PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Na program zahajovacího koncertu byla zařazena – nikoli poprvé v dějinách festivalu – jedna z ikonických skladeb klasické hudby 20. století.“

„Jak Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, tak Český filharmonický sbor Brno podaly v Kroměříži soustředěný výkon; s akustickými poměry v podlouhlém a vysokém skleníku Květné zahrady neboli Libosadu se vyrovnali Tereza Mátlová, Martin Šrejma i Jiří Rajniš.“

„Budoucnost možná přinese další setkání s Orffem, kterého tu už dirigovali Jakub Hrůša, Tomáš Hanus či Tomáš Netopil. A letos František Macek.“

Festival Hudba v zahradách a zámku Kroměříž letos zahájila v pátek 17. června kantáta Carmina Burana Carla Orffa. Pod taktovkou Františka Macka vystoupili Tereza Mátlová, Martin Šrejma, Jiří Rajniš a Český filharmonický sbor Brno připravený Michaelem Dvořákem, to vše za doprovodu Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín.

„Starší sestra Irma přivedla Alici v dětství ke klavíru, který se od konce první světové války stal jejím celoživotním osudem.“

„V terezínském ghettu jsem byla třikrát ročně vybrána, abych zahrála při inspekcích Červeného kříže, vzpomínala Herz-Sommer později.“

„Úmrtí údajně nejstarší přeživší holocaustu, sto desetileté legendy 20. století, oznámil 23. února 2014 její vnuk Ariel.“

Připouštím, že název článku zavání patosem, kterého se jinak – nejen v publicistice – upřímně děsím. Je-li však řeč o zřejmě nejstarší přeživší holocaustu, která se dožila úžasného věku sto deseti let, pak je snad přehršel emocí na místě. Co vše klavíristka Alice Herz-Sommer, pražská rodačka, během svého rušného života absolvovala… Svých prvních šestačtyřicet let prožila v Československu, včetně dvou v koncentračním táboře. Dalších sedmatřicet v Izraeli. A závěrečných osmadvacet v Anglii. Každá z těchto životních etap byla jedinečná – a jako by jedna podmiňovala druhou, následující.

„Za konečnou podobu mého svatohorského Bacha může ´covidové´ jaro roku 2020.“

„Mně varhany Vladimíra Šlajcha odjakživa imponují.“

„Záměrem byl primárně televizní formát, tvůrci však cítí, že nejlépe se dá hudba v tomto záznamu přece jen prožít v kině.“

Do programu Národního festivalu Smetanova Litomyšl je vložen týdenní projekt Bach XXII. Prezentuje audiovizuální záznam provedení kompletního varhanního díla Johanna Sebastiana Bacha, jak ho pořídil v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Svaté Hoře v Příbrami Jaroslav Tůma. Čtrnáctihodinový záznam Bach nonstop uvede festival nejprve v premiéře jako komplet v neděli 12. června od 9:00 do 23:00 v kostele sv. Anny, v následujícím týdnu…

„Regionální festivaly, probíhající s Pražským jarem takřka paralelně, mu nejsou konkurencí; z jejich programu je třeba vyzobávat lahůdky.“

„Jak Victor Julien-Laferrière v olomoucké Redutě 28. května, tak Zlatomir Fung na MHF Leoše Janáčka o dva dny později ve Frýdku-Místku se předvedli v nejlepším světle.“

„S osvěžující upřímností se oba ve vzpomínkách vrátili k mezinárodním soutěžím, které jim otevřely cestu do světa.“

Česká hudební scéna se těší celé plejádě hudebních festivalů. Že za pozornost stojí nejen akce Pražského jara, jehož letošní ročník minulý týden skončil, dokazují například violoncellisté Zlatomir Fung nebo Victor Julien-Laferrière, jejichž hru si mohli vychutnat návštěvníci dvou paralelně probíhajících moravských festivalů.

