Lukáše, u českých pěveckých sborů autora právem mimořádně oblíbeného, zazněly skladby dokonce hned tři.“

Foerstrovo komorní pěvecké sdružení oslavilo půlstoletí činnosti. Pražský neprofesionální ženský sbor vedený Jaroslavem Brychem se publiku slavnostním koncertem na Žofíně připomněl jako umělecky zdravé těleso se setrvalou úrovní, pěkně sezpívané a prezentující zajímavý program. ´Foerstrovky´ nastudovaly už tři stovky skladeb, mají za sebou na osm set koncertů a řadu úspěchů v mezinárodních soutěžích, napočítaly za padesát let už dva tisíce sto zkoušek. Scházejí se jednou týdně. Vždy v úterý. Pro členky i jejich rodiny jde o nedotknutelný den.

„Varhany klamou tělem – mají zdobnou barokní skříň z roku 1690, v níž je však umístěn romantický nástroj z roku 1893.“

„Ondřej Valenta mohl bez obav zařadit nejen starší mistry, ale i romantickou hudbu.“

„Varhanní parafráze pochodu z Dvořákova oratoria Svatá Ludmila byla docela neobvyklým číslem.“

Cyklus Rok na čtyři doby, odehrávající se na Mladoboleslavsku, zasáhl tentokrát do Benátek nad Jizerou. V rodišti bratří Bendů, hudebníků proslavených v osmnáctém století v německém prostředí, využil však jeden ze čtyř tamních kostelů k akci nepřipomínající tuto místní tradici – k varhannímu koncertu.

„Z výčtu pěvcových počinů před pražským koncertem 16. října je třeba vyzdvihnout událost, která Domingovi otevírá nové obzory.“

„Múzickému mnichovi Shi Wulemu bylo skoro šedesát, když v klášteře na čínské hoře Tiantai založil orchestr.“

„Dramaturgii Domingova koncertu s Wule Symphony Orchestra tvořila pestrá směs hudebních ukázek; na dirigentském stupínku se střídal se svým čínským kolegou.“

Ani ve čtyřiaosmdesáti nepřestává být legendární Plácido Domingo věrný svému celoživotnímu heslu, které se navíc v angličtině vyjímá aliteračně, což bývávalo na roveň verši: „If I Rest, I Rust“. Neboli „Když odpočívám, rezavím“. A tak před svým pražským koncertem, který ho zavede poprvé do Dvořákovy síně Rudolfina, stihl kromě jiného i zcela neobvyklé vystoupení, v němž spojil svůj um s orchestrem buddhistických mnichů.

„Festival Lípa musica se stal širokým kulturním fenoménem, blyštivou značkou přesahující hranice regionu.“

„U koncertu světové hvězdy Joyce DiDonato jsem si poprvé říkal, zda je to ještě projekt pro festival Lípa Musica.“ 

„My kritici obvykle věříme, že svou prací můžeme kultivovat prostředí, které milujeme, nebo stát na stráži, pokud se hudební produkce ubírá směrem, kde ji zažívat nechceme.“ 

V pátek večer 19. září se pod křídly festivalu Lípa Musica sešli mladí hudebníci Akademie komorní hudby pod vedením violoncellisty Tomáše Jamníka při spolupráci s Václavem Luksem a stálicemi jeho Collegia Vocale 1704, Helenou Hozovou a Anetou Petrasovou. Vedle Vivaldiho instrumentálních skladeb zazněla kantáta G. B. Pergolesiho Stabat mater.

„Veronika Vojířová mě nadchla svým doslova špičkovým, ‚špendlíkovým‘ nasazováním a precizní intonací rovného, Hanu Blažíkovou připomínajícího tónu.“

„Těžko si představím klidně zkušeného posluchače, či dokonce aktivního hudebníka, který by při slepém poslechu rozeznal, které z provedených děl patří komu – co napsal Habermann, co Händel…“

„Habermann a Händel patří k sobě.“

Opisoval! Skandál! Skandál? Ne. Bylo to v době, kdy podobná věc byla projevem úcty, nikoli záškodnictví. Sám slavný Georg Friedrich Händel si, řekněme, „vypůjčil“ některé hudební myšlenky. Od koho? Dnes příliš málo známého českého tvůrce Františka Václava Habermanna, jemuž se pro vazbu na slavného kolegu začalo říkat „český Händel“. Zda to bylo označení oprávněné, se mohli přesvědčit mnozí příchozí do pražského kostela U Salvátora, kteří díla obou komponistů měli k dispozici k bezprostřednímu srovnání. 15. září hrála Musica Florea, zpívalo Collegium Floreum a čtyři sólisté, dirigoval Marek Štryncl.

