Jana Vöröšová, Jakub Rataj a Šimon Voseček jsou tři současní skladatelé, jejichž díla letos uvede Mezinárodní hudební festival Pražské jaro ve světové premiéře. PKF – Prague Philharmonia pod taktovkou mladého britského dirigenta Bena Glassberga, vítěze soutěže v Besançonu, uvede na koncertě 19. května orchestrální dílo Hypnos od Šimona Vosečka. Skladba, kterou Jakub Rataj nazval æther, počítá s neotřelou kombinaci smyčcového kvarteta, klavíru, hoboje a těreminu; zazní 24. května. Novinku Jany Vöröšové nazvanou Atlas mraků chystá Saxofonové kvarteto Bohemia na 26. května. Festival s objednávkou oslovil trojici mladých autorů, v jejichž tvorbě se – slovy ředitele Romana Bělora – dnešní svět zrcadlí pokaždé jedinečným způsobem. „Stejně jako mraky, i hudba je podobně mnohovrstevná,“ říká o Atlasu mraků Jana Vöröšová. Tóny saxofonu jsou pro mnohé lidi zatíženy asociacemi na jazzovou hudbu, autorka proto chtěla najít trochu jiný než obvyklý zvuk a předepsala rozšíření souboru o akordeon. Absolventka AMU a Královské konzervatoře v Bruselu nedávno rovněž vyhrála skladatelskou soutěž České filharmonie. Šimon Voseček je skladatel působící od roku 2002 ve Vídni, na mezinárodní úrovni sklízí v poslední době úspěchy zejména díky komorním operám, ale v Praze jeho hudba příliš často nezní. Dílo nazvané Hypnos rozvíjí atmosféru nočních scén jeho zatím poslední opery Hybris z roku 2016. „Hypnos nesleduje konkrétní hudební program, jde spíš o atmosféru někde na hraně vědomí a podvědomí,“ říká skladatel. Svou hudbu popisuje jako spíše konzervativnější. Novodobé techniky instrumentální hry nejsou podle něj nezbytné pro novodobost hudby samotné – takže partitura Hypnos v podstatě nepřináší zásadně jiné technické nároky, než ty, které byly běžné už před rokem 1945. Jakub Rataj je naopak skladatelem, jehož práce přesahuje do světa zvukových instalací a performancí inspirovaných lidským tělem – pohybem, dechem, pulzem a gesty. Právě proto použil ve své skladbě těremin, který i po sto letech vzbuzuje pozornost, protože se ovládá bez doteku, pouze pohybem paží, dlaní a prstů. „Název skladby æther je skrytým věnováním nástroji z roku 1919, původně známému jako ætherphon,“ uvedl. Těremin má mimořádný frekvenční rozsah a charakteristickou zvukovou barvu vzdáleně připomínající lidský hlas. Jedním z prvních skladatelů, kteří pro těremin komponovali, byl Bohuslav Martinů. I jeho hudba na koncertě zazní. – Ještě jednu položku však má koncertní řada soudobé hudby na letošním Pražském jaru: hostování souboru Ensemble Intercontemporain. V Praze byl na festivalu už čtyřikrát, z toho dvakrát dokonce se svým zakladatelem Pierrem Boulezem v roli dirigenta. Tentokrát přiveze úplné novinky – skladbu Bruna Mantovaniho, kterou premiéroval zcela nedávno, a nové dílo Miroslava Srnky vzniklé pro Filharmonii v Los Angeles. V Praze zazní v evropské premiéře.

Foto: Pražské jaro

Facebook X E-mail WhatsApp