PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Norský režisér a producent Stein Roger Bull si uvědomil, že Rok české hudby je vhodnou příležitostí k televiznímu připomenutí Bedřicha Smetany a jeho hudby.“

„Narodila se koprodukce s cílem vytvořit televizní dokument, ve kterém se prolínají dvě roviny.“

„Jednou jsou podstatné části litomyšlského večera, druhou představují předtočené sekvence s komentářem.“

Škoda, že jsem si neuložil do archivu dopis, který mi kdysi napsali starší manželé z malého města. Dorazil ke mně poté, co jsem komentoval pro ČT art přímý přenos ze zahajovacího večera operní sezóny v milánské Scale. Ti dva se mi svěřili, jak si televizní zážitek vychutnali: „Včas jsme si koupili prosecco, nechali ho řádně vychladit. Než začal přenos, oblékli jsme se do večerního. Zapnuli jsme televizi, usedli na pohovku, přiťukli si. Zhasli jsme a cítili se jako v divadelní loži…“ Mezi řádky vyplynulo, že vzhledem k obsahu jejich peněženek by si návštěvu Scaly nemohli dovolit. Přenosem obrazu a zvuku jim byl prožitek umožněn. Alespoň do značné míry.

„Z několika příčin by byl skladatel spokojen s uvedením své kantáty na festivalu Hudba v zahradách a zámku Kroměříž.“

„Zahajovací večer patřil pod taktovkou Františka Macka Filharmonii Bohuslava Martinů, Českému filharmonickému sboru Brno a třem pěveckým sólistům.“

„Mária Porubčinová se cítí v českém repertoáru jako doma; Jiřího Brücklera a Aleše Brisceina není třeba blíže představovat.“

„Dílo to veškeré mé skladby v každém ohledu předčí,“ napsal Antonín Dvořák svému příteli Aloisi Göblovi koncem roku 1884. Poté, co od května do listopadu usilovně pracoval na kantátě Svatební košile podle Erbenovy balady z básníkovy sbírky Kytice. Jistěže skladatel srovnával jen s tím, co vykonal do té doby. Jeho tvůrčí potenciál se na Osmou či Devátou symfonii či na operu Rusalka teprve chystal…

„Česká filharmonie chystá na 15. a 16. května roku 2025 zájezd do Hannoveru a Baden-Badenu. Dá se předpokládat, že jde o navazující projekty.“

„Pro Byčkova bylo podle jeho slov vyloučené, aby se stal hudebním ředitelem České filharmonie, aniž by toto dílo zahrnul do svého repertoáru.“

„Reaguje proslulým diplomatickým ´no comment´, což často znamená nepřiznaný souhlas.“

Pražské jaro zahájí Smetanovou Mou vlastí v roce 2025 Česká filharmonie s šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Vyplývá to poměrně jednoznačně z již zveřejněného programu její příští sezóny. Festival to zatím nepotvrdil, program jubilejního osmdesátého ročníku zveřejní až na podzim.

„Když se 3. července 1883 narodil v Praze do rodiny velkoobchodníka s galanterií Franz Kafka, bylo půl roku po prvním kompletním uvedení Smetanovy Mé vlasti.“

„Prostřednictvím Maxe Broda se Kafka a Janáček osobně setkali.“

„Fakta o inspirativnosti Kafkova odkazu pro hudebníky jsou zvláštním kontrapunktem k tomu, že hudbě, velké lásce svých nejlepších přátel, podle vlastních slov nerozuměl.“

Franz Kafka a skladatelé, to je docela velké téma. I sto let poté, co se 3. června 1924, přesně měsíc před jedenačtyřicátými narozeninami, spisovatelův život uzavřel. Jeho texty a náměty byly a jsou zhudebňovány. I když mu hudba téměř nic neříkala, mohl být v době, kdy vícejazyčná Praha žila kulturně nesmírně zajímavě, svědkem aktivit rakouských, německých i českých hudebníků, jejichž byl současníkem… A byl přítelem Maxe Broda, který svými překlady pomohl objevit světu Leoše Janáčka – toho Maxe Broda, literáta a skladatele, díky jehož „prozíravé neposlušnosti“ se nakonec světu zázrakem zachoval i Kafkův literární odkaz.

