Renata Scotto byla italská sopranistka, operní pěvkyně a následně také režisérka a kantorka zpěvu. Debutovala v roce 1952 v osmnácti letech věku a na Štědrý den v rodném městě Savoně rolí Violetty ve Verdiho opeře La traviata. V Teatro alla Scala v Miláně prvně zpívala již v roce 1953. Do zahraničí prorazila v září 1957, když na festivalu ve skotském hlavním městě Edinburghu zaskočila při fingované nemoci Marie Callas (ta odmítla představení nad rámec smlouvy s festivalem) v opeře Vincenza Belliniho Náměsíčná; sklidila velký úspěch a definitivně tak získala status mezinárodní hvězdy. Kariéra Renaty Scotto kulminovala v šedesátých letech 20. století, kdy byla vůdčí tváří renesance belcanta. Roku 1964 zpívala se souborem milánské „Scaly“ i ve Velkém divadle v Moskvě. Šlo o první vystoupení západních operních umělců v Sovětském svazu v éře studené války. O rok později debutovala v Metropolitní opeře v New Yorku v hlavní roli Pucciniho Madame Butterfly. Na této scéně pak Renata Scotto ztvárnila šestadvacet rolí ve více než třech stech představení. „Jedna z nejlepších operních pěvkyň všech dob,“ prohlásil na její adresu Plácido Domingo. Pěveckou kariéru ukončila v roce 2002 a poté se úspěšně obrátila k operní režii; dokonce se etablovala také jako pedagožka operního zpěvu, když vedla mistrovské kurzy mimo jiné na newyorské Juilliard School a na Curtisově institutu ve Filadelfii. „Nejlepší moje rada mladému začínajícímu zpěvákovi: Nestaň se starým začínajícím zpěvákem,“ zní její výrok. Renata Scotto se narodila 24. února 1934 a zemřela 16. srpna 2023 v nedovršených devadesáti letech věku.