„Anna Netrebko zářila jako hvězda, kterou také skutečně je. Její charismatická jevištní přítomnost a hlasová síla představily Toscu, jež je zároveň žárlivá a podezíravá i milující a svůdná.“

„Dříve či později se chtěl Hrůša k Tosce dostat, protože ji vždycky mimořádně prožíval jako divák i posluchač.“

„Nová inscenace slavného díla, které dosud nebylo prováděno v aktualizované formě, představuje pokaždé risk; zároveň je však neudržitelné muzejně recyklovat stará vidění nadčasových děl donekonečna.“

Na veřejnou generální zkoušku Toscy v Královské opeře v Londýně jsem se velice těšila. Nejen proto, že je to zbrusu nová produkce s hvězdným obsazením, ale hlavně proto, že je to první opera, kterou diriguje Jakub Hrůša ve své nové funkci hudebního ředitele proslaveného domu. Domu, ve kterém od roku 1904 vystupovala po dobu dvanácti sezón naše největší pěvkyně Ema Destinnová a ve kterém dirigent Rafael Kubelík během svého působení jako hudební ředitel v letech 1955 až 1958 představil londýnskému publiku mimo jiné Prodanou nevěstu a Její pastorkyňu.

„Hudba v podání akademiků zněla s úsměvem, příjemně, rozmarně.“

„Radost poslouchat, ale i se dívat.“

„Boha Moon se studentem Pavlem Praženicou u klavíru zahrála se zažitým výrazem Griegovu sonátu. Ševčíkovi vzdali hold jeho známou úpravou lidové písně Holka modrooká.“

Dvořákova Praha na Bořislavce, to je čtveřice neformálních festivalových koncertů s mladými interprety, cyklus stojící zdánlivě mimo hlavní dění. Koná se však už čtvrtým rokem a letošní zájem publika dává definitivně najevo, že se za hudbou dá s potěšením chodit i tam, tedy do Artia, přestože za prosklenými stěnami je na Evropské třídě opravdu rušno.

„Za každým úspěšným umělcem stojí osvícený pedagog.“

„Výkon mladých umělců byl ukázkou, co vše se mohou děti v základních uměleckých školách naučit.“

„Běžná výuka v základních uměleckých školách nesměřuje prioritně k výchově špičkových umělců, ale k lásce k hudbě a k umění vůbec.“

Stipendijní akademie MenART se uskuteční již osmým rokem, tentokrát proběhlo zahájení v Olomouci. O víkendu od 22. do 24. srpna se setkávali pedagogové a studenti základních uměleckých škol se svými mentory nad otázkami umělecké tvorby a vzdělávání, aby poslední večer v sále olomoucké Reduty byli oceněni ti nejlepší z pedagogů.

„Obrazy vznikly jako výtvarná část chystané autorské knihy o Bohuslavu Martinů, v nichž Veronika Bílková navazuje na dvě obdobné publikace o Ludwigu van Beethovenovi a Bedřichu Smetanovi.“

„Úsměvný příběh o myšákovi, který se ocitl v kouzelném světě loutek, pobavil malé i velké a ukázal, že Martinů může oslovit i dětského diváka originálním a přístupným způsobem.“

„Slavnostní koncert, konaný u příležitosti 70. výročí od prvního provedení skladby Hymnus k sv. Jakubu, jej představilo za znění většiny nástrojů, kterým skladatel dílo určil.“

Už potřetí se v Poličce konal víkendový rodinný festival hudby a tvořivé zábavy Zažít Martinů. Nabízí možnost prožít hudbu různým způsobem a je určený všem věkovým kategoriím: dospělým i malým dětem, hudebním „fajnšmekrům“, ale i naprostým laikům. Letos Polička „zažívala Martinů“ ve dnech 15. až 17. srpna. Přilákala celkem šest set návštěvníků a konala se na pěti různých místech Poličky.

