„Bohyně je v závěru Fuxovy opery Costanza e Fortezza ztotožněna s císařovnou a Řím s Prahou.“

„Námětem Zelenkovy skladby Sub olea pacis je získání královské koruny Václavem a dědičný nárok Habsburků na ni.“

„Caldarova oslavná serenata La Concordia de‘ Pianeti vznikla pro velkolepou hudební oslavu jmenin císařovny Alžběty.“

V prosinci roku 1723 zemřel v Praze ve věku šestačtyřiceti let Jan Blažej Santini-Aichel, český architekt italského původu, představitel jedinečného stylu nazývaného barokní gotika. Jen o tři měsíce dříve bylo hlavní město dějištěm události, která se do uměleckého odkazu barokní doby otiskla také silně, ale v jiném oboru – v hudbě. Na Pražském hradě se 5. září uskutečnila korunovace císařského páru českým králem a královnou. Karel VI. a Alžběta Kristýna z panujícího rodu Habsburků, pobývající při té příležitosti několik měsíců mimo Vídeň, byli adresáty tří nově zkomponovaných hudebních alegorických holdů. Opera Costanza e Fortezza od Johanna Josepha Fuxe zazněla v Praze v premiéře 28. srpna, alegorické melodrama Sub olea pacis et palma virtutis z pera Jana Dismase Zelenky pak 12. září. Cestou do Vídně potom na podzim ve Znojmě panovnický pár ještě vyslechl třetí hudební novinku, oslavnou vokálně-instrumentální serenatu od Antonia Caldary.

Pro pražskou korunovaci, mimořádnou ceremonii připravovanou dlouhé měsíce, dostal za úkol zkomponovat hlavní hudební dílo Johann Joseph Fux, vrchní císařský kapelník, skladatel, v té době už zkušený šedesátník, přinejmenším od roku 1715 po celé čtvrtstoletí svým vlivem výrazně určující podobu hudebního života ve Vídni. Monumentální, mnoho hodin trvající provedení opery Costanza e fortezza se účastníkům oslav vrylo hluboko do paměti. Představení připsané k poctě císařovny Alžběty Kristýny a k oslavě jejích narozenin se konalo 28. srpna po slavnostní večeři podávané ve Španělském sále. Šlo o „festa teatrale“, divadelní slavnost, ve které je holdovací funkce nadřazena funkci dramatické, o dílo inscenované v impozantním letním divadle s kapacitou čtyř tisíc diváků, vybudovaném pro tu příležitost podle návrhu dvorního divadelního architekta Giuseppa Galli-Bibieny na prostranství letní jízdárny u Pražského hradu.

Titul alegorie s libretem Pietra Pariatiho – Vytrvalost a síla – hovoří o vlastnostech společných starým Římanům i současnému římskému císaři Karlu VI. Základem je epizoda z antických dějin o neúspěšném obléhání Říma, a to spojencem vyhnaného tyranského krále etruského původu. Významnou postavou je bohyně Vesta, jejíž narozeniny Římané v opeře oslavují; právě jí vděčí za konečné vítězství. Bohyně je v závěru ztotožněna s císařovnou a Řím s Prahou…

kaple sv. Anny v Panenských Břežanech, jedno z děl Jana Blažeje Santiniho-Aichela

Druhou srovnatelnou hudební a divadelní událostí bylo v Praze ve dnech kolem korunovace uvedení holdovacího alegorického melodramatu o svatém Václavovi od Jana Dismase Zelenky, působícího už v té době na katolickém dvoře v Drážďanech. Sub olea pacis et palma virtutis conspicua orbi regia Bohemiae corona – Pod olivovníkem míru a palmou ctnosti Koruna česká nádherně září celému světu, zkráceně také Melodrama de Sancto Wenceslao, je v podstatě dobová školská duchovní hra. Však dílo také už roku 1722 objednali pražští jezuité, jejichž byl skladatel odchovancem a s nimiž neustále udržoval kontakt. A u nich, v koleji v Klementinu, tento typický plod barokní estetiky, kombinující prvky melodramu, oratoria, činohry a opery, při této výjimečné příležitosti zazněl.

Čtyřiačtyřicetiletý Zelenka byl tehdy možná poprvé i naposledy na návštěvě v Čechách. A zcela jistě šlo o jeho jediný a velký úspěch na pódiu, takový, jakého se v Sasku nemohl dočkat. Skladba pak zazněla znovu až v létě 1938 ve Valdštejnské zahradě v Praze jako součást doprovodného programu výstavy o pražském baroku a potřetí potom ve Vladislavském sále Pražského hradu v roce 2000.

Za objednávkou díla stál hudbymilovný šlechtic Johann Hubert Hartig, Zelenkův pražský mecenáš. Libreto napsal jezuitský kněz Matouš Zill. Námětem je získání královské koruny Václavem a dědičný nárok Habsburků na ni, stvrzený korunovací monarchy. Hra i Zelenkova vynalézavá a účinná hudba, vyhýbající se konvenčním postupům, měly úspěch. Vedle osmi pěvců a orchestru se na provedení podílela 12. září stovka dalších osob, tanečníků a herců. Repríza o tři dny později přilákala velké množství obecenstva.

