„Když měl v Praze premiéru Mozartův Don Giovanni, Heinrichovi bylo šest.“

„Jevil se jako excentrický génius, entusiasta, možná až hudební maniak.“

„Patriotické a nacionalistické názvy skladeb Anthonyho Philipa Heinricha jsou svědectvím doby, ale také silným vyjádřením jeho vlastního amerikanismu.“

Prvním hudebním skladatelem, který se ve Spojených státech živil výhradně hudbou, byl Anthony Philip Heinrich. V roce 1842 také stál u zrodu Newyorské filharmonie. Jeho život se uzavřel v New Yorku před 161 lety, 3. května 1861. Zajímavý je ovšem i jeho původ – narodil se jako Anton Philipp Heinrich na dnešním českém území v Krásném Buku, nyní v části města Krásná Lípa, na severním úpatí Lužických hor na samém konci země.

Nazývali ho „Americký Beethoven“. I on sám toužil po tom, aby byl vnímán jako opravdu „americký“ hudebník. Jmenoval se Anthony Philip Heinrich a je skutečně považován za jednoho z prvních profesionálních hudebních skladatelů Spojených států amerických, ne-li přímo za úplně prvního z nich. Hodně se zasloužil o upření pozornosti na indiánské hudební projevy a nerozpakoval se vyjadřovat jasně o americké „národní“ hudbě… Dal jí jako romantik do vínku důležité myšlenkové a hudební podněty.

Pocházel ze severu Čech. Na konci 18. století šlo v německé jazykové oblasti o městečko Schönlinde. Heinrich se narodil 11. března roku 1781 v přilehlé obci Schönbüchel, která je nyní jako Krásný Buk součástí Krásné Lípy. Když měl v Praze premiéru Mozartův Don Giovanni, bylo mu šest. Když měla ve Vídni premiéru Beethovenova První symfonie, oslavil devatenácté narozeniny.

Jako velmi mladý zdědil ve vlasti po strýci firmu. Hospodářské otřesy v Rakousku-Uhersku ho však přivedly na konci prvního desetiletí 19. století postupně na mizinu. Ve Spojených státech se pokusil založit obchod s importovaným českým sklem, záměr mu však nevyšel. Když pak znovu a definitivně odcestoval z Evropy do Ameriky, rozhodl se tam věnovat hudbě. Ve Filadelfii – nedlouho předtím ještě hlavním městě Spojených států, v městě, kde byla sepsána Deklarace nezávislosti a Ústava Spojených států – se stal ředitelem divadla Southwark Theatre.

Po několika letech se však vydal pěšky na západ. S příslibem, že bude mít podobnou práci v Pittsburghu. Když se ukázalo, že tomu tak není, putoval dál. Pohyboval se na tehdejších hranicích, v divočině. Ušel stovky mil. Objevil se ve státě Kentucky. Kdysi bohatý kosmopolita, nyní v podstatě bezdomovec evropského původu… Anthony Philip Heinrich odešel stranou od civilizace, za město Bardtown, a žil ve srubu. Vzdělával se v kompozici, improvizoval na housle, začal psát hudbu. Právě v Kentucky vznikl základ legendy. Bylo mu skoro čtyřicet a rozhodl se stát skladatelem. Americkým skladatelem. Skladatelem z jednoduchého roubeného domu.

Jako houslista stál nicméně Heinrich také u prvního známého provedení Beethovenovy symfonie v Americe. Koncert se konal v Lexingtonu ve státě Kentucky 12. listopadu 1817. Šlo o První symfonii C dur.

V roce 1820 byl publikován jeho vlastní opus 1 – sbírka značně sentimentálních písní s klavírním doprovodem, proložená valčíky a dalšími drobnostmi. Název zněl „Rozbřesk hudby v Kentucky aneb Rozkoš z nalézání harmonie v samotě přírody“. A následovala další díla. Dobová svědectví po jejich provedení hovoří o velebnosti, majestátnosti, velkoleposti, o poutavých, malebných, ojedinělých, krásných detailech, o překvapivých nápadech, nezastřešených nicméně něčím sjednocujícím.

Byl romantik. Některé skladby jsou autobiografické, další popisné. Patriotické a nacionalistické názvy skladeb Anthonyho Philipa Heinricha jsou svědectvím doby, ale také silným vyjádřením jeho vlastního amerikanismu, jeho nadšení pro Ameriku, jeho pocitů, citů. – Napsal na 150 písní, z nichž stovka byla publikována, napsal čtyřicet skladeb se sborem, ať už s orchestrálním, nebo klavírním doprovodem; také desítky orchestrálních skladeb, několik skladeb komorních a stovku klavírních… Vycházel z haydnovského a beethovenovského stylu, ale jeho melodika je volnější a harmonie chromatičtější. Psal už jako skutečný romantik, inspirován přírodou, dějinami a klasickou taneční hudbou, inspirován citáty nebo autocitáty, včetně populárních vlasteneckých melodií.

