PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Krutostí stejného osudu nemohl Jiří Bělohlávek svou misi u České filharmonie ani podruhé přirozeně završit a naplnit.“

„Fibich by mohl mít pomník na Žofíně, ale nemá, Suk asi u Rudolfina, ale tam je obsazeno, Foerster na náměstíčku za svatým Vojtěchem, nikoho to ovšem nenapadne, a Kovařovic a Ostrčil u Národního divadla, ale tam není nikde místo.“

„Myslíte, že by někdo někdy ještě chtěl někde postavit pomník? Třeba Rafaelu Kubelíkovi…? Nebo Jiřímu Bělohlávkovi…?“

Před několika dny by bývalo bylo Jiřímu Bělohlávkovi pětasedmdesát, kdyby tady ovšem už skoro čtyři roky nechyběl. Snad jen doba starostí kolem koronaviru způsobila, že jsme vcelku zběžně tím datem prošli, protože jsme ani neměli možnost hlubšího vzpomínání, třeba při nějakém pěkném koncertě dedikovaném jeho památce. Ale není vyloučeno, že virus za to takhle jednoduše nemůže. Možná je už opravdu jiná doba…

„Samozřejmě, že situace není jednoduchá, ale snažíme se s ní nějak vyrovnat a nezoufat, že vložená práce a třeba i veškerá propagace jdou vniveč.“

„Někdy mi připadá nicotné lamentovat a fňukat nad pouhou nejistotou, že nemůžeme uspořádat akci tak, jak jsme chtěli.“

„Na březen jsme pro všechny zájemce připravili stream hned třikrát.“

Už loňský ročník mezinárodního festivalu Pardubické hudební jaro (PHJ) naplánovali jeho organizátoři v nejlepší víře na období od poloviny března do začátku května. Na jakoukoli pandemii rok předtím, kdy se dramaturgický sled budoucích koncertů uzavíral, nikdo nemohl pomyslet. A Pardubičtí se „strefili“ takřka přesně – loňské restrikce začaly těsně před zahajovacím večerem a ty nejtvrdší trvaly až do května… 

„Orchestr má obrovskou historii a přežil časy podstatně náročnější než je nynější období – světové války, období komunismu, mnohé finanční krize…“

„Karlovarský symfonický orchestr má blízké propojení i s tuzemskou nejstarší vzdělávací institucí – s Pražskou konzervatoří.“

​„Fungování orchestru je nyní zajištěno kvalitním a erudovaným způsobem a jakékoliv jeho narušení je nežádoucí.“

Záměr města Karlovy Vary jednat 23. února o výběrovém řízení na místo ředitele Karlovarského symfonického orchestru, stejně jako ředitele Kanceláře architektury města, vyvolal nesouhlasné reakce mezi politiky a občany i na sociálních sítích. Lidé podepisují petici proti uvažovanému odvolání ředitele orchestru Petra Polívky, který patrně odmítá přistoupit na finanční a personální redukce. Za hudební veřejnost se přidal také ředitel pražské konzervatoře Petr Čech, který primátorku Andreu Pfeffer Ferklovou vyzval, aby takové kroky ještě důkladně zvážila. Měly by podle něj devastující důsledky.

„Vystačil bych si s romantiky! Pro mě by mohlo být jen 19. století.“

„Písně si můžete dovolit až v nějaké fázi kariéry, kdy už máte jméno a lidé jdou v podstatě na vás.“

„Je tolik nádherných ruských titulů, ale na programu moc nejsou, nebo jen krátce.“

Sotva dozněly tóny pražské premiéry Verdiho opery Rigoletto, ve které zpíval nájemného vraha Sparafucila a která se odehrála pouze v televizi, bez diváků, už obléká kostým Komtura a zkouší další novou inscenaci, tentokrát Mozartova Dona Giovanniho, který má premiéru v březnu ve Stavovském divadle…

„Hned v druhé frázi, kterou už Česká televize doladila, bylo jasné, že v žesťové skupině má Česká studentská filharmonie výraznou oporu, byť některé tóny nebyly zcela sladěné.“

„Marko Ivanović od začátku zářil optimismem a bylo znát, že si s orchestrem velmi dobře rozumí. Skladba Josefa Suka naladila všechny zúčastněné k přesnému frázování, byla odlehčená, čišela z ní obyčejná lidská radost z muzicírování.“

„Konkrétní a zároveň dramatický a „přesbarokně“ romantický. Já bych to nazval syntézou úhozu Buchbindera a Goulda, nebo u našeho Jana Bartoše. Opravdu je v jeho hře něco, co dosud nebylo slyšeno…“

Sobotní přímý přenos koncertu České studentské filharmonie z Rudolfina na ČT art jako poděkování a vyjádření podpory žákům, studentům a všem těm, kteří v těžkých podmínkách pandemie pečují o výchovu a vzdělávání, vyšel pod vedením dirigentů Marka Ivanoviće a Semjona Byčkova na jedničku!

