Program z hudby Bedřicha Smetany, Fryderyka Chopina a Bély Bartóka nabídnou dnes 23. května večer v Rudolfinu v rámci festivalu Pražské jaro Göteborští symfonikové. Orchestr, který letos slaví sto dvacet let od založení, se na festivalu představuje – stejně jako v minulých dnech Boston Symphony Orchestra a Chicago Symphony Orchestra – poprvé. V českém debutu ho řídí finský umělec Santtu-Matias Rouvali, aktuální šéfdirigent. Sólistou v Chopinově Prvním klavírním koncertu je kanadský klavírista Jan Lisiecki. Vyprodaný koncert je součástí turné, v jehož rámci už orchestr zavítal do Stuttgartu, dnes následuje Praha a 25. května Drážďany.

Devětatřicetiletý Santtu-Matias Rouvali je představitelem silné finské dirigentské školy. Žák Leifa Segerstama a Hannu Lintua vystudoval původně hru na bicí nástroje, což mu umožnilo vyzkoušet si vedle klasiky též hard rock či jazz. Tato zkušenost mu dala schopnost pronikat hluboko do rytmické struktury skladeb. Dnes patří Rouvali mezi nejvyhledávanější dirigenty své generace. Šéfdirigentem Göteborského symfonického orchestru se stal v jednatřiceti letech v roce 2017, od roku 2023 je také hlavním dirigentem londýnského Philharmonia Orchestra. Pravidelně spolupracuje s Newyorskými a Berlínskými filharmoniky či amsterdamským Královským orchestrem Concertgebouw.

Na přání Pražského jara uvedou Göteborští symfonikové skladbu Håkon Jarl, poslední ze tří symfonických básní Bedřicha Smetany, které vznikly během jeho pobytu v Göteborgu v letech 1856 až 1861. „Podnikli jsme výlet do Göteborgu a dozvěděli jsme se, že Smetana byl v Göteborgu milovaný. Prý tam založil vedlejší rodovou větev a jeden jeho příbuzný dnes žije v Izraeli,“ zmiňuje perličku Pavel Trojan, ředitel festivalu Pražské jaro. V příběhu o utlačovaném norském lidu, jemuž krutě vládne pohanský Håkon, se Smetana soustředil na ústřední konflikt zla a dobra, které ztělesňuje irský král Olaf Trygvason přinášející v závěru trpícím lidem jak svobodu, tak křesťanství. „Na konci je takové divné pizzicato,“ prohlásil na adresu Smetanova opusu snad až prostořeký dirigent při tiskovém setkání v pražském hotelu Mozart. „Jsem upřímně zvědavý, jak na dílo pražské publikum zareaguje,“ dodal umělec.

Jan Lisiecki patří k nejlepším interpretům hudby Fryderyka Chopina nejen ve své generaci. Jeho nahrávku Chopinových Etud zařadil v roce 2023 britský Gramophone mezi padesát nejlepších chopinovských alb historie. Čerstvý třicátník má za sebou spolupráci s největšími světovými dirigenty včetně Claudia Abbada či Manfreda Honecka, vystoupil v newyorské Carnegie Hall či londýnské Royal Albert Hall ve spolupráci s orchestry, jako jsou Berlínští filharmonikové či Chicago Symphony Orchestra. Je také historicky nejmladším držitelem Gramophone Young Artist Award a nejmladším umělcem, který kdy podepsal exkluzivní smlouvu s vydavatelstvím Deutsche Grammophon. V listopadu 2025 zahájí svým recitálem 13. ročník Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného. Dnes se na koncertě Pražského jara soustředí na Chopinův První klavírní koncert. V kontextu díla interpret prohlásil, že je nutné „odstranit dodatečnou romantiku, protože emoce už jsou v partituře“ – aby se z věci nestal „cake that is too sweet“ (příliš sladký dort). Přítomné organizátory pak potěšil vyjádřením, že Pražské jaro – na rozdíl od jiných akcí, které jen „poslepují“ řadu různých koncertů, aby získaly sponzory – skutečně „má festivalového ducha“ a že je „vždy radost se vracet“.

Poslední část večera patří Bartókovu populárnímu Koncertu pro orchestr. Dílo je výzvou pro nejrůznější nástrojové skupiny orchestru a „finále skladbě nasazuje korunu“, jak řekl dirigent Rouvali. Na otázku, jaké je mezi jednotlivými skladbami koncertu pojítko, odpověděl: „Popravdě řečeno žádné.“

……………

Rozhovor s Janem Lisieckim čtěte ZDE.

Facebook X E-mail WhatsApp