PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Kabeláčova lapidárně koncipovaná hudba působí emocionálně, bezprostředně, je účinná na první poslech.“

„Jedna ze zásadních skladeb autora, který se patrně promění v klasika.“

„Potkali se nad odkazem pozoruhodného českého autora – a muselo za tím být určitě mnohem víc než jen racionální nebo komerční motivy.“

Mysterium času a všechny symfonie Miloslava Kabeláče, od jehož úmrtí uplynulo 17. září 2024 pětačtyřicet let, už několik let mají nové nahrávky. Nyní je má i jeho komorní dílo. Třídeskový komplet natočený v Berlíně a vydaný ve Vídni obsahuje tucet děl z let 1935 až 1976 – sonáty, sonatiny, suity, písně a další formáty. Od těch konvenčnějších až po úsporně experimentální komorní kantátu Osudová dramata člověka.

„Program byl prodchnut silným duchovním poselstvím.“

„Dirigent Lawrence Foster překvapil svižným tempem.“

„Koncert nebyl útěkem od reality, ale naopak podporou všem, které současná situace tíží.“

Svatováclavský hudební festival je v plném proudu a jeho desátý koncert se v kostele Panny Marie Královny v Ostravě-Mariánských Horách konal i navzdory povodňové hrozbě. Přes pesimistické prognózy byl kostel 14. září téměř plný a Janáčkova filharmonie Ostrava i Český filharmonický sbor Brno připraveni. Sólisty byli Veronika Rovná a Roman Hoza, dirigentem Lawrence Foster.

„Vrcholem byla árie Armatae face. Za doprovodu celého souboru tu zazářila sopranistka Doubravka Novotná.“

„Dagmar Šašková představila titulní hrdinku jako nikoliv prvoplánovou postavu, nýbrž jako přirozenou lidskou bytost.“

„Schopnost diferencovaného výrazu, který závisí na konkrétní dramatické situaci, si u sboru nijak nezadá se sólistickými výkony v áriích.“

Po scénickém provedení na letním festivalu ve Znojmě se také Brno dočkalo jediného oratoria z pera Antonia Vivaldiho. Juditha triumphans, barokní metamorfóza starozákonního námětu, zazněla tentokrát koncertně – v Besedním domě v podání souboru Czech Ensemble Baroque a hostujících sólistů.

„Složitou hudbu zpravidla není možné předat méně zkušenému posluchači na první poslech tak, aby si ji užil.“

„Petr Wajsar používá crossover, rytmy, barvy, zvuky a skladba dokáže zaujmout, aniž by si pomáhal nějakými ‚ne-cellovými‘ prostředky.“

„Dnes musíme hrát soudobou hudbu hlavně proto, abychom zjistili, co stojí za to.“ 

Koncertním mistrem České filharmonie se stal ve čtyřiadvaceti letech. V té době však už byl dobře zapsán i ve světě sólové hry a na svém kontě měl množství úspěchů z domácích i zahraničních interpretačních soutěží; k těm v roce 2018 přidal vítězství soutěže Pražského jara. Sólové hře se vedle intenzivní práce v orchestru violoncellista Václav Petr, nyní pětatřicetiletý, věnuje stále. Svědčí o tom i jeho vystoupení na letošním ročníku festivalu Dvořákova Praha, kde provede premiéru skladby Violoncelloops Petra Wajsara.

 „Zářijový termín koncertu předjímal datum říjnového založení várky plzeňského ležáku a jeho první listopadové konzumace v roce 1842.“

„Chuhei Iwasaki zvolil tempo kvapíku bajadérek citlivě s ohledem na pohybové možnosti.“

„Úspěch Duetu Jeníka a Kecala byl pro mnohé jistě umocněn přítomností nefalšovaného moku, jímž si oba protagonisté mohli na svůj úspěšný výkon připít.“

Smetanova noc – smetanová moc. Tak zněl podtitul pátečního koncertu Plzeňské filharmonie připravovaného 13. září in open air na nádvoří Plzeňského Prazdroje. Víkendovou předpověď počasí varující před prudkými dešti a povodněmi s doporučením zrušit plánované venkovní akce vyslechlo mnoho pořadatelů, bylo tedy dosti pravděpodobné, že se neuskuteční ani tento pečlivě připravovaný pořad spojující hudbu, mluvené slovo a tanec. A zde byli Plzeňané, hrdí na svoji pivovarnickou i hudební tradici, příjemně překvapeni.

„Zvuk klavíru, který se ozval záhy po orchestrálním vstupu, byl zjevením díky nádherné imitaci xylofonové charakteristiky.“       

„Čtyřvětá skladba byla vedena s výstižným citem pro dynamické a tempové proměny rané romantiky.“

„Sbor Collegium Vocale 1704 zpíval hymnu v anglickém překladu reverenda Johna Troutbecka.“

Jméno hudebního skladatele Antonína Dvořáka zplna rezonovalo desátý den Mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha. Jednak v názvu festivalu, poté v místě konání, tedy Dvořákově síni Rudolfina, a naposledy v programu, a to hned dvěma Dvořákovými opusy. V neděli 15. září vstoupil tedy barokní orchestr a sbor Collegium 1704 se svým leaderem Václavem Luksem do romantismu. Pro Dvořákův jediný klavírní koncert pozval ansámbl pianistu Erica Gua, poté věnoval svou ansámblovou vyzrálost Sedmé symfonii g moll Jana Václava Kalivody a závěrem koncertu ztvárnil hymnus Dědicové Bílé hory, op. 30 Antonína Dvořáka, mimořádně v anglické verzi.

