PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Nikdy si nějak zvlášť dobře nerozuměli a setkávali se jen příležitostně. I umělecky byl každý jiný.“

„Prokofjev, očekávající pozici ´celebrity´, byl ochoten k velkým ústupkům. Jeho návrat do Moskvy se kryje s dobou, kdy v deníku Pravda vyšel článek Chaos místo hudby.“

„S Prokofjevem a Šostakovičem je to možná podobné jako se vztahem mezi Mahlerem a Straussem.“

Před osmdesáti lety, v lednu 1945, měla premiéru Pátá symfonie Sergeje Prokofjeva. V něčem se podobá Páté Šostakovičově z roku 1937. Obě díla, virtuózní a závažná, rozhodně spíše optimistická než tragická, odrážejí nutnost vyrovnat se s požadavky vládnoucí propagandy, ale zároveň tvůrčí snahu politickému diktátu nepodlehnout. Prokofjev a o patnáct let mladší Šostakovič měli společného protihráče, ztělesněného Stalinem, avšak současně vykazují i mnoho rozdílného. Hudebně i lidsky. A byli vůbec přátelé?

„Narozen v Čechách uprostřed třicetileté války, prožil většinu života v cizině jako protestantský exulant.“

„Bývá označován za nejvýraznější osobnost německé duchovní hudby mezi Heinrichem Schützem a Johannem Sebastianem Bachem.“

„Jeho rozsáhlé dílo je odborně uznáváno víc na Slovensku než u nás.“

Necelých deset kilometrů jihovýchodním směrem od Mladé Boleslavi se v úrodné krajině, na okraji táhlého hřbetu Chlum, nalézá nevelká obec Žerčice. Poprvé písemně zmíněná roku 1070 v Kosmově kronice, prožila si své nejkrušnější období za třicetileté války, kdy byla roku 1639 kompletně vypálena švédským vojskem. Jedenáct let předtím, konkrétně 21. prosince 1628, se v Žerčicích, kde ani dnes nežije víc než kolem čtyř stovek obyvatel, narodil celoevropsky uznávaný skladatel Samuel Capricornus. Vlastním jménem Samuel Friedrich Bockshorn.

„Jako první český koncertní varhaník prováděl skladby Alexandra Guilmanta, Charlese-Marii Widora, Camilla Saint-Saënse, Enrica Marca Bossiho a k nim mnichovského Josepha Gabriela Rheinbergera a velká díla Franze Liszta.“

„Klička byl pro koncertní činnost znamenitě technicky vybaven a zároveň byl výborným klavíristou, který často vystupoval jako doprovazeč zpěváků a instrumentalistů.“

„Vrcholem jeho skladatelského úsilí je rozsáhlá Velká koncertní fantasie na chorál sv. Václave, která později vyšla tiskem jako součást alba soudobých skladatelů v roce 1914 v Paříži.“

Josef Klička nebyl jen brilantním hráčem na varhany, ale všestrannou muzikantskou osobností. Byl skladatelem, sbormistrem, dirigentem i dlouholetým pedagogem. Letošního roku slavíme sté sedmdesáté výročí jeho narození a sto let od odchodu na odpočinek. 

„Parcelu na nábřeží koupila spořitelna v červnu 1873. Stavělo se v letech 1876 až 1881 a roku 1884, rok po definitivním otevření českého divadla, byla monumentální a krásná stavba hotova.“

„V dnešní Dvořákově síni, mezi válkami zasedacím sále, československý parlament třikrát zvolil prezidentem Tomáše Garrigue Masaryka.“

„S Rudolfinem jsou spojeny hned první ročníky festivalu Pražské jaro, jehož založení inicioval dirigent Rafael Kubelík. A tak právě tam v květnu 1946 Leonard Bernstein poprvé dirigoval mimo americký kontinent.“

Sto čtyřicet let provozu a jen o jedenáct roků méně od prvního koncertu České filharmonie, osmdesát ročníků festivalu Pražské jaro a třiatřicet let od znovuotevření po zásadní rekonstrukci… To jsou některá základní data a jubilea připomínaná v roce 2025 v souvislosti s pražským Rudolfinem. Nejstarší z nich připadá na 7. února. Nový svatostánek umění, velkoryse projektovaná novorenesanční stavba s koncertním sálem a výstavními prostorami, se oficiálně otevřel veřejnosti ten den v roce 1885.

