KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Jiří Pavlica slíbil Memento, ale dal pěkný koncert english

„Nejzávažnější část večera, nazvaná Stíny historie, do velké míry stála na Severáčku.“

„Jiří Pavlica převzal ocenění od Společnosti pro hudební výchovu.“

„Hradišťan působil vážněji než jindy a bylo pěkné ho takto zažít.“

Každý ročník mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica má svého uměleckého garanta, typicky osobnost z oblasti vážné hudby. Pro letošek se jím stal – s trochou překvapení – Jiří Pavlica. Pro Českou Lípu uchystal speciální projekt: V zaplněné bazilice Všech svatých v pátek 13. září vystoupil Hradišťan a spolu s ním pěvecký sbor Severáček.

Hradišťan do oblasti vážné hudby tradičně neřadíme, ovšem jeho dlouhodobé a stabilní působení na hudební scéně v lecčems symbolizuje proměny naší hudební kultury. Dozajista jsou mezi námi tací, kteří mají v paměti dobová vystoupení „folklórního souboru písní a tanců“ (ještě před Jiřím Pavlicou) v závodních klubech Revolučního odborového hnutí. V padesátých letech by si návštěvník věru stěží představil, že Hradišťan jednou bude koncertovat ve velkém kostele se zhudebněnými texty perzekvovaných kněží nebo s verši Pohřeb konfidenta od komunistům nepohodlného básníka Jana Skácela.

Ovšem kdo sleduje Jiřího Pavlicu, možná si také všimne jistých proměn. Jako kdyby ubývalo čehosi neproblematicky lyrického, harmonického, rozverného a namísto toho se objevovala starost. Nedávno jsme se ho na to přímo zeptali. „Času není nazbyt, život není nekonečný, a tak si říkám, že člověk by měl dělat jenom to, co má smysl,“ říká. „A tím pádem se asi více přikláním k závažnějším tématům. Ta si říkají o trošku složitější vyjádření. Proto už píšu méně písní a chci se věnovat třeba oratoriím, která jsou rozlehlejší. Asi je to ruku v ruce s tím, co nám ten svět přináší a co na nás klade.“

Pavlicovi nikdy nechyběla odvaha pouštět se do projektů napříč žánry i napříč kulturami. A neleká se ani velkých formátů. Když přijal roli uměleckého garanta festivalu Lípa Musica (komentuje to slovy, že byl poctěn a že se mu festival moc líbí, oceňuje jeho nápaditost a originalitu a „jen se snaží, aby ho nepokazil“), nabízela se otázka, čím autorsky přispěje do programu. V době příprav bylo na stole dvojí: „klasické“ vystoupení Hradišťanu v podobě, v jaké ho nejvíc známe (to se odehrálo už v prologu festivalu), a pak projekt s názvem Memento, určený do českolipské baziliky. „Má vážné téma. Ale nechci moc prozrazovat,“ nechal se v předstihu slyšet Pavlica. Chystal se propojit dvojí: básně u nás stále málo známého Michala Flacha (1920–2009), který v mládí krom působení v terezínském ghettu prošel několika koncentračními tábory, a pak citace z deníků vězňů v neblaze proslulé uherskohradišťské věznici. 

Nakonec ale v bazilice vystoupil Hradišťan v tradiční podobě, byť v širokém rozkročení: od zhudebnění veršů kněží Jana Anastáze Opaska či Josefa Veselého a úryvků Písně písní přes písničky pro děti až ke Krylovově bajce Vlk a beránek („Slabý vždy vinu má – silný je nevinný. Tomu nás dávno učí dějiny…“). A pak od Skácelova Pohřbu konfidenta přes jeho Krátký popis léta až po Sanctus z Pavlicovy Missy brevis. Na jednom místě také klávesista Hradišťanu Josef Fojta zahrál na varhany českolipské baziliky.

Hostem a spoluúčinkujícím byl známý liberecký pěvecký sbor Severáček – spíše jeho komorní sestava (celé těleso by čítalo přes dvě stovky) – pod vedením sbormistryně Silvie Langrové. Prolnutí s Hradišťanem bylo cudné, většinou oba soubory účinkovaly samostatně. Při Pavlicově písničce Tancovala v lese víla se nám vloudila otázka, nakolik tento repertoár může být pro dospívající dívky (a sem tam chlapce) přitažlivý: zpívat dětské texty, s tím se v naší nepoetické době můžete před pubertálními spolužáky dost shodit. Nicméně když vám sólo zpívá Jiří Pavlica a hrají k tomu patřičně nadšení muzikanti, pochyby se ztratí.

