„Všimněte si nás: trpíme nedostatkem, což vám nechybíme, že pořád mluvíte o sjezdovkách, hospodách a krámech a klasika nic!?“ 

„Navrhl bych vytvoření jednoho hlasu, který se opírá o ideálně celou komunitu, nebo alespoň o její aktivní část.“

„Myslím, že byste si jméno takové osobnosti – která už snahu se projevit, a tím i trochu zprofanovat a nést kůži na nejistý trh, projevila – dokázali dosadit.“

Na pochopitelné, ale roztříštěné snahy upozorňovat politiky na svět klasické hudby, trpící opatřeními proti pandemii, reaguje ředitel Jihočeské filharmonie Otakar Svoboda. Za lepší by považoval najít někoho, kdo by mluvil za celou komunitu. Jak píše, raději jednu výraznou osobnost – přesahující svým věhlasem muzikantkou obec – než různé spolky, sestavy, výbory či komise.

Omlouvám se za trochu expresivní titulek, ale chtěl jsem jednak přilákat vaši pozornost… a pak: je to asi dost přesné pojmenování. Všimli jste si, kolik hlasů od začátku pandemie už vykřikovalo směrem k ministerstvu, celé vládě, všem zodpovědným… a vyčítalo jakési zapomínání na tento obor? Není skoro týdne, aby se neobjevil další. Všimněte si nás: trpíme nedostatkem, což vám nechybíme, že pořád mluvíte o sjezdovkách, hospodách a krámech a klasika nic!?

To je jistě chvályhodné, ale jaký asi bude výsledek? Volá Pepa, co je málo známý, ale zase dokáže vybrané peníze na základě svého výkřiku spravedlivě rozdělit potřebným. A pak Standa, co je daleko obecně známější… a neznamená to, že lepší muzikant. Ten dojde až hodně nahoru, ale výsledek se jaksi nedostavuje. Pak je tu plejáda více či méně bezejmenných. Tedy samozřejmě z hlediska laického; zasvěcení vědí, ale ti peníze nepřidělují, nerozhodují.

A pak, a v tom vidím největší problém, tady máme řadu organizací, sestav, aktivit, výborů, sborů, rad, asociací…, které si jedou tak trochu po svém a každá se více méně bez konkrétní opory tváří jako ta nejdůležitější. Píší vážné maily se sofistikovanou strukturou a vycizelovanou argumentací. Až se to často nedá ani dočíst.

A výsledek? Zase – nic moc. Tak co dělat? Nejsem spasitel, ale kdybych to mohl ovlivnit, navrhnu jednoznačné propojení. Vytvoření jednoho hlasu, který se opírá o ideálně celou komunitu. A nebo alespoň o její aktivní část. Kdyby se dokázala propojit, což je dnes při naší narůstající elektronické zkušenosti dost jednoduché, mohla by se shodnout na jednom postupu. Není to tak těžké, vždyť více méně všichni chtějí to samé. A pak by si zvolili výraznou osobnost, přesahující svým věhlasem hrany obce samotné. Prostě někoho, kdo bude mluvit – a oni budou poslouchat. Protože jinak je svým věhlasem zažene do defenzívy. A to politici zpravidla nechtějí.

Myslím, že byste si jméno takové osobnosti – která už snahu se projevit, a tím i trochu zprofanovat a nést kůži na nejistý trh, projevila – dokázali dosadit. Ta by se stala hlásnou troubou. A současně by se oslabil význam těch samozvaných spolků, sestav, výborů, komisí, rad a podobných seskupení. Takže dvě mouchy…. Co vy na to?

Foto: Wikipedie, Ministerstvo kultury, Český rozhlas Č.Budějovice