PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Cílem každého festivalu by podle mě mělo být získat si posluchačskou základnu natolik, že se poté nemusí podbízet a neustále vysvětlovat, proč něco zařadil na repertoár.“

„To, co dnes považujeme za romantické, možná ani není tak autentické.“

„Ve chvíli, kdy máte dobré muzikanty a hlavně velkou chuť hrát, dá se vytvořit leccos.“

Tomáš Jamník je mužem mnoha violoncellových tváří. Na podzim je zjeví posluchačům festivalu Lípa Musica jakožto letošní umělecký garant. Coby rezidenční umělec vystoupí nejen na samostatném recitálu, ale také jako člen speciálně vytvořeného festivalového kvarteta nebo ansámblu spojujícího klasickou hudbu s elektronickou. Umělec na festivalu zpečetí také výsledky své lektorské činnosti. O tom všem mluví v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Vizuální řešení inscenace dominantně pracuje s podmanivým svícením a s výraznými bílými stěnami, které proměnlivě a mimořádně funkčně vytvářejí různě otevřené či přivřené prostory.“

„Kateřina Kněžíková v titulní úloze dokazuje uměleckou i pěveckou vyzrálost; nachází v naléhavosti krásné výrazové odstíny, přesvědčuje v emotivních i v nostalgicky posmutnělých stavech duše.“

„Jaroslav Březina zpívá a hraje plačtivě slabošského Tichona, ovládaného téměř až do konce matkou, naprosto ideálně.“ 

V Británii opět boduje Leoš Janáček. Obnovená inscenace jeho opery Káťa Kabanová na festivalu v Glyndebourne na jihu Anglie je moderní, ale bez excesů, vizuálně uhrančivá, jednoznačně sdělná, logická a přesvědčivá, po hudební stránce skvělá. Stojí za ní dirigent Robin Ticciati a režisér Damiano Michieletto a v titulní roli září sopranistka Kateřina Kněžíková.

„Koncert byl koncipován jako ucelený proud rozdělený do šesti logických částí. Jedno hudební číslo navazovalo na druhé a hudebníci vyprávěli různé příběhy.“

„Hlas pana de Praetere zní naprosto přirozeně a působí, jako by se takto jednoduše vyjadřoval od narození.“

„Soubor jako celek působil nesmírně mladě, a to nejen svým vzezřením čerstvých absolventů hudební školy, ale především přístupem k hudbě.“

Další z festivalových večerů Letních slavností staré hudby, nesoucí podtitul Their Majesties (Jejich výsosti), se 31. července odehrál na příhodném místě, v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě. Do vznešené společnosti anglického královského dvora druhé poloviny 17. a počátku 18. století pozval posluchače vlámský soubor Musica Gloria spolu s belgickým kontratenoristou Pieterem De Praetere. Stylově vytříbený program se nesl ve znamení ušlechtilé hudby Henryho a Daniela Purcellových a připomenul jejich jedinečný přínos dějinám barokní Anglie.

„Pokud některý klavírista nemá rád Chopina, člověk si říká, že je na něm něco podivného.“

„Každá hudba může pomoct a je vhodná pro nějaký konkrétní duševní stav.“

„Preferuju tvořivost; nedává mi moc smysl interpretovat nějaký prefabrikovaný produkt.“

Martin Kasík je jedním z nejuznávanějších českých klavíristů. 2. srpna vystoupí v rámci festivalu Hudební léto Kuks, kde zastoupí Jana Bartoše, který měl hrát původně. Pro Kasíka se nejedná o první koncert, o kterém se dozvěděl s nevelkým časovým předstihem, a tak jedním témat rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz byla příprava koncertu na poslední chvíli. Dále jsme si povídali o hudbě Fryderyka Chopina, Leoše Janáčka a dalších skladatelů, ale i o zpěvu, improvizaci a účinku hudby na člověka.

