PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Měl jsem cíl propojení obou kultur, což se myslím podařilo. Výsledkem je organický celek.“

„Kiya Tabassian hraje na třístrunný setar, Didem Başar na kanun a Neva Özgen na kemenče.“

„Poselství projektu je při vědomí toho, co se zrovna děje na Blízkém východě, o to silnější.“

Jako o satisfakci hovoří Vojtěch Semerád o znovuuvedení projektu Kryštof Harant aneb Putování do Svaté země. Jeho premiéru v roce 2021 totiž zasáhla covidová opatření a související restrikce ohledně diváckých návštěv. Vokální soubor Cappella Mariana, který Vojtěch Semerád vede, až nyní zažije provedení před něčím více než jen před streamovacím aparátem. Projekt tentokrát uváděný v rámci festivalů Lípa Musica a Svatováclavského hudebního rozvíjí dialog mezi Východem a Západem, a to v inspiraci Harantovy životní cesty.

„Na svatojakubském varhanním festivalu vystoupil dánský varhaník Jakob Lorentzen.“

„V programu se věnoval Bachovi, francouzské hudbě a významnému dánskému skladateli Carlu Nielsenovi.“

„Provedl také Moto ostinato Petra Ebena.“

Na předposledním koncertu Mezinárodního varhanního festivalu u sv. Jakuba vystoupil dánský sólista Jakob Lorentzen. Svůj recitál 12. září zahájil skladbou Petra Ebena a uzavřel jedním z velkých jmen francouzské hudby, totiž Olivierem Messiaenem. Hudbu své země také neopomněl.

„Hudebním samoukem byl do chvíle, co jej jako zázračné dítko přijali na Pražskou konzervatoř.“

„Byl pronásledovaný pošklebky na konto svého sudeťáctví, ale oficiálně si na něj naše meziválečná republika nezasedla.“

„Ač rád tvořil v duchu komiky, jeho lidský osud byl převážně tragický.“

Když se rodák z Chomutovska začal za první republiky se svojí hudbou prosazovat v Praze, byl pro mnohé místní přivadrovalcem, sudeťákem. Když jej Masarykův režim vyznamenal za operní dílo státní cenou, stal se pro české Němce odrodilcem, zrádcem. Když se na něj za druhé světové války provalilo, že je svobodným zednářem, zbavili ho nacisté všech funkcí i výhod. A když válka skončila, Benešův stát ho zavřel do sběrného tábora pro kandidáty odsunu, odkud už nevyšel živý…

„Co na tom, že jsme zaznamenali pár nevyřčených tónů či úhozových nedostatků? Nora nás strhla svým prožitkem. Bude to však stačit na zázračné dítě a hvězdu internetu Anke Chen?“

„Evidentně skvěle padnoucí repertoár odkryl Celininu devízu brilantní perličkové techniky.“

„Není divu, že poslední akord spontánně vymrštil ze sedadel celou Dvořákovu síň. Zoja si však udržela koncentrovanou tvář. Ta se rozjasnila až při předávání cen.“

Zatímco některá česká města bojovala s povodní, v pražském Rudolfinu se 14. září odehrála zcela jiná bitva – o vítězství v interpretační soutěži pro mladé hudebníky zvané Concertino Praga. Na rozdíl od ničivého vodního živlu však bylo rudofinské utkání přátelské, plné skvělých výkonů a uměleckých zážitků.

„Vihuelista Ariel Abramovich je se svým nástrojem opravdu sžitý.“

„Sopranistka María Cristina Kiehr svůj hlas ovládá bezproblémově.“

„Ti, co měli možnost navštívit koncert, odcházeli naplněni obrovským vnitřním klidem.“

Již posedmé se na jihu Čech koná Mezinárodní festival staré hudby Musica ad confluentem. Na jeho druhý koncert bylo 14. září pozváno zajímavé duo z Argentiny: přední hráč na vihuelu de mano Ariel Abramovich a vynikající sopranistka, nositelka ceny Grammy z roku 1997 Maria Cristina Kiehr.

