PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Hned v druhé frázi, kterou už Česká televize doladila, bylo jasné, že v žesťové skupině má Česká studentská filharmonie výraznou oporu, byť některé tóny nebyly zcela sladěné.“

„Marko Ivanović od začátku zářil optimismem a bylo znát, že si s orchestrem velmi dobře rozumí. Skladba Josefa Suka naladila všechny zúčastněné k přesnému frázování, byla odlehčená, čišela z ní obyčejná lidská radost z muzicírování.“

„Konkrétní a zároveň dramatický a „přesbarokně“ romantický. Já bych to nazval syntézou úhozu Buchbindera a Goulda, nebo u našeho Jana Bartoše. Opravdu je v jeho hře něco, co dosud nebylo slyšeno…“

Sobotní přímý přenos koncertu České studentské filharmonie z Rudolfina na ČT art jako poděkování a vyjádření podpory žákům, studentům a všem těm, kteří v těžkých podmínkách pandemie pečují o výchovu a vzdělávání, vyšel pod vedením dirigentů Marka Ivanoviće a Semjona Byčkova na jedničku!

„Semjon Byčkov vyjadřuje uznání, ale pak se pouští do podrobné práce. Listuje partiturou, probírá klíčová místa, předzpěvuje, hovoří, znovu iniciuje soustředění… a kvituje, jak napodruhé, maximálně napotřetí zaznívají detaily o poznání lépe.“

„Studentští filharmonici loni Simona Rattlea doslova hltali, byli motivovaní, hráli skvěle a odnesli si nejen zážitek na celý život, ale určitě i řadu důležitých podnětů pro hraní. Semjon Byčkov teď takové impulsy cíleně, laskavě a inspirativně rozdává také.“

„Čím víc víme o životě, čím víc ho objevujeme a poznáváme, tím bohatěji pak naše noty život vyjadřují.“

Sobotní koncert České studentské filharmonie, který bude večer vysílat ČT art, má být vyjádřením podpory a díků všem, kteří statečně, přitom nenápadně a často nepovšimnuti, usilují o to, aby v současném soustředění na zachování zdraví nezapadla nutnost pokračovat i ve vzdělávání…

„Já jsem vždycky zavolala, že jdu, a ona mi namazala chleba se sádlem a s cibulí, uvařila mi čaj.“

„Byla velmi háklivá na to, aby někdo někoho napodoboval.“

„Přirozenost mého hlasu je někde jinde, než byla ta její. Protože její hlas? To byl bourák!“

V úterý 2. února 2021 odešla do operního nebe jedna z největších osobností českého operního umění druhé poloviny 20. století, legendární sopranistka Libuše Domanínská. Na svou profesorku zpěvu, rádkyni, blízkou přítelkyni a „druhou maminku“ vzpomíná pro portál KlasikaPlus.cz sopranistka Jana Šrejma Kačírková.

„Naši posluchači jsou 65+ a z jejich zpětné vazby víme, že koncerty na počítači spíše sledovat nebudou.“

„Zatím to ale vypadá, že do prázdného sálu zahrajeme zahajovací koncert festivalu Smetanovské dny.“

„V době, kdy se ruší všechny koncerty, vidíme smysl našich aktivit v nahrávání.“

K rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz jsme vyzvali Lenku Kavalovou, ředitelku Plzeňské filharmonie, festivalu Smetanovské dny v Plzni a koncertů Kruhu přátel hudby v Plzni. Jak říká, výpadky na příjmech ze vstupného, když veškeré zahraniční i tuzemské koncerty jsou zrušené, jsou „sakramentsky znát“ a v rozpočtu chybějí. Jedinou výhodou pandemie podle ní asi je, že se orchestr může víc věnovat nahrávacím projektům, na které se v minulých sezónách nedostávalo času.

„Hasiči tu lednovou noc roku 1996 bojovali s ohněm marně, v nejbližších kanálech zrovna nebyla voda…“

„La Fenice bylo místem světových premiér Verdiho oper Ernani, Attila, Rigoletto, Traviata a Simone Boccanegra.“

„Poprvé v Itálii tam byl uveden Rienzi a pak také celý Prsten Nibelungův, jen dva měsíce poté, co Wagner v Benátkách zemřel.“

Benátské divadlo La Fenice před pětadvaceti lety, 29. ledna 1996, shořelo. Už podruhé ve své čtvrttisícileté historii. Historická budova na nevelkém náměstí v jedné z nejstarších částí města, západně od náměstí sv. Marka, naproti kostelu San Fantino, je obnovena opět od roku 2003. Nyní je však kvůli opatřením proti pandemii už mnoho měsíců bez operního a baletního provozu. Příležitostně se v ní konají jen streamované koncerty bez publika. Ty nejbližší, jediné dva v únoru, mají dirigovat Antonello Manacorda a Juraj Valčuha.

