„Vnímat druhou symfonickou báseň Mé vlasti jen jako popis toku řeky Vltavy, by bylo hodně zjednodušující.“

„Má vlast dovršuje skladatelův dlouhý vývoj, ve kterém bylo konstantou něco víc, něco vznešenějšího, než jen programní hudba. Totiž víra v perspektivy jeho národa.“

„Důležité je, aby Má vlast v interpretaci symbolizovala naší identitu tak, jak byla zamýšlena a koncipována: bez velkého patosu a nacionalismu.“

Vltava je druhá ze symfonických básní tvořících cyklus Má vlast. Premiéru měla 4. dubna 1875. Na 8. prosince však připadá výročí jejího dopsání, v Roce české hudby 2024 stopadesáté. Bedřich Smetana byl v té době, na sklonku roku 1874, už druhý měsíc hluchý.

Symfonickou báseň Vltava komponoval Bedřich Smetana mezi 20. listopadem a 8. prosincem roku 1874. Pracovat na ní začal pouhé dva dny po dokončení básně Vyšehrad a do rukopisné partitury Vltavy po uzavření kompoziční práce zaznamenal, že ji složil za pouhých devatenáct dnů. Nebylo by divu, kdyby tím vyjadřoval uspokojení, že může dále s plnou intenzitou tvořit. Je tam však i poznámka: Jsa úplně hluchým!

Problémy se sluchem se u Smetany začaly ozývat během léta roku 1874. Začaly halucinacemi, pokračováním bylo zaléhání uší, závratě a hvízdání v uchu… Léčba nepomáhala. Smetana, stojící v té době ještě v čele opery Prozatímního divadla, musel divadelnímu družstvu 7. září sdělit, že ztrácí sluch. A od 20. října neslyšel už ani na jedno ucho….

Od podzimu před 150 lety, bez možnosti být výkonným umělcem, tedy i s klesajícím finančním krytím životních potřeb rodiny, začal být Smetana čím dál častějším hostem u Žofie, dcery z prvního manželství, provdané za lesmistra Josefa Schwarze. V myslivně v Jabkenicích, kde našel péči a zázemí v kruhu širší milující rodiny, žil od roku 1875; od roku 1876, kdy už nemohl dále udržet byt v Praze, potom trvale. Až do konce života, tedy do jara roku 1884. Jeho životní pouť se po krátké hospitalizaci nicméně uzavřela v Praze.

V Jabkenicích napsal symfonické básně Z českých luhů a hájů, Tábor a Blaník, oba smyčcové kvartety, klavírní cykly Sny a České tance, dua pro housle a klavír Z domoviny, cyklus Večerní písně, mužské i ženské sbory, Pražský karneval a tři ze svých oper – Hubičku, Tajemství a Čertovu stěnu.

Vnímat druhou symfonickou báseň Mé vlasti jako popis toku řeky Vltavy? To by bylo hodně zjednodušující. Ano, má jakési slovní vodítko, má plynule se prolínající části Prameny Vltavy, kde dvě flétny symbolizují Teplou a Studenou Vltavu, má vracející se hlavní Téma Vltavy, má Lesní téma, Svatební scénu s charakteristickou polkou, Noční scénu jako tanec víl a lesních divoženek v měsíčním svitu, zachycuje „staré hrady“ i (dnes už neexistující) peřeje Svatojánských proudů, připomíná motivem z Vyšehradu řeku v Praze a evokuje Vltavu mizící v dálce se závěrečnou akordickou tečkou na soutoku s Labem u Mělníka… Nicméně Má vlast, tedy i Vltava, především dovršuje skladatelův dlouhý vývoj, ve kterém bylo konstantou něco víc, něco vznešenějšího, ne jen řešení obsahů programní hudby. Totiž víra v perspektivy jeho národa.

Téma Libušina proroctví se stalo skladatelovou klíčovou myšlenkou. Od slavnostní opery ho vedla k obdobnému ztvárnění národního tématu v symfonickém žánru. První novinové zprávy tlumočily jeho záměr „přistoupit k větším orchestrálním skladbám Vyšehrad a Vltava“, další články o něco později hovořily o tom, že „…Smetana komponuje celý cyklus symfonických básní pod jménem všeobecným Vlast s pododdíly Říp – Vyšehrad – Vltava – Lipany – Bílá hora atd., řídě se vůbec nejdůležitějšími momenty naší slávy i neštěstí našeho“. Je z toho zřejmé, že určitou představu o budoucí Mé vlasti měl už v letech 1872 a 1873.