„Není mnoho oper, kde je hlavním hrdinou hudba. A tady jsou hlavním symbolem opery Daliborovy housle.“

Nabízí se podobnost s kulturou starých Řeků, kteří věřili, že skutečný přátelský vztah mezi muži je hlubší, než erotická láska mezi mužem a ženou.“

„I těm, kdo zpívali česky poprvé, to šlo nesmírně dobře – jakmile překonali strach ze shluků souhlásek.“

Univerzita svobodných umění Bard College v USA se delší dobu věnuje uvádění méně známých oper. Letos padla volba na Smetanova Dalibora, který v této zemi z dostupných pramenů jako celek, a navíc scénicky nikdy nastudován nebyl. Organizátorům se podařilo dát dohromady velmi obstojný „cast“, který si poradil s odlišnostmi Smetanovy hudby i nástrahami češtiny.

„Jihočeská Soběslav se již po sedmnácté rozezněla Setkáním s hudbou.“

„Renomované hudební kurzy provázel festival dvanácti koncertů.“

„Vysoká úroveň mladých muzikantů, kteří se v Soběslavi každoročně scházejí, je už mezi hudebnímu profesionály chvalně známým standardem, stejně jako převážně o klasickou komorní hudbu opřená dramaturgie doprovodného festivalu.“

V uplynulých šestnácti letech uspořádalo neziskové sdružení „Setkání s hudbou“ v jihočeské Soběslavi přes 170 koncertů, na nichž se představilo na dvě stě souborů a sólistů, a to pro více než 23.000 diváků. I letošní, v pořadí 17. ročník interpretačních kurzů a hudebního festivalu Setkání s hudbou opět do Soběslavi přivezl opět řadu jedinečných hudebních zážitků napříč různými žánry.

„Julius Caesar v Egyptě, londýnské dílo z roku 1724, je v dobovém italském barokním stylu mistrovským kusem.“

„Tři zahraniční kontratenoristé a tři domácí sólisté běžných oborů utáhli v uměleckém souznění s barokním orchestrem Romana Válka tři dlouhá dějství skvěle.“

„Dirigent, i s orchestrem pod pódiem v nejtěsnějším kontaktu s natěsnaným publikem, dotvářel dojem z díla svým nerutinním, až živočišně naléhavým přístupem.“

Hudební festival Znojmo nemohl ve čtvrtek začít lépe. Händelova opera Giulio Cesare in Egitto zahájila letošní ročník sice jen s náznakem kulis a s minimální režií, na podstatně menší scéně než v červnové plnoformátové ostravské koprodukci, nicméně hudební nastudování a pěvecké provedení bylo špičkové. Čtyřhodinové představení končilo po půlnoci, ale dirigent Roman Válek s Czech Ensemble Baroque a šesti sólisty dali publiku zapomenout na čas.

„Hudba zní občas jako sofistikovaná komorní tvorba, místy skoro jako velký orchestr a převážně trochu jako cirkusový šraml.“

„Autoři scénické podoby přistoupili k námětu naprosto v souladu s hudbou, tou původní i tou upravenou.“

„Na jevišti se prolíná moderní tanec, pantomima a loutkové divadlo s prvky nového cirkusu, vyprávění vážných příběhů s poselstvím neseným legrací a nadsázkou.“

Přiblížit klasika a klasiku širšímu publiku je touhou mnohého umělce. V případě Bedřicha Smetany a jeho ikonické Mé vlasti se o to pokusilo Divadlo bratří Formanů společně s Dekkadancers a Českou filharmonií. Vzniklo historicky první taneční a loutkové zpracování „národního pokladu“. Divadlo doprovázené živou hudbou, vhodné i pro děti. Výsledek, jak ho mohlo poznat publikum na Smetanově Litomyšli, je nesmírně poetický, hravý, zábavný a barvitý, ale i moudrý. Přesný, nápaditý, vzhledem k záměru ideální.

