PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Iluzi barokního prostoru poskytlo hlediště i jeviště Divadla A. Dvořáka ideálně. Dotvořil ho scénograf Daniel Dvořák.“

„Nejslavnějším kontratenoristou je dnes bezpochyby Andreas Scholl, německý kontratenorista, který vytvořil titulní roli.“

„Být to koncertní provedení, jistě by jeho výkon vyčníval, takto spíš vzbuzoval rozpaky.“

Opera Národního divadla moravskoslezského uvedla poprvé na svém jevišti barokní operu, konkrétně Händelovu operu Julius Caesar v Egyptě, a to v koprodukci s Hudebním festivalem Znojmo a Czech Ensemble Baroque dirigenta Romana Válka. Režijně operu připravil Jiří Nekvasil, scénu vytvořil Daniel Dvořák a kostýmy Hana Kelar Knotková. Premiéra se konala ve čtvrtek 19. června a byla událostí sezóny a současně jejím závěrem.

„Jiří Heřman v tvůrčí jednotě s Václavem Luksem a s výtvarníky připomíná původní podtitul předlohy k Mozartově opeře – Bláznivý den.“

„Spontánní povstání celého auditoria bylo zcela namístě, a to i když se při děkovačce na scéně nakonec objevilo i celé Collegium 1704.“

„Režisér Štěpán Pácl, ve srovnání s bezcitně působící pražskou inscenací Manon Lescaut, zvolil příjemně ´normální´ přístup k melodramatickému veristickému příběhu.“

Soubor Janáčkovy opery Národního divadla Brno byl historicky prvním hostem, kdo po prvních koncertech vyzkoušel nyní na festivalu Smetanova Litomyšl na zámeckém nádvoří nový letní sál v jeho divadelní verzi. Výborná inscenace Pucciniho opery Manon Lescaut a skvělá produkce Mozartovy Figarovy svatby ve čtvrtek a v pátek potvrdily nejen použitelnost a vhodnost vydařeného nového jeviště s technickým vybavením a orchestřištěm, ale i skutečnost, že v Brně se teď dělá opera v tuzemsku opravdu nejlépe.

„Z pekla, které se toho večera rozeznělo, by Janáček měl radost. Protože v neklidu tohoto večera se znovu zrodila hudba, která mluví k dnešku. A snad i k zítřku.“

„Slezská filharmonie Katowice se předvedla ve výborné formě.“

„Koncertu byla naplněn z hlediska obsahu, hudebního výkonu i myšlenkového rámce.“

Jedno z nejpalčivějších poselství Janáčkovy tvorby spočívá v radikalitě lidské zkušenosti – v intenzitě emocí, hlasu, gesta, zápasu i vytržení. Pokud bychom se tedy ptali, zda by měl Leoš Janáček z koncertu, který se v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka konal 17. června v industriálním prostoru ostravského Trojhalí, radost, odpověď by zněla: „Ano.“ Ale nebyla by to radost poklidná. Inferno, tematický podtitul večera, totiž není pouze prostorem utrpení, ale také místem kruté jasnozřivosti, kde mizí iluze a zůstává syrová pravda o člověku a světě.

„Spíš než o příběh jde o psychologickou sondu do mysli schizofrenního muže a rozkrývání jeho motivace k činům.“

„Finnegan Downie Dear, mladý anglický dirigent, se partitury zhostil excelentně. Vedl orchestr Klangforum Wien nesmírně citlivě.“

„Režisérka Cordula Däuper rozbíjí scénu na segmenty, vypráví vždy jen část příběhu.“

K otevření zrekonstruovaných prostor v Divadle na Vídeňce objednalo vedení divadla nové operní dílo a volba padla na českého skladatele Miroslava Srnku. Vznikla opera velmi neobvyklá, a to jak tematicky, tak po stránce hudebního zpracování, kterého se ujal dirigent Finnegan Downie Dear s Klangforem Wien, režie pak je z dílny Corduly Däuper. Světová premiéra díla nazvaného Voice Killer se konala v pátek 13. června.

