PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Vzájemná interakce hlasů ve skladbě místy připomínala zamilovaný pár: od neškodného laškování až po smyslný tanec.“

„Monolog pro sólové violoncello připomíná akční malbu: je živelný, organický, bez jasného řádu; rozmáchlé hudební motivy zde suplují gestické tahy na plátně.“

„Interpretace Adriany Antalové a Eugena Procháce učarovala publiku natolik, že po doznění posledního tónu snad ještě deset vteřin vyčkávalo s potleskem.“

Ve středu 15. října se uskutečnil další koncert z plzeňské série Kruh přátel hudby. Představili se Eugen Prochác a Adriana Antalová, jejichž tóny violoncella a harfy naplnily sál Antonína Dvořáka v Domě hudby. Stalo se dobrým zvykem koncertního cyklu obsadit alespoň jednou za sezónu komorní uskupení s harfou, minulý rok to bylo formou koncertu Viléma Veverky a Kateřiny Englichové. Místo hoboje bylo tentokrát na pořadu večera violoncello, které se díky svému dobrosrdečnému tónu ukázalo též jako skvělá partie pro královský nástroj.

„Problém Ostrčilovy opery začíná již u volby libreta.“

„Je nepochybné, že Robert Jindra je v Národním divadle člověk na svém místě a jeho hudební nastudování mělo vysokou úroveň.“

„Režie Jiřího Heřmana nesla typické znaky rukopisu tohoto tvůrce, včetně postupů, které se v jeho inscenacích často opakují – pomalu se z nich stává klišé.“

Národní divadlo uvedlo po 102 letech od premiéry operu Otakara Ostrčila Legenda z Erinu. Hudebního nastudování se chopil Robert Jindra, režie Jiří Heřman. Uvedení vyvolalo řadu polemických otázek.

„Jsme ochotni jít až na hranu.“

„Nečteme partitury laxně.“

„Odezva, speciálně po pátém kvartetu, je na Martinů vždycky velmi silná.“ 

Pavel Haas Quartet, česky Kvarteto Pavla Haase a zkráceně Haasovci, je mezinárodně mimořádně oceňovaný komorní soubor. Má teď v katalogu Supraphonu další nahrávku – čtyři ze sedmi kvartetních kompozic Bohuslava Martinů. Čísla dva, tři, pět a sedm. Neznamená to sice, že se z nich stávají ambasadoři tohoto autora, ale hrají ho a hovoří o něm s chutí. K rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se sešli všichni čtyři: primárius Veronika Jarůšková, Marek Zwiebel usedající u pultu druhých houslí, violista Šimon Truszka a violoncellista Peter Jarůšek, odjakživa přirozený mluvčí celé čtveřice.

„Na těremin můžete interpretovat všechny nuance, třeba i glissando nebo vibrato, jako na smyčcových nástrojích.“

„Vynálezce jsem znala jako člověka aktivního, neustále pracujícího – do konce jeho života mi opravoval těremin, byl vždy připravený vyrazit na koncert.“

„Ze všeho nejdříve se musíte naučit koncentrovat na obraz zvuku a představu tónů ve vás.“

Těremin je bezdotykový hudební nástroj, který v roce 1920 vynalezl ruský fyzik a hudebník Lev Sergejevič Těrmen. Instrument je známý z oblasti filmové hudby, kde byl mnohokrát použit především v hororovém, mysteriózním a sci-fi žánru. Jeho možnosti tím ale zdaleka nekončí, věnovalo se mu a věnuje mnoho skladatelů z oblasti klasické hudby, mimo jiné Bohuslav Martinů. Hra na něj má svá specifika a je považována za velmi obtížnou. Rozhovor o tomto nástroji pro portál KlasikaPlus poskytla praneteř samotného vynálezce, celosvětově uznávaná těreministka Lydia Kavina aktuálně žijící v Oxfordu a Martin Jaroš, koncertní těreminista působící v České republice. Lydii Kavinu bude možné slyšet hrát 19. října na koncertě v Bratislavě v rámci festivalu Konvergencie.