„Bezděčné vyzařování z takových bohatě obdarovaných dirigentů skoro až sálá. Jde o charisma. Ale i o fascinaci jejich mimořádně zvládnutým řemeslem.“

„Titul hlavního hostujícího dirigenta nese v jeho případě jedinečný přívlastek ‚K poctě Rafaela Kubelíka‘. ‚Změnil můj život,‘ konstatoval loni Simon Rattle.“

„Česká filharmonie podle jeho slov ‚zní jinak než jakýkoliv jiný orchestr‘, což – jak říká – samozřejmě myslí jako kompliment.“

Sir Simon Rattle oslavil v Praze s Českou filharmonií s jen několikadenním zpožděním lednové sedmdesátiny. Přál si k nim prý jako dárek mít možnost v Rudolfinu dirigovat Janáčkovu Glagolskou mši. Splnilo se mu to – a sám třemi abonentními koncerty vrchovatě obdaroval celkem tři tisícovky lidí. Plus filharmoniky, filharmonický sbor a sólisty. Protože i pro ně muselo jít v jejich práci o zážitek vymykající se každodennosti…

„Stal se klíčovou postavou vrcholné renesance díky tomu, že dokázal spojit hudební myšlení populární v Římě s nizozemskou polyfonní hudební školou.“

„Je skutečným králem duchovní hudby a věčným otcem italské hudby, prohlásil prý Verdi.“

„V 19. století jeho styl jako vzor a inspiraci objevili ti, kdo se v katolické církvi snažili duchovní hudbu zbavit operních a dalších světských znaků.“

Styl nejuctívanějšího z renesančních autorů, papežského hudebníka šestnáctého století Giovanniho Pierluigiho da Palestrina, byl ještě po staletích pro mnohé vzorem ideální katolické chrámové hudby. Napsal stovky duchovních skladeb, které na první poslech zaujmou klidnou krásou a vyvážeností i srozumitelností zhudebněných textů. Zemřel 2. února 1594 ani ne v sedmdesáti. Na svět přišel s určitou pravděpodobností 3. února 1525. Tedy před pěti sty lety.

„V druhé polovině 70. let, už jako učitel hudby, se zabýval otázkou založení hudebně vzdělávacího ústavu.“

„Stal se prvním ředitelem Varhanické školy, zároveň i jejím aktivním pedagogem. Po vzniku Československa ji transformoval v soukromou a poté ve státní konzervatoř.“

„Čestného doktorátu si velmi vážil a až do konce života se podepisoval jako Dr. Ph. Leoš Janáček.“

Leoš Janáček se narodil ve škole jako syn hukvaldského kantora. V jedenácti letech se stal žákem klášterní školy v Brně, kde chodil i do reálky a studoval na Slovanském učitelském ústavě. Hudební vzdělání završil na Varhanické škole v Praze a na konzervatořích v Lipsku a Vídni. V Brně pak učil budoucí učitele a vyučoval klavír a v roce 1881 založil Varhanickou školu; učil na ní a byl jejím ředitelem. Vyučoval pak i v brněnské pobočce Mistrovské školy Pražské konzervatoře… Jeho vrcholným kontaktem se školstvím bylo 28. ledna 1925 udělení čestného doktorátu Masarykovy univerzity.

