PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Ještě předtím se seznámil s Gustavem Mahlerem. Pro rodáka z Kaliště ovšem tento kontakt představoval nezměrné trauma v citlivém věku.“

„Prožil ve Vídni jak závěr blyštivé Belle époque, tak první světovou válku i následný rozpad císařství a zemřel 4. ledna 1924 v necelých dvaasedmdesáti letech.“

„Alfredovi narostla křídla a vrhl se do víru vyšší společnosti. Uměl zahrát – manýristicky, ale roztomile, v originále nebo ve vlastní transkripci – takřka cokoli.“

Když manželé Moritz Grünfeld, pocházející z Kolína, a jeho žena Regina, narozená v Oseku, zplodili v Praze postupně osm dětí, nemohli tušit, že hned polovina z nich bude tak či onak spjata s klasickou hudbou. Kromě uznávaného violoncellisty Heinricha, ročník 1855, či o rok mladšího Siegmunda, korepetitora ve vídeňské Hofoper, předchůdkyni Státní opery, anebo nejmladšího Ludwiga, zaměstnance vydavatelství Deutsche Grammophon, to byl nejznámější z nich. Klavírista, skladatel a miláček vyšší vídeňské společnosti Alfred Grünfeld.

„Myslel jsem, že natočím film o slavném houslistovi a zajímavém člověku, ale ve výsledku je především poctou manželství, říká režisér Patrik B. Ulrich.“

„Televizní štáb vyrazil s Hudečkem do míst jeho dětství a raného mládí; pracoval také s archivními záběry.“

„Použije-li v dokumentu někdo takzvaně velká slova, je to houslistova žena Eva; jako herečka se ale na kameru umí vyhnout patosu.“

Na kalendáři byl pátek, 23. září 2022, když do posledního místa zaplněný velký sál Nové scény Národního divadla v Praze vstal a – pro tentokrát nikoli v duchu módního návyku, ale opravdu srdečně – zahrnul ovacemi zbrusu nový televizní dokument režiséra Patrika B. Ulricha. Pod názvem „Múzy Václava Hudečka“ nejenže mapuje sedm dekád života, ale i neuvěřitelných pětapadesát let na pódiích čelného českého virtuosa.

„Pocházel z valonského Liége, neboli Lutychu. A to nebyla v Paříži v té době žádná výhoda. Spíše naopak.“ 

„I na základě pouhého tuctu hlavních varhanních děl je dnes považován za největšího varhanního skladatele po Bachovi.“

„Za klíčový moment ve svém hudebním životě považoval Louis Vierne den, kdy jako chlapec slyšel poprvé hrát v chrámu sv. Klotyldy v té době šedesátiletého Césara Francka.“

César Franck byl přes třicet let varhaníkem v novogotickém pařížském kostele sv. Klotyldy, dvě desetiletí profesorem varhanní hry a improvizace na konzervatoři a až na konci života plně uznaným skladatelem. Je autorem skvělé varhanní hudby, ale také velkých duchovních děl, několika zdařilých komorních skladeb a jedné jediné, zato velmi oblíbené symfonie. Narodil se 10. prosince 1822, před dvěma sty lety, v Liége. Byl Belgičan – a žil v Paříži. Ne zcela ideální kombinace…

„Premiéra opery Nabucco, uskutečněná na této scéně 9. března 1842, byla Verdiho prvním velkým úspěchem.“

„Spolu s Rossinim, Bellinim a Donizettim, jejichž sochy jsou, podobně jako jeho, ve vstupním foyeru, a spolu s Puccinim, jehož busta je na prvním balkoně, patří Verdi k základním autorům repertoáru La Scaly.“

„Sezóna 2022/2023 má v plánu celkem čtrnáct operních titulů, z nichž jedním je Dvořákova Rusalka v hudebním nastudování Tomáše Hanuse.“

Riccardo Chailly diriguje dnes večer v milánském divadle Teatro alla Scala Musorgského Borise Godunova s Ildarem Abdrazakovem v titulní roli. Nová produkce režiséra Kaspera Holtena není ale pouhou běžnou premiérou. Jako každoročně 7. prosince jde o oficiální zahájení sezóny v La Scale. Datum není vybráno náhodně – svátek má katolický světec Sant’Ambrogio, sv. Ambrož, ve 4. století milánský biskup a dodnes patron města.

