PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Už pár let sice pracujeme s počtem 130 tisíc, ale myslím, že letos počet účinkujících přesáhne 150 tisíc.“

„Téměř pět set škol se dokáže i při pluralitě názorů dívat se stejným směrem a vytvořit něco takto velkého…“

„Dva dny v týdnu učím a vidím, že ty dvě odpoledne plus čas na vlastní zpívání, tedy čas na to, co jsem vystudovala a co miluju, je strašně důležitý pro psychohygienu.“

Jednou z největších kulturních akcí v republice a nejrozsáhlejším projektem Nadačního fondu Magdaleny Kožené je festival ZUŠ Open – na přehlídce žáků tuzemských základních uměleckých škol i letos účinkují doslova desetitisíce mladých umělců. Jako slavnostní zahájení 14. května poslouží koncert v karlínském kostele sv. Cyrila a Metoděje, jemuž předchází šestihodinový program na přilehlém náměstí. O festivalu a s ním souvisejících aktivitách v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz hovoří umělecká vedoucí ZUŠ Open, ředitelka Nadačního fondu a rovněž pěvkyně a pedagožka Irena Pohl Houkalová.

„Hejla považujem za autora, ktorý si vyprofiloval rozpoznateľnú, stále ale idiómami nezaťaženú hudobnú reč.“

„Efekt nádherného Magnificatu presvedčí o tom, že bola celá tektonika vystavaná veľmi dôsledne.“

„Nevyvolávajú prudké emócie, skôr vedú k zamysleniu, stíšeniu, majú svoj tajomný rozmer.“

Významným prírastkom do súčasnej českej duchovnej hudby sa 7. mája stali Nešpory na Svatováclavský chorál od Matouše Hejla. Celovečerná kompozícia vznikala pôvodne pre pražskú katedrálu: tam ale z rozhodnutia Správy Pražského hradu nezaznela a premiéra sa narýchlo presunula do kostola sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně. Prevedenie mal na starosti Orchestr Berg (dirigent Petr Vrábel), obohatený o sedem spevákov.

„Hudba zde byla vyjádřením toho, co slovy nelze říci.“

„Šaturová ukázala, že i tiše vyslovené může znít jako hymnus naděje.“

„Kozák hraje jako někdo, kdo hudbě naslouchá ještě dřív, než ji nechá zaznít.“

V pondělí 5. května uzavřela Janáčkova filharmonie Ostrava svůj letošní Komorní cyklus. Ohlédneme-li se za čtveřicí koncertů, je třeba ocenit jak dramaturgickou rozmanitost, tak promyšlený výběr interpretů. Ačkoliv komorní koncerty nebývají vždy vyprodané, nacházejí si stabilní publikum – možná že oslovují posluchače, kterým je blízká intimita hudebního výrazu, soustředěnost na detail a autenticita sdělení. Poslední večer této řady patřil sopranistce Simoně Šaturové a pianistovi Marku Kozákovi, kteří nabídli písňový recitál v ostravském sále Kina Vesmír.

„Johannes Brahms je dobrým příkladem autora, jehož tvorba je uvězněna v žaláři mýtického vyprávění.“

„Díky Brahmsovi získávají stoupenci hudebního akademismu zdánlivě mocnou zbraň obracející se proti wagnerovským a lisztovským požadavkům na sepětí hudby s dramatem.“

„Brahms se podílí na proměně hudebního vyjadřování, jež má svůj počátek u Beethovena a konec u Schönberga, Berga a Weberna.“

V roce 2033 uplyne sedmý květnový den dvě stě let od narození Johannesa Brahmse. Jubileum určitě bude podnětem pro intenzivní poslouchání jeho hudby i pro opětovné promýšlení jeho odkazu. A tam se naskýtá zásadní otázka. Není náhodou přetrvávající obraz konzervativního tradicionalisty bezmyšlenkovitým klišé, pohodlným mýtem, zakrývajícím to podstatnější, totiž inovativní stránku Brahmsova díla, která ovšem není halasnou revolucí, ale neméně vlivnou tichou revoltou…?

