PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Přijde mi zajímavé, že se u nás Boulezově hudbě téměř nikdo nevěnuje, zatímco na Západě zažívá obrovský ‚boom‘.“

„Soutěže však, až na pár výjimek, nejsou zárukou, že se člověk někam dostane.“

„Čím dál více se tlačí na uniformitu, na přesný opak něčeho osobního.“

Marek Švejkar je klarinetista, zároveň velice všestranná osobnost. Působil osm let v Paříži, mimo jiné také na prestižní pařížské Conservatoire National Supérieur, studijní pobyty ho dále zavály k mentorům do Itálie, Norska, Finska, Nizozemí a dalších míst. Kromě sólového vystupování se věnuje doktorskému výzkumu, pedagogice, opernímu zpěvu a zároveň vystudoval hru na klavír. Neobvyklý a velmi podnětný rozhovor začíná u tvorby debutového CD u Supraphonu a dotýká se mimo jiné Švejkarova vystoupení 23. července v rámci Festivalu Krumlov.

„‚Použijte své znalosti, svůj mozek, své srdce, abyste se dostali hluboko do hudby,‘ radí Maxim Vengerov adeptům houslové hry.“

„Zařazením dalších kompozic tvůrci programové skladby upřednostnili hudbu 20. století.“ 

„Slovenská filharmonie pod vedením Daniela Raiskina potvrdila své kvality předního orchestru.“

Letošní 34. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov pokračoval v sobotu 12. července večer v zámecké jízdárně symfonickým koncertem. V podání jeho hlavního protagonisty Maxima Vengerova zazněl místo plánovaného Čajkovského houslového koncertu neméně efektní koncert Mendelssohnův a pojetím hostující Slovenské filharmonie řízené jejím šéfem Danielem Raiskinem si posluchači dále vyslechli díla Luciana Beria, Sergeje Prokofjeva a Arvo Pärta.

„Tomáš Netopil má opravdu jedinečnou vlastnost celý ansámbl stmelit.“

„Těžištěm našeho souboru zůstává barokní a předbarokní hudba, renesanci se určitě nevyhýbáme, ale nepůjdeme třeba až ke gotice.“

„V baroku si řeknete fuga, ta má přece přísná pravidla! Pak zjistíte, že to vlastně není pravda. Co staří mistři dokázali z pravidel ‚vykrajovat‘! Takoví jako Bach a Mozart pravidla povýšili daleko nad pouhé zákonitosti.“

Na české klasickohudební scéně působí nové uskupení takzvané staré hudby. Avšak nenechme se zmást. SILENTIUM! ensemble, jak zní jeho název, známe vlastně už velmi dlouho coby vokální součást etablovaného Czech Ensemble Baroque. KlasikaPlus.cz přináší rozhovor s Terezou Válkovou, hlavní tváří nového projektu, která vděčně vzpomíná na nedávné debutové vystoupení na Pražském jaru a zároveň lákavě anotuje nejbližší koncert v rámci Klášterních hudebních slavností. Ticho pak soubor prolomí i během znojemského hudebního festivalu.

„Hudba zní občas jako sofistikovaná komorní tvorba, místy skoro jako velký orchestr a převážně trochu jako cirkusový šraml.“

„Autoři scénické podoby přistoupili k námětu naprosto v souladu s hudbou, tou původní i tou upravenou.“

„Na jevišti se prolíná moderní tanec, pantomima a loutkové divadlo s prvky nového cirkusu, vyprávění vážných příběhů s poselstvím neseným legrací a nadsázkou.“

Přiblížit klasika a klasiku širšímu publiku je touhou mnohého umělce. V případě Bedřicha Smetany a jeho ikonické Mé vlasti se o to pokusilo Divadlo bratří Formanů společně s Dekkadancers a Českou filharmonií. Vzniklo historicky první taneční a loutkové zpracování „národního pokladu“. Divadlo doprovázené živou hudbou, vhodné i pro děti. Výsledek, jak ho mohlo poznat publikum na Smetanově Litomyšli, je nesmírně poetický, hravý, zábavný a barvitý, ale i moudrý. Přesný, nápaditý, vzhledem k záměru ideální.

