V českobudějovickém divadelním sále Metropol bude ve středu 18. září zahájena nová sezóna Jihočeské filharmonie, v jejímž čele se nově objeví úspěšná mladá dirigentka Alena Hron. Zahajovací koncert však bude řídit Petr Altrichter, který si ke spolupráci přizval pěveckou dvojici Arnheidur Bařák Eiríksdóttir a Lukáš Bařák. Znít bude hudba Dvořáka a Suka.

Jihočeská filharmonie byla v Českých Budějovicích založena v roce 1981 s původním názvem Jihočeský státní orchestr a v současnosti má necelé čtyři desítky členů. Významnou novinkou letošní sezóny, kterou KlasikaPlus.cz představila ZDE, bude skutečnost, že se šéfdirigentské taktovky chopí žena, Alena Hron. A bude nejen první na jihočeské poměry, ale také v celonárodním měřítku. Oficiálně tento akt stvrdí inaugurační koncert Aleny Hron naplánovaný na 26. září. 

Zahajovacího koncertu sezóny se však uskuteční už 18. září v devatenáct hodin v sále Metropolu a řízení českobudějovického tělesa se ujme dirigent Petr Altrichter. Těžištěm jeho repertoáru je česká hudba, a to také ukáže na zahájení s Jihočeskými filharmoniky. S tělesem připraví skladby Dvořáka a Suka. Večer otevře Suita A dur, op. 98b, dílo Dvořákem původně zkomponované pro klavír, které nese znaky skladatelova amerického období, avšak charakterizuje jej spíše intimní povaha. Dvořákův odkaz Českobudějovičtí připomenou i zařazením Biblických písní, které přednesou mezzosopranistka Arnheidur Bařák Eiríksdóttir, čerstvě nominovaná na Cenu Thálie i International Opera Award, společně se svým pěveckým i životním partnerem barytonistou Lukášem Bařákem. 

Druhou polovinu večera, který se hlásí k letošním oslavám Roku české hudby, Jihočeská filharmonie vyplní hudbou Josefa Suka. Těleso s Petrem Altrichtrem nastuduje Pohádku, op. 16, suitu z hudby k Zeyerově dramatické pohádce Radúz a Mahulena. „Začala nejkrásnější doba mého života“, vzpomínal Suk na sklonku života na chvíle, kdy tvořil tuto hudbu: „Pracoval jsem na díle v lesním dvorku v místě Dvořákova letního pobytu na Vysoké. V pokojíku bylo pianino a venku v zahrádce poslouchala mne moje dívka Otilka. Jaro v duši, jaro v hudbě. Mohu říci, že jsem se v hudbě k Radúzovi a Mahuleně našel a že toto dílo působilo na mou tvorbu po celou řadu let. Netušil jsem ovšem, že motivy lásky i motiv smrti, obsažené v hudbě k Radúzovi, budou mne provázet v době uměleckého zrání až do konce.“

Foto: ilustračmí - ND / Zdeněk Sokol, Dvořákova Praha / Petra Hajská

Facebook X E-mail WhatsApp