„Stejně jako sportovec musí mít i zpěvák ohromnou disciplínu. Já ji sice mám, ale asi ne úplně přesně tu pěveckou.“

„Nemělo by se zaměňovat, že jde především o handwerk, tedy o řemeslo.“

„Vycházím především z hudby. Ale samozřejmě i příběhy jsou důležité.“

Pražské Národní divadlo bude v sobotu večer na ČT art přítomno ve vysílání České televize. V přímém přenosu ze Státní opery se příznivci opery mohou těšit na premiéru nové inscenace Verdiho Rigoletta. Pro režisérku Barboru Horákovou Joly jde o tuzemský debut, ale současně o návrat domů. Studovala v Německu a ve Švýcarsku, kde žije, pracuje v mezinárodních operních produkcích po celé Evropě, ale pochází z Prahy. A tak je pro ni příprava Rigoletta také příležitostí k setkání se spolužáky z let studií na Pražské konzervatoři.

„Možná nejtvrdším obdobím byly dvě sezóny bez šéfdirigenta.“

„Oblasti, ve kterých se dobře orientuji, se snažím prosadit, ale pramení to hlavně z přesvědčení, že ta hudba je opravdu dobrá.“

„Když máte hotové programy, tak se do nich velmi obtížně zasahuje, protože tvoří celek, řád, dramaturgickou myšlenku.“

Co všechno zahrnuje práce dramaturga u filharmonického tělesa? Jak dramaturgie takové instituce vzniká, kdo je jejím tvůrcem a co všechno hraje roli při zrodu toho, co posluchači v jedné sezóně uslyší? A co se děje, pokud nastane neočekávaná změna? Na to jsme se ptali ve Filharmonii Brno, kde na pozici dramaturga působí Vítězslav Mikeš.

„Původní sborové party jsou plné invektiv, z nichž ty slušnější jsou typu ‚nafackovat Janáčkovi‘.“

„V roce 1920 neměl už nikdo náladu na satiru a sebemrskačství národního sobectví, měšťáctví a zbabělosti. Hledělo se vpřed, a nikoliv dozadu. Načasování premiéry se takto zpozdilo o rok a půl.“

„Část kritiky označila Janáčka za hudebního novátora a část jej považovala za hudebního primitiva a podivína. V podstatě však kritika byla jaksi bezradná.“

Rok 2020 přinesl kromě celosvětové pandemie také jedno významné janáčkovské výročí, které jsme ale kvůli první vlně koronaviru na jaře poněkud přehlédli. Dne 23. dubna totiž uplynulo sto let od premiéry Janáčkovy v pořadí páté opery Výlety páně Broučkovy, události o to významnější, že se jednalo o první a zároveň i poslední světovou premiéru opery Leoše Janáčka na prknech pražského Národního divadla.

„Mnozí měli tendence jeho dílo vylepšovat. Ale dneska už naštěstí existují kritické edice, díky nimž zní Janáček opravdu původně.“

„Názorově byl Janáček dost blízký Masarykovi…! Stejná generace.“

„My asi těžko můžeme skočit do německých nebo rakouských poměrů. Ale v rámci možností se pro Janáčka dělá maximum.“

Jak dobře uměl rusky? Rozlišoval nějak výrazně Moravu a Čechy? Jak hodně byl vlastencem? A mluvil také hantecem…? S brněnským muzikologem Jiřím Zahrádkou, docentem Masarykovy univerzity a v oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea kurátorem janáčkovských sbírek, se dá hovořit o Leoši Janáčkovi dlouho a zajímavě…

„To, co dokázal Bernstein jen očima, nesvedou mnozí mladí ani celým tělem.“

„Dnes dokáže vítězství v nejprestižnějších dirigentských soutěžích a následná pilná manažerská práce agentur katapultovat dosud neznámou tvář do čela těch nejlepších ansámblů téměř přes noc.“

„Gardiner je geniální umělec, nedostižný a nenapodobitelný hudební vzor, člověk nekompromisní k interpretaci a případným lenivým hudebníkům, ale především k sobě.“

Ondřej Vrabec patří bezesporu k nejtalentovanějším a nejvýraznějším klasickým umělcům současnosti. Skvělý hornista a současně vyhledávaný dirigent, který těží z bohaté interpretační orchestrální i komorní praxe, nedávno zaregistroval krásný úspěch na nové dirigentské soutěži Arthura Nikische…

„Stejně jako Zápisník zmizelého, premiérovaný v dubnu 1921, je i Káťa Kabanová plodem přátelství s Kamilou Stösslovou.“

„V Brně mne nenávidí, v Praze závidí, ale v Bratislavě návidí rádi.“

„Tragickou lásku mezi Káťou a Borisem provází Janáček tou nejkrásnější a nejlyričtější hudbou, jakou kdy napsal.“

Káťa Kabanová, šestá z devíti oper Leoše Janáčka, lyrické drama vycházející z Ostrovského hry Bouře, je od prvních tónů po závěr hudebně i svým příběhem magicky přitažlivá. Zasahuje od velkoleposti po intimitu, od vášní po úzkost, od dramatičnosti po lyriku. Poprvé se hrála přesně před 99 lety, 23. listopadu 1921, v brněnském Městském divadle, předtím německém, v současnosti Mahenově. Světové premiéry tam měly i Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky, Šárka, Věc Makropulos a Z mrtvého domu.