„Nejzávažnější část večera, nazvaná Stíny historie, do velké míry stála na Severáčku.“

„Jiří Pavlica převzal ocenění od Společnosti pro hudební výchovu.“

„Hradišťan působil vážněji než jindy a bylo pěkné ho takto zažít.“

Každý ročník mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica má svého uměleckého garanta, typicky osobnost z oblasti vážné hudby. Pro letošek se jím stal – s trochou překvapení – Jiří Pavlica. Pro Českou Lípu uchystal speciální projekt: V zaplněné bazilice Všech svatých v pátek 13. září vystoupil Hradišťan a spolu s ním pěvecký sbor Severáček.

„Měl jsem cíl propojení obou kultur, což se myslím podařilo. Výsledkem je organický celek.“

„Kiya Tabassian hraje na třístrunný setar, Didem Başar na kanun a Neva Özgen na kemenče.“

„Poselství projektu je při vědomí toho, co se zrovna děje na Blízkém východě, o to silnější.“

Jako o satisfakci hovoří Vojtěch Semerád o znovuuvedení projektu Kryštof Harant aneb Putování do Svaté země. Jeho premiéru v roce 2021 totiž zasáhla covidová opatření a související restrikce ohledně diváckých návštěv. Vokální soubor Cappella Mariana, který Vojtěch Semerád vede, až nyní zažije provedení před něčím více než jen před streamovacím aparátem. Projekt tentokrát uváděný v rámci festivalů Lípa Musica a Svatováclavského hudebního rozvíjí dialog mezi Východem a Západem, a to v inspiraci Harantovy životní cesty.

„Na svatojakubském varhanním festivalu vystoupil dánský varhaník Jakob Lorentzen.“

„V programu se věnoval Bachovi, francouzské hudbě a významnému dánskému skladateli Carlu Nielsenovi.“

„Provedl také Moto ostinato Petra Ebena.“

Na předposledním koncertu Mezinárodního varhanního festivalu u sv. Jakuba vystoupil dánský sólista Jakob Lorentzen. Svůj recitál 12. září zahájil skladbou Petra Ebena a uzavřel jedním z velkých jmen francouzské hudby, totiž Olivierem Messiaenem. Hudbu své země také neopomněl.

„Hudebním samoukem byl do chvíle, co jej jako zázračné dítko přijali na Pražskou konzervatoř.“

„Byl pronásledovaný pošklebky na konto svého sudeťáctví, ale oficiálně si na něj naše meziválečná republika nezasedla.“

„Ač rád tvořil v duchu komiky, jeho lidský osud byl převážně tragický.“

Když se rodák z Chomutovska začal za první republiky se svojí hudbou prosazovat v Praze, byl pro mnohé místní přivadrovalcem, sudeťákem. Když jej Masarykův režim vyznamenal za operní dílo státní cenou, stal se pro české Němce odrodilcem, zrádcem. Když se na něj za druhé světové války provalilo, že je svobodným zednářem, zbavili ho nacisté všech funkcí i výhod. A když válka skončila, Benešův stát ho zavřel do sběrného tábora pro kandidáty odsunu, odkud už nevyšel živý…

„Co na tom, že jsme zaznamenali pár nevyřčených tónů či úhozových nedostatků? Nora nás strhla svým prožitkem. Bude to však stačit na zázračné dítě a hvězdu internetu Anke Chen?“

„Evidentně skvěle padnoucí repertoár odkryl Celininu devízu brilantní perličkové techniky.“

„Není divu, že poslední akord spontánně vymrštil ze sedadel celou Dvořákovu síň. Zoja si však udržela koncentrovanou tvář. Ta se rozjasnila až při předávání cen.“

Zatímco některá česká města bojovala s povodní, v pražském Rudolfinu se 14. září odehrála zcela jiná bitva – o vítězství v interpretační soutěži pro mladé hudebníky zvané Concertino Praga. Na rozdíl od ničivého vodního živlu však bylo rudofinské utkání přátelské, plné skvělých výkonů a uměleckých zážitků.

„Vihuelista Ariel Abramovich je se svým nástrojem opravdu sžitý.“

„Sopranistka María Cristina Kiehr svůj hlas ovládá bezproblémově.“

„Ti, co měli možnost navštívit koncert, odcházeli naplněni obrovským vnitřním klidem.“

Již posedmé se na jihu Čech koná Mezinárodní festival staré hudby Musica ad confluentem. Na jeho druhý koncert bylo 14. září pozváno zajímavé duo z Argentiny: přední hráč na vihuelu de mano Ariel Abramovich a vynikající sopranistka, nositelka ceny Grammy z roku 1997 Maria Cristina Kiehr.

„Dílo Petr Wajsara klade značné nároky na moji dirigentskou přípravu a jistě nebude snadné ani při provedení sólového partu.“

„Velice rád bych někdy poměřil síly s některou ze symfonií Bohuslava Martinů.“

„Všechno v životě má ale svůj začátek i svůj konec, takže jsem se rozhodl, že příští festivalový ročník hannoverských Kunsfestspiele, pro mě desátý, bude zároveň mým posledním.“

Roku 2005 vydal stejnojmennou knihu, v níž skládá hold skladatelům 20. století. Před čtenářem defilují Luigi Nono, Charles Ives, Karlheinz Stockhausen a další. Že k nim má sedmašedesátiletý dirigent a múzický manažer, ale také klavírista a muzikolog, hannoverský rodák Ingo Meztmacher blízko, nepřekvapí…