PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny, od čtyř do osmi‘ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro ,samou hudbu‘, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 2. do 8. března?

„Nejpůsobivějším prvkem pro mě byla přirozeně plynoucí hybnost v obou variačních větách, obzvlášť v tak obtížné Ariettě poslední sonáty.“

„Klavír samotný byl v prostřední poloze po celou dobu koncertu ohromně neznělý, rozhodně spíš svazující než osvobozující.“

„A tak jsem včera také tleskal vestoje a svoje názory na koncert si nejspíš budu ještě nějakou dobu přehodnocovat.“

Není divu, že se uvádění posledních třech klavírních sonát Ludwiga van Beethovena stalo tradicí – jednotlivé skladby k sobě hudebně navzájem patří, dramaturgie má myšlenku a dá se snadno nabízet posluchačům, délkou vychází na jeden nevelký recitál. V neděli 21. ledna je v pražském Rudolfinu provedla Mitsuko Uchida v rámci recitálového cyklu Českého spolku pro komorní hudbu. Její vystoupení se vyznačovalo vysokým porozuměním a kulturou, Dvořákovu síň právem téměř vyprodala. Ve zvukovém ohledu se jí ale ne vše podařilo.

„Taková jména, jako Dvořák, Smetana, Janáček, Martinů nám pořád dělají čest a slávu ve světě, byť ne všichni vědí, že jsou to Češi.“

„Dnes se někdy stane, že čínský Brahms je Brahmsovi bližší než leckterý evropský.“

„Když hraju se svými potomky, tak jsou to většinou akce, které nemusíme moc připravovat; když jeden udělá rubato, druhý udělá stejné.“

Rozhovor s Ivanem Klánským vznikal na akademii v pátek 19. května před koncertem, kterým pan profesor mimo jiné oslavil své pětasedmdesáté narozeniny. Povídání s děkanem Hudební fakulty AMU, koncertním pianistou, pedagogem a členem Guarneri tria bylo nejen o tomto koncertu, ale třeba také o aktuální pozici mladých hudebníků ve světě, srovnání asijských a evropských interpretů a o knize s názvem Klavírní myšlení Ivana Klánského Eugenie Koblížkové.

„Při pátrání po tom, proč je Pogorelichova hra tak progresivní, se vyplatí věnovat trochu času příběhu o jeho účasti v Chopinově soutěži ve Varšavě v roce 1980.“

„Pogorelich předložil alternativu, která se ale blíží hříchu.“

„Hlavní část Marche funèbre je svižnější, krajnímu tématu vrací Pogorelich tragickou vznešenost.“

Virtuozita Ivo Pogoreliche je nepopiratelná. Nikdo, kdo poslouchá některé z jeho alb, byť je největší tradicionalista, nemůže popřít, že každý tón, každá fráze, která vzniká pod jeho rukama, přináší neustálá překvapení a vzrušení. Bouřliváka, co před čtyřiceti lety rozvrátil Chopinovu soutěž, si připomínáme chopinovským albem o pět let mladším, z roku 1985. A ponecháváme při tom mezinárodně užívanou podobu jeho příjmení, které ovšem v originále vypadá a zní slovanštěji – Pogorelić.

„Slogan zve k poslechu programů sestavených z těch nejlepších a nejzajímavějších snímků z minulosti festivalu.“

„Kultovní závěrečný večer Last Night of the Proms bude řídit dirigentka Dalia Stasevska.“

„Jiří Bělohlávek označil BBC Proms za největší a nejdemokratičtější festival na světě.“

Londýnský hudební festival BBC Proms se letos koná v jiné podobě. Kopíruje po osm týdnů od poloviny července do poloviny září obvyklý termín, ale prvních šest z nich se odehrává jen ve virtuálním prostoru – vše z nahrávek. Jen poslední dva týdny by se měly uskutečnit už živě v Royal Albert Hall, i když zřejmě bez publika. Festivalu je letos rovných 125 let, ale jeho průběh se musel podřídit opatřením přijatým v Británii proti šíření pandemie.

„Stal jsem se každodenním manželem a tatínkem. To je prostě úžasné.“

„Jedná se o hudbu intimní, nabitou nejzazšími skladatelskými finesami, skládanou pro potěchu ´toho nahoře´.“

„Upínám se k projektům na Dvořákově Praze, protože jsou vidinou návratu ke kvalitě a hloubce velkých symfonických projektů, kterými odjakživa žiji.“

Obecní dům umístil v době koronakrize do liduprázdného hlediště Smetanovy síně alespoň figuríny několika dirigentů: především těch, kteří tam v poslední době dirigovali při Pražském jaru Mou vlast. Je mezi nimi i Jakub Hrůša. V posledních týdnech byl ovšem šéfdirigent Bamberských symfoniků v Praze k potkání i naživo. Mnohem častěji než jindy…

„Podle vzpomínek doprovázela koncert elektrizující atmosféra.“

„Právě operní repertoár pod Abbadovou taktovou dostává opravdu grády.“

„Murray Perahia se v interpretaci nepodobá žádnému jinému.“

Digital Concert Hall je z důvodu koronavirové pandemie zdarma. Nabízí hodiny a hodiny kvalitní hudby napříč hudební historií, dirigenty i sólisty. Je plná nejrůznějších perliček, dokumentů, výpovědí a vzdělávacích programů. Já předkládám svůj osobní playlist, ke kterému se pravidelně vracím. Snad udělá radost i vám.