PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Orchestr bojuje ze všech sil o přežití a netuší, jestli zbankrotuje tento, nebo až příští měsíc.“

„Šikovný dirigent z něj dokáže dostat výkon plně srovnatelný s většinou regionálních orchestrů.“

„Představovat plány na rok 2025 je bohužel poněkud předčasné.“

Západočeský symfonický orchestr Mariánské Lázně, nejstarší těleso svého druhu na našem území, bojuje o přežití. Navzdory všem zásluhám i svému renomé se momentálně nachází ve velmi nepříznivé ekonomické situaci, a proto se „nástupnický“ rozhovor s Janem Duškem, jeho novým ředitelem, točí především kolem těchto problémů, zděděných po předchůdcích.

„Dramaturgicky byl koncert uspořádán retrospektivně.“

„Nafouknutý praskl, stejně jako ta žába.“

„Sbor Martinů Voices prezentoval skladby s precizací jak dikce, tak intonace, hlasy jsou skvěle sezpívány, hlasové skupiny vyvážené a barevně dokonale sladěné.“

Festival Janáček Brno už svůj druhý den odpoledne nabídl sborový koncert. V Mozartově sále brněnské Reduty 2. listopadu zněla sborová tvorba nejen Leoše Janáčka, ale i jeho současníků a následovníků. Vystoupil komorní pěvecký sbor Martinů Voices pod vedením svého zakladatele a sbormistra Lukáše Vasilka.

„Zjistit program přímo od umělce je sympatičtější než se k němu proklikávat na internetu.“

„Jakmile zvuk vytvoří, umí si jej vyslechnout, užít si ho, milovat.“

„Oznámení ještě další skladby mě upřímně zabolelo.“

Letošní ročník Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného zahájil 2. listopadu sir András Schiff. Na svém sobotním recitálu tentokrát oznamoval program až na pódiu, přičemž zohlednil Rok české hudby zařazením Smetany a Janáčka. Koncert jednoho z nejschopnějších současných klavíristů na posluchače kladl velké nároky, byť se ukázal být jako svrchovaně vkusný.

„Baví expresivní jazyky, které jdou ruku v ruce s dramatem.“

„Chvilky při úniku na Měsíc a další dobrodružství přinutí pana Broučka změnit pohled na ostatní i na sebe sama.“

„Janáček i Britten se umí za pomoci jen mála tónů nebo taktů dostat s patřičným účinkem k jádru věci.“

Britský tenorista Nicky Spence, který se představí na festivalu Janáček Brno v titulní roli inscenace opery Výlety páně Broučkovy, nepřijíždí do Brna poprvé. Během minulém ročníku Janáčkova festivalu tam zpíval Zápisník zmizelého. Tenorové role z Janáčkových oper interpretuje na světových scénách a považuje je za důležitou součást svého repertoáru, spolu s úlohami z oper německých či britských autorů.

„Janáčkův svět mě zastihnul nepřipraveného, šokoval mě.“

„Problémem pana Broučka také je, že nemá žádná silná přesvědčení.“

„Radši hledám cestu, jak cizí dílo oživit, než abych na ně jako grafitti nastříkal vlastní verzi.“

Když posloucháte operního režiséra Roberta Carsena mluvit o Janáčkovi, víte, že jste narazili na opravdu oddaného vyznavače díla tohoto skladatele; fascinaci Janáčkovými operami přitom ilustruje samotný fakt, že už režisér ztvárnil téměř všechny. Za pár dní 1. listopadu má v brněnském Národním divadle premiéru další Carsenova inscenace, tentokrát Výletů páně Broučkových. Robert Carsen o ní zatím nemluví konkrétně. Je ale zřejmé, že jej satirická, absurdní látka upoutala, byť s sebou podle něj nese řadu často poměrně specifických výzev. Rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz jsme téměř symbolicky vedli na Broučkově Malé Straně.

