PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Bylo skvělé, že se na finálovém večeru žádné z uvedených děl neopakovalo.“

„Kento Satsuma je na Janáčkově akademii múzických umění zároveň studentem oboru dirigování.“

„Klavír pod prsty Elišky Tkadlčíkové doslova zpíval.“

V plzeňské Měšťanské besedě proběhlo finále 35. ročníku Smetanovské klavírní soutěže. O ceny s orchestrem Plzeňské filharmonie hráli čtyři účastníci nejvyšší, třetí věkové kategorie do třiceti let. Slyšeli jsme výkony dvou japonských klavíristů, kteří ale studují hru na klavír v České republice a dvou studentů Akademie múzických umění v Praze. U klavíru se 27. března vystřídali Kento Satsuma, Rikako Shinano, Daniel Boura a Eliška Tkadlčíková. Filharmoniky řídila Miriam Němcová.

„Vivaldiho hrál kompletní soubor s nakažlivou vitalitou a Hudeček si střihl bravurní dueta s Vernerem.“

„Hudba dováděla, mužské hlasy zněly furiantsky i recitativně, zejména v podání houslisty Matouše Pěrušky.“

„Publikum uvedl do obrazu violoncellista souboru Pavel Verner, který přiblížil, zdůvodnil a zpropagoval změnu žánru v programu koncertu.“

Na pódium koncertního sálu Pražské konzervatoře, kde se 25. března konal šestý koncert 33. ročníku festivalu Svátky hudby v Praze, uvedl Václav Hudeček opět dva komorní soubory – mladší Trio Bohémo a renomované Kvarteto Apollon. Kouzelně vystavěný program upoutal bizarní dramaturgií, která nabídla hudbu Vivaldiho, Liszta, Vičara a po přestávce úpravy skladeb šestice matadorů z hudby „druhého břehu“ aneb ze světa jazzu.

„Večer byl především oslavou nadcházejícího jubilea předního českého skladatele Jiřího Temla.“

„Přirozeným vrcholem koncertu se stal Temlův cyklus žalmů pro baryton a varhany.“

„Vedle Temlovy tvorby mne zaujala interpretace Dvořákových písní, moc zajímavé bylo také připomenutí zřejmě neprávem zapomenutého Josefa Kličky.“

Gotická katedrála svatého Bartoloměje zažila 25. března pozoruhodný koncert k poctě předního českého skladatele Jiřího Temla, jehož působení v Plzni významně formovalo. Na koncertě se představil barytonista Roman Janál a varhanice Irena Chřibková a programu logicky dominovala tvorba brzy devadesátiletého jubilanta, zastoupena byla také tvorba Antonína Dvořáka, Josefa Kličky a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.

„Jiří Vodička uložil skladbě výrazově ztemnělý nádech gradačního napětí, jejž přesvědčivě saturoval pečlivě stupňovanou dynamikou a šustivě zastřeným tónem.“

„Zdálo se, že skladba až příliš vystupovala sama za sebe bez originálnějšího dirigentského přičinění – jako by posluchač měl k dispozici pouze Šostakoviče bez Byčkova.“

„Do čtvrté věty Česká filharmonie vstoupila s expresivní nesmlouvavostí.“

Programově homogenní, ale co do interpretačních výkonů rozmanitý večer 26. března prožili posluchači během rudolfinského vystoupení České filharmonie, při němž kromě dirigentského umění Semjona Byčkova zazářila proslulá virtuozita Jiřího Vodičky. Houslový koncert a moll a Pátá symfonie Dmitrije Šostakoviče získaly díky skvělé souhře orchestru a sebejisté dirigentské perspektivě žádoucí punc svěžesti a modernosti, které si díky očekávané agresivnosti a disonantní sytosti ničím nezadaly s vysokým evropským standardem v provádění klasické literatury avantgardní hudby.

„Pozdně romantický německý repertoár si žádá opravdové herectví, jen zpívat nestačí.“

„Herodes, Loge a ostatně i Siegfried, to jsou dary, které skladatelé nadělili tenoristům.“

„Laca i Štefa jsou role, po nichž bych okamžitě skočil.“

Drážďanský hudební festival do Prahy 1. dubna přiveze koncertní provedení opery Richarda Wagnera Siegfried. Po loňském úspěchu koncertního provedení Wagnerovy Valkýry bude mít letos české publikum možnost uvidět a hlavně uslyšet Siegfrieda poprvé v historicky poučené interpretaci. Koncertní provedení, na němž se pod taktovkou Kenta Nagana představí Drážďanský festivalový orchestr spolu s Concerto Köln, slibuje inovativní zvuk, který si budou moci následně vychutnat i diváci na hostováních v Philharmonie de Paris, Kolínské filharmonii a samozřejmě v Drážďanech. V hlavní roli se představí belgický tenorista známý především z německých divadelních scén Thomas Blondelle, pro nějž to bude dvojitý debut – v roli i v Praze.