„Petr Popelka je nejen skvělý dirigent, ale také výborný kontrabasista. Náročný sólový part si viditelně vychutnal.“ 

„Rychlé pasáže s perfektně zřetelnými repetovanými tóny Jussenovým pod prsty přímo jiskřily a partie s jazzovou příchutí měly báječný rytmický švih.“

„Po strhující závěrečné codě posluchači bez váhání povstali ke standing ovation.“

Při posledním koncertě sezóny, v pondělí 16. června nabídl Symfonický orchestr Českého rozhlasu spolu se svým šéfdirigentem Petrem Popelkou posluchačům v Rudolfinu mimořádně pestrý a lákavý program: světovou premiéru skladby S – C – S soudobého českého autora Jiřího Kadeřábka, Poulencův Koncert pro dva klavíry s hvězdnými bratry Jussenovými a Bartókův Koncert pro orchestr, jedno z nejslavnějších děl světové orchestrální literatury 20. století.

„Oratorium působí zpočátku jako kaleidoskop, jakýsi hudební komiks. Postupně se ale čím dál víc stává vroucnějším, až k hymnickému Hallelujah.“

„Lukáš Vasilek k jedinečným kreacím z nedávných let, zejména k Honeggerově Johance z Arcu a Brittenovu Válečnému requiem, přidal další mimořádný umělecký čin.“

„Zvukově stupňovaný, ale stále mírný, vznešený, vroucně radostný chvalozpěv, po jehož doznění se posluchači vůbec nechce s dílem loučit…“

Hned druhý den třítýdenního festivalu Smetanova Litomyšl přinesl jednu z nejkrásnějších položek letošního programu. Vzácné a umělecky dokonalé provedení oratoria Král David, meziválečného díla Arthura Honeggera. Nedělní koncert připravil Pražský filharmonický sbor, Prague Philharmonia, tři pěvečtí sólisté a dva recitátoři a s nimi sbormistr a dirigent Lukáš Vasilek, interpret s jasným názorem a pevnou rukou.

„Logistická rovina představení vzbuzuje respekt a imerzivní intenzita večera překonala vše, co jsem si dosud byl schopen představit.“

„Vrcholný efekt večera měl takový účinek, že mnozí v sále začali plakat, citlivější dáma za mnou málem omdlela a já se přistihl, že bez vlastní vůle zpívám společně se všemi tu nesmrtelnou píseň.“

„Za obdivuhodnou inscenační odvahou a vizuální imaginací bohužel hudba sama místy dost pokulhává.“

Cyklus poměrně skromných třinácti písní s doprovodem houslí a continua Adama Michny z Otradovic s názvem Loutna česká se rozhodli tvůrci Jihočeského divadla použít pro základ velkolepého spektáklu, který 14. června umístili do minoritského kláštera ve městě, odkud básník, skladatel a obchodník pocházel – do Jindřichova Hradce. Jejich dvouhodinová inscenace překračuje hranice barokní hudby, překračuje hranice operní produkce a vlastně překračuje hranice všeho, co jsem kdy v rámci kulturního představení zažil. Zážitek je tak silný, že i druhého dne divák přemýšlí, co že to včera večer vlastně zažil.

„Král Roger není epický příběh. Spíše jde o výjev, mysterium, podobenství.“

„Vladimír John vyhmátl neskutečnost prostředí i nadčasovost námětu, mysticky a mysteriózně působící atmosféru, ve které se prolíná religiozita s existenciálními otázkami.“

„Robert Kružík připravil operu, hranou bez přestávky, jako nepřetržitý proud naléhavého atakování diváka.“

Opera Král Roger moderního polského klasika Karola Szymanowského je pozoruhodné, magické dílo, koncentrát důležitých myšlenek a umělecky zachycených emocí. V Praze zazněla naposledy koncertně v roce 2007, v Brně byla nyní scénicky uvedena vůbec poprvé. Inscenací na sebe zcela bezprecedentně upozornil režisér Vladimír John, student posledního ročníku JAMU. Premiéra, která se konala v pátek třináctého, byla jednoznačným úspěchem jak jeho, tak výtvarníků scény, ale i dirigenta Roberta Kružíka a pěvců. Na ploše osmdesáti minut se odehrává komplexní hudební divadlo.