„Myslím si, že Britten by z pojetí Petra Nekorance měl radost. A doufám, že i z toho mého.“

„Úplně nejlíp se cítím v komorním hraní. To mi je určitě nejpřirozenější.“

„Nahrávka s hudbou Karla Husy vyjde někdy na podzim a docela se nabízí její křest spojit i s nějakou  oslavou dvaceti let Belfiata.“

Dlouholetá členka orchestru České filharmonie, hornistka Kateřina Javůrková, se věnuje také sólovému hraní. V nejbližších dnech se takovým způsobem představí nejen 7. května v Opavě s Janáčkovou filharmonií, ale také 22. května ve Zlíně s místní Filharmonií Bohuslava Martinů. Javůrková je zároveň členkou renomovaného kvinteta Belfiato, které na podzim oslaví celých dvacet let od založení. Všech těchto záležitostí se týká historicky první rozhovor umělkyně pro portál KlasikaPlus.cz.

„Do Konviktu chodil nejen na koncerty, ale také do hostince, který provozovali rodiče jeho přítele, skladatele Karla Bendla. Přivedl tam i Brahmse.“

„Místo violisty v divadelním orchestru opustil v roce 1871. Spoluúčinkoval tam mimo jiné při premiérách Smetanových oper Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta a Dalibor.“

„Byt v Žitné ulici si skladatel držel, i když byl v Americe.“

Antonín Dvořák se narodil a dětství trávil v Nelahozevsi u Vltavy. Nějakou dobu jako dospívající prožil ve Zlonicích, jeden školní rok v České Kamenici a mnohem později tři školní roky v Americe. Od roku 1877 pravidelně jezdil na Vysokou u Příbrami, od roku 1884 do vlastní vilky, kde každoročně trávil letní měsíce a měl tam druhý domov. Nejvíc je však přece jen spojen s hlavním městem. V Praze bydlel od šestnácti let a v Praze také 1. května 1904 v nedožitých třiašedesáti zemřel.

„Žádné zásadní změny nechystáme, bez AI se zatím obejdeme. Jen bych rád nabídl víc přímých přenosů.“

„Technologie DAB je pro nás otázka života a smrti. Ale hrajeme digitálně i v každé televizi. A také v každém autě mladším pěti let.“

„Kulturní instituce jménem Český rozhlas tu musí být i pro lidi, kteří chodili na koncerty a na operu a najednou nemohou.“

Český rozhlas D-dur vysílá od 1. května 2005. Klasickou hudbu, a to kvalitně a nepřetržitě. K dvacátému výročí stanice, ve své době jedné z prvních digitálních v tuzemsku, přibližuje její duchovní otec a šéfredaktor Lukáš Hurník v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz, čím se stala nepostradatelnou, čím je spolehlivým partnerem pro posluchače, čím důsledně naplňuje poslání veřejnoprávního média: nabízí oázu klidu a prostoru pro soustředěný poslech, ke každé skladbě uvádí něco poutavého, nepodléhá komerčním tlakům na instantní zábavu, ale systematicky buduje hudební vzdělání svých posluchačů a prohlubuje jejich vztah ke klasické hudbě. Myslí tedy i na ty, kdo cestu ke klasice teprve hledají.

„V roli Manrica se na plzeňskou scénu vrátil po delší odmlce Paolo Lardizzone.“

„Svatopluk Sem zaujal jak kantilénou plnou vnitřní naléhavosti, tak příkladnou artikulací a vkusnou mírou afektů.“

„Pěvecky suverénně se zhostily svých partů Lívia Obručník Vénosová jako Leonora a Kateřina Jalovcová v roli Azuceny.“ 

V sobotu 26. dubna se pod taktovkou Jiřího Štrunce uskutečnila v plzeňském Velkém divadle premiéra Verdiho páté nejhranější opery. Vedle členů plzeňského operního ansámblu Divadla Josefa Kajetána Tyla se na ni podíleli i hostující umělci, kteří se svými rolemi mají zkušenosti nejen z domácích, ale i zahraničních scén. Počínaje rokem 1868 byl Trubadúr v Plzni inscenován již pojedenácté, podruhé pak v italském originále. 

