PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Počet premiér nově uváděných děl se nedá s dnešní situací srovnat.“

„Když si Hába vzal do hlavy, že dá postavit čtvrttónové křídlo, podařilo se mu myšlenku realizovat během dvou let.“

„Došlo k násilnému řezu, který je znát i dnes, po osmdesáti letech.“

Jaká byla první republika? V čem jsme byli dobří a zajímaví? A o co vše jsme přišli za druhé světové války? To jsou otázky, které jako druhá strana mince rozhodně patří k připomínkám letošního stého výročí vzniku Československa. Odpovídá na ně muzikoložka a překladatelka Vlasta Reittererová, která byla v říjnu jedním z hostů orchestru PKF-Prague Philharmonia v cyklu koncertů a debat Krása dneška.

„Nemůžu se zbavit hlubokého napojení na české tradice, po prvních tónech Mé vlasti jsem měl pocit absolutního domova.“

„Hudební prožitek každého člena orchestru je stejně tak důležitý jako můj.“

„Jeden z nejhezčích způsobů, jak se k orchestru dostat, je mít při všech nárocích klíček k humoru a potěšení.“

JAKUB HRŮŠA se dnes poprvé představí za dirigentským pultem Berlínských filharmoniků. Ve třech večerech uvede  s prestižním tělesem ryze český repertoár.  V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se Jakub Hrůša zamyslel nejen nad tímto přelomovým debutem v kariéře (chystáme reflexi pátečního koncertu), ale také obecně nad vztahy mezi dirigentem a orchestry,…

„Za své kořeny jsem opravdu vděčný.“

„Oslovili jsme čtrnáct skladatelů, z toho devět českých, aby nám napsali nová díla.“

„Je málo těles, která přežila s vlastní identitou. Česká filharmonie jedním z takových orchestrů je.“

Šéfdirigent České filharmonie Semjon Byčkov dnes večer v Rudolfinu řídí program sestavený z české hudby. Nad ní, ale i nad Mahlerem, Čajkovským a světovým repertoárem a také nad svými kořeny a nad historií se zamýšlí v rozhovoru pro portál KlasikaPlus. Vyplývá z něj, že ve funkci, které se v Praze od této sezóny ujímá, bude ctít tradice a hledat cesty k jejich udržování, že však stejně tak bude usilovat o nové – a o nacházení rovnováhy.

„Místo Mikuláše nastoupil ve svých neuvěřitelných 87 letech Richard Novák.“

„Pro Dvořáka je typické, že přes ponurost předlohy vyznění díla neodráží rezignaci.“

„Monumentální kompozici dali jasný tvar, tlumočící hluboký vnitřní obsah díla.“

Jubilejní 15. ročník Svatováclavského hudebního festivalu v pátek uzavřel jeden z vrcholů světové oratorní tvorby. Prostorem katedrály Božského Spasitele v Ostravě se nesly tóny Dvořákovy Stabat Mater. Filharmonie Brno spolu s Českým filharmonickým sborem Brno před měsícem festival pod taktovkou Jakuba Hrůši otevřela Janáčkovou Glagolskou mší. Nyní ho symbolicky za řízení Roberta Kružíka uzavřela jiným velkým českým duchovním dílem.

„Rusalkou se prošli napřeskáčku, se značnou fantazií a opravdu s odvahou.“

„Kontemplativnost upozadil ve prospěch okázalé velebnosti a výrazové intenzity.“

„Koruna za posledními tóny, aniž by se kdokoli pohnul, je nezapomenutelná.“

Dvořákovu Prahu uzavřela vynikajícím vystoupením Staatskapelle Dresden, těleso stejně tak dobré na koncertním pódiu, jako v orchestřišti drážďanské Semperovy opery. Totožným programem a také s dirigentem Manfredem Honeckem si dnes večer v domovském městě připomíná své 470. výročí.

„S moderní tvorbou si Zimermana při zběžném uvažování spojuje málokdo.“

„Ideální příležitost pro Zimermanova úhozová kouzla v nejtišší dynamice.“

„Te Deum je jednoznačně lepší. Ale Americký prapor není nezajímavý.“

KRYSTIAN ZIMERMAN je hvězdou první velikosti s pověstí senzitivního interpreta zejména romantické hudby. Festival Dvořákova Praha ho získal pro jiný kontext – jako sólistu v Bernsteinově Druhé symfonii zvané Věk úzkosti. Jak se dalo čekat, i z toho byla událost.

„Žádný záchytný bod pro člověka chtějícího si na koncertě spíše odpočinout.“

„V symfonii zřejmě škrtal. Jak mnoho, zůstává věcí jeho svědomí.“

„Adamsova skladba působí masivně i étericky, disonantně i zvukově opojně.“

Inaugurační koncert šéfdirigenta Dennise Russella Daviese rozhodně nebyl konvenční. Nasvítil Filharmonii Brno třemi jasnými paprsky. Jeden se dotkl odvážné dramaturgie, druhý zaujaté interpretace. Třetí, odhalující realitu sálu Stadionu, však bolestně připomněl, že postavení moderní koncertní síně je pro město opravdu naprostou nezbytností. 