„První setkání Josefa J. Kovaříka s Antonínem Dvořákem proběhlo pravděpodobně na přelomu roku 1888 a 1889 ve významném knihkupectví Františka A. Urbánka.“

„Na dnešek abych nezapomněl zdálo se mně o Vás – co by jste tomu řekla hráli jsme spolu Lannerovy Valčíky u Schmidtů – ve Spillville!“

„Ve dne hraji – hraji sice nyní dost – snad i více nežli jsem v Praze hrával – chvilku čtu – večer sedám doma hledím z okna zpomínám po tmě na časy – na ty dobré časy – tak dávno minulé.“

Antonín Dvořák se během svého života seznámil s mnoha osobnostmi, se kterými se navzájem obohatili a inspirovali. Kromě dirigentů, skladatelů nebo hudebních vydavatelů se jednalo také o hudebníky, kteří s Dvořákem spolupracovali. Mezi nimi se vyjímal česko-americký houslista Josef Jan Kovařík (1870–1951), který byl skladateli nablízku po čtyři roky během jeho amerického období.

„Smetanovou první dochovanou sborovou kompozicí je Píseň svobody pro unisono zpěv a klavír na slova stejnojmenné básně Josefa Jiřího Kolára.“

„V květnu roku 1862 se zúčastnil první slavnosti sjednocených zpěváckých spolků, kde jej výkon Hlaholu natolik oslovil, že se rozhodl pro něj komponovat.“

„Srb-Debrnov Smetanu zásoboval nejčastěji právě svými verši. Pro Smetanu očividně byly dostatečné a jejich slabiny dokázal překlenout svou hudbou.“

Sborové tvorbě se Bedřich Smetana věnoval prakticky po celý svůj život. Od Písně svobody z roku 1848 až po Naši píseň dokončenou v květnu roku 1883 představují sborové kompozice rozsáhlou a významnou součást jeho tvůrčího odkazu, na níž lze velmi dobře sledovat jeho umělecký vývoj přecházející od prvních skladatelských pokusů až po zralá mistrovská díla. I přes to je však tato oblast jeho tvorby dnes víceméně zapomenutá a až na pár drobných výjimek se uvádí jen sporadicky.

„Vždyť odtud mohl putovat pěšky na Vysokou, kde se setkával s milovanou dívkou, byť pod laskavě přísným dohledem Dvořákovým.“

„Byl to bratr Antonín, kdo poradil kvartetistům, aby uspořádali sérii dobročinných koncertů a tak se vyhnuli hrozícímu nástupu na frontu.“

„Fakt, že ani ne hodinovou kompozici, jíž je Epilog, komponoval jedenáct let a stále nebyl s prací spokojen, svědčí o tom, v jakém emocionálním, ale i fyzickém rozpoložení sil toto dílo takt po taktu skládal.“

V pokračování volného seriálu o skladateli Josefu Sukovi, od jehož narození letos v lednu uplynulo sto padesát let, portál KlasikaPlus.cz přináší esejistické pozvání skladatelova vnuka, básníka Jana Suka, do míst, která byla jeho dědečkovi nejdražší – do Křečovic na Sedlčansku. Právě tam se přesně za týden v rámci Pražského jara uskuteční vzpomínkový koncert.

„Zhotovení originálního uměleckého díla, inspirovaného romantickou epochou a jejím nejvýznamnějším stavitelem – Aristidem Cavaillé-Collem.“

„Možností od lyrické poetičnosti až po mohutné sestavy plnokrevného romantického zvuku, umocněného širokou paletou charakteristických jazykových hlasů.“

„Pro mimořádné technické a zvukové kvality se tyto varhany stanou vyhledávaným místem pro pořádání koncertů.“

V polovině května vyvrcholily v kostele Svatého Ducha v Ostravě-Zábřehu přípravy na žehnání nových varhan a na slavnostní koncert, tedy na chvíle, kdy se nástroj z dílny německého stavitele Orgelbau Mühleisen poprvé představuje v celé zvukové kráse. Koncertní varhany jsou dovršením celkové koncepce stavby kostela z roku 2007 – po stránce zvukové i architektonické.