„Jiřího oddanost hudbě byla bezmezná.“ 

„Koncerty ho dokázaly neuvěřitelně nabít a po jejich konci jako by magicky omládl, nabral sil, energie – vskutku úžasná proměna.“ 

„Vše interpretoval s maximální věrností skladatelským záměrům ve snaze, aby jejich díla co nejkrásněji, co nejvěrohodněji, co nejpravdivěji zazněla.“

Dnes je smutné páté výročí úmrtí Jiřího Bělohlávka. Přesně v tento den jsme před rokem ve spolupráci s portálem KlasikaPlus.cz začali seriál o vpravdě českém dirigentovi, jehož život a působení jsem zpracoval v anglické fotoknize A LIFE IN PICTURES a zabývám se jím dodnes. Nikdo z nás neplánoval, ani netušil, že se seriál dočká padesáti tří dílů a přesáhne celý rok. Dnes se definitivně rozloučím závěrečnou vzpomínkou na vzpomínky.

„V době příprav nového baletního díla pro brněnské divadlo Martinů nebyl v divadelním prostředí naprostým nováčkem.“

„Byl toho názoru, že opera jako žánr nemá ve své klasické podobě budoucnost.“

„Počtem původních premiér a celkově hodnotným uměleckým nastudováním skladatelových jevištních kompozic, které si považoval i on sám, nemá brněnské divadlo v celosvětovém měřítku obdoby.“

I když Bohuslav Martinů v Brně nikdy nežil ani pracovně nepůsobil, patřilo Brno mezi místa, kde bylo skladatelovo dílo – často poprvé vůbec – pravidelně uváděno. V tomto ohledu vynikalo zejména Národní (později Zemské) divadlo v Brně, které si zakládalo na dramaturgii akcentující mimo jiné díla soudobých skladatelů. V čele zájmu byla samozřejmě především scénická tvorba Leoše Janáčka, nicméně protože vedení divadla hledalo nové zajímavé skladatelské osobnosti, dostal v roce 1925 příležitost poprvé i Bohuslav Martinů.

„Sepětí Jiřího Bělohlávka s Pražským jarem je výrazné nejen rekordním počtem padesáti koncertů, ale od roku 1993 také jeho dramaturgickým podílem jako člena umělecké rady festivalu a pak od roku 2006 jeho pozicí předsedy rady a prezidenta festivalu.“

„Během let řídil všechny ´své´ orchestry, Státní filharmonii Brno, FOK, Českou filharmonii, PKF a přivezl dokonce i Symfonický orchestr BBC.“

„Pozoruhodný je také vůbec první Jiřího koncert, v němž debutoval v druhé polovině Schubertovu Mší.“

Blíží se páté výročí úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka a na portálu KlasikaPlus.cz se blíží ke konci loni započatý seriál, který využívá texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Patnáct let je shromažďoval publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Do materiálů dává nyní postupně nahlížet…

„Jiří se těžko vyrovnával s některými režijními pojetími oper a jejich hudební kvality se proto snažil obnažit a demonstrovat v koncertních provedeních.“

„Svou první operu, Mozartovu Così fan tutte, dirigoval v divadle Disk 25. listopadu 1970, poslední, Janáčkovu Věc Makropulos, v Londýně 19. srpna 2016.“

„Výsledných 82 produkci zahrnuje jak 7 oper, v nichž Jiří v dětství zpíval, tak dalších 75 verzí oper, které dirigoval.“

V roce pátého výročí úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka pokračuje portál KlasikaPlus.cz v loni započatém seriálu, který využívá texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Patnáct let je shromažďoval publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Do materiálů dává postupně nahlížet. V dnešním dílu užívá dalších statistik k ilustrování dirigentových operních aktivit, ať už v divadlech, na koncertech, nebo ve studiu.

„Budiž tento večer důkazem skutečnosti, že se pomalu, ale jistě zvyšuje počet žen s taktovkou v čele symfonických orchestrů či operních domů první velikosti.“

„Do sestavy současných dirigentek, mezi jejichž smetánku Gražinytė-Tyla patří, výraznou měrou promlouvají zástupkyně bývalé východní Evropy či Skandinávie.“

„Za nimi se šikují v překvapivém množství pokračovatelky nově seskupené kolem pařížské mezinárodní soutěže La Maestra; výrazný úspěch přinesla letos našim barvám Nikol Kraft, která se probojovala až do čtvrtfinále.“

Až 18. května večer ve Smetanově síni Obecního domu v rámci festivalu Pražské jaro pozdvihne taktovkou před „svým“ Symfonickým orchestrem města Birmingham dirigentka Mirga Gražinytė-Tyla, bude to nesporně událost širšího dosahu.