„Třikrát za život byl členem, dokonce druhým koncertním mistrem České filharmonie. Hrál pod taktovkami Václava Talicha, Rafaela Kubelíka, Bruna Waltera, Ericha Kleibera.“

„Rovněž se snažil komponovat, jeho ambicím ale odpovídal spíš styl na pomezí lehké a vážné hudební múzy.“

„Do vlaku směr Osvětim byl vehnán 16. října 1944, dožil se pouhých pětapadesáti let.“

Osmdesát let uplyne 27. ledna od chvíle, kdy Rudá armáda, ženoucí se na Berlín, učinila pod dojmem otřesných zpráv z Osvětimi odbočku. A osvobodila tamní koncentrační tábor, největší ze všech, které nacisti založili a buď sami či s pomocí svých přisluhovačů v okupovaných zemích provozovali. O tom, kolik Židů vlastně v osvětimských plynových komorách zemřelo, se dodnes vedou odborné i laické spory. Rozhodně jich bylo přes milion. A jedním z těch, jejichž životní pouť se tam násilně uzavřela, byl významný český houslista a skladatel židovského původu Egon Ledeč.

„A tím se dostáváme k tomu nejefektnějšímu: k okázalým tečkám, k piruetám, výskokům…, k velitelskému píchání do vzduchu a nesmlouvavému zastavování času… i k taktovkám ulétajícím z rukou.“

„V čase fotografií by bylo pošetilé zavírat oči před tím, že je možné takové postřehy vtělit i do slov.“

“A tak nepovažujme za nekorektní povšimnout si toho, že jeden dirigent poklesává až skoro k zemi a jiný své nadšení z hudby a pro hudbu transformuje do krkolomných figur.“

Berlioz i Mahler byli předmětem mnoha karikatur. Démonická hudba obou dirigujících romantických skladatelů vedla představivost kreslířů k vyhroceným scénám, ve kterých šíleně vyhlížející muži vládnou exaltovanými gesty nejen stohlavým souborům hudebních nástrojů, ale také kanónům a dalším zdrojům rámusu. Nelze se divit. Mistři taktovky jsou na očích nejvíc ze všech muzikantů a jejich gesta chtě nechtě přitahovala a přitahují pozornost. I tu naši.

„Je to hodně jiná hudba, než jakou psali ve stejné době poměrně agresivně vystupující racionální avantgardisté.“

„V pastorální epizodě ve třetí větě jsou Symfonické fantazie odzbrojujícím způsobem prosté, na jiných místech ale mocné – a v každém okamžiku hluboce krásné.“

„Dílo plné tajuplných obrazů, bizarních vidin a proměnlivých přeludů končí filozofickým vyrovnáním, hlubokou a pokornou katarzí.“

Tři ze šesti symfonií Bohuslava Martinů měly premiéru v Bostonu. Od roku 1942 tam postupně zazněla První, Třetí a pak 7. ledna 1955 i Šestá zvaná Symfonické fantazie. Kruh hudebních kritiků ji po koncertě Bostonského symfonického orchestru a Charlese Muncha v New Yorku vyhlásil za nejlepší symfonické dílo provedené toho roku ve městě.

„Rok 2025 se z hlediska výročí a jubileí jeví rozhodně být ´rokem staré hudby´.“

„Stranou pozornosti určitě nezůstanou 150. narozeniny Maurice Ravela.“

„Festival Pražské jaro čeká osmdesátý ročník.“

Vstupujeme do druhého čtvrtletí jedenadvacátého století. Rok české hudby 2024 je za námi, pro rok 2025 tuzemská kultura tak velké téma nemá. Mají ho ale Rakušané. Král valčíků Johann Strauss mladší oslaví na podzim dvousté narozeniny! A zbytek světa? Ten si bude prostřednictvím jubileí připomínat mistry, jako byli Šostakovič, Ravel, Bizet, Palestrina, Copland nebo Bartók, a budou oslavovat žijící legendu, devadesátiletého Arvo Pärta.