„Co spojuje Viléma Blodka, Bedřicha Smetanu, Jaroslava Haška a Jana Letzela?“

„Velikán české hudby je v někdejším ústavu pro choromyslné připomínán úctyhodnou bystou s poněkud švejkovským příběhem.“

„Neskutečné vyvrcholení celého příběhu v Kateřinkách by autoru scénáře na toto téma příčetný dramaturg vyškrtl coby přitažené za vlasy.“

Úvodem budiž vyslovena otázka, která by snadno mohla připomínat zábavný kvíz, nemít však povážlivě ponuré konotace. Co spojuje tak různorodé osobnosti jako byli Vilém Blodek, Bedřich Smetana, Jaroslav Hašek a Jan Letzel? Než odpovím větou i celým článkem, nabízím drobnou vsuvku. Kdo byl Jan Letzel? Nikoli každému čtenáři portálu zaměřeného na klasickou hudbu to musí být ihned zřejmé. Tak tedy, jedná se o náchodského rodáka, světově proslulého architekta, neboť autora ikonické stavby. Průmyslového paláce, který přežil výbuch v Hirošimě. Zmínkou o něm jako by se však rozluštění hádanky ještě víc zamotávalo.

„Ve třinácti se odvážila vyjít se svými ranými výtvory na veřejnost; tvořila v němčině, i když se časem měla doučit též češtině.“

„Díky českému četníkovi se jí podařilo propašovat do terezínského ghetta strunný nástroj; napadlo ji, že začne své verše zhudebňovat.“

„Po Ilse Weber zbylo jen kolem šesti desítek písní; všemi jako by se prolínal leitmotiv její klopotné existence.“

Od dětství hrála na několik hudebních nástrojů a obstojně zpívala, ale k vlastní písňové tvorbě se probojovala až pod vlivem vnějších okolností. Od poloviny 30. let se totiž ostravská rodačka Ilse Weber ocitla v kleštích. Sevřená mezi německým nacismem a českým antisemitismem. Mluvila převážně německy, ráda nosila dirndl, zároveň lnula k Československu jako k vlasti, milovala „tatíčka“ Masaryka. Nic jí to náhle nebylo platné. Vadilo, že je Židovka, chodí do synagogy, ctí pesach a chanuku. Za války se ocitla v terezínském ghettu, kde její hudebnost vytryskla naplno. Nelze ji srovnávat s Kleinem, Ullmannem, Schulhoffem, Krásou. Skládala prostě, tradičně; cílem jí byla útěcha dětských posluchačů. Těch, za které byla ochotna položit vlastní život.

„Beethoven byl přesvědčen, že je v silách člověka vyvolat ve svých bližních víru. Působení, ve které u své hudby doufal, mělo ovšem samozřejmě přesáhnout církevní prostor.“

„Missu solemnis, původně určenou pro intronizaci vévody Rudolfa ohlášenou na 9. března 1820, nestačil napsat. Mimo jiné proto, že se až příliš ponořil do studia teologie, liturgiky a duchovní hudby.“

„Duší provedení ve Varnsdorfu byl učitel Richter, který nelehké dílo nacvičil s hudebníky a zpěváky z celého českého a saského okolí.“

Sedmého května před dvěma sty lety měla ve Vídni premiéru poslední z Beethovenových symfonií. Na stejném koncertě slyšelo publikum v tom roce 1824 navíc i několik částí z jeho nové mše, Missy solemnis. Skladby, která měla znít při arcibiskupské inauguraci Rudolfa Habsburského, ale zpozdila se o čtyři roky. Skladby, která se od počátku vymykala běžnému liturgickému užití. Skladby, jejíž první kompletní provedení se však přesto později odehrálo v rámci bohoslužby. Paradoxně bez velké pozornosti – na samém okraji monarchie, ve Varnsdorfu.

„I dcera Terezie Liehmannové tvrdila, že skladateli při zhudebňování Terinky a učitele Bendy v Jakobínu byli vzorem její maminka a dědeček ze Zlonic.“

„Vztah s Annou prošel i tragickými okamžiky, když jim krátce po sobě zemřely první tři děti.“

„Josefínu Dvořák tajně miloval.“

První máj je „lásky čas“, ale také dnem úmrtí ústřední postavy Roku české hudby, totiž Antonína Dvořáka; dnes uplývá sto dvacet let od jeho skonu. Portál KlasikaPlus.cz přináší další díl seriálu Dvořák v souvislostech, tentokrát zaměřený na Dvořákovy romantické známosti.

