PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Říká se o ní, že je komedie; ale tak, jak to má být v každé dobré komedii, je přítomen i nějaký prvek tragičtější.“

„Smetanovy postavy mně připomínají tradiční pohádky.“

„Fascinace folklorem má vždycky něco společného s touhou dotknout se něčeho už trošku ztraceného. Nostalgické ohlížení po čistotě…“

Francouzská režisérka Mariame Clément, vystudovaná kunsthistorička, režírovala svou první operu v roce 2004. Začínala v Lausanne, Antverpách, Bernu, Tel Avivu… později se dostala na festival do Glyndebourne, do Opéra national de Paris, do Covent Garden… Pracuje v evropských divadlech, má na svém kontě už bezmála čtyři desítky operních inscenací. Nyní v drážďanské Semperově opeře spolu s dirigentem Tomášem Netopilem nastudovala  Prodanou nevěstu…

„Snažíme se, abychom mladým otevřeli také náročnější žánry – ty, které jsou určeny pro užší diváckou skupinu, a to je opera a balet.“

„Atmosféra, jak se ukázalo, je kouzelná, a je jednodušší ji vytvořit v tomto komorním prostředí než v sále pro pět stovek lidí.“

„V případě Bystroušky se nám, myslím, opravdu povedlo naplnit poslání otáčivého hlediště.“

Divadlo z Českých Budějovic zahraje dnes odpoledne v pražském Divadle ABC dětskou operu Kominíček od Benjamina Brittena. Stane se tak v rámci přehlídky Jižní spojka, při které se soubor v metropoli představuje na několika místech od 26. února do 11. března celkem pěti inscenacemi. Na šestou slibuje diváky odvézt do svého domovského města. Ředitel Lukáš Průdek v té souvislosti v rozhovoru pro portál KlasikaPlus přibližuje záměry, priority, směřování a plány Jihočeského divadla, a to zejména v operním žánru.

„Je zjevné, proč tato opera byla ve své době tak oblíbená!“

„Někteří činoherní režiséři mají ve zvyku spíše improvizovat. V nehudebním divadle je takový způsob práce účinný a vzrušující.“

„Tento měsíc trávím usilovným studiem, především role Tristana.“

Na scénu Národní divadla se 7. a 20. března vrací opera Jonny vyhrává, v originále Jonny spielt auf. Ernst Krenek, rakouský skladatel s českými kořeny, v ní zachytil zidealizovaný středoevropský pohled na novou americkou hudbu a současně se pobaveně ohlédl za romantickou evropskou operní tvorbou. Inscenace se hraje od ledna – v Praze poprvé od československé premiéry, uskutečněné v roce 1927 v tehdejším Novém německém divadle…

„Je moc dobré vidět něco, co moje generace vidět nemohla – původní inscenaci z roku 1967.“

„Akustika není tak suchá, abychom tady Wagnera nemohli uvádět.“

„Ani v Bayreuthu nejsou akustické podmínky úplně ideální.“

Pražskou inscenaci Wagnerova Lohengrina předloni nastudoval a i při dnešní nedělní večerní repríze povede mladší německý dirigent Constantin Trinks, mezinárodně uznávaný wagnerovský interpret. Je hostem významných divadel, objevuje se i jako koncertní umělec v nejznámějších sálech. Vrací se i na festival v Bayreuthu. Diriguje operní repertoár od Mozarta po Luigiho Nona, ale obzvláště a rád díla Richarda Wagnera…

„Už si kroutím dvaačtyřicátý rok tenorování.“

„Dneska je běžné poslechnout si třeba Mozartovo Requiem nebo Dvořákovo Stabat Mater, ale tenkrát se to nedělalo, protože to nebylo ideologicky v ažuru!“

„Výstav jsme tady na ústavu měli už přes padesát.“

O někom se říká, že má život jako na sopce. Vulkanolog a seismolog Aleš Špičák, ředitel Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR ho ale takový má nejen jako. A kromě toho je naplněný notami pro tenor a moderním výtvarným uměním. Je totiž dlouholetým členem sboru Canticorum Iubilo a iniciátorem desítek výstav v galerii ústavu…

