Sochy z rozbitých hudebních nástrojů od Krištofa Kintery a Richarda Wiesnera stojí od včerejška v Rudolfinu, ve foyer Dvořákovy síně. Oba artefakty představují výtvarné vyvrcholení oslav 125. výročí České filharmonie v době pandemie. Autoři použili fragmenty, které vznikly roztříštěním vysloužilých hudebních nástrojů ze základních uměleckých škol při natáčení spotu Spojení hudbou. Sochy budou koncem roku vydraženy a výtěžek se pak použije na vzdělávání učitelů hudební výchovy v rámci filharmonického projektu Hudba do škol.

„Při natáčení narozeninového spotu České filharmonie jsme museli nechat vybuchnout několik hudebních nástrojů. Ačkoliv jsme je od základních hudebních škol získali poničené a už nepoužitelné, určené k likvidaci, nebylo nám při jejich destrukci vůbec dobře,“ vzpomíná generální ředitel České filharmonie David Mareček. Orchestr proto oslovil konceptuální umělce Krištofa Kinteru a Richarda Wiesnera, aby se pokusili vdechnout fragmentům nástrojů nový, nehudební život v hmotném světě.

Krištof Kintera vytvořil sochu s názvem Musica numquam moritur (Hudba nikdy nezemře). Má podobu erbu či domovního znamení, které je nejen znakem příslušnosti k určitému rodu či profesní skupině, ale také zobrazuje základní atributy – nástroje – moci jeho nositele. Pandemie ukázala, jak křehká může být tato moc. Erb potvrzuje hrdost dřívějších držitelů nástrojů a odkazuje na soudržnost orchestru, který byl dočasně rozptýlen v době, kdy se hudba nemohla provozovat veřejně.

Richard Wiesner nazval své dílo Chron jako záznam ticha. Partitura à la John Cage psaná fragmenty hudebních nástrojů, které byly odsouzeny k nepotřebě. Chron jako zhmotnění bariéry mezi hudbou, hudebníkem a posluchačem. A přesto Chron jako stéla, mytický objekt, který přitahuje pozornost svou utilitárností a kompozitním charakterem.

Oba artefakty zůstanou v Rudolfinu až do konce prosince.

Foto: Lucie Krejzlová

Facebook X E-mail WhatsApp