PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Plzeň je městem lidí, kteří milují kulturu.“

„Je fascinující zabývat se souvislostmi vzniku děl, osudy skladatelů a odrazem dějin v jejich tvorbě.“

„Písňové tvorbě u nás není věnována taková pozornost, jakou si zaslouží.“

Západní Čechy ode dneška ožívají novým festivalem Plzeňský podzim. Do 2. listopadu nabídne postupně šest koncertů, které budou propagovat nejen píseň a zpěv, přestože je jeho pořadatelem spolek Česká píseň. První ročník připadl na rok, kdy oslavujeme sté výročí vzniku Československé republiky, a program koncertů se k němu více či méně vztahuje, jak nám mimo jiné potvrdil dramaturg festivalu, hobojista Vojtěch Jouza.

„Dirigent pečlivě a současně uvolněně a inspirovaně dospěl k interpretační dokonalosti.“

„Hlavním hráčem byl v tomto případě jednoznačně Pražský filharmonický sbor.“

„To, že koncert začal československou hymnou, byl krásný symbol.“ 

Uvedení oratoria Svatá Ludmila na festivalu Dvořákova Praha vstoupí do historie. Nejen tím, že zřejmě poprvé od premiéry zaznělo opět úplně celé, bez škrtů a krácení, ale i díky Jakubu Hrůšovi a jeho uměleckému výsledku. A pak i proto, že koncert v Rudolfinu provázela paralela na náměstí před ním. 

„Když se odbourají manýry, tak se z Ludmily vykřeše něco úžasného.“

„Přesně to jsem chtěla do díla dostat – pokoru, cit, víru v Boha.“

„Občas třeba udělat pěvecky krok dopředu, do neznáma.“  

Vokálně-instrumentální dílo Antonína Dvořáka má v repertoáru sopranistky Kateřiny Kněžíkové výjimečné postavení. Aktuálně si to uvědomuje při letošním festivalu Dvořákova Praha, při němž se před týdnem podílela na provedení kantáty Svatební košile a na němž pro dnešní večer nastudovala titulní postavu oratoria Svatá Ludmila. „Je to moje srdcová záležitost,“ říká.

„Opera Libuše není dlouhá, není nudná.“

„První premiéře vévodil Adam Plachetka jako Přemysl.“

„Pražská inscenace vrcholí vizí postavení Národního divadla. Brněnská inscenace hledí dál.“ 

Nová inscenace Smetanovy Libuše v pražském Národním divadle příjemně oživuje starou pověst, ukazuje, že v této opeře lze vyzdvihnout lidský rozměr a že pro ni Smetana našel nádhernou hudbu, ale v celkovém dojmu zůstává konvenčním slavnostním představením.

„V případě PKF a Emmanuela Villauma existuje velké porozumění.“

„Po brilantním úvodu neměla Sarah Chang vůbec jednoduchou úlohu.“

„Stylovost, přesnost, obdivuhodné frázování, soustředěnost, to je dědictví Jiřího Bělohlávka.“

Zahajovací koncert Orchestrálního cyklu PKF – Prague Philharmonia se konal ve Španělském sále Pražského hradu. Hráči předvedli to nejlepší, co umějí, a svým výkonem rozklenuli oblouk mezi dědictvím Jiřího Bělohlávka a současným vkladem Emmanuela Villauma. Přestože akustika Španělského sálu těmto typům koncertních programů příliš nepřeje, dali interpreti na tuto nevýhodu po většinu večera zapomenout.

„Nemám nic proti škrtům, ale Svatá Ludmila má už ve svých genech velkorysou monumentalitu.“

„Nezkrácená podoba mi připomíná největší liturgické události.“

„Dvořák je srozumitelnější, někdy až příliš, Janáček je ten pro náročnější publikum.“

Velkolepé oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka zazní po sto letech v původním rozsahu – festival Dvořákova Praha tak dnes přispěje k letošním jubilejním oslavám československé státnosti. Nastudování se ujala špičková tělesa a sólisté z obou zemí. Pod taktovkou Jakuba Hrůši vystoupí Kateřina Kněžíková, Alena Kropáčková, Richard Samek, Jozef Benci, Ondřej Koplík, Pražský filharmonický sbor a Česká filharmonie. Dílo patří mezi mistrovy nejrozměrnější a nejhlubší kompozice, spojuje v sobě křesťanskou symboliku i linii vlasteneckou.