„Eugen Indjic, skvělý klavírista, jednou otevřel debatu na téma, kdo může vyhrát violoncellovou soutěž, ve které budou porotci Rostropovič, Shafran, Navarra, Maisky, Harrell, Schiff.“

„Byli jsme klidná, gentlemanská porota na úrovni a s pány kolegy mě to moc bavilo.“

„Symbióza koncertních příležitostí se skvělými kantory byla tou nejlepší školou.“

Svůj první ročník právě uzavřela Violoncellová soutěž o Cenu Gustava Mahlera. Konala se v Jihlavě a přivítala 23 účastníků ze čtyř zemí. A porota si pochvalovala jejich vysokou uměleckou úroveň. Výkony soutěžících posuzovali Tomáš Strašil z Pražské konzervatoře a Hudební fakulty AMU v Praze, Václav Horák z Brněnské konzervatoře, klavírista Radoslav Kvapil, šéfdirigent Filharmonie Gustava Mahlera Jiří Jakeš a v jejich čele violoncellista Petr Nouzovský, kterého jsme se na novou příležitost pro mladé cellisty zeptali podrobněji.

„Ano, soutěžní nahrávky z Concertina Praga musím živě obhájit. A moc se na to těším.“

„V Americe budu podruhé. Byl jsem tam o prázdninách na jazykovém kurzu, ale tehdy jsem nikde nehrál.“

„Snažím se předávat klasickou hudbu ostatním. Mým cílem je rozšiřovat ji dál. Takže bych mohl říct, že hraju pro dobro hudby.“

Čerstvý absolutní vítěz mezinárodní rozhlasové soutěže mladých hudebníků Concertino Praga Jan Čmejla vystoupí 17. března na Millennium Stage v Kennedyho centru ve Washingtonu, v národním kulturním centru Spojených států. Prestižní cyklus tamních každodenních podvečerních koncertů pokrývá množství hudebních žánrů, střídají se tam interpreti a soubory z USA i z celého světa, šance dostávají mimořádní mladí hudebníci. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus patnáctiletý pianista z Pražské konzervatoře přibližuje svůj současný repertoár a účast v Concertinu Praga, hovoří o studiu a odkrývá svůj pohled na úlohu hudby a smysl umělecké práce.

„Andreas je velký profesionál s jasnou představou o interpretaci, s obrovskou zkušeností a zároveň s kamarádským a skromným přístupem ke kolegům.“

„Takže se opětovně těším, protože Händel a Mozart Adamovi neskutečně sluší.“

„Händelův Saul? Jde spíše o operu než o koncertní oratorium typu Mesiáše.“ 

Po skvěle přijatém lednovém brněnském uvedení Händelova oratoria Saul hostuje Czech Ensemble Baroque s tímtéž dílem v pátek 8. února v sezoně Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Hlavní role zpívají i v pražském Rudolfinu německý kontratenorista Andreas Scholl a český basbarytonista Adam Plachetka. Celý tým se pak ještě k několika večerům sejde v červenci na Hudebním festivalu Znojmo,…

„Se soudobou hudbou bych do Japonska nejel, myslím, že ta by odezvu nenašla.

„Japonské publikum je konzervativní. Nejraději poslouchá skladby z období klasicismu a romantismu.“

„K velké chvále Japonců je potřeba podotknout, že mají velmi kvalitní sály, akusticky naprosto špičkové.“

Už druhý český orchestr míří letos do Japonska. V lednu tam koncertoval Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK (psali jsme zde) a teď čeká turné Filharmonii Brno, která do země vycházejícího slunce pojede už podesáté. Vyráží 6. února na osmnáct dnů, čeká ji jedenáct koncertů v desíti sálech devíti měst. Dirigovat bude Leoš Svárovský, který KlasicePlus svěřil své zkušenosti z jeho předchozích dva-a-čtyřiceti návštěv Japonska.