„Program představil dalšího Maďara, pro změnu coby sólistu. Byl jím Hamarův mladší krajan, klavírista József Balog.“

„Bartókův Koncert pro klavír a orchestr E dur byl dárkem čtyřiašedesátiletého skladatele jeho výrazně mladší ženě, klavíristce Dittě Pásztory.“

„Moravská filharmonie Olomouc se svého úkolu zhostila, myslím, víc než dobře. S šéfdirigentem si rozumí, vyhoví mu, mezi ním a orchestrem přeskočila pozitivní jiskra.“

Zajímavým souběhem své práce a svého soukromí se koncem října ujal taktovky nový šéfdirigent Moravské filharmonie Olomouc, Budapešťan Zsolt Hamar. Hned poté, co oslavil své čtyřiapadesátiny, uchopil taktovku při dvou inauguračních koncertech, věnovaných připomínce vzniku samostatného Československého státu…

„Poplatkový ráj pro Straussovy nakladatele skončil a teď ho můžeme hrát zadarmo. To je velká změna, ale muselo se změnit i něco jiného, totiž všeobecný vztah k tomuto autorovi.“

„Strauss to nemyslel tak docela vážně: měl smysl pro humor a publikum chtěl ohromit i pobavit.“

„To je má jediná výhrada k jinak povedené inscenaci Salome, vysoce stylizované ve své krvavosti a zvrácenosti.“

Richard Strauss vstal z mrtvých. Najednou je ho všude plno. Jeho Alpskou symfonií loni končil sezónu SOČR, Česká filharmonie s ní letošní sezónu otevřela. Ve Filharmonii Hradec Králové hřměl Zarathustra,  ve Státní opeře v Praze chystají Růžového kavalíra, na YouTube byla zavěšena nová Elektra z Ženevy, Clevelandský orchestr přivezl na Dvořákovu Prahu čistě jen straussovský program a v pařížské Bastille mají novou inscenaci Salome. O ní později… Kde se vzal takový náhlý kolektivní nárůst zájmu o pozdního romantika u evropských dramaturgů?

„Při kůru valtického kostela svatého Augustina vznikl pěvecký sbor, do něhož byl mladičký Sperger přijat, což mu kromě zpívání umožnilo proniknout do tajů hudební teorie a hry na varhany.“

„Jeho druhý vídeňský pobyt se odvíjel ve znamení nekonečného rozesílání skladeb pro sólový kontrabas a orchestr, které dedikoval, komu mohl. Marně.“

„Když byl úplně na dně, přišel dopis z Ludwigslustu. Místní hrabě mu poskytl pěkný plat a nechal vyrobit kvalitní nástroj ve Vídni.“

Při všech výhradách k tomu, jak s klasickou hudbou zachází naše doba, jejímž heslem je legendární Postmanovo „ubavit se k smrti“, se většině umělců z této oblasti daří, inu, alespoň přiměřeně. Jak známo, v minulosti na tom byli i ti dobově nejlepší často bídně. Bývalo zvykem plodit víc dětí než dnes a sociální zabezpečení v nemoci nebo ve stáří neexistovalo. Za jeden z mnoha příkladů slouží potulný život vynikajícího kontrabasisty a pilného skladatele, jakým byl valtický rodák Johannes Matthias Sperger.