„Passacaglia pre štvrťtónový akordeón je často dosť motorická, zvuk však napriek výraznej kinetickej zložke zostáva dominantným.“

„Tento mimohudobný námet sa do atmosféry Hapkovej skladby premieta hlavne akýmsi latentným smútkom, ktorý ale nepôsobí zdrvujúco.“

„Technická prepracovanosť by sa tak u Haasa mala v ideálnom prípade spájať s emóciou, silným prežitkom.“

Tri skladby s výrazným využitím štvrťtónov uviedol Orchestr Berg 14. októbra v Českom muzeu hudby. V tesnom susedstve vzácnych mikrotónových nástrojov Aloisa Háby tak príznačne zneli kompozície, ktoré na systémy tohoto skladateľa nadväzujú – hoci každá s inou intenzitou a v iných kontextoch. Ťažiskom programu bola rozsiahla skladba weiter und weiter und weiter od Georga Friedricha Haasa. Predchádzala jej premiéra skladby Haštala Hapku a sólový úryvok od hosťujúceho akordeonistu Veliho Kujalu.

„Mancini se ve Vídni pohyboval v komunitě věhlasných evropských hudebníků, kteří tam působili, ať už to byli pěvci, skladatelé, instrumentalisté nebo libretisté.“

„S Mancinim by se mělo pracovat tak, že pěvec nechá jeho myšlenky na sebe působit a bude je samostatně reflektovat.“

„Podle znalců ze 17. a 18. století kastráti nebyli výjimečnější než ženy nebo nekastrovaní muži.“

Na českém knižním trhu se objevila obsahově pozoruhodná, výtvarně atraktivní kolekce dvou knih zabývající se zpěvem a hudbou 18. století. První kniha je překladem významného spisu italského zpěváka a pedagoga Giambattisty Manciniho (1714–1800) Riflessioni pratiche sul canto figurato (Praktické úvahy o zdobeném zpěvu), druhá pak k ní připojuje podrobné komentáře a vysvětlivky. Za oběma knihami, které se prodávají jako jeden celek, stojí dvojice Vanda Martáková a Jan Marták.

„Tomáš Jamník využil ve svém přesvědčivém projevu mírně rozpohybovaného vibrata a naplno se ponořil do prudce expresivního aspektu skladby.“

„Asrael je Sukovou osobní zpovědí, dokumentem jeho kompoziční originality a jedním z vrcholů jeho tvůrčího snažení.“

„Mihotavý opar jemně odkapávajících smyčců se s každým taktem zkonkrétňoval, nepotlačil však jednotnou, ve zklidnělém pianu se plížící dynamiku.“

Velkolepé, podmanivé, strhující. Takovou slovní trojicí by šlo charakterizovat pondělní večer 13. října, během něhož Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod vedením Roberta Kružíka ohromil rudolfinské publikum interpretací zřídka uváděných skladeb dvou význačných jmen české hudební kultury: Josefa Suka a Jindřicha Felda. Rostoucí dluh české koncertní kultury vůči oběma autorům splatil symfonický orchestr spolu se sólistou Tomášem Jamníkem s neskonalou grácií, noblesou a dechberoucí sugestivitou. Jestliže si provedení Sukova Asraela sáhlo na dno posluchačova emočního rejstříku, tak Feldův Violoncellový koncert jej odzbrojil rytmickou surovostí a výrazovou bezprostředností.

„Zelenkova Missa Circumcisionis je hudba svěží, stylově plná a zároveň dostatečně osobitá, na některých místech skutečně charakteristicky jedinečná.“

„Zhudebnění Žalmu 110 Dixit Dominus poskytlo Händelovi možnost vyzkoušet si kompoziční dovednost, schopnost postihnout a úderně vyjádřit dramatismus a naléhavost, propašovat operní estetiku do duchovní oblasti.“

„Komplexní dojem z vybuzení toho největšího možného účinku obou děl zařazuje koncert do pomyslné kroniky zásadních tuzemských hudebních událostí.“

Úvodní koncert abonentní sezóny v pražském Rudolfinu byl pro barokní orchestr Collegium 1704 a jeho sbor Collegium Vocale 1704 oslavou dvaceti let umělecké práce. Výročí svých souborů Václav Luks posvětil ve čtvrtek skvělým, podmanivým a elektrizujícím provedením dvou duchovních děl s latinskými texty a strhující hudbou – Zelenkovy Missy Circumcisionis a Händelova žalmu Dixit Dominus. Dojem, že jde v mezinárodním srovnání o špičkových sto minut, byl samozřejmostí.