„Karita Mattila je jedinou zahraniční hvězdou mezi první dvacítkou zpěváků, kteří s Jiřím Bělohlávkem vystupovali nejčastěji. Jejich spolupráce byla významná pro oba.“

„Ze všech sólistů, ať už instrumentálních, či vokálních, drží primát Dagmar Pecková s celkem 176 společnými vystoupeními a nahrávkami.“

„Jiří Bělohlávek, uznávaný jako všestranný dirigent, byl mimořádně oblíbený pro svou práci se zpěváky a zpěvačkami.“

V roce pátého výročí úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka pokračuje portál KlasikaPlus.cz v loni započatém seriálu, který využívá texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Patnáct let je shromažďoval publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Do materiálů dává postupně nahlížet. V dnešním dílu užívá dalších statistik k ilustrování dirigentovy spolupráce s tuzemskými i zahraničními pěvci. Mimořádnou pozici mezi nimi zaujímají česká mezzosopranistka Dagmar Pecková a finská sopranistka Karita Mattila.

„Olomoucký rodák sice svůj život rovněž zasvětil umění, ale namísto literatury se věnoval hudbě; jeho působivá kariéra v Evropě i zámoří stojí za prozkoumání.“

„Fritz Zweig v Berlíně na sklonku dvacátých a počátkem třicátých let prožíval úspěšné, ale především podnětné období v Krollově opeře.“

„Navzdory komunikačním potížím ve stáří pilně vyučoval. Jeho nejvýznamnějším žákem se stal Lawrence Foster, v současné době šéfdirigent Symfonického orchestru polského veřejnoprávního rozhlasu.“

Třetí díl seriálu „Až na konec světa“ se věnuje Fritzi Zweigovi – dirigentu, klavíristovi a pedagogovi. Rodáku z Olomouce, který se vlivem svého nadání i historických událostí, neboť byl židovského původu, prosadil nejen v Evropě, ale nakonec i v zámoří. Zde také jako téměř jedenadevadesátiletý roku 1984 zemřel.

„Když měl v Praze premiéru Mozartův Don Giovanni, Heinrichovi bylo šest.“

„Jevil se jako excentrický génius, entusiasta, možná až hudební maniak.“

„Patriotické a nacionalistické názvy skladeb Anthonyho Philipa Heinricha jsou svědectvím doby, ale také silným vyjádřením jeho vlastního amerikanismu.“

Prvním hudebním skladatelem, který se ve Spojených státech živil výhradně hudbou, byl Anthony Philip Heinrich. V roce 1842 také stál u zrodu Newyorské filharmonie. Jeho život se uzavřel v New Yorku před 161 lety, 3. května 1861. Zajímavý je ovšem i jeho původ – narodil se jako Anton Philipp Heinrich na dnešním českém území v Krásném Buku, nyní v části města Krásná Lípa, na severním úpatí Lužických hor na samém konci země.

„Kde na to vše nacházel čas a sílu a jak měl v rámci takové pestrosti a neustálého přemísťování udržovat četná životní přátelství?“ 

„Je běžné, že mezi umělci se cesty rozcházejí a opět křižují a spojují…“ 

„Ve smyčcových nástrojích je dvakrát tolik houslistů (195) než cellistů (97) a překvapivě 33 violistů.“

V roce pátého výročí úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka pokračuje portál KlasikaPlus.cz v loni započatém seriálu, který využívá texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Patnáct let je shromažďoval publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Do materiálů dává postupně nahlížet. V dnešním dílu užívá základních statistik jako podkladu a důvodu k udivené otázce, jak tohle všechno mohl jeden člověk za jeden život stihnout a obsáhnout…