„Už v rané fázi tvorby jsem navrhnul, abychom hlasy představitelek obětí neukončily v okamžiku, kdy skončí jejich život.“

„Předloha opery obsahuje množství momentů, v nichž lidé jednat mohli, ale neudělali to.“

„To, co bych chtěl, abychom slyšeli, je temporalita vedená v obrovských vlnách pulsující energie.“

Miroslav Srnka uspěl v německy mluvících zemích jako operní skladatel již dávno. V pátek 13. června se v Divadle na Vídeňce dočká premiéry další z jeho oper s názvem Voice Killer. Skladatel, opět v tandemu s libretistou Tomem Hollowayam, si za námět tentokrát zvolil skutečný příběh – příběh masového vraha, který si oběti vybíral na základě jejich hlasu, na základě podobnosti s hlasem jeho matky. Místo kriminální zápletky však Srnka sleduje spíše sociologické a psychologické aspekty příběhu. Zamýšlí se přitom nad závažnými otázkami kolektivní paměti, prevence nebo ochoty zakročit v rizikových situacích. Tato témata, ale také psychologii pachatele, v opeře bezejmenného Srnka promítá i do hudby a jejího zacházení s časem. Více prozrazuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Haydnův koncert v znamenitém provedení Johannesa Mosera ukázal, že klasika není nic suchopárného.“

„Po náročných pasážích, kdy převzal otěže orchestr, si violoncellista vždy překřížil nohy a užíval si nápaditou a prokreslenou hru orchestrálních kolegů.“

„Dirigent Aurel Dawidiuk zapůsobil na publikum svým milým, decentním a neokázalým vystupováním a přirozenou hudebností.“

Janáčkova filharmonie v Opavě odehrála druhý abonentní koncert a tentokrát přední tuzemský orchestr spojil síly s respektovaným německo-kanadským violoncellistou Johannesem Moserem. Klasika v jeho podání má ohnivou a kořeněnou příchuť. Také dalším skladbám nechybělo šarmantní a temperamentní ztvárnění. Provedení řídil dirigent Aurel Dawidiuk.

„Sólově občas vystupujeme také, to pořád platí.“

„Obleky na míru nám šije módní návrhář Peter George d’Angelino Tap.“

„Klasickou hudbu ve volném čase moc neposloucháme.“

Před koncertem 16. června, kdy v pražském Rudolfinu zazní Poulencův Koncert pro dva klavíry a orchestr v podání bratrů Lucase a Arthura Jussenových a Symfonického orchestru Českého rozhlasu pod vedením Petra Popelky, portál KlasikaPlus.cz oběma předním světovým klavíristům položil několik otázek. Miláčci laického publika i velkých znalců v odpovědích popisují svoji interpretační filozofii, ve které je prostor pro hloubku i nadhled, disciplínu i radost ze hry.

„I já jsem kdysi žila v pohlcení perfekcionismem. Jednu dobu pro mě hraní bylo otázkou života a smrti; když to přeženu, měla jsem představu, že pokud zahraju jednu notu falešně, umřu.“

„Bach, Beethoven nebo Mozart jsou téměř naši prarodiče. Jsou to naše základní životní hodnoty; pravda, ke které se vždy můžeme vrátit.“

„Když orchestr zahraje úvodní tutti, připadáte si jako na vrcholku stromu ve svém malém hnízdě a říkáte si, že už brzo budete muset skočit a letět.“

„K Čechám cítím silnou vazbu. Když jsem byla malá, rodiče mě dvakrát vzali na vánoční prázdniny do Prahy – její atmosféra mi tehdy učarovala,“ popisuje svůj vztah k České republice norská houslistka Vilde Frang, která si vybudovala významné postavení na mezinárodní scéně nejen pro neobyčejnou technickou vybavenost, ale především pro hloubku a autenticitu interpretace. Ještě než se na podzim do Prahy vrátí hrát na Dvořákově Praze, zahájí 14. června Smetanovu Litomyšl…

„První půlhodinu je divák doslova drcen brutálním zvukem, zejména exponovanými žesťovými nástroji.“

„Představitelé hlavních rolí jsou devízou inscenace.“

„Režijní pojetí Barbory Horákové Holy kladlo v souladu s hudebním jazykem skladatele důraz na vyhroceně expresivní jednání postav.“

Oficiální materiál k inscenaci opery Ariberta Riemanna Lear, uvedené 7. června na scéně Státní opery, charakterizuje tuto operu jako neoexpresionistickou. Expresivity bylo v premiérový večer opravdu mnoho jak v orchestřišti, tak na scéně. Otázkou je, kolik bylo skutečně nového. Režie se ujala Barbora Horáková Joly, hudebního nastudování Hermann Bäumer.