„Jiří Teml je vnímán jako dvorní skladatel Kühnova dětského sboru .“

„Pro děti napsal nespočet skladeb, cyklů a písniček. Také tři opery.“

„Při třech koncertech se vystřídali všichni sbormistři. Jiří Chvála sbor umělecky vede od roku 1967.“

Jiří Teml oslaví 24. června devadesátiny. Jako dvorní skladatel Kühnova dětského sboru dostal při sobotním odpoledním koncertu tělesa v pražském Rudolfinu květiny a dárek. V programu zazněl za řízení dvaadevadesátiletého Jiřího Chvály jeho cyklus Šest písniček ze studánky a v podání těch nejmenších Kühňátek s Karolínou Řepovou předtím – v sousedství hudby Ilji Hurníka, Petra Ebena, Otmara Máchy, Jana Vičara, Lenky Pospíšilové a dalších autorů – také jeho Kolotoč a Cirkus rámus a s Veronikou Holcovou písnička Krtek.

„Akustické podmínky Národního hudebního fóra ve Vratislavi nemá smysl se sálem v Porubě srovnávat. I když na dané možnosti není špatný, pro dojem ze hry orchestru příliš příznivý není.“

„Narek Hakhnazaryan poskytl Dvořákovi ztišenou kantilénu, v pasážích na opačném výrazovém pólu však uplatňoval až příliš náruživosti.“

„Brahmsova Druhá symfonie, dílo šťastné letní pohody dnů trávených u jezera Wörthersee v Korutanech, je kompletně pozitivní.“

Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka pokračoval ve čtvrtek koncertem orchestru NFM Filharmonia Wrocławska. Dirigoval Tomáš Netopil, prezident festivalu, sólistou byl mezinárodně proslulý arménský violoncellista Narek Hakhnazaryan. Program dvěma základními díly světového repertoáru připomněl umělecké i osobní přátelství Antonína Dvořáka a Johannesa Brahmse.

„Prague Philharmonia se dostavila v nápadně širším složení, než bývá obvyklé.“

„Tam, kde počítače suplují základní vklad invence, prý dochází ke vzniku děl, která nemají potenciál přetrvat.“

„Dnešní hudba nemusí být intelektuálským fetišem povýšené mysli.“

Sezóna se chýlí ke konci a s ní přirozeně i jednotlivé koncertní řady českých orchestrů. Platí to i o tělese Prague Philharmonia a jeho unikátním cyklu soudobé hudby, který je soustavně už přes dvacet let součástí činnosti organizace a který je v minimálně v českém kontextu ojedinělý. Žádné jiné tuzemské filharmonické těleso současné hudbě nevěnuje abonentní řadu. Speciální koncert ve Studiu 1 Českého rozhlasu přivítal velké množství umělců a také dramaturgyni Hanu Dohnálkovou. Kdo se chtěl setkat s přístupnou formou soudobé hudby, měl na „hudební talkshow“ s pány skladateli Karlem Havlíčkem a Vadimem Petrovem dorazit.

„Melodické primy v trombonech razantně zaklepaly na brány srdce a já jsem šel otevřít.“

„Michal Sedláček ztvárnil sólový part a do snů se mu nejspíš ještě několik dní budou drát jakési fantazijní příšery s čtvrttónovými kusadly.“

„Když se talent zkříží s pílí, odchází myšlenky marnosti o hudebním vývoji, který dokončen už jenom recykluje.“

Čtyři různí autoři, čtyři svébytné individuality. V Sále Martinů na pražské HAMU se 22. května uskutečnil koncert, který reprezentativním způsobem představil výtvory studentů Katedry skladby. Interpretovala totiž Prague Philharmonia, jediná tuzemská instituce soustavně se věnující soudobé hudbě ve svém abonentním cyklu, a když připočteme dirigentský vhled zkušeného Marka Ivanoviće, vychází, že studentské opusy šly prvně do světa povolanýma rukama popostrčené.

