Ve věku sta let zemřel skladatel a muzikolog Zdeněk Šesták, výrazná osobnost českého hudebního života druhé poloviny dvacátého a počátku jednadvacátého. století. Zanechal po době rozsáhlé skladatelské dílo zahrnující symfonie, koncerty, smyčcové kvartety, písně i sborovou a duchovní hudbu. Neméně významná byla jeho dlouholetá badatelská práce, díky níž se podařilo znovu objevit a veřejnosti přiblížit tvorbu citolibské skladatelské školy – odkaz muzikantů působících v osmnáctém století v jeho rodišti nedaleko Loun.

Zdeněk Šesták vystudoval skladbu na Pražské konzervatoři, kde byl žákem Emila Hlobila a Miroslava Krejčího, a současně se věnoval hudební vědě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium však nemohl ve své době dokončit. Po absolvování konzervatoře nastoupil na vojenskou službu a později působil jako flétnista ve Vojenské divizní hudbě ve Slaném. Pracoval také jako lektor a osvětový pracovník v Ústředním domě lidové tvořivosti a v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Od roku 1957 se už věnoval především svobodnému povolání skladatele a hudebního badatele.

Výraznou kapitolu jeho profesního života představovalo působení v Československém rozhlase. V letech 1968 a 1969 zastával funkci ústředního dramaturga symfonické, komorní a vokální hudby. Na počátku devadesátých let se zároveň vrátil k nedokončenému univerzitnímu studiu a po jeho završení přednášel na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy hudební regionalistiku.

Jako skladatel Šesták vytvořil rozsáhlé a žánrově rozmanité dílo, je autorem řady symfonických kompozic, houslových koncertů a smyčcových kvartetů, ale také písňové, sborové a duchovní tvorby. K jeho významným dílům patří například Symfonická fantazie, Symfonie č. 5 Chronos, Symfonie č. 6 Věčný nepokoj srdce, Koncert pro housle a orchestr č. 2 Jan houslista nebo smyčcové kvartety Soliloquia a Hledání světla. Ve vokální tvorbě často využíval latinské liturgické a biblické texty.

Vedle vlastní kompoziční práce se po desetiletí věnoval hudební historii svého rodného kraje. K zájmu o cítolibské skladatele ho přivedl objev starých partitur v místním kostele v roce 1946. Následný výzkum archivních pramenů vedl k postupnému znovuobjevení tvorby Václava Jana Kopřivy, Karla Blažeje Kopřivy, Jana Adama Galliny, Jana Nepomuka Venta, Jakuba Lokaje a dalších hudebníků působících v Cítolibech v osmnáctém století. Šesták se zasloužil nejen o odborné zpracování jejich odkazu, ale také o vydávání a uvádění jejich děl. Cítolibskou skladatelskou školu tím pomohl zařadit mezi významné kapitoly českého hudebního klasicismu.

Za svou skladatelskou i badatelskou práci získal řadu ocenění. V roce 2006 obdržel uznání Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 za přínos filozofii vzdělávání, o dva roky později Cenu Ministerstva kultury České republiky za celoživotní přínos české kultuře v oblasti hudby a v roce 2013 Zlatou cenu OSA za celoživotní dílo. Byl také čestným občanem Loun a rodných Cítolib.

V roce 2025, kdy oslavil sté narozeniny, připomněla jeho osobnost a tvorbu řada koncertů po celé republice. Společnost českých skladatelů uspořádala jubilejní koncert v pražském Sále Martinů a Český rozhlas Vltava odvysílal desetidílný cyklus Osudy Zdeňka Šestáka, vycházející z monografie Viktora Bezdíčka Hledání světla: Portrét skladatele Zdeňka Šestáka.

Zdeněk Šesták se narodil 10. prosince 1925 v Cítolibech u Loun a zemřel 21. srpna 2026 v Praze.

***
Příspěvek k osobnosti skladatele portál KlasikaPlus.cz vydal v den jeho stých narozenin v rubrice Pohledem Petra Vebera pod titulkem Zdeněk Šesták má ‚splněno‘.

foto: Jindřich Nosek / Wikipedia, archiv KlasikaPlus.cz

Facebook X E-mail WhatsApp