„Vihuelista Ariel Abramovich je se svým nástrojem opravdu sžitý.“

„Sopranistka María Cristina Kiehr svůj hlas ovládá bezproblémově.“

„Ti, co měli možnost navštívit koncert, odcházeli naplněni obrovským vnitřním klidem.“

Již posedmé se na jihu Čech koná Mezinárodní festival staré hudby Musica ad confluentem. Na jeho druhý koncert bylo 14. září pozváno zajímavé duo z Argentiny: přední hráč na vihuelu de mano Ariel Abramovich a vynikající sopranistka, nositelka ceny Grammy z roku 1997 Maria Cristina Kiehr.

Jen málo chvílí v roce člověku přinese tak mimořádný zážitek jako nejen v dnešní době velmi oblíbená poučená, ale i skvělá interpretace hudby středověku a renesance v podání renomovaných interpretů. A to zvláště, když se tomu stane v krátkém čase vícekrát za sebou v podání českých i světových umělců. Měl jsem možnost navštívit koncert souboru Lukáše Matouška Ars cameralis v Plzni, kdy po odchodu Hanuše Bartoně a Jiřího Richtera soubor začal vystupovat s novými mladými, ale vynikajícími členy Kristýnou Kosíkovou a Martinem Matouškem.

Dalším zážitkem byl pořad argentinského dua v Českých Budějovicích při právě probíhajícím mezinárodním festivalu Hudba na soutoku. Přestože se za dveřmi kostela sv. Rodiny při probíhajících deštích a počínajících záplavách lidé obávali o své střechy nad hlavou, ti, co měli možnost navštívit tento koncert, který nemusel být zrušen, odcházeli naplněni obrovským vnitřním klidem. Vhodně zvolené prostředí kostela na Senovážném náměstí, který byl postaven v novogotickém slohu sice možná více než tři sta let po vzniku hudby, jež zazněla, dodalo oběma interpretům inspiraci k jejich interpretaci. Jeho skvělá akustika nechala hudbu převážně španělských, vlámských a italských mistrů renesance vyznít v její čistotě a kráse.

Program koncertu nesl pomyslný název „vytvoření imaginárního zpěvníku hudby pro vihuelu“. Zazněla díla španělského kněze a skladatele Juana Vásqueze, dalšího španělského skladatele Cristóbala de Morales, dále byli na pořadu franko-vlámští Josquin des Prez a Jacques Arcadelt, nizozemští Adrian Willaert a Cipriano de Rore a italský Guilio Segni da Modena. Kromě úprav tří až pětihlasých sonetů, madrigalů, písní, částí mše pro jediný hlas a vihuelu se představil vihuelista i v několika sólových skladbách.

Je třeba říci, že Ariel Abramovich je se svým nástrojem opravdu sžitý. Je schopen z hudebního textu dynamicky zvýraznit kteroukoli linii, ostatní „nedůležité hlasy“ hrát neuvěřitelně lehce a tím docílit úžasně plastické hry. Sopranistce, která bezproblémově a neuvěřitelně čistě ovládala svůj hlas v celém svém rozsahu (zaslechl jsem nádherně zabarvené „malé a“ až „dvoučárkované f“), byl citlivým partnerem. María Cristina Kiehr dokonale využila příležitosti, že byla na pódiu jako zpěvní hlas sama. Její devizou byly opravdu slabé dynamiky, respektive jejich využití jako výchozích bodů dlouhých frází a tónů, jež se nádherně pojily a klenuly v příhodné akustice kostela.

Koncert anglicky částečně moderoval vihuelista, snažil se hovořit i o obsahu textů písní, nicméně i italštině sopranistky bylo při zpěvu prvotřídně rozumět… Publikum si po standing ovation vynutilo přídavek.

Dle úvodních slov ředitele festivalu, který vyjádřil radost nad setkáním s přítomným publikem, se můžou posluchači těšit na další koncert festivalu, který bude v režii dvouplátkových nástrojů a ve svém názvu má vtipně napsáno „bez strunných nástrojů“.

Foto: Hudba na soutoku