„Zámek Dobrohoř si pamatuju ještě z doby, kdy neměl současného majitele a kdy to byla úplná ruina v sousedství velkého vepřína.“

„Opeře jsem trošku vzdálený; není moje ‚parketa‘. Nicméně do budoucna nevylučuju, že se to změní.“

„U ladění si čistím hlavu. Zároveň mám spoustu zákazníků z oboru, tak práci ani nemusím shánět.“

Absolutní sluch, precizní intonace, výsostná muzikalita. Výjimečný souběh, tři v jednom… Který český zpěvák se při této charakteristice vybaví jako první? Správně, řeč je o Ondřeji Holubovi, zejména ansámblovém pěvci, který za sebou má zkušenost se všemi tuzemskými vokálními tělesy tak zvané staré hudby. Umělec, který se stále věnuje také ladění pianin, poskytl směrem ke svému vystoupení 8. července na Zámku Dobrohoř svůj historicky první rozhovor pro klasickohudební médium. Člověk se až diví, proč to tak dlouho trvalo…

„Nezájem publika nemůže překvapit. Prodat písňový recitál nebývá snadné ani pro přední pražské pořadatele.“

„Ve svých 65 letech je Finley schopen vrátit se (třeba) k raně romantickým písním a zazpívat je bez stopy nadměrného vibrata, ztuhlosti, pocitu opotřebovanosti či operního ‚přehráváni‘.“

„Bryn Terfel byl během své kariéry nespoutaný živel, jenž vše podřizoval výrazu, Gerald Finley je noblesní a ukázněný filozof, jenž výraz podřizuje svému hlasu.“

V Litomyšli už vystupovala řada světových pěveckých hvězd, v naprosté většině se však představily na zámeckém nádvoří s výběry slavných árií. Nové vedení Smetanovy Litomyšle se rozhodlo tuto tradici trochu rozšířit a na 28. června zařadilo do programu písňový večer, či spíše podvečer. Pozvalo si umělce nad jiné povolaného – kanadského barytonistu Geralda Finleyho, jenž se sice párkrát objevil v Praze, kde mimo jiné zpíval i Dona Giovanniho ve Stavovském divadle, ale širšímu českému publiku nebyl nikdy příliš známý. Bohužel…

„Opera o opeře. Divadlo o divadle. Mimořádně vtipné, hubaté představení, přirozené a civilní, jako ze života.“

„Ztřeštěný příběh před smějícím se publikem rozkrývá, jak to chodívalo a chodívá na divadle.“

„Představení plné mluveného slova, ve kterém herecky i pěvecky excelují s naprostou přirozeností rozených komiků Roman Hoza a Tadeáš Hoza.“

Všechno. Ale jinak… Z původního díla zbylo hudebně vlastně vše, ale výsledek se schválně tváří, že skoro nic. Čtyřikrát opakovaný večer na zámku v Nových Hradech v rámci Smetanovy Litomyšle letos zohlednil výročí Antonia Salieriho, nicméně z jeho opery Prima la musica e poi le parole pod rukama dramaturga a režiséra Tomáše Studeného nezůstal kámen na kameni. Vzniklo něco takového, o čem se mladí s uznáním vyjadřují, že to bylo „hustý“. Také se říkává „hlína“. A nebo „velká p****“.  Prostě skvělá zábava.

„Díky práci s francouzským a německým profesorem jsem měla možnost poznat dvě nejdůležitější hobojové školy a vzít si z každé něco.“

„Brzy ráno mi zazvonil telefon od mého profesora Dominika, jestli bych mohla být odpoledne na generální zkoušce a odehrát koncerty s Berlínskými filharmoniky.“

„Výrobou strojků strávím možná i víc času než samotným hraním. Je to velmi precizní řemeslná práce a celý proces dotažení strojku až do konce je dost dlouhý.“

Z dětského sboru až k Berlínským filharmonikům. Mladá hobojistka Štěpánka Andělová začínala na Pražské konzervatoři, pokračovala ve studiu ve švýcarském Lausanne a dostala se až na prestižní Hochschule für Musik Hanns Eisler v Berlíně. Právě zde si už stihla zahrát s Berlínskými filharmoniky. V rodné Praze působí také v Orchestrální akademii České filharmonie a druhým rokem je členkou prestižního světového Orchestru mladých Evropské unie (EUYO). V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz otevřeně mluví o rozdílech mezi evropskými přístupy ke klasické hudbě, o náročnosti studia i o tom, proč hoboj není jen hudební nástroj, ale také každodenní řemeslná výzva.