„Moje oborová realita je taková, že jsem v letech, kdy mě potkávají ty nejhezčí role.“

„Diváci se určitě mohou těšit na krásnou poetiku a věrné vyprávění příběhu. Žádné otočené vztahy či hloupé výmysly.“

„Čím jsem starší, tím více oceňuju i dobře připravenou a pracující nápovědu.“

Basista František Zahradníček je stálicí souboru pražského Národního divadla, kde se kromě repertoárových titulů věnuje i těm spíše raritním. Po objevném provedení Fibichovy Šárky se umělec svědomitě pustil do dalšího zapomenutého díla dnes spíše přehlíženého autora, ztvární totiž part Kormaka v Ostrčilově opeře Legenda z Erinu, která se na prknech Zlaté kapličky hrála naposledy před více než sto lety. Produkce vznikající u příležitosti 90. výročí úmrtí skladatele, s chystanou premiérou 16. října, je hlavní náplní rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Celkový tvar je naprosto profesionální a prezentovatelný, připomíná vyleštěný výsledek práce v nahrávacím studiu.“

„Osobně jsem ale postrádal jakýsi vnitřní neklid nebo určitou míru iracionality.“

„V Schumannovi působila přirozeně, zpěvně a s dotykem lidovosti.“

Recitálová řada Janáčkovy filharmonie Ostrava dlouhodobě ukazuje, že citlivý výběr interpretů a důraz na kvalitu mohou jít ruku v ruce s dramaturgickou odvahou. Vedle známých jmen se v ní obvykle objevují i mladší umělci. Letos mezi ně patřila Alexandra Styčkina, jednadvacetiletá klavíristka, která 6. října v Kině Vesmír zaujala technickou jistotou i soustředěným, svrchovaným projevem.

„Oratórium Kniha so siedmimi pečaťami patrí bezpochyby medzi najnáročnejšie diela svetovej symfonicko-vokálnej literatúry.“

„Dirigent Daniel Raiskin si za suverénny umelecký a organizačný výkon zaslúži slová najvyššieho uznania.“

„Skončil sa festival, ktorý nám môžu závidieť vrcholné európske hudobné metropoly.“

Záverečným koncertom, na ktorom pod taktovkou Daniela Raiskina Slovenská filharmónia, Slovenský filharmonický zbor (zbormajster Jan Rozehnal) a medzinárodná šestica renomovaných vokálnych sólistov uviedla veľkolepé oratórium Kniha so siedmimi pečaťami Franza Schmidta, vyvrcholil 5. októbra v Redute tohoročný, viac ako dvojtýždňový festivalový maratón Bratislavských hudobných slávností, plný impozantných hudobných zážitkov. Sólové party ztvárnili Brenden Gunnel (Johannes), David Steffens (Hlas Pána), Simona Šaturová (soprán), Stefanie Irányi (mezzosoprán), Jan Petryka (tenor)  a Simon Robinson (barytón). Mimoriadne náročný a technicky exponovaný organový part diela predniesol Michael Schönheit.

„Pražské jaro svěřilo provedení Mše h moll souboru, který tehdy vlastně ještě neexistoval, a to čistě na základě důvěry v mou kompetenci, co tehdy ale ještě nebyla ničím prokázaná.“

„V člověku to vyvolává určitou pokoru, když si uvědomí, jak málo toho vlastně víme.“

„Našemu pražskému publiku v Rudolfinu můžeme nabídnout prakticky cokoliv a posluchači přijdou.“

Vybudoval mezinárodně respektovaný soubor specializující se na interpretaci staré hudby; do Prahy přinesl Bacha a Zelenku. Dnes již ikona českého starohudebního světa Václav Luks letos slaví dvacáté výročí existence svých souborů Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704. Jak se z hrstky nadšených hudebníků stal renomovaný soubor, jak nakládá s dramaturgií koncertů a co nás čeká v nadcházející jubilejní sezoně Luks prozradil při posezení po jedné ze zkoušek na zahajovací koncert sezony, který se uskuteční 8. října v drážďanském Annenkirche a o den později v pražském Rudolfinu.