„Kromě potíží s úřady přinesla Špindlerovi nálepka obrozence a buditele uplatnění i úspěchy jak v politice, tak v umění.“

„Ve světle skutečnosti, že se za kariérou vydal ze skromného a vzděláním nepříliš políbeného prostředí, to někdejší rebel dotáhl coby zralý muž nesporně daleko.“

„Ervín nebyl pouze překladatelem, ale de facto rovnocenným spoluautorem textové složky operního díla.“

Pro překlad libreta Libuše předurčovaly Ervína Špindlera dva vzájemně provázané předpoklady. Jak tvůrčí proces probíhal? Špindler nebyl jen překladatelem, ale rovnocenným spoluautorem textové složky díla. Smetanova opera Libuše opět zazní v Národním divadle 1. ledna 2025; vzpomeňme si přitom na muže, který má na opeře nesmazatelnou zásluhu.

„Slogan Hudba jsme my pomohl umístit téma Roku české hudby do zorného pole většího počtu lidí.“

„Rok české hudby měl slušnou publicitu.“

„Těžko dnes odhadovat, jak bude za deset let prožíváno vlastenectví, jak budou seřazeny hodnoty, kam se budou ubírat technologie.“

Koncerty, přednášky, besedy, workshopy a další kulturní akce, které se konaly s logem Roku české hudby 2024, asi nikdo přesně nespočítá. Některé vznikly jako jedinečné iniciativy, jiné by se konaly tak jako tak, všechny však spojila myšlenka, že hudební umění je v prostoru, ve kterém se historicky mluví česky, rodinným stříbrem.

„Foerster byl přesvědčen, že nejvyšším cílem umění je zušlechtění srdcí a duší. I proto jeho hudba není explicitně poutavá, ale naopak vědomě nenápadná.“

„Praha Foerstera po první světové válce nepřijala zcela jednomyslně. Byl dokonce zpochybňován národní charakter jeho hudby.“   

„Teprve dnem jeho úmrtí se definitivně uzavřela epocha českého hudebního romantismu.“

Byl svědkem kladení základního kamene k Národnímu divadlu i dvou světových válek, zažil císaře, první republiku i nástup komunistů k moci. V dětství potkával Palackého, v létě v Osenicích v Českém ráji u dědečka, vesnického kantora, běhával bos. Roky ovšem později žil i ve velkoměstech, v Hamburku a ve Vídni. A po osmdesátce jezdil v Praze domů do Strašnic tramvají… Josef Bohuslav Foerster zemřel 29. května 1951 v Novém Vestci u Staré Boleslavi, když mu bylo dvaadevadesát. Narodil se jako Josef Caspar Franz Förster v Praze před 165 lety – 30. prosince 1859.

„Poté, co byl v polovině 50. let postaven do čela orchestru koncertní mistr Willi Boskovsky, se začal koncept těchto koncertů vyvíjet.“

„V první den roku 2025 se na dirigentský stupínek už posedmé vrací Riccardo Muti.“

„Zkrátka nepřijdou ani příznivci baletních vložek a osobně se těším na přestávkový dokument.“

Když něco děláte posedmašedesáté, existuje vysoká pravděpodobnost, že to budete dělat dobře. A přesně to platí pro dlouholetý projekt Novoročních koncertů Vídeňských filharmoniků, pořádaný vždy ve Zlatém sále Spolku přátel hudby neboli Musikvereinu a přenášený živě na programu ČT 2. Aktuální provedení se navíc odehraje na samém prahu „straussmánie“, tedy roku, kterým si bude Rakousko připomínat dvě stě let od narození nejproslulejšího z rodiny Straussů, Johanna mladšího. Autora nejznámějších melodií, ať už vytvořených samostatně, či v rámci jeho operet.

