PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„S manželkou stihl zdolat i jednu z nejvyšších velšských hor. Její nadmořská výška není podle jeho slov až tak zajímavá, ale převýšení dá docela zabrat.“

„Po dlouhých letech jsem měl tento rok konečně skutečnou dvoutýdenní dovolenou v jižních krajích.“

„Nejdůležitější je být konečně doma a neslyšet od dětí: Kam zase jdeš?“

Tuzemští dirigenti vesměs o prázdninách dokáží, alespoň po omezenou dobu, odpočívat, ale partitury, někteří spolu s knihami na čtení, s sebou na dovolenou většinou stejně vozí. Tucet oslovených se v anketě portálu KlasikaPlus.cz shoduje, že doba dovolených bývá kombinací rodinného programu a práce. I v létě je třeba se na něco připravovat, nebo je to vhodná doba k rozšiřování rozhledu. Začátek blížící se nové sezóny bývá podle jejich vyjádření dost hutný. A připravit si novou skladbu, neřku-li operu, není nic snadného. A tak toho odpočinku rozhodně nebývají celé dva prázdninové měsíce, ale jen nějaký ten týden, v ojedinělých případech si pro relax možná uhájí až jeden měsíc.

„Svět básníků, k nimž se vztahoval, měl přímý vliv na jeho vlastní tvorbu, na představy o tom, co chce svými tóny říct.“

„Julius Zeyer se stal úhelným básníkem Sukova lyrického světa.“

„Otokara Březinu Suk choval v takové úctě, že se jej ani neodvážil osobně vyhledat.“

Byl skladatel a houslista Českého kvarteta Josef Suk takříkajíc neliterárním hudebníkem, když se nerad vyjadřoval písemně a nenabízel ani slovní výklady svých děl? Opak je pravdou – úzce se vztahoval ke světu současných básníků, zejména k Zeyerovi, Sovovi a Březinovi. Dá se to doložit zcela konkrétními příklady z jeho díla. V mládí četl severské autory. Vážil si Čapka. A po vzniku Československa se jeho kontakty s literáty prolínaly s politikou, když jeho přáteli byli muži blízcí Masarykovi – filozof Drtina a publicista a historik Herben.

„Byl v pravou chvíli na pravém místě, když se roku 1949 začala psát průlomová kapitola v dějinách televize a opery v jejím vysílání.“

„Nejcennějším byl cyklus Opera for Millions, který měl po celou dobu na starosti právě Adler.“

„Do míst, odkud pocházel, se už nikdy nevrátil, ale přece jako by tam jeho odkaz stále žil.“

Ne že by toho sám o sobě dokázal málo. Dirigoval symfonická tělesa i operní představení, ve dvou divadlech byl uměleckým ředitelem, vedl operní centrum v proslulém hudebním učilišti, dvakrát byl nominován na cenu Emmy. A přece je příběh jabloneckého rodáka, jakým byl světoběžník Peter Herman Adler, umocněn širším kontextem. Poctou době poválečného nadšení a „sladkých šedesátek“, sweet sixties, kdy se v Americe našli bohatí podporovatelé čehosi tak menšinového, jako byly přenosy či záznamy operních představení v televizi. Právě do této oblasti otiskl náš činorodý krajan svou nejcennější stopu.

„Varhany podle názoru komunistického režimu přiváděly občany do kostela, místo aby budovali socialismus.“

„Varhaník Jiří Reinberger využil svého právnického vzdělání, přesvědčovacích schopností a paradoxně velké obliby varhan v Sovětském svazu.“

„Ani normalizace po roce 1968 tyto koncerty už nezrušila.“

V červenci 1964 se po pauze, dané militantním ateismem komunistického režimu, poprvé od roku 1948 konal v Praze u sv. Jakuba varhanní koncert. Vystoupil tehdy Jiří Ropek. Varhaník Jan Hora, který se pak brzy jako interpret také zapojil, vzpomíná na roky, kdy církve byly pouze trpěny a pořádání varhanních koncertů a dalších veřejných akcí v kostelích, s výjimkou bohoslužeb, nebylo tolerováno. Nikdy to podle jeho svědectví nebyl vyložený zákaz, nikdy neexistoval písemný příkaz. Většinou šlo o rafinované slovní nebo telefonické doporučení nepokoušet se o jakoukoliv větší aktivitu v chrámovém prostředí.

