„Na svatojakubském varhanním festivalu vystoupil dánský varhaník Jakob Lorentzen.“

„V programu se věnoval Bachovi, francouzské hudbě a významnému dánskému skladateli Carlu Nielsenovi.“

„Provedl také Moto ostinato Petra Ebena.“

Na předposledním koncertu Mezinárodního varhanního festivalu u sv. Jakuba vystoupil dánský sólista Jakob Lorentzen. Svůj recitál 12. září zahájil skladbou Petra Ebena a uzavřel jedním z velkých jmen francouzské hudby, totiž Olivierem Messiaenem. Hudbu své země také neopomněl.

Lorentzen působí jako varhaník a kantor v Holmens Kirke a je v kodani také varhaníkem královského zámku Christiansborg. Roku 1995 založil sbor Graabrødre Kammerkor, jehož je sbormistrem, a zastává také místo cembalisty v Dánském komorním orchestru. Na Královské hudební akademii v Kodani vyučuje improvizaci. Pravidelně vystupuje na sólových recitálech i jako dirigent.

Zahájil známou skladbou Petra Ebena Moto ostinato z Nedělní hudby. Její stále se opakující pregnantní rytmus zahalil do jisté rytmické neurčitosti a Moto tak ztratilo svůj úderný náboj. Závěrečnou notu skladby, skladatelem zamýšlenou pouze jako kombinaci základního tónu a prázdné kvinty, „vylepšil“ Lorentzen doplněním na akord g moll… Další skladbou programu byla Fantasie a fuga c moll, BWV 537 Johanna Sebastiana Bacha. Lyrická Fantasie byla hrána příliš věcně a i fuga by patrně snesla větší pozornost při artikulaci jednotlivých hlasů.

Carl Nielsen je nejvýznamnějším dánským skladatelem přelomu 19. a 20. století. Autor šesti symfonií, koncertů, kantát a komorní hudby je považován za národního skladatele své země. Z jeho rozsáhlého díla vybral Lorentzen šest částí z 29 krátkých preludií pro varhany nebo harmonium, op. 51. Miniaturní svěží skladbičky zaujaly bohatstvím nálad i nápadů a znalecky byly zahrány s chutí v rychlém sledu.

Následující improvizace byla na téma gregoriánského Adoro te, devote. Sólista zvolil formu oddělených variací. Po stručném úvodu zaznělo téma, první variací bylo „bicinium“ pro dva manuálové hlasy, které připomínalo barokní vzory. Hned ale následující variace stylově přešla ke klasicismu a rokokovým ozdobám. Po několika dalších částech se objevil dokonce valčík na gregoriánské téma, což svatojakubský chrám patrně ještě nezažil. Závěr tvořilo opakování celého tématu ve forte v harmonizaci s takovou přemírou mimotonálních dominant, že se posluchači mohli cítit téměř na přelomu 19. a 20. století. Zda je taková pestrost slohů v rámci jedné improvizace zajímavá, je otázkou.

Významný představitel francouzského symfonického varhanního stylu a varhaník pařížské katedrály Notre-Dame Louis Vierne mimo rozsáhlých varhanních symfonií zkomponoval ve dvacátých letech minulého století ještě čtyři suity drobnějších skladeb s názvem Fantasijní kusy. Mezi nimi je i Siciliana a známá virtuózní Toccata b moll. Obě skladby byly zahrány sólistou velice střízlivě a věcně.

Závěr koncertu patřil velkému jménu francouzské hudby 20. století, jehož dílo se ke škodě návštěvníků svatojakubského festivalu objevuje zřídka. Olivier Messiaen napsal řadu cyklů varhanních skladeb a působil jako titulární varhaník v Paříži u sv. Trojice celý život. Poslední z cyklů Kniha Nejsvětější Svátosti je z roku 1984. Je tvořen osmnácti částmi a doplněn citáty z bible a texty svatých. Šestnáctá meditativní část Modlitba před přijímáním má moto sv. Bonaventury: „Má vůně a má sladkost, můj pokoj a má líbeznost“. Končí smírným akordem čisté A dur. Osmnáctá Obětování a závěrečné Alleluja je vyvrcholením a závěrečnou virtuózní apoteózou celého cyklu. Moto zní: „Nabízím vám, Pane, všechny prostředky lásky a radosti, duchovní vytržení, okouzlení, zjevení, nebeské vize všech svatých duší…“ Jakob Lorentzen pečlivě dodržel všechny nemalé zvukové požadavky autora a nechal obecenstvo nahlédnout do osobitého světa skladatelova.

Foto: Zdeněk Chrapek, ilustrační / Facebook festivalu