„Český filharmonický sbor Brno je těleso disponující vyrovnaným, kompaktním zvukem, ve kterém se jednotlivé hlasové sekce doplňují bez zbytečné dominance.“

„Francouzština v rukou rodilých mluvčích zněla přirozeně, lehce, bez cizích akcentů, takže publikum mohlo vnímat melodii jazyka v její původní kráse.“

„Svatováclavský hudební festival není jen koncertní přehlídka, ale značka kvality nesoucí konkrétní kulturní poslání.“

Když se v neděli 28. září rozezněly první tóny Massenetova oratoria Ève v ostravské katedrále Božského Spasitele, bylo zřejmé, že závěr 22. ročníku Svatováclavského hudebního festivalu bude opět výjimečnou událostí. Festivalový koncert tentokrát nabídl českou premiéru málo uváděného díla, které stojí na pomezí mezi lyrikou a dramatem, mezi kontemplací a výpovědí, mezi světem Boha a světem člověka. Interpretovali Český filharmonický sbor Brno, brněnská filharmonie a sólisté vedení Philippem Bernoldem.

„Gustav Mahler se nechal slyšet, že ‚dneska už umí výborně instrumentovat kdejaký idiot‘, a odmítl Pucciniho Tosku uvést ve Dvorním divadle, dokud bude stát v jeho čele.“

„Šedesát sedm let stará a stále aktuální inscenace je v kontextu světového operního provozu naprostým unikátem.“

„Generální ředitel Bogdan Roščić předstoupil před zataženou oponu a sdělil publiku, že se z technických důvodů nepodařilo postavit scénu ke druhému dějství.“

Když se 25. září letošního roku ve Vídeňské státní opeře otevřela opona na začátku 664. (!) reprízy aktuální inscenace Pucciniho Tosky, nic nenasvědčovalo skutečnosti, že se na scéně odehraje ještě jiné drama než to, které pro něj vymysleli autoři libreta. Jenže znáte to: člověk míní, Pán Bůh… Než se dostaneme k odhalení onoho momentu, jež z představení v elitním obsazení pod taktovkou Piera Giorgia Morandiho učinil možná památnější večer, než jaký si kdo dokázal představit, podívejme se na historii provozování Pucciniho operního hororu z roku 1900 ve Vídni trochu komplexněji. Možná se bude jednat o drobné zdržení, ale garantuji vám, že docela napínavé.

„Když tam mají být komedianti, proč ne celý cirkus? A když je ve vsi cirkus, musí být i nějaké stánky. Proč by podnikavá Mařenka nemohla v jednom tom stánku prodávat?“

„Tomáš Hanus si dal záležet zejména na předehře, kterou podal s dynamickými i agogickými efekty a vytvořil pevný kantabilní celek, který orchestr podal jako symfonickou báseň.“

„Obecenstvo se rozdělilo na dvě poloviny, jedna tleskala a druhá bučela.“

Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany měla premiéru ve Vídeňské státní opeře. A dokonce se dočkala zcela nového německého textu. K hudebnímu nastudování byl přizván český dirigent Tomáš Hanus a hlavní role zpívali slovenští pěvci Slávka Zámečníková, Pavol Breslik a Peter Kellner. Režie se ujal německý režisér Dirk Schmeding, autorem scény byl Robert Schweer a kostýmy vytvořil Alfred Mayerhofer. Hráli a zpívali Orchester, Chor a Bühnenorchester der Wiener Staatsoper a sbormistrem byl Thomas Lang. Premiéra nové inscenace se konala ve Vídni 28. září.