Ze svého kmenového repertoáru pak Severáček uvedl Requiem za Lidice Miroslava Raichla (na slova Václava Fischera) a dvě části z dětské opery Brundibár terezínského skladatele Hanse Krásy. Prostřední, nejzávažnější část večera, nazvaná Stíny historie – ta jediná vlastně měla ducha původně chystaného projektu – tak do velké míry stála na Severáčku. Jiří Pavlica k tomu přečetl jednu z básní Michala Flacha.

Závěrečná třetina patřila lidové poezii – Severáček ji zpíval ve zhudebnění Emila Hradeckého – a pak nejslavnějším a oblíbeným kusům Hradišťanu, které si publikum, jak předeslal Jiří Pavlica, vždycky žádá: Studánka, Poděkování a další, zejména Modlitba za vodu. Ta si zachovala čisté poselství i v aktuální době dešťů a povodní (které se České Lípě zatím vyhnuly). Hradišťan v průběhu večera potvrdil své silné stránky: má kvalitní muzikanty, dobře sehrané i sezpívané, a sugestivní sólistku Alici Holubovou (byť v Písni písní jsme u ní zaznamenali méně pěvecké jistoty než jindy). Jiří Pavlica program provázel úsporným slovem.

Před závěrem koncertu ještě vystoupili představitelé Společnosti pro hudební výchovu ČR a Jiří Pavlica od nich převzal Cenu Jaroslava Herdena. Společnost ji uděluje „pedagogům a osobnostem umělecké sféry za dlouhodobou úspěšnou pedagogickou a uměleckou činnost v oblasti regionálního školství, za propagování a přínos předmětu hudební výchova po stránce odborné i společenské“. Jiří Pavlica sice sám o sobě říká, že nemá učitelskou povahu ani pedagogické vlohy, ale jistě najdeme nemálo učitelů hudební výchovy, kterým jeho působení pomáhá v práci. Publikum k ocenění připojilo nadšený aplaus.

Bylo vyprodáno. Takovou koncertní příležitost si v České Lípě nenechá ujít ani paní starostka. Mimochodem, seděla přímo před Jiřím Pavlicou, a když v přídavku celý kostel s Hradišťanem a Severáčkem zpíval Ach synku, synku, nastal rozkošný moment, kdy ji primáš málem osobně dirigoval – při symbolických slovech Když se ti zlámalo…

Jak to shrnout? Hradišťan působil vážněji a soustředěněji než jindy a bylo pěkné ho takto zažít. O memento ovšem nešlo, nová výpověď nezazněla. Spíš bychom projekt mohli nazvat „To osvědčené z Hradišťanu“. Nicméně publikum za něj bylo upřímně vděčné. Možná ho dokonce přijalo radši.

…………….

Foto: Lípa Muisca / Martin Špelda

Pavel Ryjáček

Pavel Ryjáček

Moderátor a publicista

Pochází z rodiny profesionálního hudebníka a deset let se učil hrát na klavír, ale posouzení vlastních výkonů ho od provozování hudby navždy odvedlo. Vystudoval pedagogickou fakultu, ovšem s přelomem po roce 1989 zběhl na žurnalistickou dráhu, působil zejména v Československém, později Českém rozhlase. Během 22 let v něm prošel regionální studio v Ústí nad Labem (tam byl několik let šéfredaktorem), Radiožurnál (vedl tehdejší armádní redakci), stanici Praha (dnes Dvojka) a nejdéle pobyl na stanici Vltava jako moderátor. Paralelně se zabýval také „klasickou“ novinařinou, mj. měl několik let na starosti rubriku vnitřní politiky v centrální redakci Deníků. Novinařinu opustil s přechodem do Ústavu pro studium totalitních režimů, kde působil zprvu jako tiskový mluvčí a do roku 2022 vedl oddělení dalších agend. Ovšem po celou dobu je pro něj buď koníčkem, nebo profesí uvádění koncertů, moderování rozhovorů s umělci a hudební publicistika. Spolu s Petrem Kadlecem také pravidelně připravuje Preludia před koncerty České filharmonie.



Příspěvky od Pavel Ryjáček



Více z této rubriky