„Nezaměnitelnému zvuku žesťových vojenských signálů nebo promenádních koncertů na náměstí a vojenským pochodům nemohl uniknout.“

„Někde tady se rodí další proslulý výrok o trojí vyděděnosti: Čech mezi Rakušany, Rakušan mezi Němci a Žid mezi všemi…“

„Studijní výsledky Gustava Mahlera na jihlavském gymnáziu, tak, jak jsou důkladně zachovány jako všechny ostatní dokumenty v jihlavském archivu, nejsou nijak skvělé.“

V pondělí 22. října 1860 se přistěhovala z Kaliště u Humpolce do Jihlavy rodina Mahlerových. Jejich synkovi Gustavovi byly čtyři měsíce… Jak vypadalo město Iglau v šedesátých a sedmdesátých letech devatenáctého století, během patnácti let, kdy tam vyrůstal a chodil do školy? O tom, o prvních a zásadních hudebních podnětech předcházejících studiu na Vídeňské konzervatoři, o rodinných kořenech, otcově živnosti, o sociální situaci a vzpomínkách na dětství pojednává druhý díl seriálu Gustav Mahler v souvislostech. Vychází na začátku měsíce, ve kterém uplyne 111 let od úmrtí skladatele a dirigenta, jemuž osud vyměřil necelých jedenapadesát let života.

„Ze dvou možností – pořádat besedy před koncertem, či po něm – zvolilo vedení Moravské filharmonie Olomouc první variantu; maje zkušenosti s obojím, považuji to za správné.“

„Účastníky besed byli zástupci jak české, tak zahraniční hudební scény: Jakub Klecker, Robert Jindra, Petr Nekonec, Jan Hudeček; Christian Knüsel, Zsolt Hamar, Tamara Stefanović…“

„Olomoucké besedy mají za sebou Rok nula; nerozbíhaly se snadno, ale přesto – či právě proto – se v nich vedení MFO rozhodlo pokračovat i v nové sezóně, jejíž náplň bude zanedlouho zveřejněna.“

Nutnost streamovat koncerty během doby, kdy publiku nebylo umožněno navštěvovat koncertní sály, se stala podnětem pro mnoho dalších inovací. V případě Moravské filharmonie Olomouc jsou výsledkem pretalks, tedy besedy s umělci, které začínají hodinu před samotným koncertem. Jeden z moderátorů těchto – jak je sám nazývá – „Hovorů H“ se ohlíží zpět za jejich premiérovou sezónou.

„Pokusím se dokumentovat, kam zavede výzva zdokumentovat životní aktivitu předního světového dirigenta.“

„Naprosto každý dokument jsem odatoval a docela se divím, že jsem to přežil.“

„Jiřího jsem také sám často fotil a doceňoval jeho naprostou důvěru a trpělivost nechat se fotit prakticky kdykoliv.“

V roce pátého výročí úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka pokračuje portál KlasikaPlus.cz v loni započatém seriálu, který využívá texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Patnáct let je shromažďoval publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně…

„Bylo mi jasné, že budu muset pracovat s dokumentačním materiálem v omezené velikosti a rozlišení, abych se do limitu vešel. Nakonec se podařilo vtěsnat vše téměř zázrakem.“

„Programování je tak podle mne v principu obdobné poezii, která se snaží abstrahovat to nejpodstatnější v pár verších, ne-li slovech. Podobně je přímo nutné zadávat počítači jednoznačný úkol a nedopustit, aby měl sebemenší prostor chovat se dle svého.“

„Jak se Jiří stával nemocnější a nemocnější, stalo se cílem dotáhnout fotoknihu do jejího co nejrychlejšího fyzického vytištění s tím, že je přípravou na monografii.“

V roce pátého výročí úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka pokračuje portál KlasikaPlus.cz v loni započatém seriálu, který využívá texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Zachytil vzpomínky a podrobná a intimní svědectví, ale sestavil rovněž obsáhlou databázi a faktograficky bohatou fotoknihu s mnoha obsažnými popisky v angličtině a s tisíci statistických údajů…