„Nelze přehlédnout, že špička levé boty bronzového Bacha je pořádně ‚ošoupaná‘ či spíše ‚vypulírovaná‘ a zlatavě se blyští.“

„Nejvyšší prioritou byla disciplína, poslušnost a zbožnost. K tomu byl Bach veden i doma, kde se četla Bible a kde se také hrálo téměř na všech existujících nástrojích, od houslí přes flétnu, trubku až po cembalo.“

„Jedním z nejcennějších artefaktů muzea Bachhaus jsou dřevěné dveře s kováním.“

Když se řekne Johann Sebastian Bach, většině se nejspíš vybaví saské Lipsko, kde fenomenální skladatel a varhaník působil 27 let a kde také 28. července 1750, tedy před 275 lety, skonal. V Německu nicméně najdeme další města úzce spjatá s tímto hudebníkem, a to zejména v jeho rodném Durynsku. Prožil tam celkem 32 let, bezmála polovinu života, a zanechal stopy především na místech jako Ohrdruf, Arnstadt, Dornheim, Mühlhausen, Weimar či Altenburg. A pochopitelně také v rodném Eisenachu, kde se před 340 lety začal odvíjet fascinující životní příběh hudebního génia.

„Lukáš Sommer si dokáže hrát.“

„Věčný boj člověka se zvířátky o úrodu znají dobře především děti z vinařského kraje.“

„Je to roztomilý kaleidoskop nadýchaných a perlivých rytmů, organicky propojených s vtipným textem, snad i proto, že jsou hudba a text dílem jednoho autora.“

Festival Hudba Znojmo je široce žánrově rozkročený, a zasahuje tak velký okruh publika. Opera je zde žánrem oblíbeným, tentokrát se k barokní opeře přidala i opera dětská. V Městském divadle ve Znojmě se naplnilo hlediště malými diváky, kteří nadšeně sledovali spolu se svými rodiči či prarodiči hravé dílko Lukáše Sommera s názvem Ezopotámie. Světová premiéra se konala v neděli 20. července a byla skutečně světová. Inscenátoři i účinkující jsou studenty JAMU.

„Na festivalu u flamenca dbáme na stylovou čistotu vycházející z originálního folkloru.“

„Štěpán Rak je miláčkem publika.“

„Zakládám si také na vkusném výběru repertoáru a smyslu pro hudební komunikaci s publikem.“

Čtyřiatřicátý Mezinárodní kytarový festival Brno letos proběhne ve dnech 27. července až 2. srpna a představí se na něm nejlepší světoví kytaristé – nebudou chybět legendy jako Oscar Herrero, Máximo Diego Pujol, Badi Assad, Štěpán Rak a mnoho dalších. O festivalu, s nímž je neodmyslitelně spojena i mezinárodní interpretační soutěž Guitartalent a mistrovské kurzy, jsme si povídali se světově etablovaným kytaristou a profesorem JAMU Vladislavem Bláhou, který je zakladatelem a uměleckým ředitelem akce.

„Minulost neexistuje, kupředu můžeme jít kamkoli, tedy i zpět.“

„Poučenou interpretaci lze aplikovat i na období romantismu.“

„Díky podpoře národních a mezinárodních projektů se JAMU stala jednou z nejlépe vybavených vysokých škol v Evropě.“

Děkankou Hudební fakulty JAMU je inovativní umělkyně s polsko-německými kořeny. Z rodného jižního Německa přinesla do České republiky nový přístup k interpretaci hudby, založila kromě oboru Historická interpretace i jediný sdílený mezinárodní studijní program ve střední Evropě. Dne 9. července byla Barbara Maria Willi zvolena rektorkou Janáčkovy akademie múzických umění s nástupem od 1. února 2026, Willi je však také činnou interpretkou coby hráčka na klávesové nástroje a už zítra společně s mezzosopranistkou Markétou Cukrovou vystoupí na Festivalu Krumlov. Nejen o zmíněném je rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz.