„Skutečský učitel Jan Kavan proslul fyzickými tresty, Tomášek se ve hře na klavír kvůli němu stal samoukem.“

„Po odchodu ze služeb hraběte založil Tomášek v Praze vlastní hudební ústav, zaměřený na výuku klavíru a skladby. Konkuroval konzervatoři i Varhanické škole.“

„Památník Vítězslava Nováka vznikl v roce 1955 poté, co dům rodiny Práškových ve Skutči věnovala Marie Nováková státu.“

Město Skuteč na Chrudimsku, v osmnáctém a devatenáctém století s bohatými kulturními a hudebními aktivitami, je spojeno hned se dvěma pražskými skladateli. Pocházela odtamtud manželka Vítězslava Nováka, který díky tomu do Skutče pravidelně jezdil a v roce 1949 tam zemřel. Naopak Václav Jan Tomášek měl ve Skutči kořeny – narodil se tam před 250 lety, 17. dubna 1774, v rodině pláteníka a tkalce, městského konšela a purkmistra. Už devatenáctým rokem se proto na jaře, letos od března do 12. května, koná festival Tomáškova a Novákova hudební Skuteč.

„Často se v ranějších skladbách příliš zdůrazňoval Dvořákův vliv, jako kdyby byl významnější než to, co přinesly osobitého, sukovského – a toho je požehnaně.“

„Suk byl po premiéře Epilogu až exaltovaně vyzdvihován jako umělecký filozof, který pronikl k nejvyšším duchovním tajům, jeho kompoziční technika byla označována za vrcholnou, k jaké lze dospět.“

„Staroslovanský kolorit a pohádkovost Zeyerovy legendy Pod jabloní Suka inspirovaly k hudbě natolik kouzelné, že by se měla na koncertní pódia také určitě vrátit.“

První díl nového SeriáluPlus, věnovaného v Roce české hudby 2024 odkazu skladatele Josefa Suka, si všímá paradoxu v přijímání jeho tvorby. Kompozice, díky kterým je přiřazován k největším českým skladatelům, tedy ke Smetanovi, Dvořákovi, Janáčkovi a Martinů, jsou současně skladbami opomíjenými, málo hranými. Jde hlavně o proslulou symfonickou tetralogii a v ní zejména o Epilog. Nepoměr s popularitou Písně lásky je až zarážející. 

„Freiberg s majestátním kostelem sv. Petra nabízel Andreasovi místo ředitele kůru a varhaníka.“

„Hammerschmiedt vytvořil na sedm set skladeb nejrůznějšího ražení, z nichž asi čtyři stovky se zachovaly.“

„Album jeho čtyř svit a dalších drobnějších skladeb natočil se svým souborem Hesperion XXI. katalánský mistr gamby Jordi Savall.“

Orfeus. V řecké mytologii syn Múzy, nejúžasnější hudebník a pěvec. V rovině symbolu se k němu vracíme průběžně; hudební kruhy jej, zdá se, vzývaly nejvíc před čtyřmi staletími. Tehdy vznikly dvě opery, které si Orfea vetkly do názvu. Roku 1607 se dílo od Claudia Monteverdiho dočkalo premiéry při karnevalu v Mantově; o čtyřicet let později Paříž zároveň užasla i klimbala nad šestihodinovým Orfeem od méně známého Luigiho Rossiho. Oba operní autory však zhruba ve stejné době překonal ve vzdáleném Sasku skladatel a varhaník, rodák ze severočeského Mostu Andreas Hammerschmidt. Svými dobovými obdivovateli, a nebylo jich málo, byl totiž na múzického boha přímo pasován. Říkalo se mu „Orfeus ze Žitavy“.

„Komponoval je z vnitřního popudu, bez jakékoli objednávky.“

„Výraznou hodnotou tohoto neobvyklého písňového cyklu je text.“

„Naplnil je hlubokými a intenzivními emocemi, ale především odzbrojující pokorou.“

Americké období přineslo v tvorbě Antonína Dvořáka několik skvělých skladeb. Vedle Novosvětské symfonie a Violoncellového koncertu h moll a vedle několika komorních děl k nim patří i Biblické písně. Premiéra první pětice se uskutečnila až v Praze, při prvním koncertě České filharmonie v lednu 1896, zkomponovány však byly původně s klavírním doprovodem, a to před sto třicet lety – před Velikonocemi v březnu roku 1894.