„Prague Quiet Music Festival, který se souborem každoročně pořádáme, nabízí kromě hudby i prostor k meditaci nebo workshop hlubokého naslouchání.“

„Dříve bylo nepřístupné, aby v orchestrech hrály ženy. … Chci věřit, že jsme dnes o kus dál, ale pořád je na čem pracovat.“

„Mozartův koncert zní na basetový klarinet úplně jinak – subtilněji, jemněji. Je to jako otevřít známou skladbu v novém světle.“

Klarinetistka Anna Paulová patří k nejvýraznějším osobnostem mladé generace českých interpretek. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje nejen své letní koncertní plány, ale i hlubší pohled na roli žen v klasické hudbě, vztah k soudobé tvorbě a basklarinetu a fascinaci historickým basetovým klarinetem. Otevřeně mluví o inspirativních setkáních, studiu u legendární Sabine Meyer i o tom, jak její kočky reagují na každodenní cvičení.

„…pro každou skladbu našel Petr Altrichter jejího specifického ducha a atmosféru.“

„Celkem třiadvacet filharmoniků našlo čas a energii na konci náročné sezóny a významně se promísili s šedesáti žáky základních uměleckých škol…“

„Žádné fráze o mladých nadějích, ale velká práce na tom, aby se mladší i starší dokázali potkat způsobem, který má smysl a společnou duši.“

Na první pohled to byl odpolední koncert s odlehčeným programem. Pro mnohé za ním ale stál rok práce korunovaný dvěma týdny intenzivního zkoušení. Petr Altrichter dirigoval v neděli v Rudolfinu společný koncert žáků ZUŠ a členů České filharmonie, atmosféra byla soustředěně napjatá i nezvykle vřelá a srdečná. Program, který by starým profesionálům připomínal lázeňskou kolonádu, byl podán s láskou a opravdovostí – na tohle se vyplatí chodit do Rudolfina.

„Vyznívá poněkud nespravedlivě, že v našem povědomí se na druhý významný orchestr ve městě vzdáleném pár desítek kilometrů od hranic s Českem tak trochu zapomíná.“

„Užuž jsem si říkal, jaká smůla provází Lukáše Vondráčka na Smetanově Litomyšli. Covid, pak zdravotní indispozice a teď defekt pedálu… Naštěstí povolaný technik vše poměrně rychle vyřešil a mohlo se pokračovat.“

„Dirigent Maxim Jemeljanyčev vypadá s úsměvem na tváři a ležérně uvázanou kravatou i ve svých šestatřiceti letech spíše jako rozpustilý kluk, který nezkazí žádnou švandu. Když zazní první tóny, člověk si uvědomí, jak může zdání klamat.“

Neděle 22. června 2025 se zapíše do historie Smetanovy Litomyšle ze dvou důvodů. Poprvé na tomto festivalu vystoupil německý symfonický orchestr a zřejmě nikdy předtím zde nebyli návštěvníci svědky technického defektu klavíru prvotřídní světové značky. Sólista Lukáš Vondráček se však s nepříjemnou situací vyrovnal perfektně a připravil všem přítomným strhující zážitek. Drážďanské filharmoniky řídil sympatický dirigent Maxim Jemeljanyčev.