„Nejprve je potřeba postavit hlas technicky. Aby všechno znělo, jak má. Aby se správně používal dech. Pak se přidává to ´srdce´.“

„I vysoké hlasy musí být srozumitelné. Musí být rozumět. Zpíváme pro publikum.“

„Teprve na škole jsem zjistil, co zpívání opravdu obnáší. Ano, trochu mi tehdy spadl hřebínek…“

Třináct svých žáků představí v sobotu večer na koncertě v Pražské křižovatce barytonista Ivan Kusnjer, dlouholetý sólista Národního divadla a pedagog Hudební a taneční fakulty AMU. Vystoupí jeho někdejší studenti, dnes už sólisté Opery Národního divadla Stanislava Jirků, Václav Lemberk, Pavel Švingr a František Zahradníček, ale také současní studenti. Na programu jsou především písně a oratorní árie Antonína Dvořáka, Gustava Mahlera, Franze Schuberta a dalších skladatelů. Na klavír doprovodí Iryna Roměnska. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus Ivan Kusnjer odhaluje něco z umění učit zpěv, popisuje současná úskalí čekající na mladé profesionály a vzpomíná, jak se učil zpívat on sám.

„V arabském světě klasiku chápou.“

„O Wagnera je tady obrovský zájem, mohutná propagace, neuvěřitelné PR.“

„Wagner je pro mě obrovská výzva a lákadlo. Ale u této hudby trvá aspoň rok, než člověk roli připraví.“

Poprvé ve středu a podruhé a naposledy dnes zažije Abu Dhabi (Abú Zabí) kouzlo Valkýry Richarda Wagnera ve špičkové kvalitě. Do Spojených arabských emirátů ho přivezl proslulý Bayreuther Festspiele v rámci pohostinského vystoupení. Vedle špičkových pěvců účinkuje jako Rossweisse naše mezzosopranistka Eliška Weissová, která se pro KlasikuPlus vyznává ze své stále větší lásky k Richardu Wagnerovi.

„Polovinu inspirace beru z poslechu hudby, ve které je to, co se slovy vyjádřit nedá.“

„Milostná linka tvoří maso a krev. Ale kostrou je rozhodování lidí, kteří mají odpovědnost i za někoho jiného, než za sebe.

„Po dvouletém půstu jsme chtěli i „oslavit“ technologické možnosti Janáčkova divadla.“

Politické intriky, zakázaná láska i náboženské konflikty – to je děj opery Don Carlos Giuseppe Verdiho. V sobotu 2. února ji v premiéře uvede Národní divadlo Brno, poprvé tam zazní v kompletní pětiaktové verzi. Filipa II., krále španělského, budou alternovat Jiří Sulženko a Federico Sacchi. Jako Don Carlos, infant španělský, se představí Luciano Mastro a Arturo Martín. Alžbětu z Valois nastudovaly Charlotta Larsson a Linda Ballová, která operu pro její pěveckou náročnost připodobnila k maratonu s nejtěžší árií na konci. Režie se ujal ředitel divadla Martin Glaser. V rozhovoru pro KlasikuPlus mimo jiné vysvětlil, jak inscenaci vnímá.

„Upozorňovali nás, že publikum přichází a odchází, telefonuje a podobně. O to příjemnější bylo, když jsme se nakonec setkali se soustředěným poslechem.“

„Tento pátek nás čeká exkluzivní záležitost – nahrávání dvou Beethovenových nedokončených skladeb.“

„V únoru uvedeme skladatele Františka Kramáře – a na podzim budeme nahrávat symfonie Pavla Vranického.“

Komorní filharmonie Pardubice vystoupila na jediném koncertě v Kuvajtu. Byla v zemi prvním českým orchestrem. Pátečním večerem vyvrcholil 25. ročník tamního Mezinárodního Al-Qurain Cultural Festival. Zazněla při něm hudba Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Wolfganga Amadea Mozarta a Antonia Vivaldiho. Spoluúčinkovala houslistka Martina Bačová. Kuvajt si zachovává punc exkluzivní destinace, řekl portálu KlasikaPlus.cz Marek Štilec, který program dirigoval a který podle svých slov účinkoval na Arabském poloostrově poprvé.