„V recitativech a áriích se vánoční evangelium, novozákonní ´dobrá zpráva´ o narození Spasitele, velmi osobně prohlubuje a komentuje slovy poezie.“

„Pověřil libretistu, aby přepsal texty árií tak, aby hudba mohla být použita beze změny; nakonec však stejně neodolal pokušení přistoupit k částečnému přepsání původní hudby.“

„Všech jeho šest částí propojuje nefalšovaná radost z narození Krista.“

Šest půlhodinových duchovních kantát napsaných Johannem Sebastianem Bachem pro jednotlivé sváteční dny vánočního období vnímáme dnes jako celek. V seznamu jeho děl má číslo BWV 248 a je nazýván Vánočním oratoriem. Od prvního rozeznění této hudby na přelomu roku 1734 a 1735 při evangelických bohoslužbách ve dvou hlavních kostelích v Lipsku, Nikolaikirche a Thomaskirche, nás letos dělí 290 let.

„Jak je možné, že upadlo v zapomnění jméno našeho krajana, rodáka z Humpolce, přestože stál kdysi takřka tucet let v čele Newyorských filharmoniků?“

„Stránského jmenování do čela newyorského orchestru vyvolalo v hudebních kruzích údiv, ne-li poprask.“

„Angelo Neumann oceňoval jeho hudební talent i dirigentskou pohotovost, stejně tak ovšem Josefův obchodní talent a smysl pro reklamu.“

Titulem MUDr. se nikdy neoháněl, místo toho se školil u mistrů kompozičního řemesla. Hrot otrávených šípů, jimiž byl Stránský v čele Newyorských filharmoniků přivítán, postupně obrousila jeho pracovitost. Disponoval však rovněž sbírkou pláten, ve které nechyběly pojmy jako van Gogh, Gauguin, Renoir, Cézanne či Toulouse-Lautrec.

„Z rodné Boloni se do Říma přestěhoval v roce 1913. A představivost v něm tehdy povzbuzovaly podle jeho vlastních slov především úžasné fontány a borovice objevující se v každé části horizontu.“

„V ohromujícím crescendu, v postupné gradaci vyjadřující nepředstavitelnou sílu vojenských šiků, dospěje orchestr v nejvyšší možné dynamice k až extatickému výrazu.“

„Už při premiéře 14. prosince 1924 v římském Teatro Augusteo byly poslední takty skladby podle dobového svědectví utopeny frenetickým potleskem.“

Výrazně impresionistické, ale přesto velmi konkrétně a hustě barvitě instrumentované dílo, dovedené expresivně do impozantního finále, to jsou Římské pinie Ottorina Respighiho. Symfonická báseň, strhující skladba plná zvukové fantazie i vitality, je právě stoletá. Pini di Roma zazněly poprvé v Teatro Augusteo v Římě v podání Orchestra dell’Augusteo, který řídil Bernardino Molinari, a to 14. prosince 1924.

„Svatomikulášské zvony zněly tehdy 14. prosince 1791 celou půlhodinu.“

„Mozartova obec není schopna Bertramku důstojně zprovoznit a spravovat.“ 

„Mozart Interactive Museum kupodivu nevyužívá skutečnost, že film Amadeus natočil český režisér a že se hodně točilo v Praze.“

Wolfgang Amadeus Mozart dal Praze Dona Giovanniho. Praha mu svým uznáním poskytla pocit štěstí. V dnešní době někdejší Mozartovy návštěvy dávají české metropoli do rukou silné téma pro turismus. Vila Bertramka, kde pobýval, však bez užitku a úcty už roky chátrá. A tak vznikla jiná iniciativa: Mozart Interactive Museum. Moderní expozice, kam asi budou proudit davy turistů, ale kam by měly chodit také školy a v ideálním případě i rodiny s dětmi.

