KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě
...váš vyladěný partner
Platinovou cenu ze čtvrtého ročníku soutěže World Classical Music Awards si odváží dvojice českých muzikantek. Monika Urbanová a Hedvika Mousa Bacha zaznamenaly jako duo Beautiful Strings nejvyšší bodové ohodnocení a ovládly kategorii B3 určenou pro hudebníky starší 26 let. Houslistka a harfistka tak získaly hlavní cenu, Grand prize udělovanou třem nejvýše ohodnoceným účastníkům…
„Když si Janáčkovo Postludium člověk rozebere, zjistí, kolik je tam nádherných myšlenek a míst, která se dají prožít a ‚vyzpívat‘. Nevnímám to jako sólo, ale jako svébytnou SOUČÁST celého díla.“
„Ale vzhledem k tomu, že celá akce dopadla nad očekávání dobře, můžeme ji zpětně považovat za ‚nultý‘ ročník nového festivalu Dědictví Levého Hradce.“
„O tohle jde! V těch dětech je tvoje pokračování. Jde o to, aby tvé ‚hnízdo‘ bylo v pořádku. Já se o cokoli jiného už odmítám bát.“
Varhanici, hráčku na klávesové nástroje a dnes už organizátorku svého festivalu Danielu Valtovou Kosinovou jsem poznal coby bývalý zpěvák asi před patnácti lety, ale také jsem o ní měl přehled díky tomu, že jsem studoval na HAMU s její sestrou, mezzosopranistkou Jarmilou Kosinovou, dnes už Vopatovou, s níž jsme dodnes přátelé. K našemu rozhovoru v příjemné kavárně na náměstí Jiřího z Poděbrad mě od začátku září inspirovalo provedení Janáčkovy Glagolské mše v rámci Koncertu pro Evropu, které se konalo na Vltavě, a to s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem a sólisty pod vedením Semjona Byčkova…
Ve středu 1. června rozezní hudba druhý ročník festivalu Lissa Classica v Lysé nad Labem. „Barokní perla Polabí“ tak naváže na loňskou sérii koncertů organizovaných z iniciativy lyského hudebního skladatele a kytaristy Lukáše Sommera. Pětici koncertů ve dvou kostelích otevře houslista Pavel Šporcl. V neděli 19. června je uzavře vystoupení orchestru Wranitzky Kapelle s dirigentem…
„Protože se ještě nemůže pro koncerty otevřít Smetanova síň, padla volba na menší sály po obvodu.“
„Duo střídá lyričtější a vemlouvavé polohy, ale završuje své expozé strhujícím finále.“
„Roman Patočka? Žádné příležitostné hraní, nic odbytého ani vyhroceného na efekt, ale plnohodnotný, osobitý a moc zajímavý výkon.“
Ty dvě děti, co jim nožičky ještě nedosáhly ze židlí na zem, moc neposlouchaly, trochu se pošťuchovaly a maličko, ale opravdu jen maličko rušily. Nikomu ale nevadily. Hudbu, která právě zněla, lidé kolem nich totiž skrývaně, nenápadně a skoro potají, ale o to intenzivněji hltali. S dojetím, že ji slyší zblízka a doopravdy a že ji hrají živí muzikanti. Snad to nebyla iluze: secesní Cukrárna pražského Obecního domu se zdála být naplněna tichou radostí.