„Příběh jeho života byl natolik pozoruhodný, kuriózní až pitoreskní, že si o zmínku vyloženě říká.“

„V Terezíně se stal členem orchestru, který byl roku 1944 přinucen účinkovat v ponižujícím dokumentu Vůdce daroval Židům město.“

„Nejblíž svému vzdělání se Mandl po útěku z vlasti ocitl v rozhlasové stanici Deutsche Welle, kde se podílel na tvorbě a produkci kulturních pořadů včetně hudebních.“

Jako houslista se neproslavil; nevystupoval ani sólově či coby komorní hráč ani nepůsobil v orchestru. Snad kromě jednoho, jehož jedinečnost byla ovšem spíš bolestná. Nezachovala se zvuková nahrávka jeho umu, neexistuje rozhlasový ani televizní záznam. Snad jen jeho pedagogická činnost stojí za zmínku. Patří tedy Herbert Thomas Mandl, jak si Tomáš po své odchodu do světa říkal, do tohoto cyklu?

Příběh jeho života byl natolik pozoruhodný, kuriózní až pitoreskní, zároveň ovšem mapující 20. století a osudy naší země v něm, že si o zmínku vyloženě říká. Vždyť o kom jiném se dá bez přehánění říct, že byl nejen hudebníkem, vyzbrojeným na svoji dráhu patřičnými studiemi, ale také vynálezcem, psychologem, filozofujícím spisovatelem? Také však pamětníkem legendárního muzicírování v koncentračním táboře Terezín. Rovněž ovšem tajemníkem slavného spisovatele, ověnčeného Nobelovou cenou za literaturu. A dokonce iniciátorem jednoho z nejodvážnějších útěků přes hranice našeho státu v době, kdy byl obehnán ostnatým drátem. Tím vším byl tento nadějný adept houslí, na které začal hrát v šesti letech.

To se psal rok 1932 a jeho rodiče už dlouho žili v Bratislavě, kam mladý stát vyslal jeho tatínka coby odborníka na elektrifikaci Slovenska. Inženýr Daniel Mandl, narozen v Prostějově roku 1891, měl za sebou studia ve Vídni, kde se kromě technického vzdělání zaměřil také na antropologii, a po nich válečnou epizodu v rakousko-uherské armádě. Velel dělostřelcům, bojoval až v Albánii, byl vyznamenán… Přesto vznik samostatné republiky přivítal a nabídl se do jejích služeb. Jeho choti Hajnalce se 18. srpna 1926 narodil syn. A protože oba rodiče byli židé, základního vzdělání se dítěti dostalo v židovských školách. Napřed v Bratislavě a poté v Brně. Právě tam rodinu zastihl 15. březen 1939, kdy pozůstatky Československa anektovalo nacistické Německo.

Roku 1942 byl šestnáctiletý Tomáš s rodiči deportován do koncentračního tábora v Terezíně. Tam se coby amatérský hudebník stal členem orchestru, který byl roku 1944 přinucen účinkovat v ponižujícím dokumentárním filmu Vůdce daroval Židům město. Smyslem bylo ukázat světu, jak se „podlidé“ mají za Hitlera báječně: hrají divadlo, mají svůj kabaret, dokonce svůj menší symfonický orchestr, pro který komponují židovští skladatelé, rovněž pobývající v Terezíně. Zachovala se prý fotografie, na které najdeme Mandla v blízkosti Karla Ančerla, jenž byl nucen tento koncert před kamerami, tuto frašku tišící svědomí světa, dirigovat.

Registrační formulář Herberta Thomase Mandla jako vězně v nacistickém koncentračním táboře Dachau.

Ve stejném roce přemístili nacisté mladíka s tatínkem do Osvětimi a poté do pobočných koncentračních táborů Dachau-Kaufering, kde otec zemřel pouhých šest týdnů před koncem druhé světové války, 23. března 1945. S maminkou se mladý Mandl setkal brzy po 8. květnu téhož roku v Praze a vyjevil přání studovat hudbu. Nastoupil na Pražskou konzervatoř a po jejím absolutoriu byl přijat na Akademii múzických umění, kde se seznámil s klavíristkou Jaroslavou, jíž všichni říkali „Slavi“. Stali se nejen manžely, ale po dostudování a přesunu do Ostravy, pravděpodobně na umístěnku, dokonce pedagogy na čerstvě založené Janáčkově konzervatoři. Plány na společné vystupování odsouvali, ve městě a vlastně v celé zemi se jim nedýchalo dobře. Vnímali nesvobodu, ve které žijí, a dohodli se na tom, že se pokusí z Československa odejít. A že k tomu využijí jakoukoli vhodnou příležitost, i kdyby je měla na čas rozdělit.

