PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Janáček byl určitě člověk s velkým egem, ale jednoduchost písní uměl ocenit.“

„U Janáčka se s překladem ztrácí virtuozita.“

„Mahlerova Druhá a před ní Ravelův Kadiš… Když na to myslím, mám husí kůži.“

Sopranistka Martina Janková od devadesátých let žije a pracuje ve Švýcarsku. Vrací se tam z cest domů. Současně se občas vrací jako domů na Ostravsko, odkud vyšla. A po vyučování na srpnových pěveckých kurzech se letos ještě jednou vrací do středočeské Litně, kde bývala doma sopranistka Jarmila Novotná. Martina Janková tam má 9. září koncert. 

„Samek zazpíval s u nás málo slýchaným citem pro specifika Smetanovy hudby.“

„Univerzální nasazení Jany Sibery napříč styly i obory bylo obdivuhodné.“ 

„Prýgl v celé Vodníkově roli dosud nevystoupil. Byl to výkon tím obdivuhodnější.“

„Uramová zazpívala Bacha bezpečnou technikou a se sympatickou dávkou ušlechtilosti v hlase.“

„Výkon Kateřiny Englichové letošní dramaturgii vhodným způsobem korunoval.“

I když měly letošní Litoměřické svátky hudby podtitul, že se jedná už o šestý ročník a že budou repertoárem a dramaturgií připomínat sté výročí vzniku Československa, charakterizovala je podle mého názoru mnohem lépe jiná číslice. Všechno jakoby bylo přizpůsobeno číslu tři.

„Vyvést hudbu z olympijské haly a z kongresového centra do okolní alpské přírody.“

„Sázka na přírodu vyšla, přitáhla nové publikum.“

„Vrcholem byly dva koncerty pod širým nebem na nádvoří kláštera.“

„Historický čin – zařazení Sinfonietty, která na festivalu zazněla poprvé.“

„Odvaha změnit zaběhnuté pořádky ve velmi tradičním prostředí.“

Leoš Janáček a Richard Strauss, historizující Brno a krávy na alpských loukách, koncertní fraky a bavorské dirndly, Romeo s Julií a Zarathustra … ne, nezbláznila jsem se letošním vedrem, jen se snažím dát dohromady dojmy z jednoho festivalu.

„Janáčkovi se podařilo neomylně dotknout pravdivosti.“

„Jenůfa Gabriely Beňačkové ze všech ostatních vystupuje.“

„Dokázala vyjádřit a korunovat silné emoce a skutečně podmanit.“

„Brněnský snímek z roku 1979 zůstává tím referenčním.“

„Slovenská sopranistka, nezapomenutelná interpretka postav české opery.“

Jedna z nejmocnějších oper, hudební divadlo, které dojímá, zdrcuje, pohlcuje, povznáší. Jenůfa Leoše Janáčka má tuhle sílu, schopnost zasáhnout srdce, neobvykle velkou a přímočarou. A když se potká a protne mimořádné obdarování interpreta s jedinečným naladěním a nastavením posluchačovy mysli, může vzniknout zážitek na celý život. Devadesáté výročí úmrtí skladatele je dobrým důvodem si připomenout legendární nahrávku.

  „Co dělá Janáčka bleskem z čistého nebe na začátku 20. století?“

  „Janáček nebyl zázračným dítětem, ale zázračným starcem.“

  „Janáčka prostě nelze poslouchat, musíte se ho účastnit a prožívat.“

  „Určujícím je konflikt mezi bytostnou touhou člověka a osudovou daností.“

  „Jeho originalita nebyla vedena touhou být jiný, nýbrž být autentický.“

„Janáčkova hudba je neodmyslitelně spjata s naším krajem.“

„Akce je zahájena v Hukvaldech a zakončena na ostravském Kuřím rynku.“

„V centru Ostravy zazní od 18.30 scény z Janáčkových oper.“

„Nevím o žádné podobné akci v Česku v den výročí skladatelova úmrtí.“

„Moc se těším na blížící se nastudování Osudu v ostravské opeře.“

Leoš Janáček patří sice celoživotně Brnu, ale jeho život se uzavřel v Ostravě, vlastně nepříliš daleko od rodiště, od Hukvald. Dnešní devadesáté výročí skladatelova  úmrtí se připomíná právě tam – v obci na úpatí Beskyd i v metropoli regionu. Pro portál KlasikaPlus.cz komentuje tento den, ale i svůj vztah k Janáčkovi, hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Jakub Klecker.