„Mám hodně ráda jak ruské skladatele, tak ruské pianisty, houslisty.“

„Druhá věta z Mozartovy sonáty je pro mě mnohem těžší než Lisztovy Transcendentální etudy.“

„Většinu emocí nedokážu říct slovy, lépe mi to jde na klavíru.“

Nora Lubbadová je klavíristka, která má i přes svůj nízký věk za sebou mnoho koncertních vystoupení, soutěžních úspěchů a spoluprací s významnými umělci. Pro mě je to ale především člověk, který hudbu miluje, což je znát z jejích vystoupení. V rozhovoru jsme se tedy nezabývaly tolik soutěžními úspěchy (ty si ostatně každý čtenář může snadno dohledat), povídaly jsme si spíše o vztahu k hudbě a ke skladatelům, o zdrojích inspirace a radostech a strastech klavíristů. K rozhovoru s Norou se přidala i maminka Kateřina.

„S nadsázkou humorizovali a shazovali sami sebe a své současníky.“

„Vznik opery byl akcelerován touto otázkou. Hudba, nebo slovo: V jakém jsou poměru? Je to jedno z nejpřirozenějších metatémat v opeře.“

„Vyhovuje mi, když režisér má svoje uši a glosuje barvu, výraz, dikci, deklamaci, aby totiž i to, co já chci po zpěvácích, bylo v souladu s tím, co chce režisér.“

Na počátku bylo přesné zadání od Smetanovy Litomyšle: Méně hraná opera z 18. století v principu site-specific. Tak se zrodila myšlenka na zámku v Nových Hradech uvést jednoaktovku Prima la musica e poi le parole (Nejprve hudba, až potom slova) Antonia Salieriho, kdy požadovanou interpretační úroveň zajistí soubor Barocco sempre giovane pod taktovkou Jakuba Kydlíčka a v režii Tomáše Studeného vystoupí poprvé už v úterý 24. června čtveřice komediálně nadaných sólistů. O detailech vzniku, nutných dramaturgických změnách a společné práci obecně se oba hlavní tvůrci rozpovídali pro portál KlasikaPlus.cz.

„Emmanuel Villaume kouzlil s dynamikou od mihotavého, tichého nasazení přes potřikráte vzedmutý zvukový nápor až k návratu tichého umlkání.

„Instrumentalisté filharmonie demostrovali v Passacaglii svou individuální vyzrálost a citlivé nastudování.“

„Romana Špačková na pódiu zářila, její dosavadní kariéra koncertní mistryně překonala řeholi postu a zjevila sólistku prvotřídního zjevu a osobnosti.“

Webern, Šostakovič, Beethoven – takový byl program devátého koncertu orchestrálního cyklu Prague Philharmonia, který se konal ve Dvořákově síní Rudolfina ve středu 18. června. Sólo měla koncertní mistryně filharmoniků Romana Špačková, dirigoval šéfdirigent orchestru Emmanuel Villaume. Tři skladby koncertu v poutavé dramaturgii mají zajímavé momenty i pojítko. Webernova Passacaglia není psána ve třídobém, ale dvoudobém taktu. Šostakovičův První houslový koncert vznikal v letech 1948 a 1949, byl utajován až do roku 1955 a jeho třetí věta koncertu nadepsaná Passacaglia má třídobý takt. A druhá věta Symfonie č. 7 Ludwiga van Beethovena se podobá passacaglii.

„Svého času, když ještě oba žili, byl v americkém hudebním životě větším prominentem Martinů než Bartók.“

„Příběhy minulosti musíme vyprávět znovu a jinak.“

„Člověk se musí rozhodnout, jestli dá přednost komfortu, nebo svobodě, možnosti měnit věci. Já jsem se rozhodl pro svobodu.“

Padesátým rokem je prezidentem severoamerické soukromé vysoké školy Bard College a při ní také prezidentem akce Bard Music Festival. Leon Botstein, dirigent, hudební historik a pedagog, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje program pětatřicátého ročníku letní hudební přehlídky, letos věnované české hudbě. Ve Fisherově centru v Annandale-on-Hudson ve státě New York se tak v srpnu mimo jiné rozezní opery Julietta a Mariken de Nimègue od Bohuslava Martinů a řada dalších skladatelových děl a mezi kompozicemi jeho současníků třeba také raritní Concertino z pera pianisty Rudolfa Firkušného. V širším programu Bard SummerScape tam v červenci navíc bude scénicky uvedena Smetanova opera Dalibor.