„Byl to v roce 1978 ojedinělý počin, kdy vyučující z celé republiky dokázali prosadit záměr vytvořit soutěž varhanního oboru.“

„Ke spolupráci byl přizván od roku 1986 i Petr Eben a připravil pro varhaníky milý dárek – zkomponoval tři miniatury.“

„Své soutěžící přijeli povzbudit přátelé i jejich vyučující a z hloučků o přestávkách bylo slyšet názory na výkony ‚těch svých‘ a ‚těch druhých‘ a ‚jasných favoritů‘.“

V Opavě se od 23. do 29. října konal jedenadvacátý ročník Mezinárodní varhanní soutěže Petra Ebena. Letos tak uplynulo čtyřiačtyřicet roků od jejího vzniku. Jsou to dvě generace varhaníků, kteří se umístili na mnoha mezinárodních soutěžích a dnes jsou známými koncertními umělci a vyučujícími na konzervatořích či vysokých školách, a to nejen v Evropě.

„Pro Vídeňské filharmoniky je – spolu s červnovým Koncertem letní noci ze Schönbrunnu – jedním ze dvou nejostřeji sledovaných počinů každé sezóny.“

„Jak tráví nynější, poměrně neklidný čas rakouský dirigent Franz Welser-Möst, který pozdvihne na Nový rok taktovku potřetí během uplynulého tuctu let?“

„Během této sezóny se Jakubu Hrůšovi s jeho třinácti koncerty v čele Vídeňských filharmoniků nevyrovnají ani Riccardo Muti, Daniel Barenboim, Andris Nelsons či Christian Thielemann.“

Pokud by se našel mezi žurnalisty neználek, pověstný kandrdas, který by se v propagačním oddělení Vídeňských filharmoniků zeptal, zda orchestr opět odehraje svůj Novoroční koncert, dostal by udivenou odpověď ve stylu: „Matiné? Jak by ne!“ Vždyť toto defilé valčíků, polek či kvapíků, okořeněné o předehry z operet, se už dávno stalo v metropoli na Dunaji, ale díky televizním a rozhlasovým přenosům i ve světě, tradicí. Zdánlivě zahájenou před třiaosmdesáti lety, v počátcích druhé světové války. I když určit přesný počátek není úplně jednoduché.

„Kdykoli jsme se setkali, byl to z tvé strany verbální uragán, doprovázený salvami smíchu. Uměl jsi vyprávět jako málokdo.“

„Dokázal jsi ovšem v hovoru nonšalantně přehodit výhybku od věcí pozemských a láskyplně se rozpovídat o myšlenkách, postojích a životním stylu buddhistů.“

„Byl jsi nejen mistrem taktovky, výjimečným umělcem se srdcem na pravém místě, ale Člověkem s velkým Č.“

Česká filharmonie, pardubická Komorní filharmonie, Pražští symfonikové, Český národní symfonický orchestr a samozřejmě Královská liverpoolská filharmonie. Jen namátkou ty nejvýraznější orchestry, v nichž zanechal trvalou stopu… V neděli 23. října zemřel ve věku 89 let dirigent Libor Pešek.

„Autoři filmu Il Boemo měli oproti tvůrcům Amadea k dispozici méně faktů, skromnější životní peripetie a žádného protivníka hlavní postavy. Vyšel jim z toho komornější příběh.“

„Mysliveček je fatálně situován do blízkosti žen, někdy obrazem opravdu hodně blízko.“

„Kouzelná epizoda se podařila vytvořit ze setkání Maestra Myslivečka s dospívajícím Wolfim a jeho otcem Leopoldem.“

Do kin přišel český historický film Il Boemo o Josefu Myslivečkovi, vyslaný za českou kinematografii do boje o Oscara. V Praze je do ledna možné navštívit výstavu Mysliveček, detto Il Boemo, koupit se dají dvě knihy o skladateli z pera amerického muzikologa Daniela E. Freemana – překlad odborné monografie a mnohem stručnější Průvodce po životě a díle. V dohledné době určitě vyjdou nahrávky Myslivečkovy hudby pořízené pro film významnými sólisty a orchestrem Collegium 1704… Je to kampaň, díky které by se mohl původem pražský skladatel, v osmnáctém století mimořádně úspěšný v Itálii jako operní autor, stát novým Amadeem?