„Když se vrací inscenace, je vždycky velmi zajímavé sledovat, co se za ty roky v jednotlivých lidech událo.“ 

„K Alessandru Severovi chci přistoupit s větším pochopením, protože občas to zkrátka člověku chvíli trvá, než si najde pevnou pozici v životě.“

„Musíme diváka vtáhnout k sobě a pak ho zase vrátit zpátky. Restartovat ho.“

Mladá režisérka Monika Hosmanová do operního světa pronikla vcelku náhle na začátku minulého roku, kdy vytvořila úspěšnou inscenaci Jakobína v Jihočeském divadle. Její první samostatnou režijní zkušeností však byla spolupráce s Collegiem Marianum na Händelově opeře Alessandro Severo, kterou uvedli před dvěma lety v Halle. Nyní se inscenace vrací, a to do barokního divadla v Českém Krumlově, kde bude k zhlédnutí 24. a 25. července. Co může vnést činoherní režisér do barokní opery, jak vnímat operu, která je pasticciem, či jakou funkci má divadlo v postmoderním světě umělkyně naznačila v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Přijde mi zajímavé, že se u nás Boulezově hudbě téměř nikdo nevěnuje, zatímco na Západě zažívá obrovský ‚boom‘.“

„Soutěže však, až na pár výjimek, nejsou zárukou, že se člověk někam dostane.“

„Čím dál více se tlačí na uniformitu, na přesný opak něčeho osobního.“

Marek Švejkar je klarinetista, zároveň velice všestranná osobnost. Působil osm let v Paříži, mimo jiné také na prestižní pařížské Conservatoire National Supérieur, studijní pobyty ho dále zavály k mentorům do Itálie, Norska, Finska, Nizozemí a dalších míst. Kromě sólového vystupování se věnuje doktorskému výzkumu, pedagogice, opernímu zpěvu a zároveň vystudoval hru na klavír. Neobvyklý a velmi podnětný rozhovor začíná u tvorby debutového CD u Supraphonu a dotýká se mimo jiné Švejkarova vystoupení 23. července v rámci Festivalu Krumlov.

„‚Použijte své znalosti, svůj mozek, své srdce, abyste se dostali hluboko do hudby,‘ radí Maxim Vengerov adeptům houslové hry.“

„Zařazením dalších kompozic tvůrci programové skladby upřednostnili hudbu 20. století.“ 

„Slovenská filharmonie pod vedením Daniela Raiskina potvrdila své kvality předního orchestru.“

Letošní 34. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov pokračoval v sobotu 12. července večer v zámecké jízdárně symfonickým koncertem. V podání jeho hlavního protagonisty Maxima Vengerova zazněl místo plánovaného Čajkovského houslového koncertu neméně efektní koncert Mendelssohnův a pojetím hostující Slovenské filharmonie řízené jejím šéfem Danielem Raiskinem si posluchači dále vyslechli díla Luciana Beria, Sergeje Prokofjeva a Arvo Pärta.

„Tomáš Netopil má opravdu jedinečnou vlastnost celý ansámbl stmelit.“

„Těžištěm našeho souboru zůstává barokní a předbarokní hudba, renesanci se určitě nevyhýbáme, ale nepůjdeme třeba až ke gotice.“

„V baroku si řeknete fuga, ta má přece přísná pravidla! Pak zjistíte, že to vlastně není pravda. Co staří mistři dokázali z pravidel ‚vykrajovat‘! Takoví jako Bach a Mozart pravidla povýšili daleko nad pouhé zákonitosti.“

Na české klasickohudební scéně působí nové uskupení takzvané staré hudby. Avšak nenechme se zmást. SILENTIUM! ensemble, jak zní jeho název, známe vlastně už velmi dlouho coby vokální součást etablovaného Czech Ensemble Baroque. KlasikaPlus.cz přináší rozhovor s Terezou Válkovou, hlavní tváří nového projektu, která vděčně vzpomíná na nedávné debutové vystoupení na Pražském jaru a zároveň lákavě anotuje nejbližší koncert v rámci Klášterních hudebních slavností. Ticho pak soubor prolomí i během znojemského hudebního festivalu.