„Přestože nikdo nemohl tušit, že se od rybníku Vajgar jednou natrvalo přesune k ústí řeky Hudson, o jeho směřování k hudbě bylo jasno poměrně brzy.“

„V MET byl na roztrhání. Korepetoval, zkoušel s orchestrem, vedl smíšený pěvecký sbor a tu a tam dirigoval.“

„Přirozeně, že nebyl jediný, kdo od nás touto zámořskou ‚Mekkou opery‘ prošel; nikdo se ale nemůže pochlubit tím, že tam setrval neskutečné tři dekády.“

Druhá část seriálu Až na konec světa se věnuje Kurtu Adlerovi, který se jako sbormistr, dirigent i hudební publicista prosadil za hranicemi rodného státu: v Berlíně, Kyjevě, Stalingradu a nakonec na neskutečných třicet let v Metropolitní opeře v New Yorku. Jeho rodným krajem přitom byly jižní Čechy a do Spojených států zavčas unikl jen díky dobrému odhadu situace, což mu jako synovi židovských rodičů patrně zachránilo život.

„Händelova Mesiáše lze vzhledem k textu dávat jak na Vánoce, tak na Velikonoce, a nebo i kdykoli jindy mezi těmito hlavními svátky.“

„Händel nepsal kantáty pro pravidelný chrámový liturgický provoz, ale byl hudebním podnikatelem pohybujícím se ve světském prostředí.“

„Podobně jako Vivaldiho Čtvero ročních dob – navzdory svému hlubokému duchovnímu obsahu – se Mesiáš stal globálně sdílenou skladbou.“

Händelův Mesiáš, poprvé veřejně znějící 13. dubna 1742 v Dublinu, tedy před 280 lety, není dějovým oratoriem. Převažuje v něm spíše klidnější, přemítavý ráz. Text reflektuje Bibli, prorocká zaslíbení, popis Ježíšova života i význam jeho oběti na kříži.

„Nečeský“ orchestr může přinést impuls, zajímavou kvalitu, která mne může oslovit – a mohu ji převzít.“

„Anglický orchestr si zachovává svou jasnou představu o interpretaci partitury, která musí být v první řadě kompletní po technické stránce, a pak se eventuálně může přidávat nějaká další, řekněme národnostní přísada.“

„Pozornosti k detailu, zaměřené v řadě interpretací jen na relativně krátké úseky, mě naučil Ivan Moravec.“

V roce pátého výročí úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka pokračuje portál KlasikaPlus.cz v loni započatém seriálu, který využívá texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Do sesbíraného materiálu dává nyní postupně nahlížet. V dnešním dílu zveřejňuje další část odpovědi Jiřího Bělohlávka na cílené otázky. Tentokrát je tématem národní hudba, především ta česká.

„Zahraniční cesty umělců za socialismu se vázaly na celou řadu faktorů, ne vždy ryze uměleckých, a působení v zahraničí bývalo mnohem komplikovanější.“

„Trochu mě děsí, kolik času musel Jiří strávit na cestách a kolik z něj asi považoval za promarněný.“

„Zatímco socialismem zavrhovaná Amerika zabírá celou stránku, preferované Rusko až šokujícně jednu jedinou řádku..“

V roce pátého výročí úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka pokračuje portál KlasikaPlus.cz v loni započatém seriálu, který využívá texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Do sesbíraného materiálu dává nyní postupně nahlížet. V dnešním dílu poprvé zveřejňuje statistiky týkající se zahraničních cest.

„Na kalendáři byl 1. duben 1907, když přišel na svět v karlovarské židovské rodině; poté, co byl u něj rozeznán hudební talent, jej rodiče poslali na berlínskou konzervatoř.“

„V Bombaji založil trio, v němž hrál na housle Mehli Mehta, což vedlo k tomu, že se stal učitelem jeho syna Zubina.“

„V Kanadě Kaufmann dirigoval Winnipegské symfoniky, k nimž na vystoupení zval tak význačné sólisty jako byl Glenn Gould.“

Naši zapomenutí krajané, hudebníci, kteří se vypravili z Čech či z Moravy do ciziny, za hranice… – někdy i dost daleko, skoro až na druhý konec světa. To jsou protagonisté nového SeriáluPlus, který mapuje zasuté příběhy hudební historie. První díl připomíná Waltera Kaufmanna, karlovarského rodáka, kterého osud v roce 1934 zavál do Bombaje a po válce do Severní Ameriky.