„Když máme oslavovat jakéhokoliv velkého skladatele, tak jsem pochopitelně pro.“

„Pro zpěváka mého věku je pěkné být v operním dramatu otcem.“

„Když sleduji jeho program, řekl bych, že je tak trochu workoholik… Ale je to nesmírně inspirující!“

„Mo-zar-to-vy-na-ro-ze-ni-ny,“ slabikuje obrovský nápis nad jevištěm Stavovského divadla Plácido Domingo. Druhou polovinu světelného plakátu zaplňuje jeho vlastní jméno. „Does it mean Mozart´s Birthday?“ ptá se anglicky a za pár vteřin navazuje s tázavým úsměvem: „Would be the same Do-min-go-vy-na-ro-ze-ni-ny…?“ Je těsně po poslední zkoušce na dnešní večerní koncert, který v Praze diriguje, a štábem lidí kolem něj je vyčleněno pár minut na rozhovor pro portál KlasikaPlus.

„Nedobrá doba pro operu. Divadla vybírají tituly, které přivedou publikum. Takže jen těžko někde uvidíte Berga, Korngolda, Stravinského, Křenka…“

„To, co Křenek komponoval, byla středoevropská představa o jazzu. Proč ne. Udělal to velmi dobře.“

„Pokud byste se mě zeptal, po jakém místě na světě se mi stýská, pak řeknu, že po Buenos Aires.“

Národní divadlo poprvé od pražské premiéry, která se odehrála před devíti desetiletími, nastudovalo nyní opět operu Jonny vyhrává, v originále Jonny spielt auf. Napsal ji rakouský skladatel s českými kořeny Ernst Křenek, respektive Krenek (1900–1991). Autor sám přiznával, že šlo o jeho největší úspěch. Hned po světové premiéře v Lipsku operu ve stejném roce 1927 za řízení Alexandera Zemlinského uvedlo v Praze Nové německé divadlo…

„Jsem skladatelem vážné hudby, ale snažím se jí tu a tam vtisknout i rozmarnější rozměr.“

„Spojení výtvarného umění s hudbou je úžasná věc.“

„Mít víc času na komponování byl základní důvod, proč jsem se rozhodl ukončit své působení v čele Pražské konzervatoře.“

První novodobý český koncert pro zobcovou flétnu bude mít premiéru ve čtvrtek 17. ledna v Kostele Sv. Vavřince. Složil ho Pavel Trojan starší a zazní v podání Jakuba Kydlíčka a Anety Majerové. Koncert zároveň doprovodí výstava z grafického díla Karla Demela. Jak KlasicePlus Pavel Trojan mimo jiné řekl, koncert pro tento nástroj se v české hudební literatuře už dlouho neobjevil.

„Publikum v Mnichově na Prodanou nevěstu reaguje velmi vřele.“

„Jelikož jsem se od začátku srpna nezastavil, vyberu si teď intenzívní studijní čas.“

„Janáčkova hudba se nemůže omrzet.“

Bavorská státní opera hraje od prosince Smetanovu Prodanou nevěstu. Po hudební stránce za novou inscenací stojí dirigent Tomáš Hanus, šéfdirigent a hudební ředitel Velšské národní opery v Cardiffu, brněnský rodák, který se svým souborem hostoval v prosinci na festivalu Janáček Brno 2018 s operou Z mrtvého domu…

„Jednu světovou premiéru pro hoboj a orchestr smím přichystat pro letošní ročník festivalu Janáčkův máj.“

„Hobojový koncert Jiřího Gemrota obstojí v konfrontaci s koncertem Bohuslava  Martinů.“

„Starou hudbu nestuduji, starou hudbu stále poznávám, objevuji. Inspiraci hledám kontinuálně.“

Hobojista Vilém Veverka určitě zase něčím příjemně překvapí. Hraje Zelenku, Dvořáka, Strausse, Martinů a Gemrota, hraje také s harfistkou Kateřinou Englichovou, jedná o premiérách s dalšími autory a chystá se rovněž v novém projektu na žánrovou syntézu. A v rozhovoru pro portál KlasikaPlus, uskutečněném po čtvrtečním koncertě na festivalu České doteky hudby, zmiňuje i své aktivity nehudební, které se týkají hor a fotografování.