„Pro Kissina, Isserlise a Bella to bylo vzpruhou pro úplné vnoření se do Šostakovičových komplikovaně polyfonních vláken, drtivých průlomů v dynamice a trpkých posunů v harmonické vrstvě díla.“

„Nastavený interpretační postoj dosáhl svého vrcholu v tematicky hybném scherzu.“

„Začátek první věty byl zpřítomněn klavírním akordickým oparem, do něhož violoncellista Steven Isserlis později vrýsoval kostru melodického tématu.“

Český spolek pro komorní hudbu druhý koncert své 131. sezony pojal ve velkém stylu, a to jak personálně, tak dramaturgicky. Během úterního večera 29. září přivítalo publikum pražského Rudolfina za bouřlivého potlesku trojici legendárních hráčů patřících k tomu nejlepšímu, co světová muzikantská obec může nabídnout. Joshua Bell, Steven Isserlis a Jevgenij Kissin předvedli na programově sceleném repertoáru čítajícím díla Šloma Rozovského, Dmitrije Šostakoviče a Petra Iljiče Čajkovského špičkové a na technické efekty bohaté výkony, které okouzlily nejen vynikající souhrou, o niž se každý z muzikantů zasloužil stejnou měrou, ale také nevídanými ponory do forem jednotlivých skladeb.

„Žádný poslech sebelepší nahrávky nenahradí koncertní zážitek. Je to pro sbor obrovský impuls do dalšího snažení.“

„Na pódiu vidíte andílky, vejdete do zákulisí a tam hejno ďáblíků.“

„Jako mužské plémě neradi dáváte najevo, že jsme vám byli užiteční. Až po dlouhé době a jen někdo dokáže nahlas vyslovit, že je za tu zkušenost rád.“

Téměř synonymem chlapeckého sborového zpívání je v České republice jméno Zdena Součková. Stovky hudbymilovných kluků, například včetně známého herce a zpěváka Vojtěcha Dyka, jí prošly pod rukama až k dnešnímu dni, kdy jsou na stole půlkulatiny Pueri Gaudentes. Součkovou založený sbor „radostných chlapců“ své narozeniny oslaví koncertně 4. října v Dvořákově síni Rudolfina a právě tato příležitost je motivací historicky prvního rozhovoru sbormistryně a pedagožky Zdeny Součkové pro portál KlasikaPlus.cz.

„Už v roce 1975 používal Savall francouzské barokní ozdoby jako samozřejmou součást hudební fráze“ 

„Savall v Liberci jako obvykle kolem sebe skromně a soustředěně šířil krásu z hudební komnaty, od které má klíče jen on sám a možná pár podobně vyvolených“

„Nejsem si jist, jestli divákům v zadní části kostela vynahradila přítomnost legendy fakt, že sdělení programu zůstalo pro jejich uši většinou nedostupné“ 

Jedním z vrcholů letošního festivalu Lípa Musica byl bezesporu koncert souboru Hesperion XXI pod vedením legendárního gambisty Jordiho Savalla. Mezi středečním koncertem v Athénách a sobotním v Métách se v pátek představil publiku v libereckém arciděkanském kostele. Jeho pětihlasý gambový konsort s loutnou a dvěma sólovými hlasy připravil program složený z madrigalů a canzonet alžbětínské Anglie. 

„Brněnská inscenace je vzácným příkladem toho, že lze operu v její původní podobě nepodceňovat a že ji lze zpřítomnit i bez režisérského přeznačování.“

„Scéna silně a zdařile evokuje starověký Egypt.“

„Verdiho hudbu dirigent bezpečně rozprostřel pod drama vyvěrající z velkých citů a velkých ideálů.“  

Opera Aida je titulem, který se může jako divácky přitažlivý držet na repertoáru po řadu sezón, a to i tehdy, když neláká na vymoženosti, jako kdysi bývali živí sloni na jevišti. Národní divadlo Brno uvedlo Verdiho mistrovské dílo, staroegyptské drama, jako úvodní premiéru sezóny. Inscenace láká kvalitním hudebním nastudováním, atraktivní vizuální podobou plnou zlaté barevnosti a rozumnou režií bez výstředností. Poslední zářijový páteční večer byl v Janáčkově divadle díky spolehlivé působivosti příběhu a jeho hudební a divadelní podoby veskrze úspěšný.

