„Pokud někde šéfujete dlouho, rozumíte si s hudebníky takříkajíc na první dobrou.“
„Děkuji na dálku Milanu Kunderovi, že od češtiny přešel k francouzštině, protože česky jsem se zatím bohužel nenaučil.“
„Víte, že moje maminka zběhla v jistém období svého života od literatury? Skvěle pekla a rozkřiklo se to do té míry, že si u nás objednávali koláče hned tři prezidenti.“
Je sice známou věcí, že zatímco (pod)průměrným trčí nos natolik vzhůru, že jim do něj snadno naprší, mistři svého oboru bývají skromní až pokorní. Vědí toho totiž tolik, že jsou si zároveň dobře vědomi, co všechno ještě neumějí. K podobným osobnostem lze přiřadit i muže, který bývá označován nejen jako dirigent, skladatel a pedagog, ale také jako „thinker“, myslitel. David Robertson hudbu vnímá v kontextu literatury a víry v cosi, co nás přesahuje. Dvakrát, 12. a 13. června, vystoupí opět s Českou filharmonií. Dobrý důvod k rozhovoru, který portálu KlasikaPlus.cz ochotně poskytl.
8 minut čtení Číst dál…