„Den před vyhlášením pátého stupně PES se nám podařilo se Salvátorem uskutečnit streamovaný koncert z Muzea barokních soch v Chrudimi.“

„Jsme malá škola, ale výsledky máme srovnatelné s konzervatořemi v Praze či Brně. Vládne zde takřka rodinná atmosféra.“

„V dramaturgii Chrudimských hudebních pátků dávám důraz na kvalitu a pestrost.“

Hudebník Tomáš Židek je známý snad všem lidem, kteří jsou z Chrudimi či Pardubic a mají něco společného s klasickou hudbou. Je to dirigent, sbormistr, hudební pedagog a varhaník. Žije v Chrudimi, kde vede svůj smíšený pěvecký sbor Salvátor, působí jako regenschori v tamním arciděkanském chrámu, kde řídí sbor chrámový, je šéfem Vysokoškolského uměleckého souboru Pardubice…

„Semjon Byčkov vyjadřuje uznání, ale pak se pouští do podrobné práce. Listuje partiturou, probírá klíčová místa, předzpěvuje, hovoří, znovu iniciuje soustředění… a kvituje, jak napodruhé, maximálně napotřetí zaznívají detaily o poznání lépe.“

„Studentští filharmonici loni Simona Rattlea doslova hltali, byli motivovaní, hráli skvěle a odnesli si nejen zážitek na celý život, ale určitě i řadu důležitých podnětů pro hraní. Semjon Byčkov teď takové impulsy cíleně, laskavě a inspirativně rozdává také.“

„Čím víc víme o životě, čím víc ho objevujeme a poznáváme, tím bohatěji pak naše noty život vyjadřují.“

Sobotní koncert České studentské filharmonie, který bude večer vysílat ČT art, má být vyjádřením podpory a díků všem, kteří statečně, přitom nenápadně a často nepovšimnuti, usilují o to, aby v současném soustředění na zachování zdraví nezapadla nutnost pokračovat i ve vzdělávání…

„Hasiči tu lednovou noc roku 1996 bojovali s ohněm marně, v nejbližších kanálech zrovna nebyla voda…“

„La Fenice bylo místem světových premiér Verdiho oper Ernani, Attila, Rigoletto, Traviata a Simone Boccanegra.“

„Poprvé v Itálii tam byl uveden Rienzi a pak také celý Prsten Nibelungův, jen dva měsíce poté, co Wagner v Benátkách zemřel.“

Benátské divadlo La Fenice před pětadvaceti lety, 29. ledna 1996, shořelo. Už podruhé ve své čtvrttisícileté historii. Historická budova na nevelkém náměstí v jedné z nejstarších částí města, západně od náměstí sv. Marka, naproti kostelu San Fantino, je obnovena opět od roku 2003. Nyní je však kvůli opatřením proti pandemii už mnoho měsíců bez operního a baletního provozu. Příležitostně se v ní konají jen streamované koncerty bez publika. Ty nejbližší, jediné dva v únoru, mají dirigovat Antonello Manacorda a Juraj Valčuha.

„Busseto bylo rozhodujícím místem jeho života.“

„Spolu s Rossinim, Bellinim, Donizettim a Puccinim patří k základním autorům repertoáru La Scaly.“

„Když psal Verdi v Sant´Agatě svou poslední operu, trávil Antonín Dvořák první zimu v Americe.“

Století, na jehož proměňujícím se pozadí se odvíjel život Giuseppe Verdiho a vznikala jeho hudební dramata, vede doslova od Beethovena k impresionismu. V roce 1813, dva měsíce poté, co se v severní Itálii narodil nejhranější operní skladatel současnosti, zněla ve Vídni poprvé sedmá z devíti symfonií tamního pianisty a komponisty. Když publikum obdivovalo jako novinku poslední Verdiho operu, psal Debussy Preludium k Faunovu odpoledni. Slavný Ital zamřel 27. ledna v roce 1901, před sto dvaceti lety. O dva měsíce později měla v Praze premiéru Dvořákova Rusalka.

„Kopatchinskaja se kdesi vyjádřila v tom smyslu, že kultura dokonalosti ničí náš vztah k hudbě. To může být základ veškerého jejího přemýšlení o hudbě.“

„V Bamberku dal Hrůša sólistce široký prostor pro její vlastní emancipaci (a ona to potřebuje!).“

„Orchestr hraje pod Hrůšovým vedením skvěle.“

Jakub Hrůša uvítal v Bamberku houslistku Patricii Kopatchinskaju. Tato mimořádná umělkyně provedla s Bamberskými symfoniky Bartókův Koncert pro housle a orchestr č. 2, dále zazněl výběr Uherských tanců Johannesa Brahmse a Dvořákova Šestá symfonie. Koncert je nadále k dispozici zdarma online.

„Rok 1896 byl pro Dvořáka hektickým obdobím. V porovnání s jarem, létem a podzimem předchozího roku, kdy se vrátil z USA a hodně odpočíval.“

„Dvořákova Devátá symfonie byla v lednu 1896 dosud docela žhavou novinkou.“

„Pod Talichovým vedením, stejně jako později pod Kubelíkovým, Ančerlovým, Neumannovým a Bělohlávkovým, rostla Česká filharmonie do formátu orchestru s rozpoznatelným stylem a zvukem, s výrazným a jedinečným profilem.“

Česká filharmonie počítá svou historii od 4. ledna 1896, právě dnes tedy dlouhou 125 let. Ten den, byla to sobota, měla v pražském Rudolfinu první koncert. Dirigoval Antonín Dvořák, zněla výhradně jeho hudba. Jako v té době již nejslavnější žijící český skladatel stál symbolicky u zrodu nového tělesa zcela logicky. Na koncertě byl ideově přítomen také Bedřich Smetana, který chtěl tradici symfonických koncertů založit už v šedesátých letech, a iniciátoři Společnosti ku vydržování velkého orchestru města Prahy z roku 1882…