„V kompozici, zejména v mistrovské instrumentaci, se stal Ravel skutečným virtuosem.“

„Stokowského verze je zajímavá, ale rozhodně není lepší než zažitá instrumentace Ravelova.“

„Kusevickij dirigoval už 19. října v Paříži premiéru a držel dlouhá léta práva jako dirigent i jako nakladatel, takže série dalších úprav vznikala i proto, že nakladatel původní klavírní podoby vytušil v díle velký ekonomický potenciál…“

Za vším hledej ženu, říkává se. V evropské hudbě dvacátého století platí poměrně výrazně něco jiného: Za vším hledej objednávku. A za většinou z nich Sergeje Ďagileva, Paula Sachera… nebo Sergeje Kusevického. Právě třetí jmenovaný stojí za vznikem instrumentace Musorgského původně klavírních Obrázků z výstavy skladatelem Mauricem Ravelem. Nejslavnější a nejlepší z mnoha verzí i pokusů. Premiéru dirigoval před sto lety, 19. října 1922.

„Ukrajinské Ministerstvo kultury zveřejnilo informaci, že ‚ve dnech předcházejících 12. říjnu 2022 byl Jurij Kerpatěnko ve svém bytě zavražděn‘.“

„Od počátku ruské invaze si Kerpatěnko ve svých komentářích na sociálních sítích nebral servítky, což jistě neuniklo pozornosti ruských specialistů na hybridní válku.“

„Před několika dny vtrhli do jeho bytu gangsteři a dali mu nabídku, která zdánlivě nešla odmítnout. Výběr muže, který nepůsobil dojmem hrdiny, zaslouží obdiv a úctu.“

Mark Twain prý napsal, že „historie se neopakuje, ale rýmuje“. Ať už se mu autorství výroku připisuje právem, anebo slavný spisovatel citoval kohosi neznámého, zní tento bonmot od konce února trpce v souvislosti s válkou na Ukrajině. V posledních dnech přibyl na seznam krutostí, které se tam odehrávají, příběh statečného ukrajinského mistra taktovky jménem Jurij Kerpatěnko. Je tragický sám o sobě, ale ještě hrůznější v historických souvislostech. Jako by se tamní bludný kruh ne a ne zastavit, rozetnout. Naopak nabývá na odpudivosti, pokud je promítnut v časové ose.

„Narodil se do dobře situované obchodnické rodiny, která milovala a ve volném čase amatérsky provozovala klasickou hudbu.“

„Jeho opera Zlatý křížek slavila při své berlínské premiéře v prosinci 1875 triumf; hned následujícího roku ji uvedlo Stavovské divadlo v němčině a Prozatímní divadlo česky.“

„Brüll nedosáhl tak nadčasové proslulosti, aby se o něm dnes vědělo; přesto však jeho příběh, i když se naší vlasti dotkl jen krátce, stojí za připomenutí.“

Přezdívku Hanácký Jeruzalém získal Prostějov už ve druhé polovině 15. století. Tehdy totiž nedaleké město Olomouc vypoklonkovalo svoji židovskou komunitu – a ta se v počtu několika set duší přesunula zhruba o dvacet kilometrů jižněji. Do vstřícnějšího Prostějova. Jak šel čas, dařilo se jí vesměs dobře – až do léta 1942. Tehdy bylo šestnáct set prostějovských židů zahnáno do transportu směr Terezín; přežilo z nich něco přes dvě stovky, zatímco většina zahynula v plynových komorách Osvětimi…

„První festivalový ročník byl skromným pokusem ‚zjistit zájem zdejších obyvatel o klasickou hudbu‘.“

„Těžiště LVHF tkví v Lednicko-valtickém areálu, zapsaném na Seznamu UNESCO jako nejrozsáhlejší komponovaná krajina v Evropě.“

„Vědom si pravdivého rčení, že ‚ďábel tkví v detailu‘, všímám si během festivalových večerů i toho, jak se zvedá nejen jeho organizační zdatnost, ale i jeho společenská úroveň.“

Chcete založit a rozvíjet festival zaměřený na cosi tak krásného, ovšem zároveň tak relativně okrajového, jako je klasická hudba? Ach, jak je to „snadné“…