„Česká filharmonie je orchestr, který se do věcí, jejichž kvalitu přinejmenším podvědomě cítí, dovede pozoruhodně intuitivně vciťovat.“

„Je obtížným úkolem dostát všem detailům partitury Sukova Epilogu, a přitom posluchači poskytnout vlastně intimní sdělení.“

„Postupně se vztah ke každému dílu víc a více zvnitřňuje a prohlubuje, člověk už skladbu ‚nepřemýšlí‘ , ale ‚dýchá‘.“

Dirigent Jakub Hrůša pro abonentní koncerty České filharmonie přelomu dubna a května připravil k provedení v pražském Rudolfinu společně s Korsakovovou Šeherezádou málo známé Sukovo veledílo – Epilog op. 37. Nejen v tuzemsku, ale výrazně i v mezinárodním koncertním dění se v posledních letech profiluje vedle dalších konstant také jako pravidelný a zasvěcený interpret symfonického odkazu Josefa Suka. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se zamýšlí nad charakterem i kvalitami a dopadem Sukovy hudby a dává nahlédnout do vývoje svého vztahu k ní. Podrobně se samozřejmě věnuje právě Epilogu.

„Vystoupení Jana Čmejly mohlo vyznít jako generálka před pražskojarním matiné, sympatický pianista ovšem příbramské publikum nadchl plnohodnotným výkonem.“

„Skladba, která ve Čmejlově podání zazněla ve světové premiéře, byla jistou psychologickou sondou do duše návštěvníka hradů a zámků.“

„Vděčné Dvořákovo klavírní dílo oplývající poetikou schumannovského typu podal Čmejla efektně, vervně, s říznou furiantskou rozmáchlostí i kontrastní šibalskou jemností.“

Druhý večer letos šestapadesátiletého Hudebního festivalu Antonína Dvořáka Příbram náležel klavírnímu umění. Příležitost představit se na sólovém recitálu dostal výrazný reprezentant mladé české pianistické generace, jehož jméno od letošního března zdobí titul Bachpreisträger. Historicky první český klavírní vítěz mezinárodní bachovské soutěže v Lipsku Jan Čmejla se v Příbrami uvedl více než sympatickým výkonem. Zaujal technickou suverenitou, energičností i interpretační přemýšlivostí. Festival navíc Čmejlovým prostřednictvím představil i loňského vítěze své kompoziční soutěže Martina Kux-Krále.

„Večerní koncert měl svou předehru v pietním aktu u sochy Antonína Dvořáka, kde držela stráž hornická ekipa s vlajkami.“

„Antje Weithaas okamžitě překvapila a omámila barvou svého nástroje s paganiniovským umem zmocnění se publika.“

„Hudbu rozvlnil Brahms beethovensky naléhavými momenty dynamického nasazení, jež v Poschnerově pojetí vyzněly dramaticky a závažně, aniž by negovaly pastorální scenérii.“

Dvořákovský hudební festival v Příbrami otevřel svůj 56. ročník. Pro zahajovací koncert pozval Drážďanskou filharmonii s dirigentem Markusem Poschnerem a houslovou virtuoskou Antje Weithaas, neboť letošní ročník je věnován soužití české kultury a hudby s kulturou německou a rakouskou, jak napsal do svého úvodníku v programové brožuře koncertu Petr Dvořák, pravnuk skladatele. Koncert se konal 22. dubna v Divadle Antonína Dvořáka a předcházel mu pietní akt u sochy mistra. Slavnostní zahájení mělo výtečnou atmosféru a sám koncert se dočkal potlesku ve stoje.

„K paní profesorce Boguniové jsem šel studovat mimo jiné i proto, že má čas se studentům opravdu věnovat.“

„Hudba baroka mi je duševně i tělesně nejbližší.“

„Rád bych si teď od soutěží dal trochu pauzu a zapracoval na svém repertoáru.“

Jednadvacetiletý klavírista Jan Čmejla se v březnu stal laureátem prestižní lipské soutěže věnované tvorbě Johanna Sebastiana Bacha – kromě první ceny získal i cenu publika a několik dalších ocenění. Krátce po návratu mluví o tom, co soutěžní období obnášelo, jak se připravoval a kam by se teď chtěl vydat dál. 24. dubna umělec vystoupí v rámci příbramského Hudebního festivalu Antonína Dvořáka.