„Na Druhé symfonii pracoval v Darien ve státě Connecticut, severovýchodně od New Yorku, v malé pronajaté chatě téměř u moře.“

„Skladba má podobnou nevinnou pastorální náladu jako Dvořákova Anglická symfonie.“

„Vznikla na objednávku The Cleveland Orchestra s podporou českých krajanů – skupiny Američtí přátelé Československa, která chtěla důstojně oslavit 25. výročí vzniku státu.“

Rok po příjezdu do Ameriky, kam za války uprchl z Paříže před Němci, se Bohuslav Martinů konečně odhodlal ke zkomponování své první symfonie. Bylo mu dvaapadesát, ale na vrcholnou formu evropské hudby se prý do té doby necítil. Až nyní. Rok za rokem pak přibývaly další – v letech 1942 až 1946 vzniklo pět z jeho šesti symfonií. Druhou z nich, nejidyličtější a nejkratší, dokončil v červenci 1943, před jedenaosmdesáti lety, a premiéru měla téhož roku ve svátek 28. října v Clevelandu.

„Když mluvím o tom, že představení musí být zábavné, tak to samozřejmě nemyslím jen ve smyslu srandy. I vážné věci mohou být inscenovaný způsobem, který diváka baví.“ 

„S výtvarnicí kostýmů a se scénografem jsme to vymysleli jako baroko, ale trochu punkové.“

„S mým hlasovým volumenem na operní pěvce samozřejmě zdaleka nestačím. Jsem prostý, swingový, mikrofonový crooner.“ 

Na scénu Mahenova divadla, kde měla v roce 1938 premiéru, se vrací opera Šarlatán od Pavla Haase. Pohostinské vystoupení Národního divadla moravskoslezského na festivalu Janáček Brno 2024, dirigované Jakubem Kleckerem, se koná 8. listopadu. Režisér této nové ostravské inscenace Ondřej Havelka v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje, jak obvykle nad operními úkoly pracuje, vyjadřuje se k současným častým režijním aktualizacím operních děl a přibližuje Haasova Šarlatána. Nakonec odpovídá i na otázku, jestli by si nechtěl sám zahrát v nějaké opeře.

„Premiéra Messa di Gloria v roce 1880 se setkala s velkým úspěchem, ale pak již skladba nebyla za skladatelova života nikdy provedena!“

„Hudba svým výrazem směřuje k emocionálně silným dramatickým příběhům svých nesmrtelných operních postav.“

„Málokdy se podaří, aby všechny složky interpretace oratorního díla dosahovaly tak příkladné spolupráce, vyrovnanosti a kvality.“

Za účasti a s krátkým úvodním slovem arcibiskupa a moravského metropolity Josefa Nuzíka se ve zcela naplněném dómu sv. Václava v Olomouci 19. října uskutečnil závěrečný koncert letošního již 31. ročníku Podzimního festivalu duchovní hudby. V upomínce Pucciniho výročí hráli zlínští filharmonikové a zpíval Český filharmonický sbor Brno se sólisty, ti všichni pod vedením italského dirigenta Paola Gatta.

„Giovanni Antonini a jemu podobní přinášejí do symfonického světa doslova živou vodu.“

„Dokázal filharmoniky vést tak, že i moderní nástroje předaly dostatek hudebních emocí připomínajících klady historicky poučeného přístupu.“

„Převážila ušlechtilá krása a zvýrazněný romantizující přístup, ještě stále však autorem i dirigentem držený v mantinelech hudebního klasicismu.“

Bohové! Ó, Bože! Oh, Dio! Zvolání bylo přítomno v italském textu všech čtyř výstupů Magdaleny Kožené zařazených do čtvrtečního programu České filharmonie. Zpívala Myslivečka, Mozarta a Haydna. Doprovázející dirigent Giovanni Antonini pak v druhé polovině nadchl Beethovenovou Pastorální symfonií. Ach, Bože… – byla zahraná tak krásně…!