„Vnímat druhou symfonickou báseň Mé vlasti jen jako popis toku řeky Vltavy by bylo hodně zjednodušující.“

„Má vlast dovršuje skladatelův dlouhý vývoj, ve kterém bylo konstantou něco víc, něco vznešenějšího, než jen programní hudba. Totiž víra v perspektivy jeho národa.“

„Důležité je, aby Má vlast v interpretaci symbolizovala naší identitu tak, jak byla zamýšlena a koncipována: bez velkého patosu a nacionalismu.“

Vltava je druhá ze symfonických básní tvořících cyklus Má vlast. Premiéru měla 4. dubna 1875. Na 8. prosince však připadá výročí jejího dopsání, v Roce české hudby 2024 stopadesáté. Bedřich Smetana byl v té době, na sklonku roku 1874, už druhý měsíc hluchý.

„Radikální a novátorské je jak použití prozaického jazyka v libretu, tak nalezení svébytného přístupu v hudebním uchopení námětu. Úpravy prosazené kdysi Karlem Kovařovicem jsou naopak konvenční.“

„Svými překlady pomohl objevit světu Leoše Janáčka jednoznačně Max Brod.“

„O uvedení Jenůfy v Metropolitní opeře se zasloužila Maria Jeritza, vlastním jménem Marie Jedličková. Navzdory její popularitě však první americká inscenace Jenůfy zůstala na repertoáru pouze pro jednu sezónu.“

Před sto lety, 6. prosince 1924, měla Janáčkova Jenůfa historicky první představení v Metropolitní opeře. Od prvního uvedení v Brně uplynula tehdy už dvě desetiletí, od dlouho odkládaného uvedení pražského však dělilo tuto americkou premiéru pouhých osm let. V New Yorku se hrála v německém překladu pražského literáta Maxe Broda. A v titulní roli vystoupila Maria Jeritza, slavná dramatická sopranistka přezdívaná ve světě Moravian Thunderbolt – něco jako Moravské hromobití. Pocházela totiž z Brna.

„V koncertním sále Stockholmských filharmoniků se taktovky pokaždé ujímá jiný dirigent, ve výčtu najdeme i jména jako Riccardo Muti.“

„V neděli 8. prosince se do této exkluzivní společnosti dostává první zástupce naší země.“

„Koncert zahájí skladba české skladatelky, čímž se náš vklad umocní.“

Je už letitou tradicí, že každoroční udělování Nobelových cen, které se koná vždy 10. prosince ve švédské metropoli, předchází slavnostní koncert pro jejich držitele. Také však určený pro významné hosty této události, ale i pro další diváky, kterým se poštěstí zakoupit vstupenku. Letos má pro nás tento koncert nevšední význam v osobě vystupujícího dirigenta i skladatelky, jejíž dílo 8. prosince zazní.

„Spektakulární koncert přivábí na improvizované pódium hudební výkvět současného světa.“

„Taktovky se ujme Gustavo Dudamel, mezi účinkujícími nebude chybět Lang Lang či Yo-Yo Ma.“

„Přímý přenos na ČT art by měl začít v sobotu 7. prosince ve 21:15.“

Nikdy nezapomenu na chvíli, kdy jsem se 15. dubna 2019 dozvěděl, že hoří proslulá pařížská katedrála Notre-Dame, ten gotický skvost, který svým románem o zvoníkovi z chrámu Matky Boží navždy proslavil spisovatel Victor Hugo. Jel jsem právě domů z moderování krásného koncertu Haasova kvarteta v prostoru někdejší synagogy v Heřmanově Městci, před níž jsem měl navíc možnost si v jejím bezprostředním sousedství prohlédnout fascinující sbírku obrazů, nečekaně shromážděných na tomto místě. Byl jsem proto v povznesené náladě, do níž zpráva, odvysílaná na Radiožurnálu, zasáhla jako blesk z nečistého nebe. Mohl jsem tehdy tušit, že nastartuje neblahé období lidstva, které v následujícím roce pokračovalo covidem a od února 2022 dosud trvající válkou na Ukrajině?