„Dílo Petr Wajsara klade značné nároky na moji dirigentskou přípravu a jistě nebude snadné ani při provedení sólového partu.“

„Velice rád bych někdy poměřil síly s některou ze symfonií Bohuslava Martinů.“

„Všechno v životě má ale svůj začátek i svůj konec, takže jsem se rozhodl, že příští festivalový ročník hannoverských Kunsfestspiele, pro mě desátý, bude zároveň mým posledním.“

Roku 2005 vydal stejnojmennou knihu, v níž skládá hold skladatelům 20. století. Před čtenářem defilují Luigi Nono, Charles Ives, Karlheinz Stockhausen a další. Že k nim má sedmašedesátiletý dirigent a múzický manažer, ale také klavírista a muzikolog, hannoverský rodák Ingo Meztmacher blízko, nepřekvapí…

„Jeho umělecká ‚teze‘ je dotažená, je z ní cítit porozumění a moudrost.“

„V předposlední variaci už bylo naprosto jasné, že nejde o žádného objektivního soutěžního hráče ‚se studeným čumákem‘.“

„Většina skladatelů nepříliš známé hudby by si přála takovou úroveň interpretace.“

Pátek třináctého festivalu Dvořákova Praha žádnou smůlu nepřinesl. Japonský klavírista Mao Fujita v Rudolfinu zahrál ambiciózní program se silným názorem a osobitou prezentací. Podařil se mu navíc efektní kousek, který už se v jeho životě nejspíš nebude opakovat.

„Mou vlast jsem již dříve dirigoval, ale když jsme hráli klavírní verzi skladby, tak jsem v ní cítil určitou speciální intimitu.“

„Uazní také Šostakovičova Čtvrtá symfonie, takříkajíc má srdcová záležitost.“

„Mimochodem v České republice máte velmi dobré baseballové týmy.“

V neděli 15. září začíná slavnostním zahajovacím koncertem nazvaným Smetana 200 & Bruckner 200 již 69. sezóna Filharmonie Brno. V Janáčkově divadle orchestr představí symfonické básně Hakon Jarl a Richard III. Bedřicha Smetany a Symfonii č. 7 E dur Antona Brucknera. Nedlouho před koncertem jsme se v brněnském Besedním domě setkali k rozhovoru se šéfdirigentem filharmonie Dennisem Russellem Daviesem.

„Kateřině Kněžíkové se daří přesně a působivě vyjádřit usmířenou, zklidněnou náladu textů.“

„Jakub Hrůša se skvěle jemně hrajícím orchestrem ve skladatelově pozdní ´labutí písni´ sólistku podporuje, doplňuje a doprovází mimořádně pozorně.“

„Komorní písně objemem hlasu nezastírají, že jde o operní pěvkyni, ale zároveň jasně prokazují, že tato pěvkyně patří k těm, které jsou schopny je adekvátně uchopit.“

Kateřina Kněžíková přidává do svého portfolia hudbu Richarda Strausse. Na festivalu Dvořákova Praha v roce 2021 uvedla a živě natočila jeho Čtyři poslední písně. Na jaře roku 2024 se ve studiu věnovala písním komorním. Součtem vzniklo CD nazvané v duchu autorova pozdního romantismu Tag und Nacht, Den a noc. Svorníkem obou nahrávek je Jakub Hrůša. V případě orchestrálního titulu za dirigentským pultem Bamberských symfoniků, v případě třinácti drobnějších písní bezprecedentně u klavíru.

„Člověk studuje muziku, která má svá jasně daná pravidla. To, co vás ale udělá výjimečným, je ona pravidla čas od času porušit.“

„Někdy vymýšlím vtípky přímo na koncertě.“

„Dvořák vykouzlí úsměv na rtech. Ale není jenom o půvabných melodiích.“

Jana Mráčka vídáme pravidelně na první židli České filharmonie a mezinárodně rozjetou má i sólovou kariéru. Letos na podzim ho v této roli máme možnost potkat také v Čechách, mimo jiné 17. září na Svatováclavském hudebním festivalu a 15. listopadu na bienále Janáček Brno. Jak pozvedá jeho sólovou dráhu funkce koncertního mistra, jakým způsobem může interpretovi pomoci vyzkoušet si dirigovat orchestr a co je podle něj esencí světové hvězdy, prozradil v salónku Rudolfina při rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Po devatenácti letech končí inscenace opery Její pastorkyňa Leoše Janáčka v Národním divadle.“

„Svou postavu nepodává jednoznačně jako fúrii, která ovládá vesnický mikrosvět a před níž mají všichni respekt a především se jí bojí. Nikoli. Z projevu Karity Mattily vyzařuje širší rozměr.“

„Představení pod cizelérskou a zároveň emotivní taktovkou hudebního ředitele Opery Národního divadla Roberta Jindry se vydařilo skvěle.“

Posledními dvěma představeními končí po devatenácti letech na jevišti pražského Národního divadla inscenace opery Leoše Janáčka Její pastorkyňa, pod níž byli podepsáni režisér Jiří Nekvasil a autor scény a kostýmů Daniel Dvořák. A pro oba večery (11. září a derniéra 16. září) pozvala dramaturgie významného hosta, finskou sopranistku Karitu Mattilu.