PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Milí přátelé klasické hudby, děkujeme vám za přízeň a přejeme vám šťastný, zdravý a vyladěný rok 2019!
V příspěvku níže se připojují i někteří naši spolupracovníci.

„Nejdřív jsem se koncertu se syny trošku obával, ale nakonec mě to moc překvapilo. Nejenže tam přišlo tolik lidí, ale hlavně atmosféra byla velmi příznivá.“

„Skladby pro klavír se u Smetany ve světě podceňují, jsou daleko lepší než jeho renomé.“

„Já se snažím sledovat mladé talenty, protože vím, že talenty sice máme, ale zas jich není tolik, abychom s nimi mohli zacházet povrchně.“

Pianista, pedagog a děkan HAMU Ivan Klánský má stále plný diář. Ale když si už do něj nějakou schůzku zapíše, přesně dodrží termín, je k návštěvníku přátelsky vlídný a vůbec na sobě nedává znát, že spěchá. Pár dní před naším rozhovorem se vrátil z Číny, kromě jiného měl bezprostředně za sebou šňůru koncertů a úspěšné vystoupení se svými čtyřmi syny v Rudolfinu. Přesto nevypadal unaveně ani netrpělivě.

„Osudové setkání Werthera s krásnou Charlottou se sice uskuteční v červenci, ale už v té době nacvičuje dívčin otec se svými mladšími dětmi koledy.“

„Dnes asi nejhranější opeře Julese Masseneta trvalo poměrně dlouho, než si své pevné místo v repertoáru vydobyla.“

„Po triu Carreras – Domingo – Pavarotti bylo na Werthery 21. století třeba ještě chvíli čekat.“

Když se řekne “Vánoce v opeře”, vytane asi většině fanoušků zmíněného žánru na mysli Pucciniho Bohéma a její první dvě dějově i hudebně radostná dějství. Hned na druhém místě si ale milovníci opery určitě vzpomenou i na jiné populární dílo, kde hrají svátky klidu a míru snad ještě podstatnější roli, byť oproti přímočaré Bohémě přece jen o něco rafinovanější. Samozřejmě je řeč o Massenetově WERTHEROVI, jemuž skýtají vánoční reálie vítaný kontrast k příběhu milostného vzplanutí, které nezadržitelně dospěje až do tragického vyústění.

„V Bruselu u mě už absolvovalo více než sedmdesát mladých talentů. V Londýně si svoji třídu budu teprve od příštího roku budovat.“

„K Ieaunu Jonesovi jsem jako šestnáctiletá vzhlížela – a nikdy mě nenapadlo, že jednou budu jeho kolegyní.“

„Jsem šťastná, že při tom všem pracovním nasazení mám i dvě děti, které jsou mým nejdůležitějším životním naplněním.“

Vedle pedagogických úvazků v Praze a Bruselu bude harfistka Jana Boušková od září 2019 učit na Royal College of Music v Londýně. Vysoká škola sídlící v budově naproti koncertní síni Royal Albert Hall má 840 studentů z šesti desítek zemí světa. Vzdělávací instituci pomohl založit v roce 1882 Prince of Wales, nejstarší syn královny Viktorie, pozdější král Edward VII. Mezi její absolventy patří skladatelé Gustav Holst, Ralph Vaughan Williams a Benjamin Britten, dirigenti Leopold Stokowski, Colin Davis a Roger Norrington, pěvci Joan Sutherland a Thomas Allen, flétnista James Galway a mnohé další osobnosti. Jana Boušková bude nadále vyučovat i na Královské konzervatoři v Bruselu a na Akademii múzických umění v Praze a zůstává první harfistkou České filharmonie. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje konkurz, jehož výsledek ji zařadil mezi pedagogy londýnského učiliště, své představy o tamní práci i aktuální umělecké úkoly.

„Akademici budou v orchestru už po Novém roce.“

„Poezie je velice důležitá. Pokud bychom hovořili jen v próze, jsme ztraceni.“

„Nemusíme nutně jet s Novosvětskou do Japonska. Měli bychom dělat jen relevantní věci.“

Rossini, Mendelssohn, Weber, Zemlinsky, Strauss, Janáček… To je namátkou, ale nikoli náhodně několik skladatelských jmen z těch, která nejvíc zajímají a budou v Praze zajímat nového šéfdirigenta rozhlasových symfoniků Alexandera Liebreicha. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus uvažuje o běžné práci, o zahraničních kontaktech i o poezii a romantismu a naznačuje, co bude orchestr hrát v červnu na Festivalu Richarda Strausse v Bavorsku a co v dalších sezónách v Praze. A přibližuje také záměry Orchestrální akademie SOČR, která po vzoru řady těles, zejména zahraničních, přitáhne ty nejlepší mladé talenty.