„Dualita masivního hudebnického prostoru a proskleného prostoru pro veřejnost  je geniální nápad.“

„Z hlediska akustického, ani z hlediska urbanistického nepůjde o žádný kompromis!“

Brno už ví, jak bude vypadat Janáčkovo kulturní centrum. Jeho srdcem a středobodem má být koncertní sál pro třináct set posluchačů. Vizualizaci projekční tým v pátek poprvé představil veřejnosti. Plány hovoří o tom, že by nová budova vedle Besedního domu měla stát v roce 2022 a že by tedy Filharmonie Brno mohla na začátku roku 2023 už určitě koncertovat ve svém. 

„Foersterova Předehra není prvoplánově příležitostnou hudbu.“

„Straussovy Čtyři poslední písně jsou pravou hudební poezií.“

„Na poklidnou třetí větu navázal prudkým střihem a vybudil v hráčích spoustu sil.“

Čtyři poslední písně Richarda Strausse sice názvem ukazují jinam než k začátku sezóny, ale Slavnostní předehra Josefa Bohuslava Foerstera úlohu úvodního čísla zahajovacího koncertu splnila ve čtvrtek v Obecním domě víc než dobře. A hlavní skladbou prvního abonentního programu orchestru FOK byla Mahlerova První symfonie. Ohromující, opulentní, pozitivní. Pořadovým číslem i charakterem motivující k pohledu do budoucna. 

„Boli sme svedkami nesmierne pestrého, podnetného a kvalitného vystúpenia.“

„Sharon Kam ukázala celkom nový level umenia hry na klarinet.“

„Bol to jeden z tých zážitkov, ktoré Dvořákovu Prahu približujú k úrovni svetových festivalov.“

Predposledný koncert komornej rady festivalu Dvořákova Praha patril celkom iste k najrozmanitejším večerom tohto ročníka. V nepríliš frekventovanom obsadení: klarinet, viola a klavír totiž interpreti previedli publikum od hudby klasicizmu až po inšpirácie jazzom. Punc výnimočnosti dodal opäť najmä skvelý výkon kurátorky rady, fenomenálnej SHARON KAM.

„S Jiřím jsme se shodli na lyrické, vroucí, ale vnitřně silné ženě.“

„Role Libuše má řadu krásných lyrických míst.“

„V této sezóně se opět setkám s Alicí Nellis.“

U této role není ani tak otázkou v jakém věku, ale zda vůbec k ní sopranistka může dospět. Není to jen věcí hlasu, ale také celkové osobnosti a vrozené důstojnosti. Rodačka z Náchoda LUCIE HÁJKOVÁ všechny tyto atributy splňuje a v letošní inscenaci Smetanovy „národní opery“ v Brně ztvárnila kněžnu charismatickou i svěží.

„CD ukazuje přejný postoj obou mladých pěvců k základnímu dědictví české kultury.“

„Rozhodnutí natočit na první společné album Smetanu Dvořáka má jasnou uměleckou logiku.“

„Mnohé scény na albu jsou pro oba z hlediska osobní pěvecké zkušenosti nové.“ 

Přemysl ze Stadic a kněžna Ludmila. Adam Plachetka a Kateřina Kněžíková se v těchto dnech převtělili do hlavních postav dvou monumentálních hudebních děl českých klasiků. On má premiéru v pátek, ona koncert v sobotu. Dnes přesto stihli do vrcholícího zkouškového stresu vtěsnat ještě křest jejich prvního společného alba. Nese titul „Každý jen tu svou…“ a jsou na něm árie a dvojzpěvy ze Smetanových a Dvořákových oper.

„Díla od Mozarta, Haydna a Beethovena zazněla s noblesou a s názorem.“

„Koncert C dur je učebnicovou ukázkou toho nejlepšího, co hudba klasicismu nabízí.“

„Symfonie nabízí mnoho hudebních žertů a důvtipných momentů, které zůstaly nepovšimnuty.“

Návrat v čase: tak by sa dal označiť prvý koncert donátorskej abonentnej rady PKF-Prague Philharmonia. Program včerajšieho večera bol totiž zložený z diel troch velikánov 1. viedenskej školy a v Lobkowiczkom paláci by tak vlastne pokojne mohol zaznieť aj pred vyše dvomi storočiami. Orchester hral pod vedením Emmanuela Villauma, v pozícii sólistu sa predstavil huslista Jan Fišer. 