„Osmou symfonii veřejnosti poprvé představil v září 1910 v Mnichově – a byla to vlastně jediná příležitost, kdy byl plně uznán jako skladatel.“

„Ve Vídni a v Mnichově připravoval premiéru Osmé symfonie s jasným postojem, který ho jako dirigenta provázel po celý život, že ´nebude tolerovat žádné umělecké lajdáctví´.“

„V Praze zazněla poprvé 20. března 1912 za řízení Alexandera Zemlinského.“

Dva roky po mnichovské premiéře, v březnu 1912, zazněla i v Praze Mahlerova Osmá symfonie, zvaná Symfonie tisíců. Dělí nás od té koncertní události sto deset let. Výlučné dílo za tu dobu na pódiích, ani na těch pražských, nezdomácnělo. Nejen pro enormní nároky na velikost interpretačního aparátu, ale asi i pro svou velikášskou monumentalitu a možná i pro texty z druhého dílu Goethova Fausta, jejichž filozofující poselství nemá pro posluchače takovou bezprostřední emotivní sílu jako Mahlerovy písňové texty nebo chorál v jeho Druhé symfonii.

„Zahraniční činnost pro mne byla významná především tím, že to byla příležitost prohlubovat si repertoár. Přivážel jsem tam samozřejmě hodně české hudby, ale snažil jsem se, aby to mělo určitou vyrovnanost, abych nebyl jenom dirigent české hudby, ale uváděl hudbu z celého světa.“

„Za socialismu jsem byl – jako ostatně všichni čeští kumštýři, to jinak nešlo – zastupován státní agenturou Pragokoncert. Po revoluci jsem tu spolupráci okamžitě vypověděl, protože už jsem v té době měl zahraniční agenty a mohl s nimi jednat přímo.“

„Se spoluprací s Wrayem Armstrongem jsem velmi spokojený, je to takový harmonický vztah. Na začátku jsme si řekli, že musíme hlídat, aby ten vztah profesionální nenarušoval ten vztah přátelský, aby to zůstalo oddělené. To se podařilo splnit.“

V roce pátého výročí úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka pokračuje portál KlasikaPlus.cz v loni započatém seriálu, který využívá texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Do sesbíraného materiálu dává nyní postupně nahlížet. V dnešním dílu poprvé zveřejňuje jednu ze vzpomínek, které pro něj Jiří Bělohlávek namlouval na diktafon. Týká se zahraničních hostování a agentur, které ho zastupovaly.

„Kolik těch statusů je promyšlených a autentických a kolikpak jich možná vzniklo v důsledku či dokonce v režii propagandy…?“

„Romány a partitury nikdo nebude pálit ani zakazovat. Řeč je tu pouze o tom, jestli některé knihy a opery jen na čas neodložit.“

„Uvažujme spíše, jestli je odložení inscenace Čajkovského opery na vhodnější dobu projev hloupé a sebezničující západní hyperkorektnosti, nebo něco jemnějšího.“

Ruská agrese vůči Ukrajině je barbarsky prvoplánová v zabíjení lidí a v porušování civilizovaných principů, ale má dominový efekt i v nesčetných dalších souvislostech. Také v umění. Diskuse, jestli dělat jakoby nic…, nebo si teď, ve znechucení tou zase už divnou východní zemí, nějakou dobu třeba o něco méně pouštět do života některé projevy ruské kultury, jsou na sociálních sítích, a možná i na různých poradách, čím dál vášnivější.