„Viklického hudba dokazuje, že jazz může být zakořeněný v národní identitě, a přesto překračovat státní hranice.“

„Jazz symbolizuje svobodu lidského ducha, který navzdory všem těžkostem přetrvává.“

„Dva póly Viklického tvorby jsou jazz a moravský folklór.“

U příležitosti oslav osmdesáti let ode dne, kdy nacistické Německo podepsalo kapitulaci a svět si mohl konečně oddechnout od zvěrstev druhé světové války, se na olomouckém Horním náměstí odehrál mimořádný koncert prostoupený pocitem svobody a vděčnosti. Olomoucký rodák a dnes již legendární jazzový pianista Emil Viklický spolu se svým triem završili letošní 68. ročník festivalu Olomoucké hudební jaro tak, že přivezli své obdivuhodné umění jazzu.

„Spolek Lieder Society si vytyčil nesnadný úkol, a to zpopularizovat u nás uměleckou píseň; bývá často neprávem opomíjena.“

„Většina místních kulturních institucí představuje svou novou sezónu na tiskových konferencích, případně vydáním katalogu a tiskové zprávy. Lieder Society se rozhodla jít jinou cestou.“

„Jejich prožitek a naprosté souznění s textem bylo něco, co mi u profesionálních zpěváků často chybí.“

Spolek Lieder Society reprezentovaný svými zakladatelkami Tamarou Morozovou a Monikou Jägerovou v podvečer 27. dubna představil svou novou sezónu. Zároveň se v Atriu na Žižkově ve třech krátkých hudebních blocích představili frekventanti Mladého salónu, koncertně-vzdělávací platformy spolku.

„Zajímavý vhled do kulturního niveau souvisejícího s luterskou církví.“

„Drudeho hudba slouží textu, plyne pokojně, vypráví, podporuje uvažování.“

„Text je civilní, ale přesto teologicky silně ukotvenou reflexí víry.“

Na Květnou neděli nastudovali hudebníci v saském městě Sebnitz, těsně přiléhajícím ke Šluknovskému výběžku, pašijové oratorium současného drážďanského autora Matthiase Drudeho. Program byl prvním v letošní koncertní sezóně Musik in Peter-Paul, kterou pořádá církevní komunita soustředěná kolem městského evangelického kostela.

„Nápaditý překlad plný krásných českých slov, od těch zastaralých, až po ta domácká, včetně perfektně vtipných větných hříček, vytvořil Ondřej Hýbl.“

„Pěveckým účinkujícím se podařilo diváky pobavit obdobným způsobem jako činohercům, ačkoli bylo zajímavé pozorovat rozdíly v jejich hereckých výrazových prostředcích, které spočívaly například v pevnosti gest a jejich nataktování.“

„Z pěveckých výkonů dominovala jednoznačně sopranistka Lucie Kašpárková s darem příjemně tmavé barvy hlasu doplněným o zvládnutou pěveckou techniku, která ji umožňovala plasticky pracovat s hlasem.“

Reprízy děl představení Tři tváře japonské komedie naladily v páteční podvečer 11. dubna návštěvníky brněnského klubu Leitnerka. Své komediální talenty představili herci a operní pěvci Divadla kjógen, souboru Ensemble Opera Diversa a Divadla Líšeň, kteří odehráli pět krátkých zábavně vypointovaných příběhů inspirovaných, jak název napovídá, japonskou divadelní formou kjógen.

„Z hudebního hlediska tvořil zvolený repertoár záměrný kontrast, kdy po uměřené, formalistické a intelektuální klasicistní formě nastoupil efektní realistický verismus s přímým útokem na posluchačovy emoce.“

„Orchestr od prvních taktů předváděl čistý, vycizelovaný, kultivovaný zvuk.“

„Výkony pěvců libereckého projektu lze označit za vzácně vyrovnané; ve všech třech případech pozorný divák získal přesně to, co od špičkového operního umělce očekává.“

V rámci pravidelných symfonických koncertů operního souboru libereckého Divadla F. X. Šaldy tam v sobotu a v neděli 15. a 16. března zazněla dvě díla, jejichž dramaturgickou spojnicí se stal rok 1794. V roli sólistů se představili pěvci Maida Hundeling, Luis Chapa a Jiří Rajniš, dirigoval Zbyněk Müller.