„Hudba zní občas jako sofistikovaná komorní tvorba, místy skoro jako velký orchestr a převážně trochu jako cirkusový šraml.“

„Autoři scénické podoby přistoupili k námětu naprosto v souladu s hudbou, tou původní i tou upravenou.“

„Na jevišti se prolíná moderní tanec, pantomima a loutkové divadlo s prvky nového cirkusu, vyprávění vážných příběhů s poselstvím neseným legrací a nadsázkou.“

Přiblížit klasika a klasiku širšímu publiku je touhou mnohého umělce. V případě Bedřicha Smetany a jeho ikonické Mé vlasti se o to pokusilo Divadlo bratří Formanů společně s Dekkadancers a Českou filharmonií. Vzniklo historicky první taneční a loutkové zpracování „národního pokladu“. Divadlo doprovázené živou hudbou, vhodné i pro děti. Výsledek, jak ho mohlo poznat publikum na Smetanově Litomyšli, je nesmírně poetický, hravý, zábavný a barvitý, ale i moudrý. Přesný, nápaditý, vzhledem k záměru ideální.

„Zámek Dobrohoř si pamatuju ještě z doby, kdy neměl současného majitele a kdy to byla úplná ruina v sousedství velkého vepřína.“

„Opeře jsem trošku vzdálený; není moje ‚parketa‘. Nicméně do budoucna nevylučuju, že se to změní.“

„U ladění si čistím hlavu. Zároveň mám spoustu zákazníků z oboru, tak práci ani nemusím shánět.“

Absolutní sluch, precizní intonace, výsostná muzikalita. Výjimečný souběh, tři v jednom… Který český zpěvák se při této charakteristice vybaví jako první? Správně, řeč je o Ondřeji Holubovi, zejména ansámblovém pěvci, který za sebou má zkušenost se všemi tuzemskými vokálními tělesy tak zvané staré hudby. Umělec, který se stále věnuje také ladění pianin, poskytl směrem ke svému vystoupení 8. července na Zámku Dobrohoř svůj historicky první rozhovor pro klasickohudební médium. Člověk se až diví, proč to tak dlouho trvalo…

„Nezájem publika nemůže překvapit. Prodat písňový recitál nebývá snadné ani pro přední pražské pořadatele.“

„Ve svých 65 letech je Finley schopen vrátit se (třeba) k raně romantickým písním a zazpívat je bez stopy nadměrného vibrata, ztuhlosti, pocitu opotřebovanosti či operního ‚přehráváni‘.“

„Bryn Terfel byl během své kariéry nespoutaný živel, jenž vše podřizoval výrazu, Gerald Finley je noblesní a ukázněný filozof, jenž výraz podřizuje svému hlasu.“

V Litomyšli už vystupovala řada světových pěveckých hvězd, v naprosté většině se však představily na zámeckém nádvoří s výběry slavných árií. Nové vedení Smetanovy Litomyšle se rozhodlo tuto tradici trochu rozšířit a na 28. června zařadilo do programu písňový večer, či spíše podvečer. Pozvalo si umělce nad jiné povolaného – kanadského barytonistu Geralda Finleyho, jenž se sice párkrát objevil v Praze, kde mimo jiné zpíval i Dona Giovanniho ve Stavovském divadle, ale širšímu českému publiku nebyl nikdy příliš známý. Bohužel…

„Opera o opeře. Divadlo o divadle. Mimořádně vtipné, hubaté představení, přirozené a civilní, jako ze života.“

„Ztřeštěný příběh před smějícím se publikem rozkrývá, jak to chodívalo a chodívá na divadle.“

„Představení plné mluveného slova, ve kterém herecky i pěvecky excelují s naprostou přirozeností rozených komiků Roman Hoza a Tadeáš Hoza.“

Všechno. Ale jinak… Z původního díla zbylo hudebně vlastně vše, ale výsledek se schválně tváří, že skoro nic. Čtyřikrát opakovaný večer na zámku v Nových Hradech v rámci Smetanovy Litomyšle letos zohlednil výročí Antonia Salieriho, nicméně z jeho opery Prima la musica e poi le parole pod rukama dramaturga a režiséra Tomáše Studeného nezůstal kámen na kameni. Vzniklo něco takového, o čem se mladí s uznáním vyjadřují, že to bylo „hustý“. Také se říkává „hlína“. A nebo „velká p****“.  Prostě skvělá zábava.