„Své role stále konzultuji s paní Maxovou a částečně i se svou intuicí.“

„Rozhodně nerelaxuji tak, že bych si někde v klidu četla knížku – to mi příliš připomíná listování v ‚klavíráku‘.“

„Amaranta z Haasova Šarlatána je činoherně nejnáročnější role, se kterou jsem se zatím potkala.“

Cesta čerstvé držitelky Ceny Thálie Soni Godarské ke zpěvu byla všechno jen ne standardní. Narodila se ve slovenském Popradě a blízkost hor předurčila, že mezi jejími zájmy bude převládat horská turistika a běžky. Když přišel čas zvolit si školu, rodiče jí řekli: nejprve gymnázium, potom vysoká škola a pak se věnuj, čemu chceš. V devatenácti letech se tedy odstěhovala do Prahy, nastoupila na studium chemie a hudba se z jejího života vytratila. Po vysoké škole se však dočasně přestěhovala do Norska, kde si ji hudba znovu našla…

„Na rozdíl od jiných faustovských oper je Mefistofeles literární předloze maximálně věrný, což může právě poučené německé publikum náležitě ocenit.“

„Koncepci Evy-Marii Höckmayr bych označil zejména jako sled živých obrazů, které ve zvoleném provedení velmi rychle zevšední.“

„Pavol Breslik dává vyniknout svému charakteristicky zabarvenému hlasu i pochopení pro operní styl, který se už v podstatě blíží verismu.“

Boitův Mefistofeles v drážďanské Semperoper je coby inaugurační inscenace intendantky Nory Schmid stále vděčným tématem operní veřejnosti. Nabízí se otázka, proč vlastně domácí publikum i média hodnotí novou inscenaci většinově vstřícně, zatímco zahraniční ohlasy jsou k ní o poznání rezervovanější.

„Koncerty jsou třešinkou na dortu, kterým předchází množství dalšího nehudebního úsilí.“

„Soutěže dávají mladým lidem falešný pocit, že umění, hudba a život muzikanta je o soutěžení.“

„Jako porota Showcasu tedy hodnotíme potenciál mladých umělců pro budoucí působení na hudební scéně.“

Ačkoliv zvítězil i v těch nejprestižnějších interpretačních soutěžích, dlouhodobě proti nim vystupuje a zpochybňuje význam jejich existence. Úspěšná a hodnotná kariéra podle hornisty a dirigenta Radka Baboráka totiž zahrnuje ještě jiné, s hudbou zdánlivě nesouvisející činnosti. Své zkušenosti z těchto oblastí se snaží aktivně předávat nastupující generaci, a tak i proto je tu unikátní projekt Showcase. Jeho vyvrcholení představí 18. a 19. října mladé talenty spolu s Pražskými komorními sólisty pod Baborákovým vedením.

„Bezesporu nejextravagantnějším i nejfotogeničtějším kusem večera se stala skladba ‚Fishbones‘ Ondřeje Adámka.“

„Vtip do značné míry spočívá v zapojení fantazie diváka.“

„Večer byl příliš kouskován a fragmentací ztrácel tah.“

Festival Music is je přímým nástupcem festivalu Americké jaro, které se poprvé uskutečnilo v roce 2006. Jeho hlavní myšlenkou je představit hudbu v její rozmanitosti. Nabízí koncerty současné klasické, jazzové, elektronické a alternativní hudby, jež jsou určeny „všem zvídavým posluchačům s chutí poznávat nové věci“. Dramaturgie reflektuje současný hudební vývoj a aktuální témata bez žánrových omezení, a proto není překvapivé, že letošní ročník festivalu – zatím druhý pod názvem Music is – otevřel francouzský soubor bicích nástrojů Les Percussions de Strasbourg. Večer 10. října v pražském centru DOX+ zanechal vesměs pozitivní dojem.