Vltavu je asi nejlepší chápat jako obraz rodné země, pro kterou je řeka životní tepnou. Jako okouzlený pohled na svou vlast a její přírodní atmosféru, na krajinu, historii a na současný život. Podobné zachycení řeky je v evropské hudbě stejně unikátní, jako je bezprecedentně a neopakovatelně jedinečná – svou koncepcí i estetikou – celá Má vlast. Přítomna je v druhé ze symfonických básní i tónomalba. Avšak podstatnější je, že přírodní motiv dovedl skladatele k široce rezonujícím intonacím a národní idea k žánrovým hudebním epizodám, majícím ovšem obecnější myšlenkovou platnost.

Někdy se zmiňuje, že se Smetana nechal inspirovat zvukem pramenů řeky, když v roce 1867 pobýval na Čeňkově pile v Pošumaví. Tam ovšem soutokem říček Křemelná a Vydra vzniká řeka Otava. Vltavu, včetně Svatojánských proudů jižně od Prahy, však samozřejmě znal. A Vltavu pod Vyšehradem jako Pražan neméně.

Ideální interpretace Vltavy (a celé Mé vlasti) je taková, kdy panuje rovnováha lyrického a epického, svátečního a spontánního, promyšleného a prožitého, českého a světového. U druhé z básní to znamená, že by měla znít výrazně jemně a lyricky, odlehčeně a mile, že by měla vyprávět. Polka nemusí být nutně příliš zemitá, měsíční noc může být v zasněnosti až trochu impresionistická. Svatojánské proudy nemají vyznívat zbytečně břeskně, kontrasty mohou být smířlivé a opakovaná pozastavení vším, jen ne manýrou. Závěrečné dva akordy ať jsou pak dostatečně určité pro ukončení, ale přesto měkké.

Důležité je, aby Má vlast symbolizovala naši identitu takovým způsobem, jak to autorem bylo zamýšleno a koncipováno: vznešeně, ale bez velkého patosu a prázdného nacionalismu. Pak se dost dobře nemůže stát, že by Vltava byla vnímána jako poněkud ohraná skladba. Ona totiž patří k těm, které nezevšední.

Když měl před sebou Jakub Hrůša hostování s Bamberskými symfoniky na Pražském jaru 2019, aby festival otevřeli Mou vlastí, tak z radosti – pro rodinu a přátele, při studiu a pro inspiraci – vytvořil podle vlastního vyjádření ochutnávku hudebního i slovního obsahu všech šesti symfonických básní Mé vlasti. S vědomím, že jde o věc kulturně známou, ale vlastně jen povšechně – tak nějak „zhruba“, jak říká, ale nikoli v detailu. V naději, že by jeho slovní shrnutí dostupných dobových vyjádření k obsahu a poselství Mé vlasti, doprovázené Smetanovou hudbou, mohlo zaujmout i širší hudbymilovné publikum, poskytl tehdy svého „audiovizuálního průvodce“ portálu KlasikaPlus.cz ke zveřejnění. Vracíme se nyní k jeho představení Vltavy:

…………….

Věděli jste, že…

…ústřední motiv Smetanovy Vltavy se vyskytuje v populární lidové písni ze šestnáctého století La Mantovana, poprvé se v tisku objevující ve sbírce madrigalů z roku 1600? A že tato melodie, známá později jako Ballo di Mantova a Aria di Mantova, měla podobu písní s texty v nejrůznějších jazycích – ve vlámštině jako Ik zag Cecilia komen, v polštině Pod Krakowem, v rumunštině Carul cu boi, v ukrajinštině Kateryna Kučerjava a ve Skotsku jako My mistress is prettie?

…úvahy o původu tématu Vltavy v české lidové písni Kočka leze dírou, proměněné Smetanou do moll, jsou nepodložené?

…ve Švédsku existuje názor, že se Smetana pro jeden z motivů inspiroval švédskou lidovou písní?

…izraelskou hymnu Ha-Tikva složil Samuel Cohen podle stejného motivu, charakteristického pro Smetanovu Vltavu?

…Vltava byla použita do amerického filmu Strom života z roku 2011?

…na melodii Smetanovy symfonické básně nazpíval na začátku normalizace Karel Gott píseň Vltava s textem Jiřího Štaidla?

…osmého prosince 1890, šestnáct let po dokončení Vltavy, se narodil v Poličce Bohuslav Martinů, který pak vypomáhal v roce 1919 jako houslista v orchestru Národního divadla a dostal se s ním na jeden z prvních velkých zahraničních zájezdů po vzniku Československa? A že na programu koncertů v Paříži, Ženevě, Bernu, Curychu a v Londýně, dirigovaných Karlem Kovařovicem, byl samozřejmě nejen Dvořák, Suk, Novák a Foerster, ale i Smetana?

…………….

V tomto smetanovském SeriáluPlus čtěte také články Rok 1874, Má vlast ve třech stoletích a Libušino proroctví.

Foto: Pixabay / vabalk, archiv Klasiky+, Wikipedia / Karel Liebscher / volné dílo