„Nemám nic proti škrtům, ale Svatá Ludmila má už ve svých genech velkorysou monumentalitu.“

„Nezkrácená podoba mi připomíná největší liturgické události.“

„Dvořák je srozumitelnější, někdy až příliš, Janáček je ten pro náročnější publikum.“

Velkolepé oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka zazní po sto letech v původním rozsahu – festival Dvořákova Praha tak dnes přispěje k letošním jubilejním oslavám československé státnosti. Nastudování se ujala špičková tělesa a sólisté z obou zemí. Pod taktovkou Jakuba Hrůši vystoupí Kateřina Kněžíková, Alena Kropáčková, Richard Samek, Jozef Benci, Ondřej Koplík, Pražský filharmonický sbor a Česká filharmonie. Dílo patří mezi mistrovy nejrozměrnější a nejhlubší kompozice, spojuje v sobě křesťanskou symboliku i linii vlasteneckou.

„Houslového partu v Bernsteinovi se ujala Hilary Hahn. V žádném případě nelze mluvit o záskoku,

„Přestože interpretovaná s vřelostí, nutně to musela být trochu ´jiná´ serenáda, než jak ji máme v uchu.“ 

Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha přivítal na svém druhém koncertu v sobotu 8. září výborný komorní ansámbl Camerata Salzburg s dirigentem Danielem Blendulfem a houslistkou Hilary Hahn. Večer přinesl zajímavou dramaturgii: Serenáda podle Platónova Symposia pro sólové housle, smyčcový orchestr, harfu a bicí Leonarda Bernsteina byla postavena do kontrastu se dvěma skladbami Antonína Dvořáka – Nokturnem H dur a Serenádou E dur. 

„Janáček byl určitě člověk s velkým egem, ale jednoduchost písní uměl ocenit.“

„U Janáčka se s překladem ztrácí virtuozita.“

„Mahlerova Druhá a před ní Ravelův Kadiš… Když na to myslím, mám husí kůži.“

Sopranistka Martina Janková od devadesátých let žije a pracuje ve Švýcarsku. Vrací se tam z cest domů. Současně se občas vrací jako domů na Ostravsko, odkud vyšla. A po vyučování na srpnových pěveckých kurzech se letos ještě jednou vrací do středočeské Litně, kde bývala doma sopranistka Jarmila Novotná. Martina Janková tam má 9. září koncert. 

„V Žitné Dvořák postupně bydlel nejméně ve čtyřech různých bytech.“

„Varhany, na které hrával u sv. Vojtěcha, byly přeneseny ke sv. Haštalu.“

„U Hlávků Dvořák hrával na klavír, často na čtyři ruce s paní Zdeňkou.“

„Dvořák chodil do Konviktu pravidelně také do hostince.“

„Jelikož měl s Hlaholem úzký vztah, je možné, že se byl podívat, jak se budova staví.“

Bohu díky, psávali někteří skladatelé na konci svých rukopisných partitur. Byli to zbožní muži a mysleli to jako vyjádření kratičké vděčné modlitby, jako poděkování za inspiraci, za dokončené dílo. Patřil k nim i Antonín Dvořák. Byl římský katolík. Z bytu v Žitné ulici chodil denně do kostela sv. Ignáce. Když byl na Vysoké, tak chodil hrát do kostela Nanebevzetí Panny Marie do nedalekého Třebska. Vystudoval ostatně Varhanickou školu a v mládí se živil jako varhaník.

„Meta nepřekonatelnosti byla spatřována v Talichově nahrávce z roku 1950.“

„Šejnova nahrávka z roku 1959 zapůsobila velice bouřlivě až senzačně.“

„U Šejny je preferována tanečnost jednotlivých tanců, včetně těch pomalých.“

„Starším pánům kritikům ona ´hlučnost´ naopak vadila.“

„Neprávem zapomínaný Šejna byl dvořákovským dirigentem jako málokdo.“

Měsíc září přináší narozeniny Antonína Dvořáka a tím mimo jiné i programy hudebního festivalu Dvořákova Praha. Dobré důvody připomenout si jednu z legendárních nahrávek jeho hudby – Slovanské tance natočené Českou filharmonií s Karlem Šejnou.

„V Salcburku se cítím zase jako čerstvý dvacátník.“

„Budoucnost našich dětí mi leží na srdci víc, než ztvárnění operní role.“

„Tentokrát budu mít první představení už po čtyřech měsících od porodu.“

„Spíš než „znovu zkrotit“ hlas, je náročná veškerá organizace kolem dcer.“

„Raritní materiál si necháme na příští CD.“

Posedmé a naposledy zítra vystoupí jako Papageno basbarytonista Adam Plachetka na Salcburském festivalu. Uzavře tak své pracovní léto v Mozartově rodišti, kde od konce června účinkuje v inscenaci Mozartovy Kouzelné flétny. Nedávno navíc vyšlo u Deutsche Grammophon CD s loňským záznamem Mozartovy opery La Clemenza di Tito z Festspielhausu v Baden-Badenu, kde Adam zpívá Publia. Pilně v práci už je ale i jeho žena, sopranistka Kateřina Kněžíková…

„Samek zazpíval s u nás málo slýchaným citem pro specifika Smetanovy hudby.“

„Univerzální nasazení Jany Sibery napříč styly i obory bylo obdivuhodné.“ 

„Prýgl v celé Vodníkově roli dosud nevystoupil. Byl to výkon tím obdivuhodnější.“

„Uramová zazpívala Bacha bezpečnou technikou a se sympatickou dávkou ušlechtilosti v hlase.“

„Výkon Kateřiny Englichové letošní dramaturgii vhodným způsobem korunoval.“

I když měly letošní Litoměřické svátky hudby podtitul, že se jedná už o šestý ročník a že budou repertoárem a dramaturgií připomínat sté výročí vzniku Československa, charakterizovala je podle mého názoru mnohem lépe jiná číslice. Všechno jakoby bylo přizpůsobeno číslu tři.