„Koncertní síň postavili na ploše devíti parcel jako jednu z posledních velkých staveb ve městě ještě bez použití ocelové konstrukce, z cihel a pískovce.“

„Antonín Dvořák byl jedním z těch, kteří napomohli vytvoření věhlasu nové síně. S ohledem na setrvalou mezinárodní popularitu díla je první tamní uvedení New World Symphony asi nejdůležitější světovou premiérou, která se v této síni kdy odehrála.“

„Zahrát si právě zde je snem každého hudebníka. Je však rozdíl, jestli umělec vystoupil v programu Carnegie Hall, nebo v programu, pro který si jiný organizátor sál jen pronajal.“

Na samém začátku prosince, v závěru Roku české hudby 2024, patří newyorská koncertní síň Carnegie Hall, respektive její hlavní sál Isaac Stern Auditorium, po tři dny České filharmonii. Jedno z nejslavnějších míst, kde se ve světě hraje klasická hudba, bylo svědkem mnoha světových premiér, mezi nimiž jako mimořádně památné zůstává první provedení Dvořákovy Novosvětské symfonie. Ani se nechce věřit, že v šedesátých letech nechybělo moc k tomu, aby byla historická budova jako údajně nadbytečná stržena.

„V Torre del Lago, ve vile, kterou nechal postavit, vznikly jeho tři nejslavnější opery, uvedené poprvé postupně mezi roky 1896 až 1904.“

„Npsal krásnou mši Messa di Gloria, ale velmi záhy se rozhodl, že nebude následovat dráhu vytyčenou jeho předky. Ostatně, i Messa di Gloria připomíná spíše operu než chrámovou hudbu.“

„Jeho opery se těší trvalému zájmu publika a patří mezi nejčastěji provozovaná díla na celém světě. Bohéma bývá v žebříčcích na třetí příčce po Verdiho Traviatě a Bizetově Carmen.“

Rus Igor Stravinskij a Maďar Béla Bartók zemřeli v USA, Čech Bohuslav Martinů ve Švýcarsku, Polák Fryderyk Chopin v Paříži a Francouz Camille Saint-Saëns v Alžíru, Němec Carl Maria von Weber v Anglii a jeho krajan Richard Wagner v Itálii… a Ital Giacomo Puccini v Belgii. Mág operního romantismu a verismu se pokoušel v Bruselu léčit rakovinu, ale vypovědělo mu srdce a 29. listopadu 1924, tedy přesně před sto lety, tam náhle zemřel. Nejprve ho pohřbili v Miláně, ale roku 1926 nechal syn převézt ostatky do Torre del Lago, kde Puccini po tři rozhodující desetiletí tvořil a žil.

„Variace Enigma jsou Elgarovou první zralou skladbou, dílem, které na něho definitivně upozornilo jako na autora hodnotné nové národní hudby.“

„Podobně jako o rok dříve ve Worcesteru, ani tentokrát se Elgar, opět sedící v orchestru, neodvážil Dvořáka oslovit…“

„Neopakovatelného novátorství Gustava Mahlera a Leoše Janáčka však nedosáhl.“

Symfonické variace Enigma Edwarda Elgara mají 125 let. Poprvé zazněly v St. James’s Hall v Londýně 19. června 1899 pod vedením Hanse Richtera, jednoho z těch v cizině narozených hudebníků, kteří Elgara podporovali a podněcovali. Skladba nebyla nikým objednána, neměla textovou oporu a trochu dráždila svou mystifikační záhadností. Přesto u veřejnosti zvítězila. Autor konečně získal dostatečné tvůrčí sebevědomí. Však už mu také bylo dvaačtyřicet.