„Celkový pozitivní dojem korunovalo zdravé tempo, díky němuž mohly proznít všechny vztahové nuance díla, akordickou vertikálou počínaje, melodickou horizontálou konče.“

„Hlavní téma přednesly smyčce klenutě a dynamicky načechraně, což vydatně napomohlo patetickému účinu celé kompozice.“

„Provedení bylo díky pečlivému dirigentskému řízení a muzikálnímu přístupu České filharmonie strhující.“

Francouzská dirigentka Nathalie Stutzmann představila v pražském Rudolfinu výběr ze symfonické tvorby Wolfganga Amadea Mozarta a Petra Iljiče Čajkovského v osobitém stylu, jenž nepostrádal žádoucí klasickou lehkost, ani expresivně rozbouřený patos. Česká filharmonie pod vedením Stutzmann předvedla tradičně profesionálně odvedený kus práce, v němž se nenuceně propojil cit pro slohovou autenticitu se zanícenou dramatičností. Dvořákova síň tak 9. října nabídla charakterové proměnlivý a podnětný posluchačský zážitek.

„Koncert začal netypicky. Účinkující nejdříve stáli a zpívali v zadní části chrámu.“

„Žalmy v byzantském provedení znějí po hudební stránce poněkud jednotvárně, ale právě tím vedou člověka k přemýšlení o ‚vyšších věcech‘.“

„Hudbu ‚hitu století‘ složil ji mnich dosud žijící v monastýru Simonos Petras. A jak se jmenuje? O tom se nemluví.“

Poloostrov Chalkidiki na severu Řecka je typický svými třemi výběžky, které vypadají jako prsty. Nejvýchodnější z nich zvaný Athos dýchá tajemstvím. Ačkoliv je Řecko obecně oblíbenou dovolenkovou destinací, na tento poloostrov se jen tak někdo nepodívá. A zcela zapovězený je ženám. Mnohým tak nezbývá než o putování hornatým poloostrovem posetým pravoslavnými kláštery snít. Velmi autentické, skoro až reálné snění, navíc bez ohledu na pohlaví, nabídl úvodní koncert letošního patnáctého ročníku mezinárodního festivalu pravoslavné duchovní hudby Archaion Kallos. Koncert nesl název Žalmy z Athosu.

„Kouzelná flétna je v hodinové zkratce představena podstatnými melodiemi a k tomu v zábavném zjednodušení i přesně volenými slovy.“

„Pět instrumentalistů obdařilo Mozartovu hudbu nenápadnou virtuozitou a měkkým, bohatě barevným souzvukem.“

„Mozartovou hudbou se nekřičí. Na to je vídeňský klasicismus přece jen značně ušlechtilý.“

Dva klarinety a tři basetové rohy dokážou udělat hodně muziky. Vypadají a znějí podobně, ale zdaleka ne úplně stejně. Publikum Lednicko-valtického hudebního festivalu se o tom mohlo přesvědčit při nedělním večerním koncertu v zámeckém kostele v Lednici, vyplněném Mozartovou hudbou.

„Jak překonávat historické bariéry mezi Čechy a Němci, ukazuje Lípa Musica na obou stranách hranice už více než dvacet let.“

„Čajkovskij dovádí skladbu na samý vrchol emocí: její exaltovaná podoba od drobných lyrických momentů po dramatické vrcholy, plná melancholie a vzpomínek, byla ideálním kusem pro tento večer.“

„Mendelssohn vyzněl v podání stipendistů oproti Čajkovskému elegantněji, zvukově barevněji a kompaktněji.“

Tradiční setkání stipendistů Akademie komorní hudby na festivalu Lípa Musica pokračovalo i v letošním roce. Tentokrát se mladé hudebnice a hudebníci pod vedením violoncellisty Tomáše Jamníka představili v evangelicko-luteránském kostele ve Waltersdorfu nedaleko českých hranic. Na koncertu s podtitulem Mladí romantici zazněl Dvořák, Čajkovskij a Mendelssohn-Bartholdy a opravdu to byla láska na první dobu.