„Iluzi barokního prostoru poskytlo hlediště i jeviště Divadla A. Dvořáka ideálně. Dotvořil ho scénograf Daniel Dvořák.“

„Nejslavnějším kontratenoristou je dnes bezpochyby Andreas Scholl, německý kontratenorista, který vytvořil titulní roli.“

„Být to koncertní provedení, jistě by jeho výkon vyčníval, takto spíš vzbuzoval rozpaky.“

Opera Národního divadla moravskoslezského uvedla poprvé na svém jevišti barokní operu, konkrétně Händelovu operu Julius Caesar v Egyptě, a to v koprodukci s Hudebním festivalem Znojmo a Czech Ensemble Baroque dirigenta Romana Válka. Režijně operu připravil Jiří Nekvasil, scénu vytvořil Daniel Dvořák a kostýmy Hana Kelar Knotková. Premiéra se konala ve čtvrtek 19. června a byla událostí sezóny a současně jejím závěrem.

„Jiří Heřman v tvůrčí jednotě s Václavem Luksem a s výtvarníky připomíná původní podtitul předlohy k Mozartově opeře – Bláznivý den.“

„Spontánní povstání celého auditoria bylo zcela namístě, a to i když se při děkovačce na scéně nakonec objevilo i celé Collegium 1704.“

„Režisér Štěpán Pácl, ve srovnání s bezcitně působící pražskou inscenací Manon Lescaut, zvolil příjemně ´normální´ přístup k melodramatickému veristickému příběhu.“

Soubor Janáčkovy opery Národního divadla Brno byl historicky prvním hostem, kdo po prvních koncertech vyzkoušel nyní na festivalu Smetanova Litomyšl na zámeckém nádvoří nový letní sál v jeho divadelní verzi. Výborná inscenace Pucciniho opery Manon Lescaut a skvělá produkce Mozartovy Figarovy svatby ve čtvrtek a v pátek potvrdily nejen použitelnost a vhodnost vydařeného nového jeviště s technickým vybavením a orchestřištěm, ale i skutečnost, že v Brně se teď dělá opera v tuzemsku opravdu nejlépe.

„Z pekla, které se toho večera rozeznělo, by Janáček měl radost. Protože v neklidu tohoto večera se znovu zrodila hudba, která mluví k dnešku. A snad i k zítřku.“

„Slezská filharmonie Katowice se předvedla ve výborné formě.“

„Koncertu byla naplněn z hlediska obsahu, hudebního výkonu i myšlenkového rámce.“

Jedno z nejpalčivějších poselství Janáčkovy tvorby spočívá v radikalitě lidské zkušenosti – v intenzitě emocí, hlasu, gesta, zápasu i vytržení. Pokud bychom se tedy ptali, zda by měl Leoš Janáček z koncertu, který se v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka konal 17. června v industriálním prostoru ostravského Trojhalí, radost, odpověď by zněla: „Ano.“ Ale nebyla by to radost poklidná. Inferno, tematický podtitul večera, totiž není pouze prostorem utrpení, ale také místem kruté jasnozřivosti, kde mizí iluze a zůstává syrová pravda o člověku a světě.

„Spíš než o příběh jde o psychologickou sondu do mysli schizofrenního muže a rozkrývání jeho motivace k činům.“

„Finnegan Downie Dear, mladý anglický dirigent, se partitury zhostil excelentně. Vedl orchestr Klangforum Wien nesmírně citlivě.“

„Režisérka Cordula Däuper rozbíjí scénu na segmenty, vypráví vždy jen část příběhu.“

K otevření zrekonstruovaných prostor v Divadle na Vídeňce objednalo vedení divadla nové operní dílo a volba padla na českého skladatele Miroslava Srnku. Vznikla opera velmi neobvyklá, a to jak tematicky, tak po stránce hudebního zpracování, kterého se ujal dirigent Finnegan Downie Dear s Klangforem Wien, režie pak je z dílny Corduly Däuper. Světová premiéra díla nazvaného Voice Killer se konala v pátek 13. června.