„Nejdřív jsem se koncertu se syny trošku obával, ale nakonec mě to moc překvapilo. Nejenže tam přišlo tolik lidí, ale hlavně atmosféra byla velmi příznivá.“

„Skladby pro klavír se u Smetany ve světě podceňují, jsou daleko lepší než jeho renomé.“

„Já se snažím sledovat mladé talenty, protože vím, že talenty sice máme, ale zas jich není tolik, abychom s nimi mohli zacházet povrchně.“

Pianista, pedagog a děkan HAMU Ivan Klánský má stále plný diář. Ale když si už do něj nějakou schůzku zapíše, přesně dodrží termín, je k návštěvníku přátelsky vlídný a vůbec na sobě nedává znát, že spěchá. Pár dní před naším rozhovorem se vrátil z Číny, kromě jiného měl bezprostředně za sebou šňůru koncertů a úspěšné vystoupení se svými čtyřmi syny v Rudolfinu. Přesto nevypadal unaveně ani netrpělivě.

„V Bruselu u mě už absolvovalo více než sedmdesát mladých talentů. V Londýně si svoji třídu budu teprve od příštího roku budovat.“

„K Ieaunu Jonesovi jsem jako šestnáctiletá vzhlížela – a nikdy mě nenapadlo, že jednou budu jeho kolegyní.“

„Jsem šťastná, že při tom všem pracovním nasazení mám i dvě děti, které jsou mým nejdůležitějším životním naplněním.“

Vedle pedagogických úvazků v Praze a Bruselu bude harfistka Jana Boušková od září 2019 učit na Royal College of Music v Londýně. Vysoká škola sídlící v budově naproti koncertní síni Royal Albert Hall má 840 studentů z šesti desítek zemí světa. Vzdělávací instituci pomohl založit v roce 1882 Prince of Wales, nejstarší syn královny Viktorie, pozdější král Edward VII. Mezi její absolventy patří skladatelé Gustav Holst, Ralph Vaughan Williams a Benjamin Britten, dirigenti Leopold Stokowski, Colin Davis a Roger Norrington, pěvci Joan Sutherland a Thomas Allen, flétnista James Galway a mnohé další osobnosti. Jana Boušková bude nadále vyučovat i na Královské konzervatoři v Bruselu a na Akademii múzických umění v Praze a zůstává první harfistkou České filharmonie. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje konkurz, jehož výsledek ji zařadil mezi pedagogy londýnského učiliště, své představy o tamní práci i aktuální umělecké úkoly.

„Akademici budou v orchestru už po Novém roce.“

„Poezie je velice důležitá. Pokud bychom hovořili jen v próze, jsme ztraceni.“

„Nemusíme nutně jet s Novosvětskou do Japonska. Měli bychom dělat jen relevantní věci.“

Rossini, Mendelssohn, Weber, Zemlinsky, Strauss, Janáček… To je namátkou, ale nikoli náhodně několik skladatelských jmen z těch, která nejvíc zajímají a budou v Praze zajímat nového šéfdirigenta rozhlasových symfoniků Alexandera Liebreicha. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus uvažuje o běžné práci, o zahraničních kontaktech i o poezii a romantismu a naznačuje, co bude orchestr hrát v červnu na Festivalu Richarda Strausse v Bavorsku a co v dalších sezónách v Praze. A přibližuje také záměry Orchestrální akademie SOČR, která po vzoru řady těles, zejména zahraničních, přitáhne ty nejlepší mladé talenty.