„Zapamatujte si slovo ‚imerzivní‘ – imerzivní divadlo, imerzivní zážitek, podle Tomáše Pilaře je to nejaktuálnější trend současné hudební inscenace.“

„Nejlepší složkou večera byl nakonec samotný prostor Anežského kláštera, který tvůrci mohli využít ještě více.“

„Upřímně závidím Tomáši Pilařovi, že si může takto plnit své sny. Velmi jeho vizi rozumím.“

Pražský filharmonický sbor slaví jubilejní 90. sezónu a v rámci oslav připravil pro publikum  poměrně originální hudební zážitek v Anežském kláštere. Jedná se o takzvanou imerzivní inscenaci, ve které se klasická hranice mezi pódiem a publikem stírá, a divák se tak stává součástí produkce. Autorem celého projektu byl Tomáš Ondřej Pilař, režisér a umělecký šéf opery Jihočeského divadla. Sbor nechal zpívat v různých prostorách kláštera na ploše padesáti minut asi sedm skladeb současných tvůrců a také jeden chorální kus.

„Mimořádné setkání tří mistrů.“

„Chéreau našel přesný, zdařilý a kongeniální výklad. Zběsilé panoptikum pekla a beznaděje. Naštěstí se vyhnul plakátové aktualizaci.“

„Janáčka diriguje na tomto záznamu dvaaosmdesátiletý Boulez vysoce dramaticky a vyhroceně.“

Nahrávka Janáčkovy opery Z mrtvého domu pořízená v létě 2007 na festivalu v Aix-en-Provence zachycuje vídeňskou inscenaci, která jako koprodukční putovala po celém světě, včetně La Scaly a Metropolitní opery. Stáli za ní režisér Patrice Chéreau a dirigent Pierre Boulez, jehož sté výročí narození se připomíná letos v březnu. Jejich komplexní audiovizuální podoba divácky a posluchačsky náročného díla se v divadelním provozu i na DVD záhy stala legendou. Po téměř dvou desetiletích čím dál zřejmější.

„Umělec, jehož život byl přesným opakem uměleckého snobství.“

„Při hraní se zdržoval jakýchkoli projevů, které by odpoutávaly pozornost od hudby.“

„Častokrát jsem se od něho naučil na společném pivu víc než na hodině.“

Každý raz zomrie, a aj tak sme vždy smutní. Podobná, i keď omnoho silnejšia melanchólia, ako keď čítame knihu, ktorej koniec sa dá vidieť podľa jej hrúbky na pravej strane. Alebo na koncerte, kde znie Schumannova Fantázia, ktorá odchádza pomaly dostratena… V sobotu 8. 3. náhle zomrel  Ivan Gajan.  Niet na Slovensku klaviristu, ktorý by nevedel, o koho ide.

„Schopnost mít vibrato pod kontrolou je takový identifikátor kvality hlasu.“

„Nejsem velkým zastáncem tematizování ženských skladatelek, ač si uvědomuju, že jistá forma historického ospravedlnění je na místě.“

„Nechci naši práci dělat na autopilota, proti tomu bojuji v sobě i kolem sebe – je to jediná zbraň, kterou my umělci máme proti nevyprodaným sálům.“

Naše přední koncertní mezzosopranistka Bella Adamova se narodila v Grozném v Čečensku a vyrostla v Praze. Své hudební znalosti získala mj. na školách v Kolíně nad Rýnem, Hannoveru, Londýně či Basileji. Během dubna ji čeká několik důležitých koncertů: na začátku měsíce vystoupí na koncertu s Collegiem Colloredo v rámci koncertní řady Collegia 1704, načež ji čeká vystoupení ve Žďáru nad Sázavou, na festivalu Opera se představí v pásmu Písně mrtvých duší a 9. dubna debutuje se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, s nímž uvede písně Almy a Gustava Mahlerových.

„Debut virtuosky Himari byl mnohem úspěšnější než v případě dirigenta.“

„Himari oslnila publikum pestrou škálou virtuozity.“

„Dirigent ve všech kompozicích hravě a zpěvně interpretoval lyrické pasáže.“

Velký sál berlínské Filharmonie zažil minulý týden úžasný debut mladičké japonské houslové virtuosky Himari, třináctileté studentky Curtisova hudebního institutu ve Filadelfii. Na třech koncertech stanul po jejím boku čtyřiašedesátiletý německý dirigent Sebastian Weigle, který u světoznámého orchestru Berlínských filharmoniků rovněž debutoval. Ovšem jako rychlý záskok za slavného maestra Zubina Mehtu.