Originální dopis skladatele Antonia Salieriho z roku 1814 rozšířil expozici výstavy Od kalamáře k psacímu stroji v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě. Archivní dokument nabízí jiný pohled na slavného skladatele, kterého veřejnost často vnímá především prizmatem Formanova filmu Amadeus, a zároveň připomíná význam rukopisů jako svědků evropských dějin.

Novým exponátem výstavy Od kalamáře k psacímu stroji se stal originální dopis Antonia Salieriho adresovaný knížeti Františku Josefu Maxmiliánovi z Lobkowicz. Písemnost z 21. července 1814 přináší svědectví o době, kdy se Evropa po Napoleonově abdikaci připravovala na nové politické uspořádání i návrat míru.

Salieri v dopise děkuje za doporučení barytonisty Leoniho, s nímž se ve Vídni setkal, společně muzicíroval a debatoval o hudbě. Vedle osobních záležitostí komentuje také přípravy mírových slavností pro evropské panovníky a s nadšením píše o vzniku společnosti hudebních amatérů, která měla položit základy nové konzervatoře a přispět k rozvoji hudebního vzdělávání ve Vídni. Na závěr připojuje jednoduché zhudebnění slov „Pacem, Aleluja, Pacem!“ neboli „Mír, Aleluja, Mír!“, které vystihuje atmosféru očekávání po letech válek. „Salieriho dopis je zajímavý právě tím, že narušuje zjednodušený obraz, který o něm dodnes přežívá díky filmu Amadeus. Nevidíme v něm filmového protivníka Mozarta či ‚průměrného‘ skladatele, ale erudovaného a vlivného umělce, který přemýšlí o budoucnosti hudebního vzdělávání, komentuje dění ve Vídni a s nadějí sleduje návrat míru do Evropy,“ říká kurátor Lobkowiczkého hudebního archivu a autor výstavy Petr Slouka.

Salieriho rukopis zapadá do širšího konceptu výstavy, která prostřednictvím historických psacích potřeb připomíná význam psaného slova pro evropské dějiny. Expozice sleduje proměnu psacích nástrojů od běžných pracovních pomůcek až po kulturní artefakty a představuje kalamáře, brky, pečetidla i další předměty, které byly svědky politických rozhodnutí, osobní korespondence i významných historických událostí. Návštěvníci projdou šesti tematickými celky, v nichž nechybějí porcelánové a keramické kalamáře z devatenáctého století, kuriózní nádoby ve tvaru slepičí hlavy či manýristických lastur nebo ručně vyřezávaná psací souprava Františka Josefa Maxmiliána z Lobkowicz. Pozornost poutá také pero korunního prince Rudolfa, syna císaře Františka Josefa I., kterým psal během návštěvy Roudnice.

Významnou část expozice tvoří autografy osobností evropských dějin. Vedle Salieriho dopisu jsou k vidění také rukopisy Ludvíka XIV., Rudolfa II. či Johanna Wolfganga Goetha. Všechny pocházejí z rozsáhlého Lobkowiczkého archivu, který zahrnuje více než jeden a půl kilometru historických písemností. Závěrečná část výstavy návštěvníky přenáší do 20. století a přibližuje osobnost diplomata Maxmiliána Ervína Lobkowicze. Originály jsou kvůli ochraně archiválií pravidelně obměňovány, takže se během trvání výstavy představí celkem čtyři různé soubory dopisů.

Výstava Od kalamáře k psacímu stroji je v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě přístupná do 29. října letošního roku.

Foto: lobkowicz.cz

Facebook X E-mail WhatsApp