„Díky práci s francouzským a německým profesorem jsem měla možnost poznat dvě nejdůležitější hobojové školy a vzít si z každé něco.“

„Brzy ráno mi zazvonil telefon od mého profesora Dominika, jestli bych mohla být odpoledne na generální zkoušce a odehrát koncerty s Berlínskými filharmoniky.“

„Výrobou strojků strávím možná i víc času než samotným hraním. Je to velmi precizní řemeslná práce a celý proces dotažení strojku až do konce je dost dlouhý.“

Z dětského sboru až k Berlínským filharmonikům. Mladá hobojistka Štěpánka Andělová začínala na Pražské konzervatoři, pokračovala ve studiu ve švýcarském Lausanne a dostala se až na prestižní Hochschule für Musik Hanns Eisler v Berlíně. Právě zde si už stihla zahrát s Berlínskými filharmoniky. V rodné Praze působí také v Orchestrální akademii České filharmonie a druhým rokem je členkou prestižního světového Orchestru mladých Evropské unie (EUYO). V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz otevřeně mluví o rozdílech mezi evropskými přístupy ke klasické hudbě, o náročnosti studia i o tom, proč hoboj není jen hudební nástroj, ale také každodenní řemeslná výzva.

„Prague Quiet Music Festival, který se souborem každoročně pořádáme, nabízí kromě hudby i prostor k meditaci nebo workshop hlubokého naslouchání.“

„Dříve bylo nepřístupné, aby v orchestrech hrály ženy. … Chci věřit, že jsme dnes o kus dál, ale pořád je na čem pracovat.“

„Mozartův koncert zní na basetový klarinet úplně jinak – subtilněji, jemněji. Je to jako otevřít známou skladbu v novém světle.“

Klarinetistka Anna Paulová patří k nejvýraznějším osobnostem mladé generace českých interpretek. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje nejen své letní koncertní plány, ale i hlubší pohled na roli žen v klasické hudbě, vztah k soudobé tvorbě a basklarinetu a fascinaci historickým basetovým klarinetem. Otevřeně mluví o inspirativních setkáních, studiu u legendární Sabine Meyer i o tom, jak její kočky reagují na každodenní cvičení.

„…pro každou skladbu našel Petr Altrichter jejího specifického ducha a atmosféru.“

„Celkem třiadvacet filharmoniků našlo čas a energii na konci náročné sezóny a významně se promísili s šedesáti žáky základních uměleckých škol…“

„Žádné fráze o mladých nadějích, ale velká práce na tom, aby se mladší i starší dokázali potkat způsobem, který má smysl a společnou duši.“

Na první pohled to byl odpolední koncert s odlehčeným programem. Pro mnohé za ním ale stál rok práce korunovaný dvěma týdny intenzivního zkoušení. Petr Altrichter dirigoval v neděli v Rudolfinu společný koncert žáků ZUŠ a členů České filharmonie, atmosféra byla soustředěně napjatá i nezvykle vřelá a srdečná. Program, který by starým profesionálům připomínal lázeňskou kolonádu, byl podán s láskou a opravdovostí – na tohle se vyplatí chodit do Rudolfina.

„Vyznívá poněkud nespravedlivě, že v našem povědomí se na druhý významný orchestr ve městě vzdáleném pár desítek kilometrů od hranic s Českem tak trochu zapomíná.“

„Užuž jsem si říkal, jaká smůla provází Lukáše Vondráčka na Smetanově Litomyšli. Covid, pak zdravotní indispozice a teď defekt pedálu… Naštěstí povolaný technik vše poměrně rychle vyřešil a mohlo se pokračovat.“

„Dirigent Maxim Jemeljanyčev vypadá s úsměvem na tváři a ležérně uvázanou kravatou i ve svých šestatřiceti letech spíše jako rozpustilý kluk, který nezkazí žádnou švandu. Když zazní první tóny, člověk si uvědomí, jak může zdání klamat.“

Neděle 22. června 2025 se zapíše do historie Smetanovy Litomyšle ze dvou důvodů. Poprvé na tomto festivalu vystoupil německý symfonický orchestr a zřejmě nikdy předtím zde nebyli návštěvníci svědky technického defektu klavíru prvotřídní světové značky. Sólista Lukáš Vondráček se však s nepříjemnou situací vyrovnal perfektně a připravil všem přítomným strhující zážitek. Drážďanské filharmoniky řídil sympatický dirigent Maxim Jemeljanyčev.