„Volné asociace, drobné hudební hříčky a odkazy, hlavně ty propojují Smetanovo legendární dílo s kompozicí Nikol Bókové, výsledný pocit je však úplně jiný.“

„Fakt, že v tuto chvíli mohu sedět v kostele a poslouchat zhudebněná slova Milady Horákové dokládá, že nezemřela nadarmo.“

„Výjimečná skladba provedená mimořádnými muzikanty na závěr povedeného festivalu.“

Poslední zářijový den se v Šumperku nesl ve znamení závěrečného koncertu 18. ročníku festivalu Klášterní hudební slavnosti. Že závěr patří mistrům, tam rozhodně vědí, jednalo se totiž o skvostné finále dnes již tradičního několik měsíců trvajícího festivalu. O program se postaraly klavíristka a skladatelka Nikol Bóková, mezzosopranistka Bella Adamova a komorní uskupení Baborak Ensemble, které nese v názvu jméno svého uměleckého vedoucího.

„Klusákovi se podařilo vytvořit koncentrovaný komplex drobných strukturních nápadů, jež posluchači ihned připomněly velké kompoziční nadání tohoto žijícího klasika.“

„Orchestr Dvořákovo dílo přednesl tvarově čirým a pohybově rozjařeným způsobem.“

„Ve třetí větě Šostakovič odhalil svou romantickou, místy až brucknerovskou náturu, kterou orchestrální těleso vpravilo do ztemnělé a dekadentní polohy.“

Symfonický orchestr Českého rozhlasu zahájil svou koncertní sezónu v posluchačsky působivém duchu. Interpretačními schopnostmi vyhlášené těleso vedené Petrem Popelkou odprezentovalo 30. září ve Dvořákově síni pražského Rudolfina stylově široký program, na jehož personálním vrcholu dlela německá houslová virtuoska Isabelle Faust…

„Jiří Partyka kdysi požádal Vengerova po koncertě o společnou fotografii a nyní ho napadla odvážná myšlenka získat jej pro svůj festival.“

„Vyprodaný sál se těšil na zvuk stradivárek ex-Kreutzer, kterým bude za nedlouho tři sta let.“

„Nesmírně si Vengerov užíval okamžiků, kdy Prague Philharmonia zazněla po jeho sólové pasáži naplno a on se stal její součástí.“

Promítnu-li si v hlavě dva příběhy spojené s tímto světoznámým houslovým virtuosem, začínám věřit na pojem „cílené náhody“, který ve svých esejích i v názvu své autobiograficky laděné knížky razí kolega Alexander Goldscheider. Vystihuje totiž to, co bylo dáno prožít s Maximem Vengerovem nejen mně, ale především výkonnému a uměleckému řediteli Lednicko-valtického hudebního festivalu Jiřímu Partykovi. Stručně řečeno, jedná se jak o nezapomenutelný rozhovor pro média po telefonu, tak o způsob a průběh zajištění Vengerovova vystoupení na prahu letošního festivalového ročníku. Pro obojí platí, o čem jsem přesvědčen: že totiž život přináší situace, jaké napsat do filmového, televizního či rozhlasového scénáře by riskovalo odmítnutí dramaturga s poukazem na to, že je to „přitažené za vlasy“.

„Dýchají jako jeden, slova i hudební fráze jim znějí jako od jednoho.“

„Vědoucně hlídané rozvrstvení poloh a barev od jasného sopránu přes nenápadný měkký alt, flétnový tenor a světlý baryton až po jadrný, přesto jemný bas.“

„Soubor během litanie putoval po chrámu a završil vystoupení vokálně nejkomplikovanějším a prezentací nejneotřelejším způsobem.“

Prysk je rekreační obec v Lužických horách. Tamní barokní katolický kostel se stal v sobotu, na státní svátek, dějištěm nenápadného, o to však krásnějšího koncertu. Hostem festivalu Lípa Musica bylo lipské vokální kvinteto Calmus Ensemble. Více než hodinový program sestavený z duchovní hudby několika staletí věrně a inspirativně vystihl hloubku křesťanské víry a současně měl i parametry dechberoucí interpretační dokonalosti.