„Osmaosmdesát snímků, přihlášených do soutěže, je velmi slušným číslem; nejde však o kvantitu, ale o kvalitu snímků, a ta byla i tentokrát vysoká.“

„Grand Prix si odváží vynikající dílo režiséra Maria Martoneho pro RAI; syrovost a něha jako by byly neplánovanou poctou francouzské nové vlně a Jean-Lucu Godardovi.“

„Pořadatel Zlaté Prahy, jímž je Česká televize, odvádí tímto festivalem každoročně neocenitelnou službu, ne-li poctu televizní veřejnoprávnosti.“

Proč se – od kanadského Banffu ve stínu Skalistých hor po Montreux na břehu Ženevského jezera – konají festivaly zaměřené především či mimo jiné na televizní tvorbu? A jaké svým obsahem, svou náplní jsou? V čem se shodují, v čem se liší? Jakkoli se jejich tvář postupem doby vyvíjí a proměňuje, některé z klíčových rysů lze považovat za konstantní…

„Jako harfeník a jarmareční zpěvák si za dva týdny vydělal v Karlových Varech dost peněz na to, aby se vypravil do vysněné Itálie.“

„Když pak Gassmanna roku 1763 povolala Vídeň, měl už dost zkušeností, aby se uplatnil jako skladatel baletů i dvorní kapelník; přitom dál komponoval opery.“

„Jeho dílo bývá dodnes provozováno na špičkových evropských pódiích od Berlína po Paříž; nezapomnělo na něj ani jeho rodné město Most.“

Most může člověk přejít, překročit, dokonce ho za sebou spálit. To vše platilo – v přeneseném smyslu slova – pro čin, k němuž se bez velkých okolků rozhodl v pouhých dvanácti letech budoucí skladatel vážných i komických oper uznávaný po celé Evropě. Florian Leopold Gassmann navíc tehdy, psal se rok 1741, opustil nejen své rodinné zázemí, ale dokonce Most s velkým M. Město, které se tehdy ovšem nazývalo spíš Brüx, protože v něm převládal německý živel…

„Obě lázeňská města se pyšní rekordně dlouhou tradicí svých hudebních těles: mariánskolázeňské vzniklo před dvěma staletími a karlovarské je jen o čtrnáct let mladší.“

„S Ondřejem Vrabcem vstoupila na dirigentský stupínek v Karlových Varech zkušenost ze spolupráce s veličinami jako John Eliot Gardiner.“

„Obě tělesa leccos spojuje. Například pořádání festivalů, jako je Dvořákův karlovarský podzim nebo Chopinův v Mariánkách.“

V naší vlasti existuje kraj, který se rozlohou i zalidněností řadí na poslední místa, a přitom se může pochlubit hned dvěma symfonickými orchestry. Řeč je přirozeně o kraji Karlovarském a tělesech Karlovarský symfonický orchestr a Západočeský symfonický orchestr Mariánské Lázně. Obě se přitom pyšní rekordně dlouhou tradicí své činnosti.

„Peníze, které se ve prospěch koncertní síně shromažďují, jsou určeny právě a jen pro tento účel. A nelze je použít na cokoli jiného.“

„600 milionů korun zahrnula do rozpočtu vláda; 300 milionů poskytne Moravskoslezský kraj; další dotace a granty jsou v jednání; samotné město Ostrava naspořilo už 632 miliónů.“

„Jak dopadne koncertní síň v Ostravě, bude i pro Prahu a její Vltavskou filharmonii lakmusovým papírkem.“

Zdá se to k nevíře, ale střetům před komunálními volbami nevládne v Ostravě obava ze zdražování energií či z migrantů, ale – koncertní sál. Ano, tématem číslo jedna se tu jeví cosi tak odtažitého, jako je rekonstrukce Domu kultury města Ostravy a její moderní „nástavec“, v němž by se zhruba do čtyř let měla rozeznít klasická hudba. Těm, kteří proti stavbě brojí, na kultuře nezáleží. Pár dní před volebním víkendem zneužívají koncertní sál jako symbol zbytných investic, které by měly být použity na akutnější záležitosti. Nic proti tomu, na názor má každý právo. Jenže by neměl být podložen výmysly a často i vyloženou lží.