„Ať už v jeho žilách kolovala jakákoli krev, jejím odkazem se neřídil; dobové události ho vedly jiným směrem.“

„Ve Vídni žil hudbou, ambicemi stát se věhlasným dirigentem; také skládal, hrál na klavír a zpíval obstojným barytonem.“

„Po smrti byl zveličován do té míry, že mu jednadvacetiletý Janáček vzdal roku 1875 hold krátkou skladbou.“

Jeho předky byli nejspíš Židé, přinucení přijmout německé příjmení. On sám byl českým vlastencem, zároveň hrdým na svůj moravský původ. A aby to bylo ještě zašmodrchanější, velkou část svého života prožil ve Vídni. Stal se, pokud vím, jediným člověkem, kterého svojí skladbou jmenovitě uctil Leoš Janáček. Forchtgott Tovačovský nejenže komponoval a dirigoval pěvecké sbory, také zpíval, hrál na klavír; rebeloval, organizoval. Co vše se dá za jeden krátký život stihnout…

„Smetanova hudba byla pro Nejedlého národním programem a výrazem národního ducha, a tak ji neustále prosazoval… až se z toho stala obrozenecko-komunistická národní ideologie.“

„„Naši předci, když divadlo, dnešní Smetanův dům, stavěli, tak jako všichni vlastenci měli před očima jako klenot pražské Národní divadlo. Chtěli se mu alespoň trochu přiblížit.“

„Bedřich Smetana se narodil jako jedenácté dítě nájemce litomyšlského zámeckého pivovaru Františka Smetany. Ne náhodou festival Smetanova Litomyšl zařadil na 9. června hudební večer s názvem To pivečko je nebeský dar!“

Před dvěma sty lety, 2. března 1824, se v přízemním bytě litomyšlského zámeckého pivovaru narodil Bedřich Smetana. Ve městě žila rodina do roku 1831. Pak pobýval a žil v jižních Čechách, na Vysočině, v Plzni, Praze, v Jabkenicích… i ve švédském Göteborgu. Litomyšl navštívil už jen dvakrát. Přesto si místní svého nejslavnějšího rodáka považují, jsou na něj hrdí a nenechají si ho vzít. Jeho odkaz je pro historické a výrazně kulturou žijící východočeské město zásadní hodnotou.

„Ač obdařen titulem JUDr., vybral si Karel Reiner hned čtyři profese spjaté s hudbou.“

„Speciální kapitolou jeho komponování byla hudba pro divadlo a pro film; navíc jej přivedla do společnosti velkých jmen.“

„Jak Reiner stárl a zrál, převládla v jeho tvorbě snaha o myšlenkově hutné kompozice.“

Jeho otec byl vrchním kantorem v synagoze, jeho mentorem na studiích Alois Hába, divadelním ředitelem E. F. Burian. Zažil a přežil tři koncentrační tábory, později byl obviněn z formalizmu, přesto zkomponoval na tři sta skladeb. Včetně hudby k filmu, který byl oceněn v Cannes. Jako by za devětašedesát let, které mu vyměřil osud, prožil několik životů. A byl svědkem i účastníkem českých vzestupů a pádů minulého století. Žatecký rodák židovského původu, pilný tvůrce Karel Reiner.

„Umělá inteligence opravdu zatím jen kompiluje z již vytvořeného.“

„Která skladba by mohla zahajovat Pražské jaro, kdyby to nebyla Má vlast? Umělý mozek nezaváhal…“

„Jaký problém bude vygenerovat multimediální soubor s hudební událostí, která se nikdy nestala?“

Steven Hawking už před deseti lety varoval, že nás může umělá inteligence zahubit. Už je ta doba zde? A kdy záhuba dorazí i do světa klasické hudby? Lukáš Hurník shrnuje své dosavadní zkušenosti. Některé jsou tragikomické, některé jsou katastrofami. Občas je to ale zábavné…

„Paul Whiteman zatoužil uvést něco, co přesáhne běžný repertoár, něco nového, co pozvedne v očích veřejnosti v té době ještě mnohými opovrhovaný jazz.“

„Klarinetista Ross Gorman na zkoušce předvedl nepřerušované glissando, od kterého už celkem pochopitelně nebylo k původní podobě pro nikoho cesty zpět.“

„Skladby jako Klavírní koncert, Američan v Paříži, Druhá rapsodie a Kubánská předehra se mu povedly, ale úspěch Rhapsody in Blue přece jen už nepřekonal.“

Slavný obraz, který je středobodem komedie Mr. Bean: Největší filmová katastrofa, skutečně existuje a má i hudební souvislosti. Říká se mu Portrét Whistlerovy matky, ale původní název pocházející od autora, amerického malíře Jamese Abbotta McNeilla Whistlera, zní …