V létě 1960 se Mandlovi podařilo získat místo v poznávacím zájezdu do Egypta. Sotva si s ostatními turisty prohlédl pyramidy, zamířil na velvyslanectví Spojených států v Káhiře a požádal o politický azyl. Podle vlastních vzpomínek byl ale „podezřelý, že je špión, a několik měsíců mě proto vyslýchala CIA“. Po propuštění byl umístěn do bavorského uprchlického tábora ve městečku Zindorf, kde se, jak později řekl, „zřejmě nacházelo tolik špionů jako opravdových uprchlíků.“ Sám ale do roka statut politického uprchlíka skutečně získal a přestěhoval do Kolína nad Rýnem. Proč právě tam?

městečko Zindorf – letecký pohled

Lze se domnívat, že prsty v tom měla jistá Annemarie pocházející z Plzně, kde přišla na svět roku 1910. Po druhé světové válce byla jako sirotek odsunuta k příbuzným do Německa. Tam se seznámila se s nadějným spisovatelem, autorem rozhlasových i televizním her a překladatelem Heinrichem Böllem. O sedm let mladším. Usadili se právě v Kolíně nad Rýnem. Annemarie Böllová ovšem na české prostředí, ve kterém strávila dětství i kus mládí, nezanevřela. Což se časem projevilo v podpoře, kterou již slavný nobelista Böll poskytoval těm, kteří byli zdejším režimem utlačováni nebo z něj uprchli. A tak se Herbert Thomas Mandl, jak znělo jeho nové jméno, stal Böllovým soukromým tajemníkem.

Roku 1961 se oficiální Svaz československých spisovatelů rozhodl pozvat Heinricha Bölla na „studijní“ návštěvu Československa; zřejmě si dělal naděje, že jeho názorový svět, k západoněmeckým poměrům nezřídka kritický, zde získá správný pokrokový impuls. Kdyby tak funkcionáři tušili, čemu ve skutečnosti napomohli… Spisovatelově dobrodružné povaze se totiž zalíbil zdánlivě šílený Mandlův nápad, aby místní iluzionista upravil jeho osobní vůz Citroen DS-19 tak, že v něm pod zadními sedadly vznikne dutina, do které lze vměstnat dospělou osobu. Odvážný čin se vydařil, Jaroslava Mandlová byla propašována z Československa a manželé se v Kolíně nad Rýnem znovu setkali.

Mandl se svou manželkou Jaroslavou v roce 1978

Zkusí se přece jen uplatnit v hudbě? Moc se to nedařilo. Nejblíž svému původnímu vzdělání a zaměření se Herbert Thomas po útěku z vlasti ocitl v rozhlasové stanici Deutsche Welle, vysílající do východní Evropy. Podílel se tvorbě a produkci kulturních pořadů včetně hudebních. Jak roky šly, přesto se manželé dvakrát pokusili nalézt štěstí za mořem. Ani tam jim ale v hudbě pšenka nekvetla, takže se činorodý Herbert Thomas orientoval jiným směrem. Na univerzitě v Seattlu vystudoval psychologii, stal se dozorcem na oddělení pro duševně nemocné, kteří byli pro svoji kriminální minulost umístěni do zvláštní péče ve Western State Hospital. Někdejší houslista si také našel novou zálibu, stal se vynálezcem. Uváděny bývají dva jeho objevy. Sestrojil tzv. fonetickou hlavu, průhledný model obsahující pohyblivé řečové orgány a sloužící k výuce výslovnosti cizích jazyků. A sugestometr, kterým se měla měřit náchylnost lidského mozku k sugesci.

Roku 1971 se Mandlovi natrvalo vrátili do Evropy. Uchýlili se do Porýní, žili v nevelkém souměstí Meerbusch-Büderich, kde Mandl našel místo profesora angličtiny. Souběžně se vrhl na literaturu. Některé z jeho knih, kterými po vzoru Franze Kafky, Aldouse Huxleyho či George Orwella zkoumal střet jednotlivce s totalitním režimem, vyšly po roce 1989 i česky. Například román Filozofova sázka aneb Počátek definitivní smrti. Hojně přednášel, neboť tvrdil, že „dokud je člověk schopen dýchat, měl by jako pamětník éry národního socialismu dál hlasitě mluvit“.

Otevřenou otázkou zůstává, jaké důvody se skrývaly za tím, že se dva absolventi našeho nejvyššího hudebního vzdělání neuplatili ve světě. Nebyli natolik dobří, aby se v globální konkurenci uplatnili? Nenašli vstřícnou agenturu, která by se jich ujala a zajišťovala jim koncertování? Nepokusili se ani hudbu učit? Měli prostě smůlu anebo z nějaké nikdy nezveřejněné příčiny na hudbu zanevřeli, spálili za sebou mosty a žili jinými radostmi a strastmi? Byla jejich Cesta do centra skutečnosti, jak zní název jedné z jeho knih, šťastná? Každopádně si jak Herbert Thomas Mandl, tak jeho žena Jaroslava zaslouží, už pro své dramatické osudy, aby neupadli zcela v zapomnění.

Thomas Herbert Mandl v pořadu Č. televize Z očí do očí

Foto: Wikipedia / Mahout34 / volné dílo,  Wikipedie / Vlastní soukromé foto / CC BY-SA 3.0, Wikipedia / Arolsen Archives / CC BY-SA 4.0, Česká televize, Hajo Dietz / Facebook obce Zirndorf