„Mahler je rozhodně někdo, s kým se nehodlám minout.“

„Vždyť právě v tom spočívá magie hudby – v jednou neopakovatelném momentu.“

„Naší prací je zživotnit ty neuvěřitelné věci, které nám skladatelé zanechali, a umožnit publiku, aby je prožili.“

Šéfdirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu bude od jeho sté sezóny, od podzimu 2026, německo-japonský umělec Elias Grandy. Setkali se zatím jen jednou, v březnu 2025 při jeho záskoku na pražském abonentním koncertě… V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje Grandy své hudební zázemí, uvažuje o umělecké práci a o hudbě Gustava Mahlera a odpovídá také na otázku, zda a jak dobře se zná s Petrem Popelkou, jehož čtyřleté období ve funkci se uzavírá příští rok v létě a na něhož bude navazovat.

„Interpretace nikdy nesmí být pasivní! Velcí skladatelé toho do své hudby tolik vložili!“

„Od roku 2028 mám v plánu si mezi sezónami brát dva měsíce volna.“

„Občas mi mladí pianisté chodí zahrát i soukromě. Ale nestává se to tak často.“

Rozhovor s Jevgenijem Kissinem se uskutečnil 12. srpna u něj doma v Praze, v době jeho desetidenního volna po návratu z koncertního turné. Kissin je rezidenčním umělcem 130. sezóny České filharmonie: vystoupí v rámci klavírního tria, třikrát po sobě zahraje s orchestrem Prokofjevův První klavírní koncert a nabídne i sólový recitál.

„Smetanova hudba ve Vídni vždy rezonovala a citlivá německá verze může publiku napomoci dílu a jeho vážnosti i humoru porozumět.“

„Smetana ani u nás, ani v zahraničí není doceněn; je svůj, originální…“

„Mojí poslední inscenací v Cardiffu bude na jaře Bludný Holanďan od Richarda Wagnera.“

Tomáš Hanus patří k našim dirigentům, kteří mají velké úspěchy v zahraničí a do České republiky zavítají dirigovat jen svátečně. Přesto nedá na Českou republiku, a zejména na českou hudbu dopustit a diriguje ji vždy velmi rád. V létě se ukázal na skok ve svém rodném v Brně a bylo tedy možné si s ním promluvit o jeho nejbližších plánech.

„Mým největším snem je, aby se rutina nikdy nestala součástí budovy Rudolfina.“

„Čajkovskij samozřejmě nebyl žádný anděl, nikdo není. Ale v podstatě byl stejně ušlechtilý jako jeho hudba.“

„Jsme ve službách tvorby. Tvůrci jsou bohové, my jsme služebníci.“

Česká filharmonie vstupuje v těchto dnech do jubilejní 130. sezony. První koncerty ve dnech 25. a 26. září povede, přirozeně, šéfdirigent orchestru Semjon Byčkov. Na zahajovacím koncertě se spolu s filharmoniky vrátí k hudbě Petra Iljiče Čajkovského, konkrétně k Symfonii č. 5; tu pak těleso poveze i na svoje podzimní turné po Asii. Právě o Čajkovském Semjon Byčkov nejvíc mluví v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz. Z dirigentových slov o tomto autorovi je přitom ještě více než jindy cítit hluboký obdiv a pokora – a také láska.

„Krása a malebnost mariánského poutního areálu nad údolím řeky Ploučnice poutníka přímo udeří do očí.“

„Všechny aspekty koncertu utvořily vzácnou jednotu: mariánský kostel, Michnova mariánská hudba, Collegium Marianum a Hana Blažíková v dlouhém bílém rouchu…“ 

„Hana Blažíková předvedla, že dovede bravurně odlišit různé polohy textů a dovést tím diváka právě k té emoci, kterou hudba nese.“

Festival Lípa Musica nezastavuje ani nepolevuje. Ve vlahém nedělním podvečeru přichystal lahůdkový program v prostředí, které snad už nemohlo být pro danou tématiku vhodnější. V mariánském kostele v Horní Polici předvedla Hana Blažíková spolu s Collegiem Marianum, že mariánskému kultu v raně barokní hudbě rozumí velmi dobře. Z oltáře na ně dohlížela zázračná soška Panny Marie v požehnaném stavu, kterou dle legendy vyplavila řeka Ploučnice v roce 1523. Vzhledem k okolnostem není vyloučeno, že přicházející bouřka, která zavřela oponu za letošním létem, byla také mariánská.

