Symfonická báseň Vltava je nejhranější částí cyklu Má vlast a jako The Moldau zcela jistě i světově nejznámější melodií v odkazu české klasické hudby. Od roku 1952 zaznívá každoročně v rámci kompletní šestice básní při ikonickém zahájení festivalu Pražské jaro, ale často také v koncertních programech, zejména v zahraničí, figuruje samostatně. Poprvé zazněla v Praze na Žofíně 4. dubna 1875, tedy právě před sto padesáti lety.

Smetanovu Mou vlast, tedy i Vltavu, hraje letos 12. května pro Pražské jaro po několika letech opět Česká filharmonie, a to tentokrát poprvé s šéfdirigentem Semjonem Byčkovem.

Samostatnou premiéru měla Vltava jako druhá část budoucího cyklu při koncertě orchestrálního sdružení Philharmonia/Filharmonie, spojujícího oba tehdejší pražské divadelní orchestry. Jen o pár týdnů dříve zazněla na Žofíně v premiéře symfonická báseň Vyšehrad. Obě díla složil Smetana na podzim roku 1874, Vltavu psal celou už definitivně hluchý.

Ve sbírkovém fondu pražského Muzea Bedřicha Smetany, součásti Národního muzea, je autograf Vltavy uchováván v trezoru, za velmi přísných klimatických podmínek. Čtyřiašedesátistránková partitura vyšla k 200. výročí skladatelova narození v roce 2024 jako faksimile.  

Až do roku 1880 se provedení Vltavy dirigovalo přímo ze Smetanova autografu. Pak vyšla partitura i orchestrální hlasy tiskem v hudebním nakladatelství Františka A. Urbánka, s nímž Smetana uzavřel o rok dříve nakladatelskou smlouvu. Rukopisné partitury celého cyklu zůstaly v držení Urbánkova nakladatelství až do roku 1926. Až soudní spor o vlastnictví rukopisů mezi dědici nakladatele a Smetanovou rodinou vedl nakonec k dohodě obou stran, že všechny vzácné prameny společně odevzdají do úschovy Národnímu muzeu. Odtamtud pak byly v roce 1930 předány do nově založeného Muzea Bedřicha Smetany.

Foto: Muzeum B. Smetany, Wikipedia - volné dílo, Bärenreiter, Petr Veber

Facebook X E-mail WhatsApp