„Verdiho Messa da Requiem, zhudebnění umělecky mimořádné, nestandardní, bylo letos vhodným řešením. Jde o skladbu ani trochu všední, o skladbu jedinečnou.“
„Nejde o teatrální či operní hudební výraz, ale o realismus ve vyjádření textu. Ne o operní ztvárnění liturgického textu, o světský přístup, ale o ušlechtilou a důstojnou posvátnost.“
„V Dies irae bylo vše, kvůli čemu je toto dílo posluchači milováno. Určitě však existují provedení i nahrávky, kde je přítomno přinejmenším ještě víc niternosti.“
Festival Pražské jaro uzavřelo čtvrtý červnový den Verdiho Rekviem. Nevázalo se k žádnému výročí, nemělo žádnou zvláštní symboliku, figurovalo na konci třítýdenní přehlídky jako mezinárodně rozkročený výjimečný interpretační čin. Provedení vedené Danielem Gattim poskytlo naprosto logické, vhodné a dobré vyvrcholení a zakončení předchozích programů. Bylo především důstojné. Pokud snad nebylo přímo strhující, nevadí. Jde o duchovní hudbu, která opravdu nemusí nutně být prvoplánově tou pověstnou „sedmadvacátou“ Mistrovou operou.
5 minut čtení Číst dál…