„Petr Popelka je nejen skvělý dirigent, ale také výborný kontrabasista. Náročný sólový part si viditelně vychutnal.“ 

„Rychlé pasáže s perfektně zřetelnými repetovanými tóny Jussenovým pod prsty přímo jiskřily a partie s jazzovou příchutí měly báječný rytmický švih.“

„Po strhující závěrečné codě posluchači bez váhání povstali ke standing ovation.“

Při posledním koncertě sezóny, v pondělí 16. června nabídl Symfonický orchestr Českého rozhlasu spolu se svým šéfdirigentem Petrem Popelkou posluchačům v Rudolfinu mimořádně pestrý a lákavý program: světovou premiéru skladby S – C – S soudobého českého autora Jiřího Kadeřábka, Poulencův Koncert pro dva klavíry s hvězdnými bratry Jussenovými a Bartókův Koncert pro orchestr, jedno z nejslavnějších děl světové orchestrální literatury 20. století.

„Oratorium působí zpočátku jako kaleidoskop, jakýsi hudební komiks. Postupně se ale čím dál víc stává vroucnějším, až k hymnickému Hallelujah.“

„Lukáš Vasilek k jedinečným kreacím z nedávných let, zejména k Honeggerově Johance z Arcu a Brittenovu Válečnému requiem, přidal další mimořádný umělecký čin.“

„Zvukově stupňovaný, ale stále mírný, vznešený, vroucně radostný chvalozpěv, po jehož doznění se posluchači vůbec nechce s dílem loučit…“

Hned druhý den třítýdenního festivalu Smetanova Litomyšl přinesl jednu z nejkrásnějších položek letošního programu. Vzácné a umělecky dokonalé provedení oratoria Král David, meziválečného díla Arthura Honeggera. Nedělní koncert připravil Pražský filharmonický sbor, Prague Philharmonia, tři pěvečtí sólisté a dva recitátoři a s nimi sbormistr a dirigent Lukáš Vasilek, interpret s jasným názorem a pevnou rukou.

„Logistická rovina představení vzbuzuje respekt a imerzivní intenzita večera překonala vše, co jsem si dosud byl schopen představit.“

„Vrcholný efekt večera měl takový účinek, že mnozí v sále začali plakat, citlivější dáma za mnou málem omdlela a já se přistihl, že bez vlastní vůle zpívám společně se všemi tu nesmrtelnou píseň.“

„Za obdivuhodnou inscenační odvahou a vizuální imaginací bohužel hudba sama místy dost pokulhává.“

Cyklus poměrně skromných třinácti písní s doprovodem houslí a continua Adama Michny z Otradovic s názvem Loutna česká se rozhodli tvůrci Jihočeského divadla použít pro základ velkolepého spektáklu, který 14. června umístili do minoritského kláštera ve městě, odkud básník, skladatel a obchodník pocházel – do Jindřichova Hradce. Jejich dvouhodinová inscenace překračuje hranice barokní hudby, překračuje hranice operní produkce a vlastně překračuje hranice všeho, co jsem kdy v rámci kulturního představení zažil. Zážitek je tak silný, že i druhého dne divák přemýšlí, co že to včera večer vlastně zažil.

„Král Roger není epický příběh. Spíše jde o výjev, mysterium, podobenství.“

„Vladimír John vyhmátl neskutečnost prostředí i nadčasovost námětu, mysticky a mysteriózně působící atmosféru, ve které se prolíná religiozita s existenciálními otázkami.“

„Robert Kružík připravil operu, hranou bez přestávky, jako nepřetržitý proud naléhavého atakování diváka.“

Opera Král Roger moderního polského klasika Karola Szymanowského je pozoruhodné, magické dílo, koncentrát důležitých myšlenek a umělecky zachycených emocí. V Praze zazněla naposledy koncertně v roce 2007, v Brně byla nyní scénicky uvedena vůbec poprvé. Inscenací na sebe zcela bezprecedentně upozornil režisér Vladimír John, student posledního ročníku JAMU. Premiéra, která se konala v pátek třináctého, byla jednoznačným úspěchem jak jeho, tak výtvarníků scény, ale i dirigenta Roberta Kružíka a pěvců. Na ploše osmdesáti minut se odehrává komplexní hudební divadlo.