„Česká filharmonie s dirigentem Robinem Ticciatim ztvárnila partituru v souladu s autorovým popisem.“

„Dirigent Robin Ticciati vedl orchestr v Schumannově houslovém koncertu s klidem, vyrovnaností, bez romantických gest.“

„Provedení Fantastické symfonie se tak jevilo jako báječná exkurze programem, který stvořil geniální Berlioz v mimořádném tvůrčím zjevení.“

Mezinárodní festival klasické hudby Dvořákova Praha nabídl v pozdní části svého programu lákavý koncert norské houslové virtuosky Vilde Frang a České filharmonie s progresívním dirigentem Robinem Ticciatim. Konal se 19. září ve Dvořákově síni Rudolfina. Vilde Frang hrála tajuplný houslový koncert Roberta Schumanna a filharmonie uvedla legendární Fantastickou symfonii Hectora Berlioze. Očekávání mimořádného zážitku se naplnilo.

„Hrůša programem prokázal, že to myslí v britské metropoli vážně, to znamená umělecky náročně.“

„Právě tyto kontrasty se svým oddaně a vášnivě hrajícím orchestrem v Bartókovi podpořil a vyzdvihl.“

„Jedinečné, vpravdě sváteční provedení učinilo ze Svatebních košil hudebně-dramatický skvost.“

Koncertní program, kterým se v sobotu Jakub Hrůša ujal v Londýně funkce hudebního ředitele Královské opery Covent Garden, nebyl ani trochu laciný. Bartók a Dvořák spolu kontrastovali a jejich díla – Podivuhodný mandarín a Svatební košile – umožnila uvažování o různých podobách dramatičnosti a divadelnosti. Navíc však také šlo o rozeznění skladeb, které se neuvádějí tak často.

„Schiff jen znovu potvrdil, že je mozartovským interpretem par excellence.“

„Od prvních tónů nebylo pochyb, že před sebou máme soubor nejvyšších kvalit.“

„Éterická pianissima už snad ani nebyla z tohoto světa.“

V pondělí 15. září nabídl festival Dvořákova Praha mimořádně lákavý koncert. V Rudolfinu vystoupil světově proslulý Evropský komorní orchestr a spolu s ním hvězdný klavírista András Schiff. Na programu byla díla Mozarta a Dvořáka, skladatelů, kteří jsou Schiffovi obzvláště blízcí. A umělec si do Rudolfina přivezl svůj vlastní nástroj – překrásného Bösendorfera.

„První půlka se pohupovala na lehké, formálně čiré a tektonicky zpevněné palubě mozartovské poetiky, druhou polovinu zastínil mrak existenciální nejistoty, bezprostřední expresivity a prokofjevovsky osobité rytmičnosti.“

„Česká filharmonie pod vedením Leonida Kavakose provedla Prokofjevovo dílo s agresivně šklebivým a drastickým výrazem, v němž neabsentovaly ani chvíle smířlivého uklidnění, ani záblesky mlhavé naděje.“

„První větu Kavakos nechal rozeznít v celé její dramatické bezprostřednosti.“

Česká filharmonie spolu s renesančně nadaným Leonidem Kavakosem vystoupila 16. září v pražském Rudolfinu s kontrastním, avšak přirozeně fungujícím programem sestávajícím ze skladeb W. A. Mozarta a Sergeje Prokofjeva. Řecký houslový virtuos a dirigent zaujal netoliko jako zručný houslista, jemuž nechybí žádoucí technické schopnosti ani elementární dávka muzikantského charismatu, ale také coby dirigent a nápaditý interpret neoklasicistního repertoáru. Dvořákova Praha tak posluchači zprostředkovala zážitek, na který jen tak nezapomene.