Svatý Václav a Svatá Ludmila v kostele svatého Cyrila a Metoděje v Olomouci

Když se císařský pár po několika měsících vracel v listopadu z korunovace z Prahy do Vídně, byla z hlediska hudební historie zajímavá ještě jeho zastávka ve Znojmě. Nová hudba vznikla totiž i pro toto město. Dvaapadesátiletý Antonio Caldara, umělec se špičkovou kompoziční výbavou, dostal od dvora za úkol zkomponovat oslavnou vokálně-instrumentální serenatu La Concordia de‘ Pianeti, Harmonie planet – k poctě císařovny Alžběty, pro velkolepou hudební oslavu jejích jmenin. Protože císař dosud neměl mužského potomka, tak se do jejího těhotenství zrovna vkládaly velké naděje…

Námět gratulační kompozice je jednoduchý: božstvo či planety – Venuše, Diana, Jupiter, Apollon, Mars, Merkur a Saturn – květnatými slovy disputují o tom, zda je jistá pozemšťanka hodna jejich pozornosti a úcty. Část jich je proti, část ji obhajuje. Když nakonec i mezi dosavadními odpůrci vejde ve známost, o koho vlastně jde, totiž o císařovnu, není už co řešit. Alegorické postavy se v závěru shodnou: Ať šťastna je Elisa…. O letošním letním scénickém provedení díla na festivalu ve Znojmě, kterému v zimě předcházely koncerty v Brně a v Praze, čtěte ZDE. 

Česká korunovace císaře a jeho manželky roku 1723 v Praze byla největší světskou slavností své doby. Karel VI. se rozhodl splnit svůj jedenáct let odkládaný slib, který dal po nástupu na rakouský trůn. Poslední předchozí korunovace českého krále se konala dlouho předtím, v roce 1656. Karel VI. byl přitom prvním panovníkem, který se stal římským císařem a až poté byl korunován na českého krále…

foto z scénického provedení díla Harmonie planet na festivalu ve Znojmě

Korunovace, interpretovaná jako výlučná panovníkova milost českým stavům, se odehrála ve Svatovítské katedrále a zaznělo při ní Fuxovo Te Deum. Oslavy a obřady předčily okázalostí, nádherou, promyšleným programem a bohatstvím doprovodných alegorických projektů jakékoli srovnatelné události, a to i v kontextu evropské kultury. Velkolepost korunovačního obřadu přitom byla v rozporu s jeho nevelkým politickým významem. Podtextem ceremonií byl ovšem důraz na nedělitelnost habsburské říše a naděje spojené s očekávaným narozením touženého mužského potomka.

Karel VI., který vládl v letech 1711 až 1740, byl však nakonec posledním mužským Habsburkem. Pragmatická sankce, zákon vydaný předvídavě v roce 1713 a postupně v monarchii i mezinárodně schválený, zajistil ovšem nástupnictví i jeho dcerám. Císařovnou habsburského soustátí se tak mohla stát Marie Terezie.

Karel VI., císař Svaté říše římské

Věděli jste, že…

… Jan Dismas Zelenka, od roku 1711 působící v Drážďanech u dvora saského kurfiřta a polského krále Augusta II. Silného, obdržel v roce 1715 finanční podporu na studium v Itálii, že prokazatelně však studoval v letech 1716 až 1719 ve Vídni, a to u Johanna Josepha Fuxe?

…z Fuxovy učebnice kontrapunktu Gradus ad Parnassum z roku 1725 se učili mimo jiné i Wolfgang Amadeus Mozart a Ludwig van Beethoven?

…Fuxovu korunovační operu kvůli autorově nemoci dirigoval v Praze císařský vicekapelník Antonio Caldara, zatímco Zelenka nacvičil a dirigoval své dílo sám?

…evropské panovnické dvory představovaly významná centra italské hudby v jednotlivých zaalpských zemích a zprostředkovaly šíření italského hudebního vlivu do dalších hudebních center?

… Antonio Caldara pocházel z Benátek a že byl od roku 1716 v pozici dvorního vicekapelníka nejvýznamnější italskou hudební osobností pozdně barokní Vídně?

…smrt Karla VI. v roce 1740, následek pádu z koně, výrazně ovlivnila osud Antonia Vivaldiho, který v té době pobýval ve Vídni? Sliboval si tehdy od pouti za uplatněním mimo jiné uvedení své opery L’oracolo in Messenia. Ve změněné situaci však v metropoli už nezískal pozornost, upadl v zapomnění, po deseti měsících zemřel bez prostředků a byl pohřben jako chudák za hradbami… Víc čtěte ZDE.

Foto: Wikipedia / Rijksmuseum / CC0, Wikipedia / Kf / CC BY-SA 3.0, Wikipedia / Michal Maňas  / CC BY 3.0, Wikipedia / Public Domain, Hudební festival Znojmo / Petr Vokurek