PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Galakoncert ke znovuotevření divadla hýří jmény skladatelů a zajímavých interpretů, program připomíná momenty z historie operních souborů, které tu působily.“

„Zahájení patří, stejně jako v roce 1888, Wagnerovým Mistrům pěvcům norimberským.“

„Defilé stylů, řada příslibů, vždyť například právě Fidelio má obnovenou premiéru už tento týden.“

A chraňte ji a inspirujte ji, patří ještě do citátu ze slavnostního znovuotevření pražského operního divadla, aby oslovení múz užité v titulku bylo úplné. Jsou to slova spisovatele Pavla Kohouta, která v posledním z několika vstupů završila jeho veskrze lakonické vystižení uplynulých 132 let historie budovy, kultury v Praze a politického vývoje v zemi…

„Janáček je nakonec vždy svůj, je realističtější i básnivější, úsečnější i intenzivnější.“

„Mužská část sboru ve strhující scéně před závěrem dala dramatické expresi maximum dynamiky, naprosté přesnosti i silně intenzivního výrazu.“

„S Osudem měl Janáček smůlu. Operu nikdy neslyšel.“

Na Festivalu hudebního divadla Opera 2020 se v pražském Národním divadle v sobotu zavřela poslední opona za ostravskou inscenací Janáčkova Osudu. Derniéra připomněla, že se v Národním divadle moravskoslezském dělají dobré operní projekty, a potvrdila, že Janáček je i v méně frekventovaných dílech autorem svérázným, pozoruhodným a mimořádným.

„Lidé potřebují vidět divadlo.“

„V jubilejní sezóně musíme finančně vyjít s tím, co bylo v minulých letech.“

„Nejsem proti experimentům, ale musejí být inteligentní a musejí vycházet z hudby.“

Má za sebou nespočet operních představení a operních koncertů, dirigoval v Japonsku, Rakousku, Švýcarsku, Španělsku, Německu, Rusku, Egyptě, Brazílii, Číně a Spojených státech, doprovázel Editu Gruberovou, Petra Dvorského, Montserrat Caballé, Gabrielu Beňačkovou, Jelenu Obrazcovovou, Ilonu Tokody, Lawrence Brownleeho, Mojcu Erdmann, Pavla Bršlíka, Petra Mikuláše, Evu Urbanovou… Je stálým hostujícím dirigentem Slovenské filharmonie a od roku 2008 šéfdirigentem Opery Slovenského národního divadla. Teď je druhou sezónu i jejím ředitelem. Rastislav Štúr, letošní padesátník, bratislavský rodák a absolvent brněnské JAMU, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus zdůrazňuje, chce dělat operu pro lidi. Uvažuje o cestách k naplňování nejvyšších uměleckých cílů a upozorňuje, že obě bratislavské budovy, v nichž SND hraje, potřebují rekonstrukci. Ta historická hodně velkou.

„Leden až březen je pro nás z hlediska nabídky kultury daleko lepší než podzim.“

„Je to jako s převozníkem, co drží pádlo a nemá, komu by ho předal. Docela klidně bych moji krásnou pozici touto cestou nabídla, ale myslím to samozřejmě jen napůl vážně.“

„Regiony vytvářejí technicky daleko složitější inscenace než dřív a množí se problémy, jak je v krátkém časovém prostoru v Praze připravit a nazkoušet.“

Už přes dvacet let stojí v čele festivalu Opera, který se koná jednou za dva roky. V těchto dnech Lenka Šaldová dolaďuje poslední detaily přehlídky s letopočtem 2020, která začne už za týden, v sobotu 4. ledna. Festival pod jejíma rukama roste a nabídne devatenáct inscenací v podání sedmnácti operních souborů z České republiky i ze Slovenska. A jak říká v RozhovoruPlus, někdy je to velké dobrodružství.

„Snažíme se, aby výsledkem bylo komplexní divadlo. Aby od sebe svět hudby a svět divadla nebyly odtržené.“

„Liberecká opera je má domovská scéna a já k ní cítím velkou zodpovědnost. Těšilo by mě, kdyby si Liberec Leoše Janáčka zamiloval.“

„Jako kdyby nám Janáček v Lišce Bystroušce dopřával jakýsi druh terapie.“

Poslední operní premiérou roku 2019 jsou v Liberci Příhody lišky Bystroušky. Poprvé se hrají dnes a v neděli. Režisérka inscenace Linda Keprtová v rozhovoru pro portál KlasikaPlus uvažuje o důvodech nadvlády režisérů v některých zahraničních operních projektech a o své vlastní práci pro divadlo…

„Existuje tolik úžasné hudby od žen nebo skladatelů z menšin, která byla dlouho opomíjená.“

„Čím víc lidí nadchne skladatelská činnost, tím víc krásné hudby budeme mít.“

„Zahraničním skladatelům můžu nahrávání s orchestrem v Česku jen doporučit.“

Mladý americký dirigent a skladatel William White dokládá, že i na druhé straně světa má česká hudba a čeští interpreti skvělou pověst. Povídali jsme si ale nejen o české hudbě a o jeho zkušenosti s nahráváním vlastních skladeb Janáčkovou filharmonií Ostrava. V rozhovoru pro KlasikuPlus jsme se mimo jiné dotkli i momentálních poměrů skladatelů a dirigentů ve Spojených státech nebo tlaku na genderovou vyváženost v koncertních programech.