„Mám hodně ráda jak ruské skladatele, tak ruské pianisty, houslisty.“

„Druhá věta z Mozartovy sonáty je pro mě mnohem těžší než Lisztovy Transcendentální etudy.“

„Většinu emocí nedokážu říct slovy, lépe mi to jde na klavíru.“

Nora Lubbadová je klavíristka, která má i přes svůj nízký věk za sebou mnoho koncertních vystoupení, soutěžních úspěchů a spoluprací s významnými umělci. Pro mě je to ale především člověk, který hudbu miluje, což je znát z jejích vystoupení. V rozhovoru jsme se tedy nezabývaly tolik soutěžními úspěchy (ty si ostatně každý čtenář může snadno dohledat), povídaly jsme si spíše o vztahu k hudbě a ke skladatelům, o zdrojích inspirace a radostech a strastech klavíristů. K rozhovoru s Norou se přidala i maminka Kateřina.

„S nadsázkou humorizovali a shazovali sami sebe a své současníky.“

„Vznik opery byl akcelerován touto otázkou. Hudba, nebo slovo: V jakém jsou poměru? Je to jedno z nejpřirozenějších metatémat v opeře.“

„Vyhovuje mi, když režisér má svoje uši a glosuje barvu, výraz, dikci, deklamaci, aby totiž i to, co já chci po zpěvácích, bylo v souladu s tím, co chce režisér.“

Na počátku bylo přesné zadání od Smetanovy Litomyšle: Méně hraná opera z 18. století v principu site-specific. Tak se zrodila myšlenka na zámku v Nových Hradech uvést jednoaktovku Prima la musica e poi le parole (Nejprve hudba, až potom slova) Antonia Salieriho, kdy požadovanou interpretační úroveň zajistí soubor Barocco sempre giovane pod taktovkou Jakuba Kydlíčka a v režii Tomáše Studeného vystoupí poprvé už v úterý 24. června čtveřice komediálně nadaných sólistů. O detailech vzniku, nutných dramaturgických změnách a společné práci obecně se oba hlavní tvůrci rozpovídali pro portál KlasikaPlus.cz.

„Emmanuel Villaume kouzlil s dynamikou od mihotavého, tichého nasazení přes potřikráte vzedmutý zvukový nápor až k návratu tichého umlkání.

„Instrumentalisté filharmonie demostrovali v Passacaglii svou individuální vyzrálost a citlivé nastudování.“

„Romana Špačková na pódiu zářila, její dosavadní kariéra koncertní mistryně překonala řeholi postu a zjevila sólistku prvotřídního zjevu a osobnosti.“

Webern, Šostakovič, Beethoven – takový byl program devátého koncertu orchestrálního cyklu Prague Philharmonia, který se konal ve Dvořákově síní Rudolfina ve středu 18. června. Sólo měla koncertní mistryně filharmoniků Romana Špačková, dirigoval šéfdirigent orchestru Emmanuel Villaume. Tři skladby koncertu v poutavé dramaturgii mají zajímavé momenty i pojítko. Webernova Passacaglia není psána ve třídobém, ale dvoudobém taktu. Šostakovičův První houslový koncert vznikal v letech 1948 a 1949, byl utajován až do roku 1955 a jeho třetí věta koncertu nadepsaná Passacaglia má třídobý takt. A druhá věta Symfonie č. 7 Ludwiga van Beethovena se podobá passacaglii.