„Honeggerův Král David, jeho klíčové dílo, je strhujícím hudebním dramatem o moci, vášni, vině a smíření.“

„Monumentální sborové scény se střídají s lyrickými pasážemi a s hluboce spirituálními žalmy.“

„V historii Pražského filharmonického sboru patří k těm kompozicím, v nichž se umění tělesa zaskvělo na výjimečných koncertech a na stejně ojedinělých nahrávkách.“

Vznešené a sváteční, strohé, přesto plné emocí a hudebních krás a posluchačsky mimořádně sdělné – takové je oratorium Král David švýcarsko-francouzského skladatele Arthura Honeggera, od jehož úmrtí letos uplyne sedmdesát let. Dílo, zkomponované před stoletím, existuje ve dvou verzích – ve starší, komornější a úspornější, a v novější symfonické. A právě ta zazní v neděli 15. června za řízení Lukáše Vasilka na festivalu Smetanova Litomyšl.

„V několika novelách a románech zanechal jedinečná hudební líčení.“

„Emigroval s československým pasem, protože ten německý mu už nesměl být prodloužen.“

„Je tu Mannem často připomínané téma smrti, ale – nesmí nás to klamat – na pozadí smrti vždycky Mann kreslí velikou lásku k životu ve všech jeho podobách.“

Malý příspěvek ke 150. výročí narození velkého německého spisovatele. Velké téma, ve kterém se spojuje jedinečné literární mistrovství i kus dějin, filozofie a estetiky 20. století. Thomas Mann, držitel Nobelovy ceny, je jedním z největších německých a světových spisovatelů a také pravděpodobně největším hudebním znalcem mezi literáty.

„Szymanowski konec záměrně nedopověděl. Opera se pohybuje na poli spirituality a sexuality.“

„Inscenaci nevykládáme dobově ani v současných kulisách. Je to prostor bezčasí.“

„Co mi ale připadá důležitější než autorita, je vzájemná důvěra. Získat opravdovou důvěru není nikdy samozřejmost.“

Inscenace opery Karola Szymanovského Král Roger bude mít premiéru 13. června v Janáčkově divadle v Brně v hudebním nastudování Roberta Kružíka. Režijně ji připravuje mladý režisér Vladimír John, pro kterého je to první velká divadelní nabídka. Stále je studentem JAMU, ale během studia už připravil několik inscenací. I proto dostal v rámci spolupráce mezi akademií a Národním divadlem Brno možnost asistovat a následně regulérně režírovat na profesionální scéně.

„Píseň jako forma hudebního vyjádření je mi mimořádně blízká.“

„Specifikem české písně je rytmizace.“

„Když je člověk na začátku, musí být mimořádně opatrný, protože zničit si hlas je neuvěřitelně snadné.“

Našeho předního pěvce, basistu Jana Martiníka není třeba dlouho představovat. Od roku 2009, kdy vyhrál pěveckou soutěž BBC Cardiff Singer of the World, jeho kariéra roste a profiluje se zejména v operních domech v Berlíně a ve Vídni; tuzemské publikum jej může slyšet např. jako Bonifáce ve Smetanově Tajemství v Národním divadle. Začátkem června vystoupí spolu s ředitelem České filharmonie a klavíristou Davidem Marečkem v písňovém recitálu na Mezinárodním hudebním festivalu Leoše Janáčka v Ostravě.

„Kang Wang se zhostil náročné role Romea s naprostým přehledem.“

„Celou operu situovala režisérka do naší současnosti – vždyť lásku až za hrob prožívá i dnes mnoho mladých lidí.“

„Vyvarovala se staromódních hereckých manýr; zároveň ale nepostavila Gounodovu operu a celý příběh na hlavu.“

Drážďanská Semperoper hraje novou inscenaci Gounodovy opery Romeo a Julie, premiéru měla 3. května tohoto roku. O hudební nastudování se postaral Robert Jindra, režie je vkladem polské umělkyně Barbary Wysocké. Výsledkem je moderní, svěží inscenace.

„Vždycky jsem měl v hloubi duše touhu věnovat se v nějaké fázi kariéry něčemu koncepčně-manažerskému.“

„V naší populaci máme extrémně mnoho talentů.“

„Těším se na všechno, co se bude týkat uměleckého a pedagogického rozvoje školy.“

Pražská konzervatoř má za sebou nelehký rok. Na konci loňského července byl odvolán z funkce její ředitel Petr Čech a od 1. srpna zůstala škola bez ředitele. Jejím vedením byla dočasně pověřená statutární zástupkyně Veronika Höslová. Takovéto provizorium stabilitě konzervatoře samozřejmě nijak neprospívalo. Situace se vyjasnila teprve 19. května letošního roku, kdy Rada hlavního města Prahy na svém zasedání rozhodla deseti hlasy z jedenácti, že novým ředitelem Pražské konzervatoře se od 23. června 2025 stane vynikající český pianista a renomovaný klavírní pedagog Ivo Kahánek.