„Matouš Zukal vyhrál klavírní kategorii a získal Cenu pro nejlepšího účastníka.“

„Ve druhé kategorii zvítězilo Duo Bohémo – Pěruška a Vocetková.“

„O druhou cenu se dělí Quasi duo a Krásovo kvarteto.“

Cenu pro nejlepšího účastníka Soutěže Nadace Bohuslava Martinů získal letos klavírista Matouš Zukal, absolvent Pražské konzervatoře a student AMU, jehož učitelem je Ivo Kahánek. Na koncertě laureátů zahrál v neděli v pražském Sále Martinů výběr ze skladatelových Osmi preludií a pak Sonatu per pianoforte od Luboše Sluky.

„Díla českých skladatelů jsou komplikovaná, ale není nemožné jim porozumět.“

„Vždy se nemohu dočkat závěrečného duetu Rusalky s Princem.“

„Výslovnost studuji slovo od slova.“

Národní divadlo moravskoslezské uvedlo jako svoji první premiéru v této sezóně jednu nejslavnějších a nejhranějších českých oper, Rusalku Antonína Dvořáka. Nová verze režiséra Radovana Lipuse zatím sbírá kladné ohlasy. Jedním z Princů v této inscenaci je italský tenorista Luciano Mastro. Jak se mu dařilo na jeho premiéře, si můžete připomenout v naší ReflexiPlus. O tom, jak se sžíval s touto nesnadnou rolí, jsme si povídali v tomto rozhovoru…

„Skrytou krásu Elgarova díla objevila publiku cellistka Jacqueline du Pré.“

„Má v sobě intenzivní hloubku a nostalgii… a určitě i smutek nad válkou poničenou Evropou.“

„Mahlerova nebo Janáčkova neopakovatelného novátorství však přece jen nedosáhl.“

V Praze je dnes mladý maďarský sólista István Várdai. Se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu nastudoval a hraje Violoncellový koncert Edwarda Elgara, letos stoletý. Abonentní večer je možné sledovat v Rudolfinu či v přímém přenosu na stanici Vltava, nebo pak ve středu v záznamu na stanici D dur. Várdai hraje na Stradivariho nástroj patřící kdysi violoncellistce, díky níž se skladba dostala do mezinárodního povědomí. Jmenovala se Jacqueline du Pré a její život se předčasně uzavřel v roce 1987.

„Housličky jsem si nejdřív pochovala jako panenku… – a ona říkala: nechceš taky zkusit hrát?“

„Jako houslistka musím opravdu cvičit. Jsem v pátém ročníku a to už je vážné.“

„Mám ještě duo s mojí sestrou, což je hobojistka, máme to i na konzervatoři jako předmět.“

Když jsme s úspěšnou mladou českou houslistkou Pavlou Tesařovou hledaly společný termín pro uskutečnění rozhovoru, nebylo to vůbec snadné. Coby studentka pátého ročníku Pražské konzervatoře a vítězka řady mezinárodních soutěží má nebývale nabitý program. Ke každodenním povinnostem a cvičení přibývají zkoušky i koncertní vystoupení ze dne na den. Nakonec jsme společný čas našly a setkaly se v Dobřichovicích, kousek od jejího bydliště, ve vzácný den, kdy měla „úplně volno“.

„Janáček je prostě Janáček. Nikdo jiný není jako on.“

„I když se Glenn Gould sám velmi identifikoval s tím, že je Kanaďan, nic zvláštní kanadského v jeho hře není.“

„Je škoda a možná i hanba, že se tak málo ví o Samuilu Fejnbergovi.“

Na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného hraje dnes večer v pražském Rudolfinu uznávaný kanadský pianista a také skladatel Marc-André Hamelin. Má na programu Schubertovu Sonátu B dur, kterou nedávno natočil, a v první polovině večera díla Alexandra Skrjabina, Sergeje Prokofjeva a Samuila Fejnberga…

„Festival Brikcius se koná v rámci mezinárodních Daniel Pearl World Music Days.“

„Je velmi důležité připomínat osud terezínských skladatelů.“

„Můj vztah k jazzu je velmi pozitivní.“

František Brikcius je violoncellista, který se rozhodl propagovat repertoár pro sólové violoncello. Hře na tento nástroj se začal věnovat již v raném dětství. Po absolutoriu Konzervatoře v Praze pod vedením Jaroslava Kulhana byl přijat na JAMU v Brně do violoncellové třídy Bedřicha Havlíka. Následovalo studium ve Velké Británii v mistrovské třídě Anny Shuttleworth, dále pak na univerzitě Toho Gakuen v Japonsku. Na JAMU absolvoval u Evžena Rattaye. Je iniciátorem řady projektů, jako například eSACHERe, MAKANNA nebo 2 Cellos Tour a Weinberger Tour v rámci Dua Brikcius, které tvoří se svou sestrou Annou Brikciusovou.