„Nikdy nepřijížděl jako lázeňský host. Vždy měl ve městě nějaké setkání, většinou s berlínským nakladatelem Fritzem Simrockem.“ 

„Čtyři věty naplnil blahodárnou životní vřelostí, psalo se po premiéře v červenci 1894.“

„Karlovarský symfonický orchestr vstoupí po prázdninách do 190. sezóny. Novosvětskou symfonii má na programu 14. září.“

Půl tuctu osobních návštěv skladatele a první provedení Novosvětské symfonie na evropském kontinentu před sto třiceti lety, to je základ dvořákovských tradic v Karlových Varech. Jako nejstarší tuzemské těleso je udržuje Karlovarský symfonický orchestr a s ním coby pořadatel renomované soutěže také Mezinárodní pěvecké centrum Antonína Dvořáka. Nepřekvapuje, že právě toto lázeňské město bylo navíc i místem odhalení prvního pomníku Antonína Dvořáka na světě.

„Novák byl romantik – jako turista šplhal po vrcholcích hor, mořský živel se pokusil poznat zápasem s vlnami.“

„Na pozici pozdního romantika setrvával záměrně a vědomě.“

„Byl autorem usilujícím o výraznou individualizaci každého díla.“

Když před pětasedmdesáti lety, 18. července 1949, zemřel ve Skutči skladatel Vítězslav Novák, skončila v české hudbě definitivně velká epocha pozdního romantismu. Podobně je vnímán pro německou hudbu odchod Richarda Strausse, jehož život se uzavřel 8. září téhož roku.

„Přijeli do Ridgefieldu 1. května a na začátku partitury figuruje datum hned následujícího dne. I to je důkazem, jak moc se tehdy asi skladatel už těšil z města…“

„Skladba začíná výrazným třítónovým motivem, který po prvním poslechu už nelze zapomenout.“

„Za vznikem symfonie není zakázka. Martinů se spontánně rozhodl věnovat ji jako výraz vděku Kusevickému, šéfdirigentovi Boston Symphony Orchestra.“

Tři ze šesti symfonií Bohuslava Martinů měly během třinácti let premiéru v Bostonu. Další dvě zazněly poprvé rovněž v Americe, jen pátá v pořadí jako jediná v Praze. Symfonii č. 3, prostřední z těch tří „bostonských“, dokončil autor před osmdesáti lety, v červnu 1944, v Ridgefieldu ve státě Connecticut. Je vážná, vzdorná, odhodlaná.

„Vůbec se nelze divit, že se v Nice manželům Martinů, zejména po letech strávených v New Yorku, tak líbilo.“

„Martinů nemohl najít libretistu, a tak si nakonec do libreta zpracoval původní italský text zcela sám.“

„Konverzační opeře dal jasné formální rozvržení a naplnil ji svižnou neoklasickou hudbou s vtipnými i ironickými odkazy.“

V květnu 1959, jen tři měsíce před tím, než ve Švýcarsku zemřel Bohuslav Martinů, měla v pražském Smetanově divadle premiéru jeho Mirandolina, komická opera o třech dějstvích s námětem hry La Locandiera od Carla Goldoniho. Komponoval ji v Nice na francouzské Riviéře v první polovině padesátých let a dokončil ji tam před sedmdesáti lety, na začátku července roku 1954.

„Pěvkyně Marie Calma, druhá žena doktora Veselého, ředitele luhačovických lázní, se výrazně zasloužila o posun v Janáčkově uměleckém věhlasu.“

„Letní ozdravné pobyty od roku 1918 do roku 1928 trávil v Augustiánském domě. V něm roku 1926 zkomponoval Glagolskou mši.“

„Elegantně oblečený svérázný pán, procházející se po lázních i po okolní přírodě, hledal zdraví i inspiraci a rovněž přátelství a lásku.“

Leoš Janáček, od jehož narození uplynulo 3. července v Roce české hudby 2024 sto sedmdesát let, přišel na svět v Hukvaldech na Lašsku. Od jedenácti let žil v Brně, do rodného kraje se však vracel a nakonec si tam ve čtyřiasedmdesáti uhnal zápal plic, který ho stál život. Zemřel v Kleinově sanatoriu v nedaleké Moravské Ostravě. Nedlouho předtím, počátkem července 1928, byl ještě naposledy v Luhačovicích, jejichž lázeňské a společenské letní sezóny se jako pacient a host zúčastňoval každoročně celé čtvrtstoletí.

„Dvořák navštívil svého zetě Josefa Suka a jeho rodinu v Křečovicích v roce 1902 a nechal se spolu se svou ženou Annou a jejich malým vnukem, synem skladatele, vyfotografovat.“

„Alice Masaryková patřila k těm, kteří podporovali Josefa Suka během jeho velké krize v roce 1918, poté co Zdeněk Nejedlý ostře napadl Suka a České kvarteto.“

„Houslový virtuos Jaroslav Kocian tvoří pomyslnou spojnici mezi skladatelem Josefem Sukem a jeho vnukem houslistou. Ten měl svůj první veřejný koncert právě v Křečovicích.“

Každý rok se v rámci Pražského jara koná nedělní koncert v Křečovicích k výročí úmrtí skladatele Josefa Suka. Tato tradice sahá až do čtyřicátých let minulého století, kdy tam zajížděl Václav Talich s přáteli. Součástí tradice je kromě pietního aktu také projev některého ze znalců Sukovy tvorby. V roce 2024 jím přispěla muzikoložka Jana Vojtěšková, kurátorka Sukova fondu v Českém muzeu hudby. Její řeč přetiskujeme beze změny.

„Inscenace režiséra Ondřeje Havelky z roku 2006 je pravé hudební divadlo, hravé a kontaktní.“

„Soubor Janáčkovy opery disponuje výborně hrajícím orchestrem a skvělým sborem, zvukově mimořádně kompaktním a herecky uvolněným.“

„Hudební kvality obou představení, dirigovaných Jakubem Kleckerem, byly přes tropické teploty vysoké, mezi jevištěm a auditoriem panovalo evidentní srozumění.“

Prodanou nevěstu režírovanou Ondřejem Havelkou hrají v Brně už osmnáct let. Snad ji budou hrát ještě dlouho. Není třeba nic měnit. Těžko si totiž představit lepší inscenaci, těžko přijít na šikovnější a zábavnější uchopení klasiky. Po všech aktualizacích, ve kterých se už delší dobu předhánějí nejrůznější tuzemská i zahraniční divadla, jde o pravý balzám na divákovu duši. Potvrdilo to poslední červnovou sobotu i dvojí pohostinské představení na festivalu Smetanova Litomyšl.

„Kdykoli jedu úzkou silnicí z Příboru do Hukvald, zmocní se mě zvláštní dojetí z příběhu dvou velikánů, které tento kraj zrodil.“

„Mohli se ti dva někdy setkat? Jako dospělí muži, ve svých oborech uznávaní? Skladatel a psychiatr?“

„Freud tvrdil, že hudba jej zneklidňuje, protože se svou neuchopitelností a nevyzpytatelností podobá ženám.“

V sobotu 29. června vrcholí letošní ročník Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka mnohahodinovým programem v jeho rodných Hukvaldech. Program nazvaný Vše nejlepší, Leoši sestává ze tří odlišných, dramaturgicky vyprofilovaných částí…

„Díky seznámení s veličinami, jakými se měli stát Zemlinsky, Berg či Schönberg, ovšem Schreker rozvolnil své kompoziční postupy.“

„Vídeň se možná obávala skandálu, proto se opera Die Gezeichneten (Ocejchovaní) vydala roku 1918 do světa z Frankfurtu.“

„Nadlouho se nacistům podařilo vymazat Franze Schrekera z kulturního povědomí. Jeho opery ožívají až v tomto století.“

Patří Franz Schreker, ročník 1878, do seriálu o našich krajanech zapomenutých proto, že v jejich žilách kolovala židovská či německá krev? Nitky spojující ho s naší zemi jsou tenčí než u ostatních. Narodil se zde jeho otec; on sám navštívil Prahu jen roku 1912 u příležitosti uvedení jednoho ze svých děl; předtím však vyučoval hudbu v české škole ve Vídni a později se v Berlíně stal profesorem Aloise Háby…

„Uskutečnilo se 22. června 2024, na den přesně sto let poté, co byl pomník ve stejné datum roku 1924 instalován.“

„Hudební složku obřadu, zarámovaného fanfárami, zajistil Sbor Národního divadla.“

„Smetanův pomník v Litomyšli přečkal společenské i politické poryvy, jakých bylo u nás za uplynulých sto let nepočítaně.“

Smetanova Litomyšl, to nejsou jen desítky koncertů či operních představení, jež činí z festivalu prvotřídní událost. Během třiceti dnů, po které letošní ročník trvá, se opět koná bezpočet doprovodných akcí nejrůznějšího obsahu a zaměření. Od, řekněme, odpočinkovějších, při nichž hudbu či mluvené slovo vstřebává publikem pohodlně usazené, či dokonce polehávající na trávníku, až po události se závažným přesahem a nadčasovou symbolikou.

„Norský režisér a producent Stein Roger Bull si uvědomil, že Rok české hudby je vhodnou příležitostí k televiznímu připomenutí Bedřicha Smetany a jeho hudby.“

„Narodila se koprodukce s cílem vytvořit televizní dokument, ve kterém se prolínají dvě roviny.“

„Jednou jsou podstatné části litomyšlského večera, druhou představují předtočené sekvence s komentářem.“

Škoda, že jsem si neuložil do archivu dopis, který mi kdysi napsali starší manželé z malého města. Dorazil ke mně poté, co jsem komentoval pro ČT art přímý přenos ze zahajovacího večera operní sezóny v milánské Scale. Ti dva se mi svěřili, jak si televizní zážitek vychutnali: „Včas jsme si koupili prosecco, nechali ho řádně vychladit. Než začal přenos, oblékli jsme se do večerního. Zapnuli jsme televizi, usedli na pohovku, přiťukli si. Zhasli jsme a cítili se jako v divadelní loži…“ Mezi řádky vyplynulo, že vzhledem k obsahu jejich peněženek by si návštěvu Scaly nemohli dovolit. Přenosem obrazu a zvuku jim byl prožitek umožněn. Alespoň do značné míry.

„Z několika příčin by byl skladatel spokojen s uvedením své kantáty na festivalu Hudba v zahradách a zámku Kroměříž.“

„Zahajovací večer patřil pod taktovkou Františka Macka Filharmonii Bohuslava Martinů, Českému filharmonickému sboru Brno a třem pěveckým sólistům.“

„Mária Porubčinová se cítí v českém repertoáru jako doma; Jiřího Brücklera a Aleše Brisceina není třeba blíže představovat.“

„Dílo to veškeré mé skladby v každém ohledu předčí,“ napsal Antonín Dvořák svému příteli Aloisi Göblovi koncem roku 1884. Poté, co od května do listopadu usilovně pracoval na kantátě Svatební košile podle Erbenovy balady z básníkovy sbírky Kytice. Jistěže skladatel srovnával jen s tím, co vykonal do té doby. Jeho tvůrčí potenciál se na Osmou či Devátou symfonii či na operu Rusalka teprve chystal…

„Česká filharmonie chystá na 15. a 16. května roku 2025 zájezd do Hannoveru a Baden-Badenu. Dá se předpokládat, že jde o navazující projekty.“

„Pro Byčkova bylo podle jeho slov vyloučené, aby se stal hudebním ředitelem České filharmonie, aniž by toto dílo zahrnul do svého repertoáru.“

„Reaguje proslulým diplomatickým ´no comment´, což často znamená nepřiznaný souhlas.“

Pražské jaro zahájí Smetanovou Mou vlastí v roce 2025 Česká filharmonie s šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Vyplývá to poměrně jednoznačně z již zveřejněného programu její příští sezóny. Festival to zatím nepotvrdil, program jubilejního osmdesátého ročníku zveřejní až na podzim.

„Když se 3. července 1883 narodil v Praze do rodiny velkoobchodníka s galanterií Franz Kafka, bylo půl roku po prvním kompletním uvedení Smetanovy Mé vlasti.“

„Prostřednictvím Maxe Broda se Kafka a Janáček osobně setkali.“

„Fakta o inspirativnosti Kafkova odkazu pro hudebníky jsou zvláštním kontrapunktem k tomu, že hudbě, velké lásce svých nejlepších přátel, podle vlastních slov nerozuměl.“

Franz Kafka a skladatelé, to je docela velké téma. I sto let poté, co se 3. června 1924, přesně měsíc před jedenačtyřicátými narozeninami, spisovatelův život uzavřel. Jeho texty a náměty byly a jsou zhudebňovány. I když mu hudba téměř nic neříkala, mohl být v době, kdy vícejazyčná Praha žila kulturně nesmírně zajímavě, svědkem aktivit rakouských, německých i českých hudebníků, jejichž byl současníkem… A byl přítelem Maxe Broda, který svými překlady pomohl objevit světu Leoše Janáčka – toho Maxe Broda, literáta a skladatele, díky jehož „prozíravé neposlušnosti“ se nakonec světu zázrakem zachoval i Kafkův literární odkaz.

„První setkání Josefa J. Kovaříka s Antonínem Dvořákem proběhlo pravděpodobně na přelomu roku 1888 a 1889 ve významném knihkupectví Františka A. Urbánka.“

„Na dnešek abych nezapomněl zdálo se mně o Vás – co by jste tomu řekla hráli jsme spolu Lannerovy Valčíky u Schmidtů – ve Spillville!“

„Ve dne hraji – hraji sice nyní dost – snad i více nežli jsem v Praze hrával – chvilku čtu – večer sedám doma hledím z okna zpomínám po tmě na časy – na ty dobré časy – tak dávno minulé.“

Antonín Dvořák se během svého života seznámil s mnoha osobnostmi, se kterými se navzájem obohatili a inspirovali. Kromě dirigentů, skladatelů nebo hudebních vydavatelů se jednalo také o hudebníky, kteří s Dvořákem spolupracovali. Mezi nimi se vyjímal česko-americký houslista Josef Jan Kovařík (1870–1951), který byl skladateli nablízku po čtyři roky během jeho amerického období.

„Smetanovou první dochovanou sborovou kompozicí je Píseň svobody pro unisono zpěv a klavír na slova stejnojmenné básně Josefa Jiřího Kolára.“

„V květnu roku 1862 se zúčastnil první slavnosti sjednocených zpěváckých spolků, kde jej výkon Hlaholu natolik oslovil, že se rozhodl pro něj komponovat.“

„Srb-Debrnov Smetanu zásoboval nejčastěji právě svými verši. Pro Smetanu očividně byly dostatečné a jejich slabiny dokázal překlenout svou hudbou.“

Sborové tvorbě se Bedřich Smetana věnoval prakticky po celý svůj život. Od Písně svobody z roku 1848 až po Naši píseň dokončenou v květnu roku 1883 představují sborové kompozice rozsáhlou a významnou součást jeho tvůrčího odkazu, na níž lze velmi dobře sledovat jeho umělecký vývoj přecházející od prvních skladatelských pokusů až po zralá mistrovská díla. I přes to je však tato oblast jeho tvorby dnes víceméně zapomenutá a až na pár drobných výjimek se uvádí jen sporadicky.

„Vždyť odtud mohl putovat pěšky na Vysokou, kde se setkával s milovanou dívkou, byť pod laskavě přísným dohledem Dvořákovým.“

„Byl to bratr Antonín, kdo poradil kvartetistům, aby uspořádali sérii dobročinných koncertů a tak se vyhnuli hrozícímu nástupu na frontu.“

„Fakt, že ani ne hodinovou kompozici, jíž je Epilog, komponoval jedenáct let a stále nebyl s prací spokojen, svědčí o tom, v jakém emocionálním, ale i fyzickém rozpoložení sil toto dílo takt po taktu skládal.“

V pokračování volného seriálu o skladateli Josefu Sukovi, od jehož narození letos v lednu uplynulo sto padesát let, portál KlasikaPlus.cz přináší esejistické pozvání skladatelova vnuka, básníka Jana Suka, do míst, která byla jeho dědečkovi nejdražší – do Křečovic na Sedlčansku. Právě tam se přesně za týden v rámci Pražského jara uskuteční vzpomínkový koncert.

„Zhotovení originálního uměleckého díla, inspirovaného romantickou epochou a jejím nejvýznamnějším stavitelem – Aristidem Cavaillé-Collem.“

„Možností od lyrické poetičnosti až po mohutné sestavy plnokrevného romantického zvuku, umocněného širokou paletou charakteristických jazykových hlasů.“

„Pro mimořádné technické a zvukové kvality se tyto varhany stanou vyhledávaným místem pro pořádání koncertů.“

V polovině května vyvrcholily v kostele Svatého Ducha v Ostravě-Zábřehu přípravy na žehnání nových varhan a na slavnostní koncert, tedy na chvíle, kdy se nástroj z dílny německého stavitele Orgelbau Mühleisen poprvé představuje v celé zvukové kráse. Koncertní varhany jsou dovršením celkové koncepce stavby kostela z roku 2007 – po stránce zvukové i architektonické.

„Co spojuje Viléma Blodka, Bedřicha Smetanu, Jaroslava Haška a Jana Letzela?“

„Velikán české hudby je v někdejším ústavu pro choromyslné připomínán úctyhodnou bystou s poněkud švejkovským příběhem.“

„Neskutečné vyvrcholení celého příběhu v Kateřinkách by autoru scénáře na toto téma příčetný dramaturg vyškrtl coby přitažené za vlasy.“

Úvodem budiž vyslovena otázka, která by snadno mohla připomínat zábavný kvíz, nemít však povážlivě ponuré konotace. Co spojuje tak různorodé osobnosti jako byli Vilém Blodek, Bedřich Smetana, Jaroslav Hašek a Jan Letzel? Než odpovím větou i celým článkem, nabízím drobnou vsuvku. Kdo byl Jan Letzel? Nikoli každému čtenáři portálu zaměřeného na klasickou hudbu to musí být ihned zřejmé. Tak tedy, jedná se o náchodského rodáka, světově proslulého architekta, neboť autora ikonické stavby. Průmyslového paláce, který přežil výbuch v Hirošimě. Zmínkou o něm jako by se však rozluštění hádanky ještě víc zamotávalo.

„Ve třinácti se odvážila vyjít se svými ranými výtvory na veřejnost; tvořila v němčině, i když se časem měla doučit též češtině.“

„Díky českému četníkovi se jí podařilo propašovat do terezínského ghetta strunný nástroj; napadlo ji, že začne své verše zhudebňovat.“

„Po Ilse Weber zbylo jen kolem šesti desítek písní; všemi jako by se prolínal leitmotiv její klopotné existence.“

Od dětství hrála na několik hudebních nástrojů a obstojně zpívala, ale k vlastní písňové tvorbě se probojovala až pod vlivem vnějších okolností. Od poloviny 30. let se totiž ostravská rodačka Ilse Weber ocitla v kleštích. Sevřená mezi německým nacismem a českým antisemitismem. Mluvila převážně německy, ráda nosila dirndl, zároveň lnula k Československu jako k vlasti, milovala „tatíčka“ Masaryka. Nic jí to náhle nebylo platné. Vadilo, že je Židovka, chodí do synagogy, ctí pesach a chanuku. Za války se ocitla v terezínském ghettu, kde její hudebnost vytryskla naplno. Nelze ji srovnávat s Kleinem, Ullmannem, Schulhoffem, Krásou. Skládala prostě, tradičně; cílem jí byla útěcha dětských posluchačů. Těch, za které byla ochotna položit vlastní život.

„Beethoven byl přesvědčen, že je v silách člověka vyvolat ve svých bližních víru. Působení, ve které u své hudby doufal, mělo ovšem samozřejmě přesáhnout církevní prostor.“

„Missu solemnis, původně určenou pro intronizaci vévody Rudolfa ohlášenou na 9. března 1820, nestačil napsat. Mimo jiné proto, že se až příliš ponořil do studia teologie, liturgiky a duchovní hudby.“

„Duší provedení ve Varnsdorfu byl učitel Richter, který nelehké dílo nacvičil s hudebníky a zpěváky z celého českého a saského okolí.“

Sedmého května před dvěma sty lety měla ve Vídni premiéru poslední z Beethovenových symfonií. Na stejném koncertě slyšelo publikum v tom roce 1824 navíc i několik částí z jeho nové mše, Missy solemnis. Skladby, která měla znít při arcibiskupské inauguraci Rudolfa Habsburského, ale zpozdila se o čtyři roky. Skladby, která se od počátku vymykala běžnému liturgickému užití. Skladby, jejíž první kompletní provedení se však přesto později odehrálo v rámci bohoslužby. Paradoxně bez velké pozornosti – na samém okraji monarchie, ve Varnsdorfu.

„I dcera Terezie Liehmannové tvrdila, že skladateli při zhudebňování Terinky a učitele Bendy v Jakobínu byli vzorem její maminka a dědeček ze Zlonic.“

„Vztah s Annou prošel i tragickými okamžiky, když jim krátce po sobě zemřely první tři děti.“

„Josefínu Dvořák tajně miloval.“

První máj je „lásky čas“, ale také dnem úmrtí ústřední postavy Roku české hudby, totiž Antonína Dvořáka; dnes uplývá sto dvacet let od jeho skonu. Portál KlasikaPlus.cz přináší další díl seriálu Dvořák v souvislostech, tentokrát zaměřený na Dvořákovy romantické známosti.

„Skutečský učitel Jan Kavan proslul fyzickými tresty, Tomášek se ve hře na klavír kvůli němu stal samoukem.“

„Po odchodu ze služeb hraběte založil Tomášek v Praze vlastní hudební ústav, zaměřený na výuku klavíru a skladby. Konkuroval konzervatoři i Varhanické škole.“

„Památník Vítězslava Nováka vznikl v roce 1955 poté, co dům rodiny Práškových ve Skutči věnovala Marie Nováková státu.“

Město Skuteč na Chrudimsku, v osmnáctém a devatenáctém století s bohatými kulturními a hudebními aktivitami, je spojeno hned se dvěma pražskými skladateli. Pocházela odtamtud manželka Vítězslava Nováka, který díky tomu do Skutče pravidelně jezdil a v roce 1949 tam zemřel. Naopak Václav Jan Tomášek měl ve Skutči kořeny – narodil se tam před 250 lety, 17. dubna 1774, v rodině pláteníka a tkalce, městského konšela a purkmistra. Už devatenáctým rokem se proto na jaře, letos od března do 12. května, koná festival Tomáškova a Novákova hudební Skuteč.

„Často se v ranějších skladbách příliš zdůrazňoval Dvořákův vliv, jako kdyby byl významnější než to, co přinesly osobitého, sukovského – a toho je požehnaně.“

„Suk byl po premiéře Epilogu až exaltovaně vyzdvihován jako umělecký filozof, který pronikl k nejvyšším duchovním tajům, jeho kompoziční technika byla označována za vrcholnou, k jaké lze dospět.“

„Staroslovanský kolorit a pohádkovost Zeyerovy legendy Pod jabloní Suka inspirovaly k hudbě natolik kouzelné, že by se měla na koncertní pódia také určitě vrátit.“

První díl nového SeriáluPlus, věnovaného v Roce české hudby 2024 odkazu skladatele Josefa Suka, si všímá paradoxu v přijímání jeho tvorby. Kompozice, díky kterým je přiřazován k největším českým skladatelům, tedy ke Smetanovi, Dvořákovi, Janáčkovi a Martinů, jsou současně skladbami opomíjenými, málo hranými. Jde hlavně o proslulou symfonickou tetralogii a v ní zejména o Epilog. Nepoměr s popularitou Písně lásky je až zarážející. 

„Freiberg s majestátním kostelem sv. Petra nabízel Andreasovi místo ředitele kůru a varhaníka.“

„Hammerschmiedt vytvořil na sedm set skladeb nejrůznějšího ražení, z nichž asi čtyři stovky se zachovaly.“

„Album jeho čtyř svit a dalších drobnějších skladeb natočil se svým souborem Hesperion XXI. katalánský mistr gamby Jordi Savall.“

Orfeus. V řecké mytologii syn Múzy, nejúžasnější hudebník a pěvec. V rovině symbolu se k němu vracíme průběžně; hudební kruhy jej, zdá se, vzývaly nejvíc před čtyřmi staletími. Tehdy vznikly dvě opery, které si Orfea vetkly do názvu. Roku 1607 se dílo od Claudia Monteverdiho dočkalo premiéry při karnevalu v Mantově; o čtyřicet let později Paříž zároveň užasla i klimbala nad šestihodinovým Orfeem od méně známého Luigiho Rossiho. Oba operní autory však zhruba ve stejné době překonal ve vzdáleném Sasku skladatel a varhaník, rodák ze severočeského Mostu Andreas Hammerschmidt. Svými dobovými obdivovateli, a nebylo jich málo, byl totiž na múzického boha přímo pasován. Říkalo se mu „Orfeus ze Žitavy“.

„Komponoval je z vnitřního popudu, bez jakékoli objednávky.“

„Výraznou hodnotou tohoto neobvyklého písňového cyklu je text.“

„Naplnil je hlubokými a intenzivními emocemi, ale především odzbrojující pokorou.“

Americké období přineslo v tvorbě Antonína Dvořáka několik skvělých skladeb. Vedle Novosvětské symfonie a Violoncellového koncertu h moll a vedle několika komorních děl k nim patří i Biblické písně. Premiéra první pětice se uskutečnila až v Praze, při prvním koncertě České filharmonie v lednu 1896, zkomponovány však byly původně s klavírním doprovodem, a to před sto třicet lety – před Velikonocemi v březnu roku 1894.