„Doklopýtat ke zjištění, kdo byl tentokrát oceněn, je o to složitější, že ‚klasici‘ jsou roztroušeni až v dolní části žebříčku.“

„Neskutečnou šestadvacátou Grammy získal necelý týden před svými dvaadevadesátinami John Williams.“

„Možná, že větší životnost si získají některé z nominovaných položek, což pohled do mnoha soutěží minulých let dokazuje.“

Grammy Awards, dříve Gramophone Awards, se předávají od roku 1958. A toto každoroční ocenění udělované Národní akademií hudebního umění a věd ve Spojených státech amerických za „výjimečné úspěchy“ v hudebním průmyslu sestávalo letos, při svém 66. ročníku, přibližně ze stovky kategorií…

„Klasikem je Smetana, i když zaznívají hlasy, že inscenovat jeho opery je kvůli jejich příběhům obtížné a že na ně lidé ani nechtějí moc chodit.“

„I když pro odezvu poměrně širokého publika nějaké silné podněty jejich hudba tak snadno nenabízí, tak třeba ještě jejich čas přijde…?“

„Kdo další vstoupí po slavné české skladatelské čtveřici a několika jejich souputnících s fanfárami na pomyslný Olymp, nebo se tam, což je pravděpodobnější, tak nějak nenápadně objeví?“

Debaty a úvahy o tom, kdo ze žijících nebo nedávno zesnulých skladatelů se jednou stane klasikem, kdo se dostane do kánonu uznávaných za ty nejvlivnější a nejdůležitější, tedy i nadále hrané, jsou ošemetné. Vzpomeňme na autory minulosti, objevené až mnohem později, ale i na oslavované…

„Mozart je dnes synonymem génia, prototypem hudebníka, příkladem nesmrtelné obchodní značky.“

„Proto je s nelibostí sledován osud Bertramky, které Mozartova obec není s to vrátit krásu, prestiž a náplň. Proto je Stavovské divadlo vnímáno jako vzácné místo s nefalšovaným geniem loci.“

„Něco z jeho hudby zná snad každý. Je srozumitelná a příjemná, má ji rádo běžné publikum, oceňují ji i profesionálové.“

Pokřtěn byl jako Joannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus. Stalo se tak v salcburské katedrále 28. ledna 1756 dopoledne, hned následující den po narození. Otec pro něj užíval němečtější podobu jména – Joannes Chrisostomus Wolfgang Gottlieb. Pozdější obvyklejší Amadé, případně Amadeus,…

„Barenboim a Said si padli do oka; shodli se na lásce k Beethovenově dílu. Cítili, že mohou nad hudbou vyklenout most vzájemnosti.“

„Jenže zprvu panovala mezi mladými nedůvěra; primárně rozdělovala Židy a Araby, ale též ty, kteří přivezli do orchestru jak sunnitskou, tak šíitskou verzi islámu.“

„Budou v této době ochotni vedle sebe usednout Izraelci a Palestinci? Dokud žije a je schopen být jejich tmelem Daniel Barenboim, tak ano.“

Možná by měli to útulné lobby jednoho z londýnských hotelů ozdobit pamětní tabulkou: „Zde byl L. P. 1992 založen jedinečný West-Eastern Divan Orchestra“. Datum by sice nesedělo, protože oficiálně vznikl tento orchestr až o sedm let později. Vždyť také na letošek, bohužel ve stínu současného krvavého blízkovýchodního konfliktu, připadají jeho pětadvacetiny. Jiskra však byla opravdu zažehnuta už tehdy, v roce 1992. A právě na tomto místě.

„Kvalitu lze najít i ve tvorbě s nálepkou ‚odlehčená‘; navíc bývá zrcadlem své doby.“

„Kromě účinkování v kabaretech Grünbaum nepřestával s veřejnou činností; ve formě předvolebního provolání zveřejnil svůj ‚Manifest za duchovní Vídeň‘.“

„V sedmatřicátém roce sice Fritz ještě účinkoval na Světové výstavě v Paříži a únor 1938 byl svědkem premiéry jeho posledního představení v kabaretu Simpl; pak ale po anšlusu Rakouska spadla klec.“

Patří do cyklu, věnovaného vesměs „vážným“ skladatelům či interpretům klasické hudby, také muž ocejchovaný jako komik? Byla jeho pestrá tvorba alespoň občas natolik hodnotná, aby si zasloužila ohlédnutí za svým všestranně nadaným autorem? A řadí se jeho životní příběh k těm, které takřka románově oscilují mezi komičností a tragikou?