„V Asii jsme absolvovali už víc než dvacet turné a vždy je o nás nadstandardně postaráno.“

„Kluci u nás v deseti letech již cestují po světě.“

„Nekupujeme si žádné koncertní zájezdy, kde se sbor dostane na pódium s ostatními na pár minut.“

Názvem se hlásí ke sboru, který působil od 12. století při Svatovítské katedrále na Pražském hradě, jsou ale tělesem necírkevním, už celé desetiletí institucionálně zakotveným do podoby soukromé základní umělecké školy se zaměřením na chlapecký zpěv. Mají za sebou od roku 1982 na čtyři tisíce koncertů. Jen při turné do Číny v roce 2018 urazili vzdálenost rovnající se obvodu zeměkoule…

„Z Rybovky u Jezulátka vznikla hezká rodinná tradice.“

„Řekl jsem si, že ji budu dělat jen jednou za rok, abych se na ni těšil a nezošklivil si ji.“

„Palais Garnier je zřejmě nejkrásnější divadlo na světě a moci si ho ve volných chvílích projít je příjemný bonus.“

Jednou z vánočních tradic v Praze je už přes dvě desetiletí Vánoční mše Jakuba Jana Ryby v Pražském Jezulátku. Každoročně v 15 hodin naplní kostel až po okraj. Zatím jen jednou vynechal účinkování barytonista ADAM PLACHETKA, který je s tímto koncertem už neodmyslitelně spjatý. Podruhé to je letos. Jak řekl KlasicePlus, pracovní povinnosti ho ještě do zítřka zdrží v Paříži.

„Patos já nemám ráda…“

„Že mně Janáček nenapsal Makropulos, to mu nezapomenu!“

„Ostrava teď v opeře dělá báječné věci.“

V pražském Foru Karlín dnes večer opakuje Národní divadlo vánoční koncert orchestru a sboru Státní opery. Dirigentem je Andreas Sebastian Weiser, účinkuje také klavírista Marek Kozák a Kühnův dětský sbor, mezi pěvci je Simona Šaturová. Po dílech Wolfganga Amadea Mozarta a Ernö Dohnányiho patří druhá polovina večera kouzlu českých vánočních koled v úpravě skladatele Luboše Fišera. Vánoční pasáže z evangelií v této části programu přednáší Soňa Červená. Před třemi roky slavila devadesátiny. Žije v Praze, můžete ji často potkat v divadle. Ale klidně i v Brně nebo Ostravě. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se zamýšlí nad poselstvím Bible a nad vánoční hudbou a komentuje svou pěveckou a nyní i hereckou dráhu. A nakonec i to cestování.  

„Pořád mám pocit, že bych nabrat nějaké vědomosti a zkušenosti ještě někde jinde mohl a měl.“

„Leoš Janáček je velký hudební úkaz.“

„Rád bych tady v Brně udržel drápek, opera je tu se současným vedením na dobré cestě!“

Zpívá pytláka Haraštu v nové brněnské inscenaci Příhod lišky Bystroušky a Radovana ve Smetanově Libuši, hostuje v Ostravě v Osudu, chystá se na Čajkovského do Lyonu, těší se na červnové Tři fragmenty z Julietty od Bohuslava Martinů…  A dnes večer se v Praze podílí na prvním novodobém koncertním uvedení barokní gratulační kantáty od Augustina Šenkýře, věnované opatovi Břevnovského kláštera a znovuobjevené nedávno po bezmála dvou stech padesáti letech. Osmadvacetiletý barytonista Roman Hoza je třetí sezónu členem Janáčkovy opery Národního divadla Brno – a přestože se snaží získat i další zahraniční zkušenosti, je doma v Brně spokojen a nemá v úmyslu měnit. 