„Skála vznikla na objednávku ke čtyřicátému výročí tělesa, Martinů a Szell se dobře znali a Clevelandský orchestr uvedl už v roce 1943 v premiéře skladatelovu Druhou symfonii.“

„V roce 1965 byli se Szellem prvním americkým orchestrem, který během jednoho jediného léta zahrál na třech nejslavnějších evropských hudebních festivalech.“

„Také další clevelandští šéfdirigenti pocházeli z Evropy.“

Amsterdam, Berlín, Kolín nad Rýnem, Drážďany, Hamburk, Linec, Lucern a před Vídní i česká metropole, to je plán evropského turné, při kterém zavítá na festival Dvořákova Praha Clevelandský orchestr. Se svým šéfdirigentem Franzem Welser-Möstem v neděli 11. září v Rudolfinu zahraje tři barvité skladby od Richarda Strausse. Těleso založené v roce 1918 a počítané mezi nejlepší nejen v USA, ale i ve světovém měřítku, má ve své historii nemalé stopy spojené s českými zeměmi.

„Martinů se k naplnění a ovládnutí formy symfonie, vrcholné formy evropské hudby, odhodlal až ve dvaapadesáti.“

„Podmanivý je hudební příběh v pomalé větě, v tryzně odpovídající vznešeným způsobem Kusevického zadání.“

„V jeho symfonismu je zvláštní napětí mezi neoklasickou určitostí a témbrovou proměnlivostí, dialog mezi lidovostí a vysokým uměním, tradicí a novostí…“

Před osmdesáti lety, první zářijový den roku 1942, dokončil Bohuslav Martinů svou První symfonii. Stalo se tak v Manometu ve státě Massachusetts, na pobřeží moře jižně od Bostonu. Na skladbě pracoval od jara toho roku na několika místech – v Jamaice na předměstí New Yorku, v Middlebury a pak i u jezera Mah-Kee-Nac Lake ve státě Vermont a v Tanglewoodu, tedy Berkshire Music Center, na západě státu Massachusetts. Její podzimní bostonskou premiérou byl definitivně přijat do amerického hudebního života, po uvedení v New Yorku o něco později si v tisku dokonce vysloužil pochvalu jako Smetanův dědic.

„Vídeňským filharmonikům se ‚dařilo‘ existovat bez hudebnic ve svých řadách sto pětapadesát let.“

„Roku 1997 zasedla za harfu osmapadesátiletá rodačka z Budapešti Anna Lelkes; důkazem skutečného průlomu byl však až leden 2005, kdy taktovku zdvihla Australanka Simone Young.“

„Během osmnácti let se v týmu Vídeňských filharmoniků obměnilo až padesát procent členů, ale součástí této ‚rotace kádrů‘ se stalo pouze šest nových žen.“

Právě dnes, v poslední srpnový den, končí Salcburský festival, kde byli jako každý rok rezidenčním tělesem Vídeňští filharmonikové – orchestr, kterému na letošek připadá jedno – dá se říci – jubileum. Uplynulo pětadvacet let od chvíle, kdy do svých řad vpustili ženský element.

„Nedlouhá pouť Fritze Weisse začala i skončila na svatého Václava: 28. září 1919 se narodil v Praze, 28. září 1944 zahynul v koncentračním táboře.“

„S jeho veřejným vystupováním byl 15. března 1939 konec, ale s orchestry Ludvíka, Dvorského či Vlacha spolupracoval jako aranžér.“

„Snad z dojemné potřeby doprovodit svého otce nastoupil ‚Fricek‘ v Terezíně dobrovolně do transportu směr Osvětim, kde měl při selekci osudovou smůlu.“

Šestý díl seriálu Až na konec světa patří Fritzi Weissovi, který byl nejen instrumentalistou, ale také aranžérem a kapelníkem. Nadějnému talentu oddanému jazzové hudbě bylo po 15. březnu 1939 nejprve znemožněno pokračovat ve veřejném vystupování, dva roky nato byl deportován do Terezína a později zahynul v pouhých pětadvaceti letech v Osvětimi.