„Sharon Kam je na pódiu emotivní živel.“

„Potlesk mezi větami dokáže pěkně přetrhnout soustředění a napojení.“

„Academy of St Martin in the Fields patří právem mezi legendy.“

Uchvacují dodnes, přestože se ani jeden z nich nedožil čtyřicátých narozenin. Oba mají punc zázračného dítěte a oba znamenali milník v klasické hudbě. Wolfgang Amadeus Mozart a Felix Mendelssohn–Bartholdy se potkali na středečním pódiu Dvořákova Prahy. Do života je uvedli žijící legendy, Academy of St Martin in the Fields a klarinetistka Sharon Kam.

„Pešek už dirigentskou dráhu uzavřel. Když se objevil na pódiu, šlo o výjimečnou chvíli.“

„Pardubické publikum od svého orchestru chce slyšet i známá a milá symfonická díla“

„Stanislav Vavřínek v daném obsazení dokázal vytěžit z partitury maximum.“

Doménou Komorní filharmonie Pardubice nadále zůstává repertoár, pro který stačí její menší obsazení, ale zahájení jubilejní padesáté sezóny dostalo logicky větší, tedy symfonické parametry. Krásným symbolem zároveň bylo, že se na pódiu Sukovy síně v úterý večer vystřídali historicky první šéfdirigent tělesa Libor Pešek a současný nový šéfdirigent Stanislav Vavřínek, v pořadí desátý. 

„Sály ve světě poskytují zážitek řádově vyšší, než na jaký je zvyklý český návštěvník.“

„Moderní sály jsou plné a reklamou samy o sobě.“

„Věřím, že realizace v Brně konečně zahýbe strnulými vodami českého koncertního provozu.“

Dějiny přinášejí neustálé ztráty a zisky. Právě dnešní datum, 11. září, se od roku 2001 jednou provždy zapíše jako výročí destrukce, zmaru a neštěstí. O to víc je právě dnes potěšující zpráva o tom, že Česká republika bude mít brzy další stavbu, která se zapíše do historie, a to i té kulturní. Nad novým koncertním sálem v Brně, jehož podoba bude už brzy představena i veřejnosti, se zamýšlí ředitelka tamní filharmonie Marie Kučerová.

„Známá jména někdy nejsou zárukou skvělého koncertu.“

„Sharon Kam předvedla mistrovské ovládnutí klarinetové techniky.“

 „Zahrát mistrovsky průzračný klasicismus, zvlášť Mozarta, není vůbec žádná legrace.“

Není vždy zlato, co se třpytí, a tak někdy ani známá jména nejsou zárukou skvělého koncertu. S podobným pocitem asi odcházela řada lidí ze včerejšího zahajovacího večera komorní řady festivalu Dvořákova Praha. Program byl hodnotný a pestrý, ale zejména jeho první část se interpretačně až tak nepovedla.

„Libuše by neměla být obrazem historizujícím, ale nadčasovým.“

„Přejít z prostoru divadelní budovy do pavilonu P je pro mne jako vyskočit do vesmíru.“

„Prozradit to nechci, to je smysl divadla, aby si to každý našel sám pro sebe.“

Umístění Smetanovy Libuše do pavilonu na brněnském Výstavišti se díky vzácnému setkání i splynutí tvůrčího rukopisu a poetiky Jiřího Heřmana s možnostmi tak velikého prostoru stalo bezpochyby zcela bezprecedentním ztvárněním české klasiky. Ztvárněním abstraktně básnivým, ryze a zároveň nově divadelním…

„Režisér Jiří Heřman vyzrává a provizorní prostory mu evidentně svědčí.“

„Tak velkorysou Libuši by si mohla většina divadel jen těžko dovolit.“

„Inscenace měla vzácnou pěveckou vyrovnanost.“

Dvojitou sondou do našich dějin je nová inscenace Smetanovy Libuše, která měla premiéru 7. a 9. září v Brně. Sám autor operu popsal jako „slavné tableau a hudebně dramatické uživotnění“. Brněnský tým ale rozehrál hned dva příběhy národní historie současně a nápaditě propojil mýtus se skutečností i časové úsečky, které od sebe dělí pomyslná staletí. Velkolepé a svěží představení odpovídající výši jubilea československé státnosti, možná kontroverzní, možná rozdělující generace, ale nezapomenutelné.