PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Lidé vyrůstající v dnešním estetickém prostředí často hraní Ignaze Friedmana vůbec nemůžou snést.“

„Polonéza-fantazie je zajímavý případ, protože ji historicky nahrávalo málo pianistů.“

„Co je vlastně kariéra? Velké sály, nebo místa, kde je hudba opravdu ceněná?“

Chopinova soutěž ve Varšavě letošní podzim výrazně zaměstnala klavírní veřejnost a stále vyvolává debaty ať už o výsledcích, nebo třeba o jejím formátu jako takovém. Jedním z lidí, kteří dokážou nabídnout širší perspektivu, je Mark Ainley, kanadský sběratel a znalec klavírních nahrávek zejména z první poloviny 20. století. Z více než devadesátiminutového rozhovoru jsme nakonec vybrali několik údernějších úseků, které se dotýkají nejen samotné soutěže, ale i obecnějších otázek klavírního umění a kariéry.

„Hrála jsem celý cyklus jako celek v různých sálech i na různých kontinentech.”

„Ze Šostakovičových nahrávek je neustále cítit energie a vědomí, že hudba někam míří.”

„Jsem si jistá, že ten účastník, který ve Varšavě nedostal cenu, bude mít skvělou budoucnost.”

Dmitrij Šostakovič se před bezmála sto lety dostal do finále prvního ročníku Chopinovy soutěže ve Varšavě. Letos, v roce 50. výročí skladatelova úmrtí, na téže soutěži v porotě zasedla Julianna Avdějeva – pianistka, která v posledních měsících intenzivně uvádí na koncertech jeho Preludia a fugy, op. 87. Rozhovor vznikl k příležitosti jejího pondělního recitálu na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného a logicky propojil témata Šostakoviče a varšavské soutěže.