„Griegův koncert se v dnešní době často hraje příliš uhlazeně.“

„Jen málokdy jsem byl při recitálu tak šťastný jako při hraní Dvořákových Poetických nálad.“

„Páleníčkovy nahrávky znám, s Františkem Rauchem jsme se i osobně setkali.“

Pianista Leif Ove Andsnes se 24., 25. a 26. dubna představí s Českou filharmonií. Pod řízením Jakuba Hrůši se tak stane v pražském Rudolfinu a Andsnes vystoupí jako sólista Griegova Klavírního koncertu. U této příležitosti vznikl rozhovor, ve kterém norský umělec vzpomíná na své první setkání s Griegovým koncertem, ale také dopodrobna přibližuje svůj vztah k Česku, což vnáší do jeho nadcházejících vystoupení i osobní rovinu.

„Výkon Martina Šrejmy v hlavní roli si zaslouží nejvyšší uznání.“

„Všichni hráli a zpívali s chutí, vše plynulo jakoby samozřejmě.“

„Závěrečný potlesk diváků byl spontánní a dlouhotrvající.“

Málokoho, kdo se alespoň trochu zajímá o film, minul film Kmotr. Mnohému se v mysli ihned vybaví ústřední melodie filmu, hraná na trubku. A možná také jméno jejího autora, kterým je Nino Rota. Divák s hlubším zájmem o film si připomene i názvy dalších filmů, ke kterým tento skladatel napsal hudbu: Gepard, Silnice, Amarcord, Sladký život… Těch filmů bylo celkem vice než sto padesát! Málokdo však bude vědět, že Rota byl jako skladatel plodný i mimo oblast filmu a že je také – kromě mnoha jiných skladeb – autorem dvanácti oper. Jednou z nich je Florentský slaměný klobouk a právě tuto úspěšně nabídlo Národní divadlo moravskoslezské 14. dubna na pražském festivalu Opera.

„Pohotově se partu ujala renomovaná pěvkyně Olga Jelínková a posluchač jistě nebyl zklamán.“

„Dirigent Robert Kružík jako vždy přistoupil k dílu s plnou vážností a odpovědností a vystavěl a vycizeloval jednotlivé věty i myšlenky do gradujících celků.“

„Byl to večer, který se přiřadil k tomu nejlepšímu, co ve Zlíně zaznělo.“

Gustav Mahler patřil k hudebním skladatelům, kteří se hudbou snažili vyjádřit nejen emoce, ale i hluboké filozofické myšlenky. To je případ i jeho Symfonie č.2 c moll „Vzkříšení“ pro soprán, alt, smíšený sbor a velký orchestr. V Kongresovém centru ve Zlíně ji 10. dubna provedla Filharmonie Bohuslava Martinů s dirigentem Robertem Kružíkem, sólistkami Olgou Jelínkovou a Jarmilou Vantuchovou a s operním sborem Národního divadla moravskoslezského sbormistra Jurije Galatenka.

„Adamova dostala možnost předvést opojné hloubky svého rejstříku, jimiž je pověstná.“

„Ač Alminy písně vykazují bezespornou kvalitu a zasluhují si místo na repertoárech umělců, kvalit a geniality písní jejího muže přece jen nedosahují.“

„Zemlinského symfonie se vyznačuje silným vlivem Johannesa Brahmse – chvílemi jsem měl až dojem, že musel tomuto svému vzoru koukat při komponování přes rameno.“

Symfonický orchestr Českého rozhlasu spolu s hostujícím dirigentem Gregorem Mayrhoferem uvedl 9. dubna v Betlémské kapli koncert s názvem Písně Almy a Gustava M., přičemž v druhé části koncertu orchestr zahrál Zemlinského Symfonii č. 1 d moll. Písně manželů Mahlerových zazněly v podání mezzosopranistky Belly Adamové.