„Zajímavý vhled do kulturního niveau souvisejícího s luterskou církví.“

„Drudeho hudba slouží textu, plyne pokojně, vypráví, podporuje uvažování.“

„Text je civilní, ale přesto teologicky silně ukotvenou reflexí víry.“

Na Květnou neděli nastudovali hudebníci v saském městě Sebnitz, těsně přiléhajícím ke Šluknovskému výběžku, pašijové oratorium současného drážďanského autora Matthiase Drudeho. Program byl prvním v letošní koncertní sezóně Musik in Peter-Paul, kterou pořádá církevní komunita soustředěná kolem městského evangelického kostela.

Koncertní sezóna Musik in Peter-Paul v nevelkém barokním kostele v desetitisícovém saském příhraničním městě Sebnitz, přiléhajícím k chráněnému území Česko-saského Švýcarska, poskytuje tuzemskému posluchači zajímavý vhled do kulturního niveau souvisejícího v Německu s Evangelickou luterskou církví. První podvečerní program s uvedením pašijového oratoria Wir können mit dir unser Leben wagen drážďanského profesora Matthiase Drudeho byl na Květnou neděli, tedy 13. dubna, zcela charakteristický.

Farnost má vedle dětského i vlastní amatérský smíšený pěvecký sbor Peter-Pauls-Kantorei; je součástí aktivit zaštítěných sebnitzským profesionálním kantorem Albrechtem Päßlerem, současně hudebním ředitelem evangelického církevního okrsku Pirna. Nastudování devadesátiminutové současné vokálně-instrumentální skladby, byť tonálně ukotvené a interpretačně i posluchačsky přístupné, je jistě vrcholem roku, tak jak jím ostatně jsou i Velikonoce. Nepůsobilo však jako něco nepředstavitelného. Obstojné poloprofesionální vyznění podpořili hráči Elbland Philharmonie Sachsen, orchestru obhospodařujícího zejména v lehčích klasických žánrech hudební provoz v divadlech, městských sálech a kulturních domech, ale i vážnější projekty v kostelích, a to v „polabském“ kulturním regionu kolem Drážďan – od Míšně přes Saské Švýcarsko po východní Krušné hory.

Pašijové oratorium Wir können mit dir unser Leben wagen (S Tebou se své životy můžeme odvážit žít) hudebně odpovídá zkušenostem a možnostem neprofesionálních sborových zpěváků, kteří hudbou ve svém církevním společenství aktivně a pravidelně žijí. Účinkovalo jich kolem tří desítek. Instrumentální strukturu skladby zajistilo nevelké komorní těleso tvořené zhruba dvěma desítkami hráčů – smyčci, pár dechy a bicími. K tomu patřili čtyři pěvečtí sólisté a recitátorka.

Matthias Drude, pětašedesátiletý pedagog na Vysoké škole pro církevní hudbu v Drážďanech, koncipoval pašijové oratorium, poprvé uvedené v Drážďanech roku 2017, po hudební stránce přehledně, uchopitelně, bez dramatických poryvů. Hudba slouží textu, plyne pokojně, vypráví, podporuje uvažování. Tonální ukotvení skladby oblékl do nekomplikovaných, ale zajímavých harmonií, sboru nesvěřuje příliš složité struktury, sólistům dává výrazné, ale uzpívatelné vstupy. Počítá přesně s interprety a prostředím, pro které tvoří. Jeho neokázalý styl se v tomto případě pohybuje v podobných vodách jako scénická hudba.

Hudebně i textově je barokní repertoár předobrazem tomuto dílu jen minimálně. Rozvrh a členění ovšem historickou podobu německé protestantské hudby připomíná – především uplatněním a zapojením několika chorálů, tedy kostelních písní, podobně jako je tomu v Bachových nebo třeba Telemmanových duchovních kantátách a pašijích. Nejnáročnější a vlastně i nejdůležitější je v Drudeho díle libreto. Text napsal (před třemi lety zesnulý) evangelický farář, spisovatel a básník Detlev Block. Je civilní, ale přesto teologicky silně ukotvenou reflexí pašijového biblického příběhu a jeho významu, reflexí víry v Ježíše Krista jako Spasitele. Obsahuje meditativní pasáže, písňové texty i modlitby. V bachovském duchu, i v duchu Lutherova reformačního odkazu, je proto skladba nejen uměleckým dílem k poslechu, ale velmi výrazně i vyznáním víry a podnětem pro sebereflexi: výkladem a poučením i nabádáním k odpovědnosti… Skutečným kázáním.

Foto: Petr Veber

Facebook X E-mail WhatsApp