„Svého času, když ještě oba žili, byl v americkém hudebním životě větším prominentem Martinů než Bartók.“

„Příběhy minulosti musíme vyprávět znovu a jinak.“

„Člověk se musí rozhodnout, jestli dá přednost komfortu, nebo svobodě, možnosti měnit věci. Já jsem se rozhodl pro svobodu.“

Padesátým rokem je prezidentem severoamerické soukromé vysoké školy Bard College a při ní také prezidentem akce Bard Music Festival. Leon Botstein, dirigent, hudební historik a pedagog, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje program pětatřicátého ročníku letní hudební přehlídky, letos věnované české hudbě. Ve Fisherově centru v Annandale-on-Hudson ve státě New York se tak v srpnu mimo jiné rozezní opery Julietta a Mariken de Nimègue od Bohuslava Martinů a řada dalších skladatelových děl a mezi kompozicemi jeho současníků třeba také raritní Concertino z pera pianisty Rudolfa Firkušného. V širším programu Bard SummerScape tam v červenci navíc bude scénicky uvedena Smetanova opera Dalibor.

„Iluzi barokního prostoru poskytlo hlediště i jeviště Divadla A. Dvořáka ideálně. Dotvořil ho scénograf Daniel Dvořák.“

„Nejslavnějším kontratenoristou je dnes bezpochyby Andreas Scholl, německý kontratenorista, který vytvořil titulní roli.“

„Být to koncertní provedení, jistě by jeho výkon vyčníval, takto spíš vzbuzoval rozpaky.“

Opera Národního divadla moravskoslezského uvedla poprvé na svém jevišti barokní operu, konkrétně Händelovu operu Julius Caesar v Egyptě, a to v koprodukci s Hudebním festivalem Znojmo a Czech Ensemble Baroque dirigenta Romana Válka. Režijně operu připravil Jiří Nekvasil, scénu vytvořil Daniel Dvořák a kostýmy Hana Kelar Knotková. Premiéra se konala ve čtvrtek 19. června a byla událostí sezóny a současně jejím závěrem.

„Jiří Heřman v tvůrčí jednotě s Václavem Luksem a s výtvarníky připomíná původní podtitul předlohy k Mozartově opeře – Bláznivý den.“

„Spontánní povstání celého auditoria bylo zcela namístě, a to i když se při děkovačce na scéně nakonec objevilo i celé Collegium 1704.“

„Režisér Štěpán Pácl, ve srovnání s bezcitně působící pražskou inscenací Manon Lescaut, zvolil příjemně ´normální´ přístup k melodramatickému veristickému příběhu.“

Soubor Janáčkovy opery Národního divadla Brno byl historicky prvním hostem, kdo po prvních koncertech vyzkoušel nyní na festivalu Smetanova Litomyšl na zámeckém nádvoří nový letní sál v jeho divadelní verzi. Výborná inscenace Pucciniho opery Manon Lescaut a skvělá produkce Mozartovy Figarovy svatby ve čtvrtek a v pátek potvrdily nejen použitelnost a vhodnost vydařeného nového jeviště s technickým vybavením a orchestřištěm, ale i skutečnost, že v Brně se teď dělá opera v tuzemsku opravdu nejlépe.

„Z pekla, které se toho večera rozeznělo, by Janáček měl radost. Protože v neklidu tohoto večera se znovu zrodila hudba, která mluví k dnešku. A snad i k zítřku.“

„Slezská filharmonie Katowice se předvedla ve výborné formě.“

„Koncertu byla naplněn z hlediska obsahu, hudebního výkonu i myšlenkového rámce.“

Jedno z nejpalčivějších poselství Janáčkovy tvorby spočívá v radikalitě lidské zkušenosti – v intenzitě emocí, hlasu, gesta, zápasu i vytržení. Pokud bychom se tedy ptali, zda by měl Leoš Janáček z koncertu, který se v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka konal 17. června v industriálním prostoru ostravského Trojhalí, radost, odpověď by zněla: „Ano.“ Ale nebyla by to radost poklidná. Inferno, tematický podtitul večera, totiž není pouze prostorem utrpení, ale také místem kruté jasnozřivosti, kde mizí iluze a zůstává syrová pravda o člověku a světě.