„Už v rané fázi tvorby jsem navrhnul, abychom hlasy představitelek obětí neukončily v okamžiku, kdy skončí jejich život.“

„Předloha opery obsahuje množství momentů, v nichž lidé jednat mohli, ale neudělali to.“

„To, co bych chtěl, abychom slyšeli, je temporalita vedená v obrovských vlnách pulsující energie.“

Miroslav Srnka uspěl v německy mluvících zemích jako operní skladatel již dávno. V pátek 13. června se v Divadle na Vídeňce dočká premiéry další z jeho oper s názvem Voice Killer. Skladatel, opět v tandemu s libretistou Tomem Hollowayam, si za námět tentokrát zvolil skutečný příběh – příběh masového vraha, který si oběti vybíral na základě jejich hlasu, na základě podobnosti s hlasem jeho matky. Místo kriminální zápletky však Srnka sleduje spíše sociologické a psychologické aspekty příběhu. Zamýšlí se přitom nad závažnými otázkami kolektivní paměti, prevence nebo ochoty zakročit v rizikových situacích. Tato témata, ale také psychologii pachatele, v opeře bezejmenného Srnka promítá i do hudby a jejího zacházení s časem. Více prozrazuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Haydnův koncert v znamenitém provedení Johannesa Mosera ukázal, že klasika není nic suchopárného.“

„Po náročných pasážích, kdy převzal otěže orchestr, si violoncellista vždy překřížil nohy a užíval si nápaditou a prokreslenou hru orchestrálních kolegů.“

„Dirigent Aurel Dawidiuk zapůsobil na publikum svým milým, decentním a neokázalým vystupováním a přirozenou hudebností.“

Janáčkova filharmonie v Opavě odehrála druhý abonentní koncert a tentokrát přední tuzemský orchestr spojil síly s respektovaným německo-kanadským violoncellistou Johannesem Moserem. Klasika v jeho podání má ohnivou a kořeněnou příchuť. Také dalším skladbám nechybělo šarmantní a temperamentní ztvárnění. Provedení řídil dirigent Aurel Dawidiuk.

„Sólově občas vystupujeme také, to pořád platí.“

„Obleky na míru nám šije módní návrhář Peter George d’Angelino Tap.“

„Klasickou hudbu ve volném čase moc neposloucháme.“

Před koncertem 16. června, kdy v pražském Rudolfinu zazní Poulencův Koncert pro dva klavíry a orchestr v podání bratrů Lucase a Arthura Jussenových a Symfonického orchestru Českého rozhlasu pod vedením Petra Popelky, portál KlasikaPlus.cz oběma předním světovým klavíristům položil několik otázek. Miláčci laického publika i velkých znalců v odpovědích popisují svoji interpretační filozofii, ve které je prostor pro hloubku i nadhled, disciplínu i radost ze hry.

„I já jsem kdysi žila v pohlcení perfekcionismem. Jednu dobu pro mě hraní bylo otázkou života a smrti; když to přeženu, měla jsem představu, že pokud zahraju jednu notu falešně, umřu.“

„Bach, Beethoven nebo Mozart jsou téměř naši prarodiče. Jsou to naše základní životní hodnoty; pravda, ke které se vždy můžeme vrátit.“

„Když orchestr zahraje úvodní tutti, připadáte si jako na vrcholku stromu ve svém malém hnízdě a říkáte si, že už brzo budete muset skočit a letět.“

„K Čechám cítím silnou vazbu. Když jsem byla malá, rodiče mě dvakrát vzali na vánoční prázdniny do Prahy – její atmosféra mi tehdy učarovala,“ popisuje svůj vztah k České republice norská houslistka Vilde Frang, která si vybudovala významné postavení na mezinárodní scéně nejen pro neobyčejnou technickou vybavenost, ale především pro hloubku a autenticitu interpretace. Ještě než se na podzim do Prahy vrátí hrát na Dvořákově Praze, zahájí 14. června Smetanovu Litomyšl…