„Dirigent má nejvyšší možný podíl jak autorovu zakódovanou informaci v notách interpretovat: přesvědčit o ní interprety, motivovat je, strhnout… a přesvědčit i posluchače, že taková byla autorova představa.“

„Lze očekávat, že tak velcí komunikátoři, jakými jsou dirigenti, budou typicky obklopeni kruhem přátel?“

„Jiří nahlížel na svou profesi jako na samotářskou.“

V roce pátého výročí úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka pokračuje portál KlasikaPlus.cz v loni započatém seriálu, který využívá texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Do sesbíraného materiálu dává nyní postupně nahlížet. V dnešním dílu už potřetí pokračuje v prezentaci obrazového materiálu ze své knihy A Life in Pictures a zamýšlí se k tomu z hlediska dirigentské profese i osobního nastavení člověka nad tématem přátelství. Měl Jiří Bělohlávek hodně přátel…?

„Dirigenti až na opravdové výjimky zůstávají na pódiu němí, a přesto dokážou stmelit stovky interpretů a umocnit jejich soulad ve vjem a zážitek s nehasnoucím dopadem.“

„Mezi prvními 25 skladbami, které za svůj život provedl nejčastěji, jsou jen tři, které nesložili Dvořák, Smetana, Janáček a Martinů: Mozartova Pražská, Beethovenův 3. klavírní koncert a jeho Devátá.“

„Dodávám přání, aby se Beethovenova Óda prováděla co možná nejdříve jak na Radost, tak především, jako v Bernsteinově přeměně v roce 1989, za Svobodu.“

V roce pátého výročí úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka pokračuje portál KlasikaPlus.cz v loni započatém seriálu, který využívá texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Do sesbíraného materiálu dává nyní postupně nahlížet…

„Pane Gergijeve, ptají se dirigenta, distancujete se od ruského prezidenta v této nové situaci? Odpověď patrně nepřišla.“

„Mohli bychom Anně Netrebko v současné situaci vzdávat za její umění hold? Tleskat a volat bravo, když zároveň víme, že jasně neodsoudila ruskou agresi?“

„A je snad také zřetelné, že i když Čajkovskij, Musorgskij, Borodin, Glinka, Rimskij-Korsakov nebo Skrjabin, nemluvě o Šostakovičovi, byli rovněž Rusové, tak že není nutné je hned přestat hrát…“

Knížka Oněgin byl Rusák nabízí tragikomické ohlédnutí za normalizačními osmdesátými léty v Československu, při kterém se bavíte, ale taky vám tuhne úsměv na rtech. V současné době nám úsměv tuhnout nemůže, není totiž čemu se smát. Rusko opět vstoupilo do našich životů. Vysmívá se naopak ono nám. Svou agresí vůči Ukrajině provokuje a děsí západní demokratickou civilizaci…

„V dnešní pohnuté době nepovažuji za zcela správné pokračovat v seriálu o Jiřím Bělohlávkovi, jako by se nic nedělo.“

„Nepřísluší mi dělat závěry, jak by Jiří reagoval, byť nemám žádných pochybností, jak dozajista silně a adresně by tak činil.“

„Kéž by tomu napomohla i hudba – a jaká škoda, že už tu Jiří Bělohlávek není, aby ji šířil tak, jako uměl právě on.“

V roce pátého výročí úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka pokračuje portál KlasikaPlus.cz v loni započatém seriálu, který využívá texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Do sesbíraného materiálu dává nyní postupně nahlížet. V dnešním dílu, vycházejícím z mezinárodního hlediska v pohnuté době, zveřejňuje především bohatý obrazový materiál.

„Musím říct, že jsem byl rád, že tam figuruji jako porotce, a ne jako soutěžící…“

„Sotva poslední děti dozpívaly, běžely vyplňovat písemný test, částečně poslechový a docela zákeřný.“

„Proti nespravedlnosti, nepřízni osudu a přesile se dá bojovat. I když máte v rukou jen ukulele.“

Mezi olympiády určené dětem a studentům přibyla konečně před pár lety poprávu i ta hudební. Zúčastnit se mohou mladí hudebníci ve věku od dvanácti do devatenácti let, kteří následně měří své síly ve dvou kategoriích. Postupně na ně čekají čtyři disciplíny: vědomostní a poslechový kvíz, zkouška rytmických a intonačních dovedností, zpěv a provedení vlastní skladby. Letos se konal už třetí ročník českého národního kola.