„Jednoznačně největším dramaturgickým triumfem Státního divadla v Brně a především dramaturga Václava Noska bylo v následujících letech obdivuhodných pět světových premiér jevištních děl Bohuslava Martinů.“

„Martinů a já jsme zkonstruovali operu-film, o němž je možno říci, že má skutečně dva otce – dvojčata, neboť jestliže já jsem dal pouze potravu hudbě, Martinů byl plný nápadů pro libreto.“

„Martinů jednoaktová opera zazněla v jednom večeru věnovaném antické Ariadně spolu s dalšími dvěma díly: Monteverdiho fragmentem Nářek Ariadnin a scénickým melodramem Jiřího Bendy Ariadna na Naxu.“

Před časem jsme přinesli příspěvek o baletních a operních inscenacích Bohuslava Martinů, které byly ve světové premiéře provedeny v Brně v meziválečných letech, týkalo se to let dvacátých a zejména třicátých. Skladatel sám byl tehdy s nastudováním těchto inscenací spokojen, a tak se dalo čekat, že do Brna přibydou ještě další novinky. Bohužel se tak nestalo…

„Ropkovy varhanní hodinky, konané při bohoslužbách, přinášely neopakovatelné duchovní zážitky. Věděla o nich celá kulturní Praha a byly navštěvovány stovkami lidí. V době normalizace byly pro mnohé i určitou formou protestu proti tehdejšímu režimu.“

„Byla to osobní iniciativa tehdejšího ředitele Václava Holzknechta, který se vahou své osobnosti zasadil, aby varhaník hrající v kostele mohl zároveň vyučovat na konzervatoři.“

„Do koncertního programu zařadil Tůma i Ropkovu Strahovskou improvizaci – v roce 1983 dokomponovanou Mozartovu improvizaci, kterou jako torzo při jeho návštěvě Strahovského kláštera v roce 1787 zapsal varhaník Norbert Lehmann.“

Šestačtyřicet let byl varhaníkem v bazilice svatého Jakuba v Praze na Starém Městě Jiří Ropek, od jehož narození uplynulo 1. července sto let. Založil v kostele veřejností oblíbené a navštěvované varhanní hodinky, byl úspěšným koncertním hráčem vystupujícím i v zahraničí, stejně jako jeho někdejší učitel Bedřich Antonín Wiedermann také komponoval a po dvě desetiletí vyučoval na Pražské konzervatoři. Jaroslav Tůma má dnes na 27. mezinárodním varhanním festivalu ve stejném chrámu recitál, který je Poctou Jiřímu Ropkovi.

„Slovo kratt pochází ze švédského výrazu pro smích, ale se stvořením tohoto jména by si nikdo zahrávat neměl.“

„Tubin byl jeden z nejvýznamnějších estonských skladatelů a byl také jedním z těch, kteří do estonské národní hudby vnesli prvky moderní kompoziční práce se zvukem.“

„I přes relativně jednoduchý děj baletu jde o skutečně strhující podívanou.“

Balet Kratt estonského skladatele Eduarda Tubina se v tomto roce vrátil na prkna Estonské národní opery, a to v nastudování z roku 2015. Historicky první estonský balet je proslulý nejen díky zajímavému ději a hudbě, která vychází z estonských lidových písní, ale také tím, že jeho inscenaci už od počátku pronásledují podivné a občas i hrozivé události.

