PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Koncem místních svátků měla jako obvykle odstartovat v Izraeli koncertní sezóna; jenže po vpádu teroristů z Hamásu bylo náhle vše jinak.“

„Členky a členové Izraelské filharmonie se vydali v hloučcích do různých míst, kde lidé potřebovali útěchu; ke společnému dílu se sešli až 22. října.“

„Po hymně Hatikvah a Fanfárách pro Izrael vyvrcholila řeč Lahava Shaniho citátem výroku, který kdysi proslovil Leonard Bernstein při koncertu na památku zavražděného prezidenta Kennedyho.“

Psalo se 11. září, když na letošním ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha koncertovala Izraelská filharmonie. V rámci příprav na debatu po potlesku se třemi protagonisty mě nemohla minout symbolika tohoto data, provázející celý civilizovaný svět od roku 2001. Zvažoval jsem, zda se jej v hovoru dotknout. Koneckonců houslista Gil Shaham žije v New Yorku; cellista Kian Soltani i dirigent Lahav Shani sice tehdy navštěvovali teprve základní školu, ale přesto se jim ponurost zmíněného data mohla vštípit do paměti…

„Premiéra opery Nabucco, uskutečněná na této scéně 9. března 1842, byla Verdiho prvním velkým úspěchem.“

„Spolu s Rossinim, Bellinim a Donizettim, jejichž sochy jsou, podobně jako jeho, ve vstupním foyeru, a spolu s Puccinim, jehož busta je na prvním balkoně, patří Verdi k základním autorům repertoáru La Scaly.“

„Sezóna 2022/2023 má v plánu celkem čtrnáct operních titulů, z nichž jedním je Dvořákova Rusalka v hudebním nastudování Tomáše Hanuse.“

Riccardo Chailly diriguje dnes večer v milánském divadle Teatro alla Scala Musorgského Borise Godunova s Ildarem Abdrazakovem v titulní roli. Nová produkce režiséra Kaspera Holtena není ale pouhou běžnou premiérou. Jako každoročně 7. prosince jde o oficiální zahájení sezóny v La Scale. Datum není vybráno náhodně – svátek má katolický světec Sant’Ambrogio, sv. Ambrož, ve 4. století milánský biskup a dodnes patron města.

„Představení Pucciniho Turandot nebyla letos ve Veroně vyprodaná, ačkoliv dle očekávání Anna Netrebko s velkou grácií ztělesnila titulní roli. Prince Kalafa, který získá chladnou Turandot, ztvárnil Jusif Ejvazov s hrdostí, elegancí a vřelostí.“

„Slavnou Pucciniho árii Nessun dorma ze třetího jednání zpíval Jusif Ejvazov sice krásně, ale užším vokálem, kterému chyběla hloubka a šíře v technice.“

Anna Netrebko a Jusif Ejvazov ztvárnili ústřední dvojici v Pucciniho opeře Turandot. Ve veronské Aréně zpívali 10. srpna pod taktovkou Marca Armiliata v doprovodu Orchestra della Fondazione Arena di Verona a dvou sborů. Vedlejších postav se ujali Ruth Iniesta (Liù), Carlo Bosi (císař a perský princ), Riccardo Fassi (Timur) a Youngjun Park (Mandarin). Trojici ministrů zpívali Gezim Myshketa, Riccardo Rados a Matteo Mezzaro.

„Rytíře Des Grieux ztvárnil její manžel, hvězdný ázerbájdžánský tenorista Jusif Ejvazov, který roli zpíval poprvé po jejím boku také před osmi lety v Římě.“

„Vedle mnohých interpretačních vrcholů opery patřil na scéně Opéra de Monte-Carlo k nejsilnějším momentům okamžik, kdy se Anna Netrebko ukláněla po představení se svými kolegy pod ukrajinskou vlajkou.“

„Anna Netrebko oslnila diváky ve všech svých výstupech mistrovskou technikou.“

Slavná sopranistka Anna Netrebko poprvé vystoupila na prestižní scéně Opéra de Monte-Carlo. Objevila se zde v titulní roli veristické opery Giacoma Pucciniho Manon Lescaut v nové koprodukci monackého divadla s německým Theater Erfurt a její debut byl výjimečný z uměleckého i ze společenského pohledu.

