„Messiaenovy hudební prostředky jsou až bizarně členité, zároveň však nesmírně čisté. Pěvkyni dávají možnost vystihnout nejjemnější dynamické a artikulační nuance, k nimž má všechny technické a výrazové předpoklady.“
„Ztemnělý sál, s bodovým světlem směřujícím jen na oba umělce, byl dějištěm uměleckého obřadu.“
„Posluchač byl svědkem originálního Zornova autorského přístupu, sledoval nadprůměrný interpretační výkon, zažil sílu hudby, která je hudbou absolutní, hrou bez patetických obsahů.“
Na festivalu Pražské jaro měla ve středu kanadská sopranistka Barbara Hannigan první z pětice svých rezidenčních vystoupení. Ani trochu nešlo o zahřívací kolečko, spíše rovnou o extrém. Písňový recitál se spirituálními díly Oliviera Messiaena a Johna Zorna, do kterého skvěle spolupracující pianista Bertrand Chamayou přispěl dvěma Skrjabinovými skladbami, byl výjimečný dramaturgií i interpretačně. Festival nabídl program dovedený do krajnosti. Takový, jaký v běžné sezóně posluchač nepotká.
8 minut čtení Číst dál…