„Počátkem devadesátých let začal export našich absolventů do Finska, které bylo tehdy ovládáno carským Ruskem. König získal místo druhého koncertního mistra v Helsinském filharmonickém orchestru.“

„König se po bolševické revoluci dostal až do Harbinu v Mandžusku a v roce 1925 se stal prvním hudebníkem z Harbinu, který navštívil Japonsko.“

„V dubnu 1927 se stal jedním ze dvou stálých dirigentů Nového symfonického orchestru v Tokiu a byl prvním, kdo v Japonsku s profesionálním orchestrem dirigoval Beethovenovu Devátou.“

V Roce české hudby 2024 připomínáme pozapomenutého českého kosmopolitního hudebníka – houslistu a dirigenta Josefa Königa (1874–1932). Proslavil se zejména ve dvacátých letech 20. století v Japonsku. Dnes uplynulo od jeho narození 150 let.

„Do divadelních prázdnin roku 1874 vstoupil Smetana šťasten, i když unaven.“

„Během léta se začaly ozývat problémy se sluchem: začalo to jednou na procházce v lese, kdy měl halucinaci, že slyší flétnu…“

„Práci na Vyšehradu, započatou už v souvislostí s operou Libuše, odložil kvůli Dvěma vdovám, ale vrátil se k ní na podzim 1874.“

Rok 1874, to je v životě Bedřicha Smetany jarní úspěch s premiérou opery Dvě vdovy, první letní pobyt na Mladoboleslavsku a podzimní práce na symfonické básni Vyšehrad, ale v jiné rovině také pokračující boje a útoky týkající se jeho ideálů a působení v divadle. A nakonec nemoc a propuknuvší hluchota jako osobní i umělecká tragédie. Přelomový rok, ve kterém se otevřelo jeho poslední, paradoxně nejplodnější tvůrčí desetiletí.

„Tápání ve tmě, zlá předtucha, úzkost přerůstající až v nervní vypětí a křik, rozčilení, náhlé odmlčení se, lítost a přemítání o neřešitelném, přerůstající ve frustraci… to vše bylo podáno hudebně přesvědčivě.“

„Překvapil zvuk druhých houslí Kláry Leškové, v sólech plnohodnotný a kulatý, v dolních registrech s bodrým přívlastkem.“

„Filip Rufer se svým violoncellem zaujal snad ze všech nejvíce, a to schopností převést autentičnost svého citového prožitku do hudební mluvy.“

Plzeňská koncertní řada Kruhu přátel hudby byla zahájena ve středu 25. září, a to v podání tělesa Kukal Quartet, které tvoří ambiciózní hudebníci nastupující generace Eliška Kukalová, Klára Lešková, Daniel Macho a Filip Rufer. Že se bude jednat o velkolepý start naznačovala jak účast oceňovaného tělesa, tak program, který čítal tři závažná a náročná díla z české kvartetní literatury, snad v doznívajícím opojení Rokem české hudby.

„Spolupráce se Simonem Rattlem byla skvělá – končili jsme naprosto zamilovaní do jeho pichlavého humoru, ale i zkušeností a neomezené muzikality.“

„Opera je syntetické umění, v němž je vše. Vnímám ji jako završení.“

„Je to legrace, že v divadle se bavíte genderovým zmatkem ve čtyři sta let staré opeře, a pak vylezete na ulici, po které prochází Prague Pride, a jste pohoršeni.“

Psát perex k rozhovoru s pěvkyní Markétou Cukrovou není příliš vděčný úkol. S jejím jménem se sice pojí celá řada hezky formulovaných a publiku již dobře známých superlativů, jedinečnou osobnost pěvkyně však mohou vystihnout jen omezeně. Navíc se jakákoliv slova na úvod zdají být trochu zbytečná: umělkyně je totiž zároveň velmi inteligentní a podnětnou respondentkou. Setkání s ní jsou tak vždy příležitostí nahlédnout do mimořádně otevřeného uvažování osobnosti, která je konzistentní v pohledech na umění i na svět kolem sebe, která je vždy autentická a trefná. A která při bourání stereotypů klidně stihne i pět operních premiér v sezoně.