„Hudba v podání akademiků zněla s úsměvem, příjemně, rozmarně.“

„Radost poslouchat, ale i se dívat.“

„Boha Moon se studentem Pavlem Praženicou u klavíru zahrála se zažitým výrazem Griegovu sonátu. Ševčíkovi vzdali hold jeho známou úpravou lidové písně Holka modrooká.“

Dvořákova Praha na Bořislavce, to je čtveřice neformálních festivalových koncertů s mladými interprety, cyklus stojící zdánlivě mimo hlavní dění. Koná se však už čtvrtým rokem a letošní zájem publika dává definitivně najevo, že se za hudbou dá s potěšením chodit i tam, tedy do Artia, přestože za prosklenými stěnami je na Evropské třídě opravdu rušno.

V úterý 9. září v kulturním centru Bořislavka patřilo zelení obrostlé pódium mladičkým účastníkům letní horažďovické Ševčíkovy akademie a jejímu organizátorovi Tomáši Jamníkovi, jejich uměleckému mentorovi. Šestice violoncellistů s Jamníkem téměř uprostřed zahrála tři aranžmá. V úpravě Gwyna Seymoura píseň Ave Maria Franze Schuberta a v úpravě Karla Chudého dva české klasické evergreeny: Dvořákovo Rondo g moll a Smetanovu Skočnou z Prodané nevěsty.

Tomáš Jamník během krátkého rozhovoru před vystoupením z pódia přiblížil Otakara Ševčíka, jehož metodu výuky hry na smyčcové nástroje zná celý svět, a pak také prohlásil, že violoncellisté jsou obecně „pohodáři“. A skutečně – hudba v podání akademiků (s Tomášem Jamníkem hráli Jan Petrov, Seoyeon Lim, Anna Nekvasilová, Barbora Bílková a David Pěruška) zněla s úsměvem, příjemně, rozmarně. Platí to zejména o Dvořákově půvabné kompozici, ve které Jamníkovi patřila hlavní melodie a ostatním, v široké škále stylizací a střídání, šikovně a nápaditě rozepsané doprovody, přiznávky, odpovědi a protihlasy. Hudba krásně dýchala. Radost poslouchat, ale i se dívat, jaké podoby má muzikantská pohoda, ta interpretační i ta kompoziční. Schubert vyzněl v kontrapozicích staccata, pizzicata a legata nádherně. Smetana s bohatě vypsanými středními hlasy a zvukově nápaditými výměnami dostal velký zvuk a v rychlém tempu i hraničně dostačující souhru.

První polovina podvečerního programu, ještě před ne zcela běžným violoncellovým ansámblem, patřila klasickému duu, respektive především mladičké jihokorejské houslistce. Jmenuje se Boha Moon a studovala nejen v Americe, ale také v Praze u Josefa Špačka. I ona patřila letos k Ševčíkově akademii. Se studentem AMU Pavlem Praženicou u klavíru zahrála pěkně znějícím a obsažným tónem i s náležitým romanticky rozpřaženým a evidentně pevně zažitým výrazem Griegovu Druhou houslovou sonátu. Otakaru Ševčíkovi vzdali hold jeho známou úpravou lidové písně Holka modrooká, vršící všemožné technické efekty, ale i tak zdařile stále zanechávající v paměti melodii. V tomto případě se díky krkolomnosti svých partů oba přiblížili k hranici svých možností.

Foto: Artium by KKCG

Facebook X E-mail WhatsApp