„V Asii jsme absolvovali už víc než dvacet turné a vždy je o nás nadstandardně postaráno.“

„Kluci u nás v deseti letech již cestují po světě.“

„Nekupujeme si žádné koncertní zájezdy, kde se sbor dostane na pódium s ostatními na pár minut.“

Názvem se hlásí ke sboru, který působil od 12. století při Svatovítské katedrále na Pražském hradě, jsou ale tělesem necírkevním, už celé desetiletí institucionálně zakotveným do podoby soukromé základní umělecké školy se zaměřením na chlapecký zpěv. Mají za sebou od roku 1982 na čtyři tisíce koncertů. Jen při turné do Číny v roce 2018 urazili vzdálenost rovnající se obvodu zeměkoule…

„Z Rybovky u Jezulátka vznikla hezká rodinná tradice.“

„Řekl jsem si, že ji budu dělat jen jednou za rok, abych se na ni těšil a nezošklivil si ji.“

„Palais Garnier je zřejmě nejkrásnější divadlo na světě a moci si ho ve volných chvílích projít je příjemný bonus.“

Jednou z vánočních tradic v Praze je už přes dvě desetiletí Vánoční mše Jakuba Jana Ryby v Pražském Jezulátku. Každoročně v 15 hodin naplní kostel až po okraj. Zatím jen jednou vynechal účinkování barytonista ADAM PLACHETKA, který je s tímto koncertem už neodmyslitelně spjatý. Podruhé to je letos. Jak řekl KlasicePlus, pracovní povinnosti ho ještě do zítřka zdrží v Paříži.

„Helmuth Rilling si vysloužil titul ´bachovský papež´. Je nicméně, stejně jako Bach, luterán.“

„Za nejdůležitější vždy považoval zprostředkovat posluchači skladatelovo poselství, to, jak chápe text.“

„Bachovy skladby nejsou pro něj jen koncertními kusy, ale součástí bohoslužeb. Což je moment nikoli zanedbatelný.“

Bachovo Vánoční oratorium není na rozdíl od Matoušových a Janových pašijí jednolitým dílem. Je souborem šesti samostatných nedělních kantát pro svátky od Narození Páně po začátek nového roku. Jejich komplet existuje samozřejmě v řadě nahrávek. Ty nejstarší jsou pomalé a monumentální, ty nejnovější vesměs mnohem rychlejší, odlehčené a radostné. Střídmě uprostřed stojí se svými dvěma snímky stuttgartský dirigent Helmuth Rilling. Na té první z roku 1984 propojil tehdejší západní a východní Německo. Těžko by totiž našel lepšího Evangelistu než drážďanského tenoristu Petera Schreiera.

Požehnané svátky vánoční, ať se nejen dnes, ale hlavně po celý příští rok plní všechna důležitá přání. Pevné zdraví, mnoho úsměvů i krásné hudby přejí Veronika Paroulková a Petr Veber. A s přáním se připojují i některé umělecké osobnosti a publicisté, kteří s naším portálem KlasikaPlus spolupracují…

„Už v době vydání oslnila Smetáčkova nahrávka posluchače – pomineme-li působivou stereofonii – celkovým nasazením, šťavnatým příjemným zvukem a především výkonem jejích interpretů.“

„Beno Blachut a Zdeněk Kroupa jsou pěvecky i výrazově pravými lidovými pastýři zářícími rozšafností a projevem bez sebemenší konvence.“

„Naprosto bezkonkurenční je Pražský filharmonický sbor, strhující jednolitý celek, zářící jak zvukově, tak intonačně.“

Pokud bychom chtěli zjistit, která skladba z oblasti klasické hudby z českého repertoáru je nejčastěji prováděna – a to jak profesionály, tak amatéry, nemusíme chodit daleko. Šťastná melodická invence, ne příliš obtížná partitura – zvláště pro sborové zpívání – a především velká popularita uděluje každoročně primát České mši vánoční Jakuba Jana Ryby. Odpovídá tomu i počet jejích nahrávek. Která by mohla být referenční? Ta první stereofonní – vybíráme snímek Václava Smetáčka.

„Na čtvrtou adventní neděli zazněla Rybovka na Kampě i na hlavním nádraží.“

„Letos se po mnoha letech musí u Jezulátka obejít bez Plachetky, který hostuje v Pařížské opeře.“

„Koncertně mimo chrámový prostor zazní Česká mše vánoční 25. prosince v Rudolfinu, kde ji diriguje Vojtěch Jouza.“

Rybova Česká mše vánoční zpívaná už po řadu let nadšenci, amatéry a kolemjdoucími pod otevřeným nebem na pražské Kampě odpoledne na čtvrtou adventní neděli není v pravém slova smyslu koncertem. Spíše je happeningem. Dnes ji tam opět dirigoval Libor Sládek. Obdobným průlomem do civilního prostředí byla téměř současně dnešní „Rybovka na hlaváku“, tedy v hale hlavního nádraží…