„Řídil se krédem, že dokud mi nebude alespoň dvacet, nemáme se spolu o čem bavit. A mně tehdy bylo dvanáct!“

„Byl prostě takový. Obrovský dříč, který totéž vyžadoval po ostatních.“

„Ambroš Ladies Orchestra? Všechny hráčky jsou natolik dobré, že s každou bych mohl vystoupit jako se sólistkou.“

S houslistou Miroslavem Ambrošem jsme se sešli k rozhovoru v jeho ateliéru v jednom starobylém malostranském domě. Protože tento ateliér dříve patříval Josefu Sukovi, který ho pak svému žákovi v roce 2010 předal, nepřekvapilo mě, že stěny zdobí portréty významných houslistů. Na tom nejčestnějším místě je portrét Františka Ondříčka a Josefa Suka jako malého chlapce s dědečkem, hudebním skladatelem. Tématem našeho povídání ale nebylo jen vzpomínání na spolupráci s Josefem Sukem. Miroslav Ambroš je aktivní mladý muž, který vedle své sólové a komorní dráhy věnuje v posledním roce nemalé úsilí projektu, který vymyslel – souboru nejlepších českých hráček na smyčcové nástroje Ambroš Ladies Orchestra.

„Tahle hudba i v Rudolfinu funguje, ale atmosféra v koncertním sále je trošku sekulárnější… – v kostele je to přece jen lepší.“

„Nejde přemýšlet o provozování hudby jenom jako o hraní dlouhých a krátkých not. Důležité je, co je mezi tóny – a proč.“

„Pro dirigenta je důležité vědět, kdy jako šéf skončit. Než práce vzájemně zkysne.“

Po pražském a drážďanském uvedení kompletního Bachova Vánočního oratoria v jednom večeru, společném projektu s Nizozemským komorním sborem, jede barokní orchestr Collegium 1704 ještě na šest dalších koncertů do Nizozemska. Sbormistr a dirigent Peter Dijkstra, letošní čtyřicátník, který s nimi dílo nastudoval a při všech koncertech řídí, hovořil v Praze s portálem KlasikaPlus.cz nejen o Bachovi a o svém sboru,…

“Překážkou byl ale zcela nečitelný text a dosti nečitelné noty, taková rychle psaná partitura autorem.”

“Vzpomínám si na Šenkýřovo nádherné Festa sanctorum, ve kterém zpíval basista Karel Průša.”

“Z náročnosti a virtuozity partů lze dedukovat, že žáci tehdy měli vysoké hudební a pěvecké předpoklady.”

Novodobou premiéru připravilo na sobotu 15. prosince Národní divadlo v Praze. V kostele sv. Anny (Pražská křižovatka) zazní gratulační kantáta Augustina Šenkýře Dies numini et principi, věnovaná opatovi břevnovského kláštera Friedrichu Grundmannovi. Po 248 letech ji v Praze nastudovali sólisté Markéta Böhmová, Yukiko Kinjo, Michaela Zajmi, Jakub Koś a Roman Hoza, orchestr Národního divadla a dirigent Zdeněk Klauda, specialista na hudbu tohoto období, který byl za podobný objev (Rybovo Stabat mater) oceněn mezi jinými i prestižní cenou Diapason D‘Or.

„Můj obdiv a vztah – nebo snad láska – k hudbě Bohuslava Martinů se postupně zvětšovaly.“

„Holzmair řekl, že nezpívá písně, ale básně… Považuji tato slova za velmi důležité vyjádření!“

„Když doprovázím píseň, tak nečtu part klavíru, ale part zpěváka. A snažím se zpívat s ním.“

Jméno švýcarského pianisty Gérarda Wysse figuruje už půlstoletí na koncertních programech a nahrávkách mnoha významných instrumentalistů a pěvců, počínaje mezzosopranistkou Cecilií Bartoli, barytonistou Wolfgangem Holzmairem, houslitou Raphaëlem Olegem nebo violoncellisty Sol Gabettou a Antoniem Menesesem a konče jmény patřícími již minulosti – violoncellisty Heinrichem Schiffem a Pierrem Fournierem, houslistou Arthurem Grumiauxem či tenoristou Nicolaiem Geddou. Požívá vážnosti jako zkušený a mimořádně citlivý spoluhráč, jeho záliba ve společném muzicírování se stala jeho posláním…