Heinrich se jevil jako excentrický génius, entusiasta, možná až hudební maniak. Jeho povahové vlastnosti líčí různá dobová svědectví různé, ale jisté je, že byl absolutně ponořen a oddán své hudbě. Slovy jednoho ze současníků „…byla jeho jídlem i pitím, o ničem jiném nemluvil, nic jiného nepsal…“ Byl samouk. Psal i písně, ale nejvlastnější mu přece jen bylo velkolepé orchestrální vyjadřování. Niagara nebo Jubilee jsou monumentální vokálně instrumentální kompozice zachycující novodobou americkou historii počínaje připlutím „otců poutníků“ na východní pobřeží. Fantazijnější a imaginativnější jsou skladby jako Duch divočiny, Souboj ptačích králů či Tah stěhovavých holubů nebo symfonie Kondor… Nebo skladba popisující jeho pouť z Filadelfie do Kentucky, včetně zastávek.

Podílel se ovšem rovněž na koncertech Hudební společnosti ve Filadelfii a na koncertech Haydnovy a Händelovy společnosti v Bostonu. A stejně tak byl účasten ustavující schůze Newyorské filharmonické společnosti, byl tedy u vzniku orchestru Newyorské filharmonie. V dubnu 1842, před sto osmdesáti lety, tomuto shromáždění předsedal.

Ureli Corelli Hill, zakladatel a první dirigent Newyorské filharmonie

Cestoval také do Evropy, nějakou dobu žil v Londýně, měl pár koncertů, ale opět se vrátil do Ameriky. Jako bělovlasý umělec, zvaný Otec Heinrich, žil potom v New Yorku. Uspořádal tam roku 1842 koncert, na němž zaznělo několik jeho skladeb. Na programu se podílel velký orchestr a sbor, někteří autoři v té souvislosti hovoří o prvním americkém hudebním festivalu.

Ještě větší ohlas vyvolal Heinrich o čtyři roky později, kdy v New Yorku zaznělo z jeho tvorby šest písní s orchestrem, orchestrální předehra a dvě kompozice pro sóla, sbor a orchestr. V auditoriu bylo tehdy na patnáct set lidí a benefice měla ohromný úspěch. Kritiky zmiňují až opulentní hudbu, nevšední inspiraci a skutečnost, že jeho hudba v lecčems předbíhá dobu. Koncert o něco později v Bostonu měl o něco menší ohlas, ale především proto, že v té době ještě v Americe nebyly orchestry, které by komplexní Heinrichovu hudbu dokázaly adekvátně tlumočit, zejména ne při tak malém počtu zkoušek, jaký byl obvyklý a možný.

Heinrich plánoval cestu do Prahy, chtěl své partitury snad věnovat Národnímu muzeu. Newyorský koncert v roce 1853 nevynesl tolik, kolik si přál a potřeboval. Přesto o čtyři roky později do Čech cestoval – a tři pražské koncerty, dobře nazkoušené, byly vydařeným úspěchem… Jeho život se uzavřel v New Yorku v roce 1861, ve stejném roce, kdy v USA začala občanská válka.

U uvědomování si obsahu pojmu „národní americké hudby“ stál podobně aktivně jako Anthony Philip Heinrich, ovšem o tři desetiletí později a ve výsledku mnohem pádněji, ještě jeden hudebník z českého území: Antonín Dvořák, který tam tři roky působil jako ředitel a pedagog konzervatoře. Premiéra skladatelovy v pořadí deváté symfonie, známé jako „Z Nového světa“, vzbuzovala v New Yorku na podzim 1893 velké očekávání právě i díky jeho odvážným veřejným prohlášením o černošské a indiánské hudbě jako o potřebném základu tamní nové národní hudby.

——–

V roce 2018 vydalo město Krásná Lípa knihu Anthony Philip Heinrich – americký Beethoven z Krásné Lípy / Amerikanische Beethoven aus Krásná Lípa, jejímž autorem je Pavel Farský, muzikolog a klavírista, představitel Mezinárodního spolku Anthonyho Philipa Heinricha.

Foto: Wikipedie, Petr Veber