Ve dnech 29. ledna až 18. dubna 2025 se uskutečnil šestnáctý ročník bienálního Festivalu hudebního divadla Opera. Byl nejrozsáhlejším v historii festivalu, představilo se na něm pětadvacet divadelních projektů. Své inscenace v Praze nabídly operní soubory z celé České republiky i ze Slovenska, představení zřizovaných operních domů i tentokrát zásadně doplnily produkce vzniklé nezávisle na tradiční operní síti divadel. Jednotlivé akce se odehrály nejen na scénách Národního divadla – festival expandoval i do dalších divadelních i nedivadelních prostor po celé Praze. To však neznamená, že je bez finančních problémů. Naopak, nad další existencí česko-slovenské přehlídky visí výrazný otazník.

Festival hudební divadla Opera, který tradičně pořádá Jednota hudebního divadla, je společnou akcí všech českých a slovenských divadel, a to z pohledu ekonomického i uměleckého. Je pouze na rozhodnutí vedení jednotlivých divadel, jakým titulem se budou na festivalu prezentovat. Josef Herman, předseda Jednoty, na tiskovém setkání 22. dubna použil slovo „vizitka“. V programu 16. ročníku festivalu se objevily tituly klasické, málo známé i novinky. Z klasického operního kánonu Bedřich Smetana, Leoš Janáček, W. A. Mozart, Richard Strauss, Giacomo Puccini, Ruggero Leoncavallo a Pietro Mascagni. Z méně známých, znovuobjevovaných děl Szymanowského Král Roger či Cherubiniho Médea. A z nových děl Komenský, který vznikl na objednávku Jihočeského divadla, a v české (či slovenské) premiéře uváděná díla Rachel Portman, Nina Roty a Josefa Myslivečka. 

Národní divadlo, které je hlavním partnerem festivalu, dává své divadelní domy k dispozici za nekomerčních podmínek, mimopražským divadlům se dostane úhrady jen části nákladů na představení. Festival finančně podporují především Ministerstvo kultury České republiky a Hlavní město Praha, hostování slovenských souborů jsou podporována též Ministerstvem kultury Slovenské republiky. „Není to komerční projekt, je to vyjádření sounáležitosti,“ vyjádřil základní ideu předseda Herman.

Festival hudebního divadla Opera je jedinou přehlídkou, která pravidelně (každé dva roky) nabízí ucelený pohled na operní divadlo v celé České republice a na Slovensku. Festival se od vzniku v roce 1993 stále rozrůstá, v rámci 16. ročníku se uskutečnilo pětadvacet představení; stálé operní soubory zřizované městy či státem se představily na scénách Národního divadla, alternativní soubory hrály v dalších divadelních i nedivadelních prostorech: v divadlech La Fabrika, Komedie, Vzlet, Studio Hrdinů, v Divadle Spejbla a Hurvínka, dále v pražském Hlaholu, v Městské knihovně, v Jízdárně Savarin, ve Winternitzově vile i na piazzettě Národního divadla (náměstí Václava Havla). Festivalová představení navštívilo téměř 8500 diváků, z představení mimopražských souborů největší návštěvnost zaznamenaly Salome (1010 obsazených míst), Komenský (761 obsazených míst), Malý princ (600 obsazených míst) a Král Roger (594 obsazených míst).

Pestrá byla i nabídka projektů, které vznikly mimo zřizovaná divadla nebo v koprodukci s nimi (Zabijačka, Hurvínek prodává nevěstu). Program zahrnoval originální interpretace klasických děl (Prodaná nevěsta, Tlustý pradědeček) i současné autorské operní divadlo, včetně experimentů s formou opery a hudebního divadla (večer ve Winternitzově vile, Sára‘smile, I-ME). Na festivalu se představily již etablované soubory jako Ensemble Damian (s díly, která Tomáš Hanzlík objevil v archivech a v nové podobě uvedl na jeviště: Kantáta o Mozartově smrti, Holoprtské posvícení) či Ensemble Opera Diversa (s novou operou jeho dvorního skladatele Ondřeje Kyase Druhé město). Opera Studio Praha přímo v rámci festivalu odehrálo světovou premiéru díla Sganarelle aneb Domnělý paroháč francouzského skladatele Jorise Barcaroliho a spolek Lieder Society, povzbuzen pozváním na festival, nastudoval scénický happening Písně ztracených duší. 

Festival díky projektu Rozlučka se svobodou expandoval i do veřejného prostoru (tři představení se odehrála na piazzettě Národního divadla, tedy náměstí Václava Havla) a posílil i nabídku pro rodinné publikum: v programu byly hned tři opery pro děti: Malý princ, Hurvínek prodává nevěstu a Tlustý pradědeček. 

Šestnáctý ročník Festivalu hudebního divadla Opera tedy ukázal široký obraz žánru v česko-slovenském prostoru. Přirozeně také nabídl různé náhledy na to, jak dnes inscenovat operu, a ukázal aktuální kondici a směřování jednotlivých souborů.

Přesto tisková konference výrazně upozornila na nejistotu budoucího pořádání akce. V sobotu 8. března se v rámci festivalu uskutečnilo „operní rokování“, interní pracovní setkání ředitelů a šéfů operních souborů z České republiky i Slovenska a zástupců nezřizovaných souborů; společně diskutovali o strategii přežití a dalšího směřování operního divadla, tentokráte zvláště o budoucnosti festivalu Opera (za přítomnosti zástupců Ministerstva kultury ČR a Hlavního města Prahy). Josef Herman k tomuto tématu řekl: „Pětadvacet představení nikdáž nebylo. Ne, že bychom chtěli být čím dál větší, ale opera se rozvíjí, celé se to prodražuje, provoz se zesložiťuje. Ročník byl ekonomicky zvlášť výživný.“ A s notnou dávkou upřímnosti dodal: „Festival je na rozcestí, je otázka, zda v něm vůbec pokračovat. My nejsme ti, co by chtěli ‚dělat festival‘, původně to byla a stále to má být služba divadlům.“ Doplnil, že na zmíněném „rokování“ se šéfové divadel rozhodli, že chtějí ve věci pokračovat; zároveň však podotkl, že stávající ekonomický model je neudržitelný.

Lenka Šaldová, ředitelka festivalu, pokračovala v nastoleném tématu: „Narazili jsme na provozní i ekonomické limity.“ Ony provozní lze ilustrovat inscenací Salome brněnské Janáčkovy opery, kdy samotná scéna se „stavěla jeden a půl dne“. „Je to zásadní zásah do provozu Národního divadla,“ vysvětlovala ředitelka.

Přesto, že „přenos do Prahy se na inscenacích vždy trochu podepíše, neříkám je ‚poškodí‘,“ jak sdělil předseda Herman, dá se, dle slov Šaldové, hovořit o aktuálním „velkém zájmu divadel“. „Před festivalem jsem ho považovala za poslední nebo svůj poslední ročník, nakonec se pokusíme o maximum, aby pokračoval. Ohlasy mluví o tom, že ročník byl úspěšný, návštěvnost byla vysoká.“ Spolu s tím přiblížila ředitelka výši nákladů: „zhruba devět milionů“. A informovala o současném „manku čtyři sta tisíc“, které jde více než z poloviny za neuhrazenými závazky slovenské strany.

K otázce, zda festival nepořádat menší, velikostně omezený, a tím snáze finančně obhospodařitelný, se vedení festivalu staví odmítavě. Šlo by o narušení samé podstaty „nevýběrovosti“ akce – v rámci ideje nastolení celého panoramatu současného operního dění musí být umožněno každému potenciálnímu zájemci účastnit se; vést jakoukoli linii by znamenalo narušit základní princip. Fakt, že festival v posledních letech roste, svědčí zejména o zájmu vedení divadelních institucí prezentovat své umění v české metropoli.

……………

O festivalových cenách Libuška portál KlasikaPlus.cz informoval ZDE.

Foto/zdroj: archiv festivalu, archiv KlasikyPlus.cz