„Jeho Symfonie Asrael, jedno z vrcholných děl, se zcela jistě vyrovná závažností obsahu a dokonalostí zpracování hudbě Mahlerově.“

„Vydání Sukovy Serenády Es dur podpořil Johannes Brahms, který předtím v sedmdesátých letech podobným způsobem zásadně napomohl zahraničnímu zájmu o Dvořákovu hudbu.“

„Slepí hudci z Pohádky léta jsou pětiminutový hudební výjev, který nelze zapomenout.“

V roce 1892 napsal první ze svých dodnes slavných děl. Zároveň založil s kolegy konzervatoristy České kvarteto. Z osmi desítek skladeb, které zkomponoval, nese sedmatřicet opusové číslo; roky, po které působil v kvartetu, dosáhly počtu jedenačtyřiceti. Narodil se v Křečovicích na Sedlčansku 4. ledna 1874, tedy před sto padesáti lety, a zemřel jako jedenašedesátiletý v Benešově v květnu 1935. Jmenoval se Josef Suk a v roce 1892 mu bylo osmnáct.

„Je na Kabeláčově Mysteriu času něco českého? Přesto je to jedna z nejlepších českých skladeb.“

„V hlavním městě operní invence holt tolik nekvasí.“

„Česká hudba nepotřebuje žádné kvóty.“

Rok české hudby 2024, který právě začíná a který je tentokrát ještě posílen důrazem nazývaným Smetana200, vzbuzuje hrdost i otázky. Jako výsledek vzájemného zvažování a poměřování obou možných postojů a přístupů se nabízí přesvědčení, že to, čemu se říká česká hudba, je charakteristické otevřeností ke světu – že prokazuje schopnost přijímat podněty z okolí a zároveň nabízet světu vlastní invenční řešení.

„Vzniklo výjimečné, nadčasové dílo, které navíc po uvedení do kin způsobilo ve světě ´mozartománii´.“

„Střet konformního, průměrného, žárlivého a konvenčního staršího umělce s uvolněným, drzým, samolibým a prostořekým, ovšem nesporně geniálním, Bohem políbeným mladším hudebníkem.“

„Československá metropole konkurovala uvažované Vídni nejen díky zachovalému, tehdy navíc ještě omšelému historickému centru, ale i tím, že byla pro americké filmaře mnohonásobně levnější.“

Osm Oscarů, třináct nominací na Oscara a dalších dvaatřicet ocenění včetně čtyř Zlatých globů. To je bilance jednoho z nejlepších filmů historie, jednoho z nejúspěšnějších titulů světové kinematografie – amerického velkofilmu o Mozartovi a Salierim. Filmu o hudební vášni a o konfliktu geniality a průměrnosti, ale i o nerovném a marném zápasu výjimečného jedince s představiteli institucionalizované moci. Amadeus Miloše Formana se točil v roce 1983, tedy před čtyřiceti lety. Mnoho záběrů tehdy vzniklo v Praze, další v Kroměříži.

„Jako mistrovská díla patří dnes Labutí jezero, Spící krasavice a Louskáček do zlatého fondu baletního žánru, stejně tak jako je hudba všech tří, zejména v orchestrálních suitách, mimořádně oblíbenou součástí symfonického repertoáru.“

„Petipa skladateli dodával přesně časově spočítané požadavky a pokyny. Staly se vodítkem pro průběh a směřování hudby, podrobně navázané na příběh i na veškerý pohyb. Některé tance se proměnily v orchestrální hity.“

„V Americe, kde nejspíš vznikla nejsilnější tradice zařazování díla jako ikonické součásti vánočního období, pochází skoro polovina tržeb baletních souborů z uvádění Louskáčka.“

Málokteré hudební dílo světového repertoáru patří tak neoddělitelně k vánočním svátkům jako Čajkovského Louskáček. Měl premiéru v prosinci 1892. Od té doby je stálicí klasického repertoáru baletních souborů po celém světě, titulem oblíbeným u dětských i dospělých diváků. Pohádka vypráví o dárcích pod stromečkem, o holčičce a jejím oživlém dřevěném panáčkovi, který se promění v prince. I kdyby šlo jen o sen, je to krásná představa, že?