„Charles Burney ve svém často citovaném hudebním cestopisu styl Františka Bendy popsal jako jeho vlastní, vytvořený podle vzoru, který by měl studovat každý instrumentalista, totiž podle zpěvu.“

„V roce 1774 přišel zlom. Jiří Antonín Benda se seznámil s melodramem Pygmalion s textem od Jeana-Jacquese Rousseaua a s hudbou Antona Schweitzera.“

„Médea je téma samo o sobě silné, hrůzné. I ve výrazně idyličtější podobě, kterou mu nutně dodává hudba ze sedmdesátých let osmnáctého století, vyznívá dostatečně naléhavě, psychologicky vyhroceně, osudově.“

Češi ve Vídni, to je poslední dobou v tuzemském hudebním životě časté slovní spojení. Nebyli však sami. Češi byli také ve větším počtu přítomni v Mannheimu a v dalších městech dnešního Německa. Včetně Berlína a Postupimi, kde vynikla rodina Bendů. Jeden z jejích příslušníků, Jiří Antonín, jehož komickou operu či singspiel Vesnický trh zpřítomnila letos o prázdninách v Praze a ve Valticích Musica florea, je zajímavým autorem…

„Když od října 1814 do června 1815 probíhal Vídeňský kongres, mladý Ignaz u toho nemohl chybět; složil dobový hit Alexandrovy variace.“

„V roce 1827 působil jako prostředník mezi Londýnskou filharmonií a těžce nemocným Beethovenem, jemuž chtěl zajistit zakázku.“

„Pražský žid, londýnský katolík, vídeňský lev salónů a celoevropský pedagog nebyl géniem komponování, ale zato významnou postavou.“

Dvěma, a možná spíš třemi aspekty se muž, narozený 23. května 1794, liší od většiny postav tohoto volného cyklu. Především tím, že na rozdíl od nich neprožil většinu života v minulém století, ale už v předminulém; stal se svědkem i účastníkem odlišných časů a vydobyl si v nich celoevropské renomé. Díky tomu se o něm sice dodnes ví víc než o jeho následnících, našich zapomenutých krajanech. Má to však háček – kdo byl Ignaz Moscheles, sice leckdo zodpoví na první dobrou, ovšem jeho fascinující život plný setkání s hudebními veličinami má v malíčku málokdo. A přitom, jak známo, ďábel je vždycky v detailu…

„Eurovizní soutěž mladých hudebnic a hudebníků se poprvé uskutečnila před čtyřiceti lety v Manchesteru.“

„Dávno před soutěžním večerem probíhají v každé zemi strategické úvahy. Soutěžní vystoupení může trvat maximálně osm minut. Jak je pojmout? Co vybrat? Čím zabodovat?“

„Vítězství je poprvé v českých rukou. Přejme Danielu Matejčovi, aby se uplatnil přinejmenším tak, jak se to podařilo jednomu z předchozích vítězů – Julianu Rachlinovi.“

Vítězem dvacátého ročníku Eurovizní soutěže mladých hudebníků se stal český houslista Daniel Matejča. Ve francouzském Montpellier zabodoval u poroty výňatkem ze Šostakovičova Koncertu pro housle a orchestr č. 1. Mohl by tento senzační úspěch změnit náhled na klasickou hudbu a to, jak si jí ceníme?

„Návrat k postcovidovému normálu, jakkoli kvůli křehkému, byl 15. července 2022 oslaven vzpomínkou na koncert uskutečněný ve stejné podobě před sedmadvaceti lety.“

„Při poslechu nebylo od věci si připomenout souvislosti, ve kterých skladby vzniklé před třemi staletími spatřily světlo světa.“

„Hudbu lze legitimně pojímat a vnímat jako součást šířeji koncipované kulturně-společenské události.“

Mezinárodní hudební festival Český Krumlov zahájil 15. července program z hudby Georga Friedricha Händela. Jihočeská filharmonie pod taktovkou Vojtěcha Spurného zahrála Vodní hudbu a Hudbu k ohňostroji, a to na jezírku v zámecké zahradě. Byla to zároveň vzpomínka na koncert uskutečněný ve stejné dramaturgické podobě před sedmadvaceti lety – v devadesátých letech, v něčem neblaze proslulých, ale symbolizovaných zároveň nadšením z nových možností v kultuře a v médiích.