„Je třeba říci, že Alinde Quintet opravdu výborně hraje.“

„Svěží tempo, pregnantní rytmus, vysoké smyčce spolehlivě zastoupila flétnová sóla a při celkové sevřenosti nechybělo celou dobu dramatické napětí.“

„Překvapivě dobré dílo na to, že jde o zcela neznámého skladatele.“

Alinde Quintet nadchnul v programu, ve kterém byla tři díla ze čtyř naprosto neznámá. Stalo se tak v rámci komorního cyklu Prague Philharmonia v místě, který by každý pražský návštěvník koncertů měl někdy zažít. Koncert se konal v Barokním refektáři Profesního domu MFF UK na Malostranském náměstí, což je typický podlouhlý barokní sál v prvním poschodí bývalého kláštera, jenž přiléhá ke sv. Mikuláši.

„Opera u nás je bohužel často spojována s jednorázovou školní návštěvou, po které se většina lidí do operního domu už nikdy nevrátí.“

„Půjdeme králi až do morku kostí a věřím, že pro některé diváky to bude šokující, ale o tom ten příběh je.“

„Bylo by až groteskní, kdyby divák slyšel tu obrovskou hudební energii a na scéně viděl něco velice klasického, uhlazeného.“

Divadelní režisérka Barbora Horáková Joly se narodila v Praze a žije ve švýcarském Bielu. Na hudebních akademiích v Basileji a Ženevě vystudovala zpěv, později se rozhodla vyměnit pěveckou dráhu za povolání režisérky a studovala Bavorskou divadelní akademii v Mnichově. Celosvětově momentálně patří mezi nejúspěšnější a nejvytíženější operní režisérky. Na začátku tohoto roku inscenovala s velikým úspěchem Kouzelnou flétnu ve Vídeňské státní opeře. Ve Státní opeře v Praze nyní připravuje inscenaci opery Lear loni zesnulého německého skladatele Ariberta Reimanna, která bude mít premiéru 7. června. Za hudebním nastudováním stojí nově nastupující šéfdirigent Státní opery Hermann Bäumer.

„V neděli 25. května ožil prostor barokního divadla na zámku ve Valticích nadšeným mládím pod vedením svých pedagogů a mentorů.“

„Postavu kartáginské královny Dídó vytvořila sedmnáctiletá Adéla Řeháková, studentka septimy gymnázia Čajkovského a žačka ZUŠ Žerotín v Olomouci u pedagožky Hany Keferové.“

„Představení dopadlo bezchybně a mělo nadšenou atmosféru. Radost z výsledku měly nejen děti, jejich rodiče a pedagogové, ale i ostatní návštěvníci.“

Žáci základní uměleckých škol si 25. května v rámci festivalu ZUŠ Open vyzkoušeli, co to znamená barokní opera, a dokonce si mohli „ošlapat“ prkna, co znamenají svět, a to v autentickém prostředí barokního divadla na zámku ve Valticích. Opera anglického skladatele Henryho Purcella byla příležitostí pro nejlepší studenty, jak předvést svoje nadšení i umění.

„Za vše další vděčím svému hlavnímu mentorovi, kterým byl nenahraditelný Seiji Ozawa.“

„Smetanovu Mou vlast Japonci zbožňují.“

„Janáčkova Sinfonietta a Beethovenův Houslový koncert mají něco společného, proto je správné je provést během zahajovacího festivalového koncertu.“

Žije ve Vídni, diriguje po celém světě. Dlouhodobě je spjat s Japonskem, ale svou první velkou příležitost dostal před devětadvaceti lety v Ostravě. Rakušan Christian Arming, ročník 1971, sice vkročil do letoška v čele Orchestru divadla La Fenice při koncertu v Benátkách 5. ledna, ale ještě víc se těší na svůj červnový návrat do Ostravy. Není divu, vždyť má v tomto městě na co vzpomínat a na co navazovat… 2. června s taktovkou v ruce zahájí Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka.