PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Závěrečný koncert 33. ročníku Podzimního festivalu duchovní hudby, který se konal 17. října v kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci, patřil Verdiho Messa da Requiem. Moravskou filharmonii Olomouc řídil Leoš Svárovský, Český filharmonický sbor Brno připravil sbormistr Petr Fiala. Sólisty večera byli sopranistka Maida Hundeling, altistka Jana Sýkorová, tenorista Daniel Matoušek a basista Martin Gurbaľ.

„Ze sólistů je nezbytné vyzdvihnout zejména Romana Hozu, který se ujal role Krista.“

„Bylo zřejmé, že členové sboru nepřišli pouze odzpívat.“

„V podání dirigenta Marka Šedivého působilo dílo nejen jako hudba, ale jako skutečný zápas, v němž se utkává tělo, duch a víra.“

Hudba má jedinečnou moc otevírat dveře do jiných časů a jiných řádů. Člověk, který vstoupí do prostoru katedrály a usedne do lavice, se ještě před zazněním prvního tónu ocitá tváří v tvář něčemu, co přesahuje jeho bytí: tichu, architektuře, historii i poselství. Nad kněžištěm ostravské katedrály Božského Spasitele se skví nápis „Kristus vítězí, kraluje, vládne“. Nenápadný a mnohými návštěvníky často přehlížený fragment, jehož obsah se 18. září v rámci Svatováclavského hudebního festivalu propojil s hudbou v jediný celek; s prvními tóny Lisztova oratoria Christus nápis ožil. Zdálo se, že Lisztovo poselství, formulované před více než sto padesáti lety, se znovu stalo přítomností – a Ostrava jeho jevištěm.

„Výkon Martina Šrejmy v hlavní roli si zaslouží nejvyšší uznání.“

„Všichni hráli a zpívali s chutí, vše plynulo jakoby samozřejmě.“

„Závěrečný potlesk diváků byl spontánní a dlouhotrvající.“

Málokoho, kdo se alespoň trochu zajímá o film, minul film Kmotr. Mnohému se v mysli ihned vybaví ústřední melodie filmu, hraná na trubku. A možná také jméno jejího autora, kterým je Nino Rota. Divák s hlubším zájmem o film si připomene i názvy dalších filmů, ke kterým tento skladatel napsal hudbu: Gepard, Silnice, Amarcord, Sladký život… Těch filmů bylo celkem vice než sto padesát! Málokdo však bude vědět, že Rota byl jako skladatel plodný i mimo oblast filmu a že je také – kromě mnoha jiných skladeb – autorem dvanácti oper. Jednou z nich je Florentský slaměný klobouk a právě tuto úspěšně nabídlo Národní divadlo moravskoslezské 14. dubna na pražském festivalu Opera.

„Výstupy tří čínských ministrů zbavil režisér prokletí dvorních šašků, a naopak z nich udělal hlavní hybatele příběhu“

„Luciano Mastro byl Kalafem přesvědčivým a sugestivním. Pevný a mohutný hlas zaplňoval suverénně hlediště a očekávaná árie Nessun dorma se mu povedla tak, že sklidil zasloužený bouřlivý potlesk na otevřené scéně.“

„Princeznou Turandot byla Maida Hundeling, výsostná německá wagnerovská sopranistka. Její hlas je stále mohutnější a průraznější a plnil menší hlediště divadla neuvěřitelným objemem.“

Opera Turandot je poslední operou Giacoma Pucciniho a opera Národního divadla moravskoslezského ji dala jako vánoční dárek svým divákům. Premiéra byla 19. prosince a režijně ji připravil slovinský režisér Rocc, hudebně ji nastudoval šéfdirigent opery Marek Šedivý. Představení bylo nadšeně přijato vyprodaným hledištěm.

„Inscenace režiséra Ondřeje Havelky, dirigenta Jakuba Kleckera a výtvarníků Jakuba Kopeckého a Kateřiny Štefkové navazuje na historické české lidové divadlo, je proto barvitá a zábavná.“

„Zvoleným svěžím tempem navazuje na meziválečnou novou věcnost: mnohem více na neoklasicismus než na expresionismus.“

„Hledat silný příběh není ani nutné, ani možné. I proto Ondřej Havelka vygeneroval do akční smršti tolik milých detailů.“  

Národní divadlo moravskoslezské přivezlo v pátek na festival Janáček Brno svou zbrusu novou inscenaci opery Šarlatán od Pavla Haase, někdejšího Janáčkova žáka. Z odkazu autora, který zahynul v Osvětimi, představil ostravský soubor znovu objevované dílo. Díky vynalézavé režii Ondřeje Havelky a pod nerutinním dirigentským vedením Jakuba Kleckera se tak stalo v autorově rodném městě v životné podobě.

„Premiéra Messa di Gloria v roce 1880 se setkala s velkým úspěchem, ale pak již skladba nebyla za skladatelova života nikdy provedena!“

„Hudba svým výrazem směřuje k emocionálně silným dramatickým příběhům svých nesmrtelných operních postav.“

„Málokdy se podaří, aby všechny složky interpretace oratorního díla dosahovaly tak příkladné spolupráce, vyrovnanosti a kvality.“

Za účasti a s krátkým úvodním slovem arcibiskupa a moravského metropolity Josefa Nuzíka se ve zcela naplněném dómu sv. Václava v Olomouci 19. října uskutečnil závěrečný koncert letošního již 31. ročníku Podzimního festivalu duchovní hudby. V upomínce Pucciniho výročí hráli zlínští filharmonikové a zpíval Český filharmonický sbor Brno se sólisty, ti všichni pod vedením italského dirigenta Paola Gatta.

„Režisér Ondřej Havelka se nechal strhnout nespoutanou a nakažlivou veselostí, která ovšem nikdy nepřekročila hranice vkusu.“

„Hudba Pavla Haase je podivuhodně vyzrálá, janáčkovsky úderná a sdělná, rozpustilá a fantazijně barevná.“

„Inscenace Šarlatána je zdařilá, a to jak po stránce hudební, tak jevištní.“

Operní soubor Národního divadla moravskoslezského připravil na začátek sezóny premiéru jediné opery skladatele Pavla Haase. Inscenaci režijně připravil Ondřej Havelka, hudebně nastudoval a řídil Jakub Klecker a v rolích se představili Pavol Kubáň, Eva Dřízgová-Jirušová, Kateřina Hebelková, Martin Gurbaľ a mnoho dalších. Varietní podívaná s originálně zpracovanou hudbou se stala prubířským kamenem operního souboru.

„Provedení premiéry se ujal druhý dirigent Josef Kurfiřt. Příležitost, kterou dostal, nepromarnil a představení vedl s energií a soustředěně.“

„Ke cti režiséra Jiřího Nekvasila je nutno konstatovat, že se oprostil od romanticko-dramatického vizuálu, vsadil na herecké a pěvecké schopnosti protagonistů a nechal působit sílu a opravdovost hudby.“

„Je to inscenace, co dokladuje vyzrálost a hudební mistrovství autora i celého operního souboru.“

Dramaturgie opery Moravskoslezského divadla přivedla ve čtvrtek 14. prosince na jeviště Divadla Antonína Dvořáka obnovenou inscenaci Čertovy stěny. Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany byla uvedena na tamní jeviště naposledy roku 2014. V režii Jiřího Nekvasila a na scéně Davida Baziky připravil současné hudební nastudování Marek Šedivý, pro jeho onemocnění se provedení premiéry ujal druhý dirigent Josef Kurfiřt. Nové bylo i obsazení rolí a inscenace se dočkala vřelého přijetí.

„Síla hluboce náboženského textu nám neznámého autora překonávajícího staletí, s jehož dobou ani osudem se zcela ztotožnit již nedokážeme, tkví v citu, který se dotýká každé lidské bytosti při pohledu na utrpení vlastního dítěte.“

„Třetí část, Eja Mater, v Andante con moto, čistě sborová, je prostou prosbou o sdílení matčina žalu.“

„Kruh dramatu se uzavřel a někde nad překrásnou klenbou katedrály plyne energie nebeského Amen.“

Dne 21. října 2023 zazněl v dómu sv. Václava v Olomouci slavnostní závěrečný koncert, letos jubilejního, již 30. ročníku Podzimního festivalu duchovní hudby. Oratorium Antonína Dvořáka Stabat Mater, op. 58 v podání Českého filharmonického sboru Brno za nastudování sbormistra Petra Fialy spolu s Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín pod taktovkou dirigenta Leoše Svárovského a se sólisty, sopranistkou Barborou Pernou, altistkou Janou Sýkorovou, tenoristou Tomášem Černým a basistou Martinem Gurbaľem rozezvučelo památné klenby katedrály slovy dávného církevního hymnu.

„Hudební nastudování je výsledkem práce dirigenta Jakuba Kleckera, který stál za dirigentským pultem i při této obnovené premiéře.“

„Orchestr hrál soustředěně, s intonační i rytmickou souhrou a ctil úlohy pěvců.“

„Režijně inscenaci připravil Tomáš Studený a vsadil na jednoduchost a přirozenost jednání postav.“

Záměr vedení ostravské opery uvést v Roce české hudby cyklus všech oper Bedřicha Smetany se naplňuje. Ve čtvrtek 12. října byla po šesti letech opět uvedena inscenace opery Tajemství. Jen málo účinkujících se vyměnilo a podoba inscenace, která měla premiéru 27. dubna 2017, zůstala stejná. Hudební nastudování Jakuba Kleckera a sbormistra Jurije Galatenka v režii Tomáše Studeného na scéně Davida Janoška a v kostýmech Evy Jiřikovské podtrhlo realizaci kvalitní inscenace.

„Význam kultury je pro společnost nesporný, ale přitom její pozice je velmi křehká.“

„Náš festival se snaží být místem, kde jsou předávána poselství.“

„Festival patří mezi ozdoby města Olomouc a těší se zájmu jeho obyvatel.“

Jubilejní třicátý ročník Podzimního festivalu duchovní hudby Olomouc byl zahájen. V letošním roce organizátoři připravili zážitkovou dramaturgii, která spojuje tradiční duchovní hudbu s mladými interprety, vyhledává zapomenuté skvosty a hledá neotřelé kompozice. O festivalu, který začal 23. září a trvá až do 21. října na různých místech Olomouce, jsme si povídali s jeho paní ředitelkou Dobromilou Hamplovou.

„Mozartovo Requiem zvolila dramaturgie pro tento vzpomínkový večer na paměť koncertu, který se zde konal 14. dubna 1878. Podle informací v programu večera ho tehdy prosadil Leoš Janáček, který celý koncert dirigoval.“

„Mozart a Vranický, dva hudebníci, o jejichž přátelství se toho příliš neví, na rozdíl od smyšleného rivalství mezi Mozartem a Salierim. Dějiny si žádají skandály, ale tady šlo o vzájemnou spolupráci a přátelské porozumění.“

„Sbor zněl vyváženě a precizně, zejména v polyfonních částech, soprány byly zvonivé, přesto měkké, alty a tenoři měli hutný zvuk a basy byly úderné a společně s orchestrem vytvářeli zvukově strukturovaný a kompaktní zvuk.“

Oslavy 150 let otevření Besedního domu v Brně pokračovaly pátým abonentním koncertem v řadě s názvem Filharmonie doma. Ve čtvrtek 11. května zaznělo v sále Besedního domu Requiem Wolfganga Amadea Mozarta, Filharmonii Brno vedl dirigent Robert Kružík. Repríza je naplánována na pátek 12. května. Zpívali sólisté Romana Kružíková, Monika Jägerová, Ondřej Koplík a Martin Gurbaľ a Český filharmonický sbor Brno, vedený sbormistrem Petrem Fialou. Před tím ještě zazněla Symfonie D dur Pavla Vranického.

„Soubor si za inscenaci zaslouží obdiv, s jakou pokorou a houževnatostí se do realizace opery ponořili. Je to dílo monumentální, největší tíha odpovědnosti leží na orchestru a sboru, jakkoli jsou stěžejní role obtížné.“

„Sbor byl neustále v pohybu, nastupoval za zpěvu přes hlediště, aby dozpívával za scénou a na jevišti zpěváci neustále přecházeli, aby narušovali statičnost scény. Přesto byl jeho zvuk stále vyrovnaný a to jak v dynamice, tak v jednotlivých hlasech, přičemž výkon sboru byl obdivuhodný.“

„Hvězdou večera byla bezesporu německá sopranistka Maida Hundeling, s plným, silným, poněkud tmavším kulatým sopránem, kterého mnohdy zbytečně nadužívala, ale místy prokázala, že dokáže podat i krásná nosná piana. Zastala obě exponované role, roli Alžběty i roli Venuše.“

V opeře divadla Moravskoslezského se uskutečnila ve čtvrtek 27. dubna předposlední premiéra v sezóně, Tannhäuser Richarda Wagnera. Režie se ujal Jiří Nekvasil, hudebního nastudování a provedení Marek Šedivý, autorem scény byl Daniel Dvořák, kostýmy připravila Marta Roszkopfová a sbormistrem byl Jurij Galatenko. V titulní roli Tannhäusera vystoupil Gianiuca Zampieri, Alžbětou i Venuší byla Maida Hundeling, Hermanna, durynského lanckraběte zpíval Martin Gurbaĺ a Wolframa von Eschenbach vytvořil Jiří Hájek. Dílo je uváděno v německém originále a po stranách jeviště jsou k dispozici české a anglické titulky.

„Libreto k opeře Rozbitý džbán připomíná Gogolova Revizora, jen v něm není tolik satiričnosti a špílců. Je napsán na libreto Petra Kleista a měl premiéru v roce 1942, následně byl skladatel deportován i s rodinou do Terezína.“

„Císař Atlantidy aneb Odepření smrti je rovněž jednoaktovkou, která vznikala již v Terezíně. Hlavním nositelem příběhu je Smrt, která už je unavena a znechucena válkou, odmítá spolupracovat a trpící ranění na bojištích nemohou zemřít.“

„Režie je překvapivě velmi uměřená a spíš akcentuje hloubku poselství. Diktátor zůstává sám, bez pomoci ostatních, když vypadne z invalidního křesla. Smrt si klade podmínku, že lidé zase budou moci zemřít, ale nejprve musí zemřít sám diktátor.“

Viktor Ullmann a jeho jednoaktové opery Rozbitý džbán a Císař Atlantidy aneb Odepření smrti, uvedené v premiéře v Divadle A. Dvořáka 16. února, jsou další položkou cyklu Národního divadla moravskoslezského nazvaného Opery terezínských skladatelů. Cyklus je součástí širšího projektu pražského Národního divadla s názvem Musica non grata. Ostravskému publiku se díla představila v režii slovinského režiséra Rocca, který je rovněž autorem scény, a pod taktovkou dirigenta Jakuba Kleckera. V obou jednoaktovkách byli obsazeni stejní protagonisté, barytonista Boris Prýgl, basista Martin Gurbaĺ, tenoristé Jorge Garza a Luciano Mastro, sopranistky Michaela Zajmi a Markéta Klaudová a barytonista Roman Vlkovič. Kostýmy vytvořila Belinda Radulovič a českého překladu se úspěšně zhostil Jaromír Nohavica, neboť Viktor Ullmann, který je i autorem obou libret, psal německy.

„Je to klasické a české, tak, jak to Smetana napsal, a přece je to jiné. Plné půvabu, hravosti, osvěžené vtipnými gagy a skvěle interpretovanou kouzelnou hudbou.“

„Šest párů mladých tanečníků je nejen technicky precizních, ale jsou i skvělými herci, vytvářejícími malé pantomimické etudy na dané téma.“

„Vesnici dominuje tyrkysová, kroje jsou stylizované.“

V opeře Národního divadla moravskoslezského uvedli ve čtvrtek 15. prosince inscenaci Prodané nevěsty. Tato česká operní „srdcovka“ se vrací do Ostravy po dvanácti létech. Inscenace už byla hrána v koprodukci ve slovinském národním divadle v Lublani od roku 2019 a nyní se přesunula do Ostravy. Nastudoval ji režisér Jiří Nekvasil spolu s dirigentem Markem Šedivým, scénografem Danielem Dvořákem, v kostýmech Sylvy Zimula Hanákové. Choreografie se ujal Lukas Zuschlag, za pohybové spolupráce Jany Tomsové a gagmana Števa Capka, sbormistrem byl Jurij Galatenko. V budově Divadla Antonína Dvořáka vyznělo dílo klasicky, přesto překvapilo svěžestí, humorem a půvabem. Mařenkou byla Veronika Rovná, Jeníkem Martin Šrejma, Kecalem Martin Gurbaľ, Vaškem Václav Čížek, principálem Václav Morys.

„V Ostravě pojali velkorysý plán do roku 2024 nastudovat všechny Smetanovy opery a uvést je v kompletním Smetanovském operním cyklu Ostrava 2024.“

„Rocc realizuje operu jako konverzační komedii, akcentuje přirozené vztahy mezi postavami a vylehčené herecké výkony.“

„Smetanova opera Dvě vdovy zasvítila na ostravském jevišti jako vybroušený klenot a dokazuje, že není potřeba modernizovat opery, ale je potřeba jim dát divadelní esprit a nadhled.“

Poslední premiérou sezóny 2021/22 v opeře Národního divadla moravskoslezského se stala operní klasika Bedřicha Smetany Dvě vdovy. V režii Rocca se 9. června pod taktovkou Marka Šedivého v hlavních rolích představili Lada Bočková, Veronika Rovná, Martin Gurbaľ a Martin Šrejma.