„Poté, co v Žatci nabyl základní vzdělání, ho rodiče přihlásili na pražskou konzervatoř.“

„Pokud se mladému Adolfovi naskytla příležitost dirigovat v rámci lipského Křišťálového paláce, bylo to známkou jistého uznání.“

„V Terezíně stačil zažít frašku ‚Vůdce daroval Židům město‘, kterou inspekce Červeného kříže spolkla i s navijákem.“

Nikdo z těch, kdo v Chebu během třicátých let 20. století projevil zájem o koupi či opravu bot, netušil, jaký příběh dotyčný obchod skrývá. Jeho prodejním prostorám vládla někdejší slibná pěvkyně, houslistka a klavíristka Marie Straussová. Zatímco obsluhovala zákazníky, vzadu za krámem se její muž, skladatel a dirigent Adolf Strauss, lopotil u klavíru s první operetou. Musel preludovat co nejtišeji, aby nevzbudil nevítaný zájem. Tou dobou měli manželé Straussovi za sebou už dvě rasově motivovaná napadení. A rozhodně netoužili po dalším.

„Oslněn wagnerovskou estetikou, spoluzakládá Guido Adler v roce 1873 Wiener Akademischer Wagner-Verein, kde krátce na to pořádá cyklus přednášek o Wagnerově tetralogii Prsten Nibelungův.“

„Živý, neustále se proměňující organismus hudebních dějin se pro Adlera stává alfou a omegou jeho celoživotního odborného snažení.“

„Adler se spolu s Hugem Riemannem dostávají do školních učebnic jako zakladatelé muzikologie.“

Jméno Guida Adlera není v médiích či mezi milovníky vážné hudby skloňováno kdovíjak často. Přesto právě této vědecky agilní a analyticky prozíravé osobě vděčí nespočet skladatelů, hudebních vědců, ale i posluchačů za mnohé. Byl to totiž právě Guido Adler, kdo stál u samotného zrodu muzikologie coby vědní a univerzitně řádně vyučované disciplíny a kdo s neobyčejnou věcností a argumentační robustností kriticky prověřil nejednoho klasika hudební kompozice. O určité prolomení stěží pochopitelného nezájmu o tohoto muzikologa se můžeme pokusit dnes u příležitosti jeho výročí.

„Na Druhé symfonii pracoval v Darien ve státě Connecticut, severovýchodně od New Yorku, v malé pronajaté chatě téměř u moře.“

„Skladba má podobnou nevinnou pastorální náladu jako Dvořákova Anglická symfonie.“

„Vznikla na objednávku The Cleveland Orchestra s podporou českých krajanů – skupiny Američtí přátelé Československa, která chtěla důstojně oslavit 25. výročí vzniku státu.“

Rok po příjezdu do Ameriky, kam za války uprchl z Paříže před Němci, se Bohuslav Martinů konečně odhodlal ke zkomponování své první symfonie. Bylo mu dvaapadesát, ale na vrcholnou formu evropské hudby se prý do té doby necítil. Až nyní. Rok za rokem pak přibývaly další – v letech 1942 až 1946 vzniklo pět z jeho šesti symfonií. Druhou z nich, nejidyličtější a nejkratší, dokončil v červenci 1943, před jedenaosmdesáti lety, a premiéru měla téhož roku ve svátek 28. října v Clevelandu.

„Měl jsem v anonymní soutěži tři žáky – a ani jednoho jsem nepoznal…“

„Ve Versailles máme navíc něco, čemu říkáme návštěvní konference – setkání s publikem u varhan.“

„Zvuku varhan Cavaillé-Colla se nemůžete nabažit.“

Jeho dědeček Jean Bouvard, varhaník a skladatel, byl žákem Louise Vierna. On sám teď studentům Pražské konzervatoře posloužil na sklonku týdne při interpretačním kurzu, ale nyní už je v Opavě, kde bude na přelomu října a listopadu předsedou poroty Mezinárodní varhanní soutěže Petra Ebena. Francouzský varhaník Michel Bouvard, dlouholetý vysokoškolský pedagog na konzervatořích v Toulouse a v Paříži, koncertoval v Česku naposledy před dlouhými lety, ale po světě, ve více než pětadvaceti zemích, odehrál už přes tisícovku koncertů. Tím zatím posledním bylo nedělní vystoupení v opavském kostele sv. Václava.