„Přestože nikdo nemohl tušit, že se od rybníku Vajgar jednou natrvalo přesune k ústí řeky Hudson, o jeho směřování k hudbě bylo jasno poměrně brzy.“

„V MET byl na roztrhání. Korepetoval, zkoušel s orchestrem, vedl smíšený pěvecký sbor a tu a tam dirigoval.“

„Přirozeně, že nebyl jediný, kdo od nás touto zámořskou ‚Mekkou opery‘ prošel; nikdo se ale nemůže pochlubit tím, že tam setrval neskutečné tři dekády.“

Druhá část seriálu Až na konec světa se věnuje Kurtu Adlerovi, který se jako sbormistr, dirigent i hudební publicista prosadil za hranicemi rodného státu: v Berlíně, Kyjevě, Stalingradu a nakonec na neskutečných třicet let v Metropolitní opeře v New Yorku. Jeho rodným krajem přitom byly jižní Čechy a do Spojených států zavčas unikl jen díky dobrému odhadu situace, což mu jako synovi židovských rodičů patrně zachránilo život.

„Odešla z bedlivě sledovaných jevišť v sedmdesátých letech, včas, v okamžiku, kdy dávala příznivcům šanci, aby na ni vzpomínali jen v tom nejlepším.“

„Spory o ideální prvenství obou hvězd, které se opakovaly mezi jejich fanoušky, nemají řešení, srovnávání nedává smysl…“

„Je zajímavějším vášnivý hlas zářící komety proti krásnému a čistému hlasu klidně svítící hvězdy?“

Ve třetí čtvrtině dvacátého století vládly světovým operním scénám dvě sopranistky. Sokyně z nich učinil především bulvární tisk, ale pravda je, že byly rozdílné. Jako oheň a voda, jako tygřice a holubice. Každá budila pozornost a úžas jinak, každá fascinovala ve svém hlase něčím jiným. Temperamentní část publika se navždy rozdělila: jedni byli a jsou „callasiani“, druzí „tebaldiani“… Ano, těmi dvěma sopranistkami byly Řekyně Maria Callas, jejíž kulaté jubileum přinese prosinec roku 2023, a Italka Renata Tebaldi, od jejíhož narození uplynulo sto let už letos, právě dnes.

„Riccardo uměl v osmi letech zahrát na housle úryvky z Vivaldiho, ale nikoho v rodině nenapadlo, že by se hudbou mohl jednou živit.“

„V milánské La Scale šéfoval Muti plných devatenáct let. Pak ale došlo roku 2005 v proslulém operním domě ke konfliktu.“

„Do letoška vkročil Riccardo Muti poselstvím: ‚Tělesné zdraví je důležité. Ale stejně důležitá je zdravá mysl. A pro ni je kultura nepostradatelná.‘“

Dneškem se legenda mezi dirigenty dožívá osmdesáti let. Stále aktivní a vitální umělec oslnil jako mladý talent a téměř čtvrtinu svého života strávil v čele operní Mekky: milánské La Scaly. Kromě toho stanul s taktovkou před nejslavnějšími orchestry světa, v díle symfonickém i operním, a dodnes působí u Chicagského symfonického orchestru.

„Tosanini proslul tím, že odmítal tolerovat do té doby běžné manýry pěvců. Na přelomu století dirigent nastupující moderní doby.“

„Vytýkat Puccinimu, že ´nadbíhá diváckému vkusu´, už se nenosí.“

„Jeho melodie jsou vemlouvavé, směřují přímo pod kůži.“

Bez kterých děl si nelze představit repertoár žádného operního domu na světě? Podle dostupných statistik se divadla na prvních třech místech neobejdou bez Traviaty, Carmen a Kouzelné flétny. Tedy bez Verdiho, Bizeta a Mozarta. Každá z těchto oper mívá po světě v sezóně mezi šesti až devíti sty představení. Do první desítky patří ještě dva další skladatelé, Puccini a Rossini – totiž opery Tosca, Lazebník sevillský, Rigoletto, Figarova svatba, Don Giovanni a Madama Butterfly. Všechny mezi čtyřmi až šesti sty večerů za rok. Zvláštní pozornost však věnujme Pucciniho Bohémě, uváděné na čtvrté pozici. Právě dnes si totiž připomínáme 125 let od jejího prvního uvedení.

„Mělo zde světovou premiéru postupně sedm z Verdiho téměř třiceti oper, včetně díla prvního a posledního.“

„Toscanini neměl ve Scale debut s Verdim nebo jiným Italem, ale s Mistry pěvci norimberskými.“

„Sedmý prosinec jako vstup do nové sezóny je tradice, kterou založil šéfdirigent Victor de Sabata v roce 1947.“

Novou sezónu milánského divadla La Scala, slavícího letos 240 let, otevřela Verdiho tragická opera Attila. Inaugurační představení se konalo jako každoročně 7. prosince, v den svátku sv. Ambrože, lombardského katolického patrona. Italská televize přenášela večerní program do více než dvaceti zemí světa včetně České republiky a do více než 250 kin po celém světě….